Petr Čermák, Olga Nádvorníková et alii: Románské jazyky a čeština ve světle paralelních korpusů

PETR ČERMÁK, OLGA NÁDVORNÍKOVÁ ET ALII: ROMÁNSKÉ JAZYKY AČEŠTINA VE SVĚTLE PARALELNÍCH KORPUSŮ Praha: Univerzita karlova, Nakladatelství karolinum, 2015, 320 stran ISBN 978-80-246-2872-1 Jakkoliv je přirozené, ba pro jejich poznání nutné jazyky srovnávat, vědeckého srovnávání jazyků je bohužel málo. Ikdyž jazyky můžeme porovnávat vrůzném počtu, srovnávají se většinou jen dva (jako např.Sihler, 1995), někdy ivzdálené, většinou ale blízké. Srovnání více jazyků najednou je spíše vzácné (srov.např.dosti praktický Heatwole, 1949 aj.). Přitom dosah srovnávání více jazyků může být dnes již značný, počítá-li sdatovým materiálem, jaký mohou nabídnout moderní paralelní korpusy, zvláště týká-li se výzkum vhodně vybraných částí zvolených jazyků. Takové analýzy lze dále využít též pedagogicky, lexikograficky apod. Vpřípadě monografie, kterou se budeme zabývat, jsou zkoumanými jazyky španělština, italština, portugalština afrancouzština, abezprecedentní je tu rozsah dat, která se stala podkladem kvýzkumu, pocházejí zparalelních korpusů těchto jazyků, jež jsou součástí projektu InterCorp. Autorský tým monografie tvoří 13 romanistů zjednoho jediného pracoviště Filozofické fakulty UK pod celkovou redakcí avedením Petra Čermáka aOlgy Nádvorníkové. Ti byli také hlavními autory akoordinátory španělštiny afrancouzštiny. Koordinátory ahlavními autory italštiny aportugalštiny se stali Pavel Štichauer aJaroslava Jindrová, autorský tým pak tvořili Leontýna Bratánková, Štěpánka Černikovská, Jan Hricsina, Petra Hrušovská, Jiří Jančík, Dana Kratochvílová, Zuzana Krinková, Daniel Petrík aEliška Třísková. Je to tedy práce lingvistická, romanistická, komparativní, resp. kontrastivní ikorpusová zároveň asvou mnohostranností abohatstvím nabízených poznatků může oslovit mnoho různých adresátů. Obecně je to však též práce průkopnická vtom smyslu, že žádný podobný konkurenční asrovnatelný pohled na tyto nebo jiné jazyky, založený na objektivních korpusových datech, kdispozici není, ani vzahraničí. Doby, kdy se vminulosti srovnávaly „jakoby“ jazyky celé, jsou už pryč. Vzhledem komezeným, nekorpusovým datům aznačné, až rozmarné výběrovosti faktů byly takové publikace, byť je autoři prezentovali jako jakési obrazy zvolených jazyků, zhlediska podoby ispolehlivosti takovýchto obrazů srovnávaných jazyků problematické. Je tedy pochopitelné, že ani vtéto monografii nešlo oto srovnávat jazyky celé: autoři si vybrali čtyři nosné areprezentativní tematické oblasti zahrnující slovotvorbu, lexikon isyntax, zkoumali je vkaždém jazyku paralelně vždy znovu aznovu na korpusových datech asrovnávali je sčeštinou na základě dohodnuté společné metodologie postupu. Přispěla ktomu ihojnost dokladů, která zaručila mimořádnou reprezentativnost asystematičnost pokrytí. Rozsáhlá monografie, doprovázená bohatou bibliografií aobsahující množství podrobných tabulek, soupisů anázorných grafů, podává vrámci zkoumaných korpusových dat (na rozdíl od minulých izolovaných ilustrací jevů dosud zmiňovaných vpředchozích gramatikách azprávách) vyčerpávající adetailní analýzu, která až dosud kdispozici nebyla. Je pochopitelné, že tato analýza je omezena čtyřmi korpusy ajejich daty, nabízenými vrámci InterCorpu (které však jsou samy osobě pro standardní obraz problému víc než dostatečně rozsáhlé, viz http://ucnk.korpus.cz/intercorp/?req=id:9 ). František Čermák OPEN ACCESS FRANTIŠEk ČERMák 301 Práce se skládá ze čtyř tematických kapitol, výzkumu kauzativnosti (74 stran), tzv.komplexních slov (75 stran), slovesné perifráze voblasti ingresivnosti (inchoativnosti, 45 stran) akonečně gerundia (124 stran), vždy ve vztahu kčeským ekvivalentům. Čeština tu tedy zároveň zčásti slouží ijako tertium comparationis ametajazyk. Těmto základním studiím předchází velká úvodní kapitola první (15 stran) apráci završuje konečně iobecná sumarizační kapitola šestá. Zprvní kapitoly (Srovnávání jazyků aparalelní korpusy) se