Španělský subjunktiv a jeho univerzalistický popis: Srovnání kognitivně orientovaných přístupů Rainera Vesterinena a Josého Plácida Ruize Campilla

issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1, S. 113–131 Španělský subjunktiv ajeho univerzalistický popis: Srovnání kognitivně orientovaných přístupů Rainera Vesterinena aJosého Plácida Ruize Campilla1 Dana Kratochvílová— Martina Dolníková (Praha) IN SEARCH OF AUNIFIED ACCOUNT OF THE SPANISH SUBJUNCTIVE: ACOMPARISON OF THE COGNITIVELY BASED APPROACHES FORMULATED BY RAINER VESTERINEN AND BY JOSÉ PLÁCIDO RUIZ CAMPILLO This paper focuses on the two most widely used universalist approaches that attempt to present aunified account of the Spanish subjunctive. Both Vesterinen’s and Ruiz Campillo’s concepts are based on principles of cognitive linguistics and represent two largely contradictory ways to define aunified principle for the use of aparticular verbal form: from an abstract principle to usage and from concrete linguistic manifestations to the search for an underlying function. This paper contrasts the two theories and points out their strengths and weaknesses. We conclude that an uncontroversial universalist theory describing all uses of the Spanish subjunctive has not yet been developed in linguistics; rather both theories are atool to illustrate how complex and difficult it is to analyse the phenomenon of mood choice. KEYWORDS cognitive linguistics, modality, subjunctive, Vesterinen, Ruiz Campillo KLÍČOVÁ SLOVA kognitivní lingvistika, modalita, subjunktiv, Vesterinen, Ruiz Campillo DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2022.1.6 1. ÚVOD Tento článek se zaměřuje na problematiku užívání španělského subjunktivu ana způsoby jejího uchopení vsoučasné kognitivní lingvistice. Téma užívání tohoto slovesného způsobu ajeho alternace sindikativem je dlouhodobě vcentru zájmu lingvistů zabývajících se španělštinou, ato především kvůli složitosti vzájemných vztahů mezi oběma mody aširokému spektru na první pohled vzájemně nepodobných kontextů, které použití subjunktivu vyžadují nebo alespoň umožňují. 1 Tato práce vznikla za podpory projektu „Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě“, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj, projektu „Cooperatio— Lingvistika“ aprojektu SVV „Jazyk jako fenomén systémový asociální“. OPEN ACCESSOPEN ACCESS 114 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 Tato situace podmínila vznik celé řady přístupů, ať už syntakticky, sémanticky nebo pragmaticky orientovaných, které lze vzásadě rozdělit do dvou skupin podle toho, zda formulují jedno obecné pravidlo pro interpretaci všech užití subjunktivu, nebo zda analyzují výskyty tohoto slovesného způsobu vrůzných typech vedlejších ahlavních vět jako relativně samostatná užití řídící se různými pravidly (srov.ktomuto Kratochvílová, 2016). Otázka, jak formulovat mechanismy, jimiž se řídí užívání subjunktivu, je přitom klíčová nejen pro jeho teoretické uchopení lingvisty, ale ipro praktickou výuku španělštiny jako cizího jazyka. Tento přehledový článek poukazuje na výhody inedostatky teorií, které se snaží stanovit jednotný princip pro užívání tohoto slovesného způsobu, apředstavuje dva vsoučasné kognitivní lingvistice nejčastěji využívané mechanismy uchopení této problematiky. Článek je organizován následujícím způsobem: vSekci 2 představujeme stručně problematiku zkoumání subjunktivu tak, jak kní přistupují tradiční gramatiky (včele snormativní gramatikou Španělské královské akademie). VSekci 2.1 přinášíme přehled kontextů, vnichž se ve španělštině tento slovesný způsob může objevit. VSekcích 3 a4 popisujeme dvě kognitivně založené teorie, které definují jednotný princip používání subjunktivu, aaplikujeme je na příklady představené vSekci 2.1. VSekci 5 obě teorie porovnáváme zhlediska jejich využitelnosti. Sekce 6 pak obsahuje závěry. 