uživatel dozví východiska pramenná imetodologická istručné výchozí poznatky známé ze srovnávání románských jazyků ačeštiny, většinou až dosud vágní akusé. Zásadně se tu oceňuje přínos korpusu pro systematický kontrastivní výzkum ajasně se ukazuje, že právě korpusový přístup přenáší výzkum na novou, lepší úroveň. Základní metodologie, tradičně vycházející sémaziologicky od formy kfunkci/významu, se soustřeďuje na zjišťování shod arozdílů, ve svém výsledku zpravidla překvapivých ačasto velmi pestrých. Veškerý výzkum se pochopitelně opírá obohaté anepostradatelné statistiky, jež jsou vzávěru sumarizovány. Při tak velkém záběru, jaký autoři měli, se museli pochopitelně ve svém soustředění omezovat, atak řadu aspektů vědomě odsouvají stranou: umateriálu zparalelních korpusů si např.nevšímají, jakkoliv by se to na první apovrchní pohled nabízelo, správnosti či vhodnosti užitých překladových ekvivalentů (tj.tradičního zájmu překladatelského). Cílem zkrátka bylo strukturní, tj.zobecněné srovnání čtyř jazyků sčeštinou, autoři chtěli podloženým způsobem dospět, za vydatné pomoci statistik, knalezení typologie zkoumaných jevů vjednotlivých jazycích ijejich českých protějšků, ekvivalentů. Tato deskriptivní metoda se promítá do celé práce aodráží se ivjednotné skladbě každé kapitoly: 1— Obecná definice zkoumaného jevu, tedy lingvistický přehled dosavadního bádání, zpravidla velmi důkladný. 2— Stručná analýza možných protějšků včeštině, tj.krátký popis možností, jimiž disponuje udaného jevu čeština. 3— Stanovení cíle vyhledávání atypologie českých protějšků, vycházející zdosavadních poznatků onaznačených typech možných výsledků. 4— Kapitoly věnované jednotlivým jazykům, tj.postupně každému znich, ato podle zásad a-c: a— Analýza situace vdaném jazyce, rozbor jevu vkonkrétním zkoumaném jazyce, rozvinutí výkladů zoddílu 1. b— Popis vyhledávacích dotazů. c— Analýza dat, podrobná analýza výsledků, obecně (mj. itabelárně agraficky), na úrovni typů idiskuse kzajímavým či problémovým jednotlivostem (např.knegativním výsledkům); pro lepší srovnání se tu postupuje vjednotlivých jazycích analogicky. 5— Shrnutí závěrů kdanému jevu azobecnění výsledků ke studiu daného jevu pro všechny srovnávané jazyky. Úvodní kapitola také podrobně popisuje rozsah asložení výchozích korpusů: španělsko-český měl vdobě výzkumu přes 73 milionů pozic (od té doby jeho rozsah vzrostl, OPEN ACCESS 302 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 2 stejně jako rozsah dalších jazyků, viz https://wiki.korpus.cz/doku.php/cnk:intercorp), italsko-český přes 54 milionů pozic, portugalsko-český přes 58 milionů pozic afrancouzsko-český přes 62 milionů pozic. Tento rozsah dat autoři vědomě redukovali na beletrii jako nejvhodnější zdroj snejvětším anejpestřejším výskytem jevu. Atak např.skutečně zkoumaná španělská data obsáhla „jen“ přes 9 milionů pozic, založených na 105 knihách 36 španělských a69 hispanoamerických autorů, na kterých při převodu do češtiny pracovalo 44 překladatelů. Pestrá abohatá účast hodně překladatelů objektivně zajišťuje vyváženost atypičnost ekvivalentů, které lze pak zobecnit. Data podobou irozsahem odpovídají době vzniku (rok 2013; od té doby byly vydány další verze InterCorpu). Vtéto recenzi si pro bohatství dat avýsledků, které kniha přináší, všimněme jen některých obecných výsledků azávěrů sledujících výše naznačenou strukturu. Vážný zájemce ale musí číst knihu vcelku, resp. aspoň zvolené studované téma. Kauzativnost (kapitola 2.) je oproti češtině vrománských jazycích výrazně jiná, významnou roli hraje opis kauzativního verba kombinovaného sverbem prostým vinfinitivu (tj.mj. faire/fare/fazer/hacer + V). Pro obecné východisko je důležité, že autoři ve svém přístupu nepodlehli vlivu některých matoucích názorů jiných, které kauzativa směšují sfaktitivy (jejich základ je nominální, ane verbální). Khlavním závěrům patří, že proti jednotné „románské“ konstrukci tu stojí plejáda českých ekvivalentů (autoři tu vymezili 11 typů těchto ekvivalentů), ito, že tu kauzativnost zároveň není výrazně „syntetická“, resp. slovotvorná (např.prefix rozse tu ukazuje jako zcela okrajové řešení, vázané na omezené množství sloves). To, čemu autoři vdalší kapitole (3.) říkají znedostatku vhodného střechového termínu poměrně nejasně komplexní slova, je výrazná sonda do slovotvorby zahrnující románské prefixy isufixy přetrvávající zlatiny (zkoumají se pochopitelně každý zvlášť, ne dohromady), tj.afixy ri-/rea-bile-/-ble/-vel, tedy prostředky vzákladním významu zjednodušeně označující uprefixu opakovanost ausufixu schopnost. Itady proti těmto prostředkům stojí řada různých, ne vždy afixálních typů protějšků. Jakkoliv to hlavním cílem nebylo, množství apestrost dokladů vkaždém ze čtyř jazyků je cenným příspěvkem ke srovnávací slovotvorbě, který umocňuje arozvíjí následná diskuse některých důležitých případů. Vneposlední řadě tu autoři museli řešit iotázky diachronní, kdy daný afix se jako takový pro svou úplnou lexikalizaci už jako afix nedá chápat. Perifráze ingresivní (inchoativní, kapitola 4.) jsou typicky analytické konstrukce vrománských jazycích, obecně vnich však málo sledované. Včeštině se jejich výrazný protějšek na první pohled nerýsuje, apokud je, pak je často slovotvorný. Primární strukturou je zde „románská“ kolokace českého ekvivalentu „začít“ (começar, empezar, cominciare, commencer) + konkrétní verbum. Zrománských jazyků se tu však vydělují navíc ještě vazby další (zvl. španělské aportugalské romper a, italské scoppiare a, francouzské éclater de + infinitiv), kterým odpovídá větší množství českých konstrukcí, někdy však iekvivalentů jen lexikálních či idiomatických, srov.fr. Quelques stagiaires éclatent de rire— „Několik stážistů vyprskne smíchy“. Poslední materiálová aanalytická část (kapitola 5.) je věnována gerundiu ajeho českým protějškům. Vedle toho, že je to zde dílčí studie největší, vyniká inejrozsáhlejší snahou pokrýt teoretickou problematiku tématu, které má ovšem bohatou hisOPEN ACCESS FRANTIŠEk ČERMák 303 torii. Téma zasahuje do slovotvorby, morfologie ido syntaxe, aje tedy funkčně velmi komplexní. Překvapuje tu zjištění poměrně značných rozdílů už vrománských jazycích samotných, ikdyž tento prostředek je obecně velmi živý (-ent, -ndo aj.). Podobně překvapuje imnožství korespondujících prostředků českých, které dobře nasvědčují úpadku českého přechodníku, který býval dříve prostředkem této konstrukci bližším, než je dnes. Dominantní funkce gerundia vrománských jazycích je syntaktická (popř. ijiná) adverbiálnost, obvykle ve smyslu průvodní okolnosti (včeštině často skorelátem vedlejší věty aspojkou když). Vzávěrečné kapitole autoři opět zdůrazňují především heterogennost českých korelátů zkoumaných románských jevů. Tento závěr lze chápat též jako obecné potvrzení teze, že mezi jazyky jsou především rozdíly ashod je málo. Smyslem jakékoliv kontrastivní studie je postižení této škály— mezi krajními póly, zcela shodnými azcela odlišnými řešeními, existuje obrovské kontinuum. Vnašem případě jde ostudii velmi podařenou ainovátorskou, která mj. ukazuje, že lze srovnávat ivíce než dva jazyky; vtomto případě tu protějšek češtiny tvoří příbuzné jazyky románské, typologicky ve sledovaných rysech různé, zatímco čeština tu je výrazněji flektivní. Práce zaplňuje prostor synchronní lingvistické komparatistiky velmi účinně alingvisticky zajímavě. Je bezesporu přínosná vmnoha ohledech amůže sloužit jako inspirace amodel pro jiné badatele ajiné jazyky, stejně jako vydatný zdroj konkrétních informací pro práci lexikologickou, pedagogickou apod. Lze ji proto vřele doporučit každému vážnému zájemci otuto jazykovou oblast aproblematiku. LITERATURA Sihler A. L. (1995): New Comparative Grammar of Greek and Latin. New York, Oxford: Oxford University Press. Heatwole O. W. (1949): AComparative Practical Grammar of French, Spanish and Italian. New York: Vanni. František Čermák | Ústav Českého národního korpusu, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 [email protected] OPEN ACCESS