2. ŠPANĚLSKÝ SUBJUNKTIV, JEHO UŽITÍ AMETODY ZKOUMÁNÍ Studium modality aslovesného způsobu ve španělském prostředí se rozvíjí se značným důrazem na otázky použití subjunktivu, zatímco indikativ bývá vanalýzách poněkud opomíjen, ato sodkazem na jeho bezpříznakovost (kproblematizaci tohoto přístupu srov.Kratochvílová 2013, 2016, 2018). Tento protiklad se odráží ivdefinicích samotných slovesných způsobů, kdy indikativ bývá vtradičních gramatikách označován jako bezpříznakový, objektivní areálný, zatímco subjunktiv jako příznakový, subjektivní anon-reálný. Španělská královská akademie (RAE) pro uchopení komplexní problematiky španělského subjunktivu pracuje skonceptem tzv.uváděčů (inductores del modo) (RAE, 2009, s.1866), které vrámci podřadných souvětí ovlivňují volbu konkrétního slovesného způsobu ve větě vedlejší. Tyto uváděče mají nejčastěji podobu sloves, ale může se jednat iopodstatná apřídavná jména, příslovce nebo předložky. RAE je následně rozděluje do dvou skupin, přičemž uváděče, po nichž následuje indikativ, definuje jako ty, které vyjadřují události, oznámení, jistotu nebo vnímání (RAE, 2009, s.1876–1878), zatímco subjunktiv následuje po uváděčích vyjadřující vůli, opozici, pocity nebo pochybnosti (RAE, 2009, s.1879–1886). Kromě morfosyntaktických faktorů pak vstupují do volby slovesného způsobu také prvky sémantické (více významů slovesa), syntaktické (negace) nebo pragmatické (postoj mluvčího, jeho záměr, potřeba zdůraznit novou informaci). Vlinii tradičních výkladů autoři jako Porto Dapena (1991), Sastre Ruano (1997) nebo Ridruejo (1999) přisuzují oběma slovesným způsobům široké spektrum funkcí, jejichž definice vyplývá ztypů souvětí, vnichž se objevují. Kognitivně orientované OPEN ACCESS DANA KRATOCHVÍLOVÁ— MARTINA DOLNÍKOVÁ 115 přístupy, které budou předmětem naší analýzy, se proti tomuto přístupu naopak vymezují apokouší se odefinici jednotného principu, který je společný všem užitím indikativu/subjunktivu. Aby bylo možné tyto přístupy pochopit apoukázat na jejich silné aslabé stránky, je nejprve na místě shrnout výše naznačená prostředí, vnichž se ve španělštině může objevit subjunktiv, případně kde může docházet kjeho alternaci sindikativem. VSekci 2.1 přinášíme jejich souhrnný přehled, kde je každý typ užití ilustrován prostřednictvím autentického příkladu pocházejícího zkorpusu CORPES XXI2 (RAE, 2021). Kpříkladům připojujeme do závorky vlastní překlad, který se snaží co nejpřesněji zachovat strukturu původní španělské věty. 2.1 TYPY KONSTRUKCÍ, VE KTERÝCH SE VE ŠPANĚLŠTINĚ POUŽÍVÁ SUBJUNKTIV 2.1.1 HLAVNÍ VĚTY A. Přací věty: subjunktiv nealternuje sindikativem (1) Que seansbjv buenos estudiantes yque les vayasbjv bien en la escuela, porque es muy importante estudiar. („Ať jstesbjv dobří studenti aať se vám ve škole dařísbjv, protože studium je velmi důležité.“) CORPES XXI, Santos A., Marlene: «Aún tengo ilusión de ser campeón otra vez: Matador». La Jornada. Ciudad de México: jornada.com.mx, 2002-03-16. B. Věty sadverbiem vyjadřujícím nejistotu: možná alternace sindikativem, která odráží míru nejistoty mluvčího (indikativ = jistější realizace, subjunktiv = méně jistá realizace) (2) Quizás nunca volvamossbjv avernos […]. („Možná se už nikdy neuvidímesbjv.“) CORPES XXI, Biggs, Jorge: En torno ala casa de Madame Lorraine. Santiago de Chile: Editorial Cuarto Propio, 2001. (3) Quizás estáind vivo. („Možná jeind naživu.“) CORPES XXI, Pérez, Loida: Mi abuela en pijama. Caracas: Monte Ávila, 2011. C. Věty snevětným vyjádřením osobního hodnocení: možná alternace sindikativem bez zásadní změny významu (4) Qué lástima que tengamossbjv que separarnos… haríamos buen equipo. („Jaká škoda, že se musímesbjv rozejít… byli bychom dobrý tým.“) CORPES XXI, Kuri, Jorge: «EL LABERINTO DEL YO: Oel viaje rupestre al centro de la Galaxia». Delirio en claroscuro. Dos obras de teatro. México: Conaculta, 2005. 2 Referenční korpus obsahující odborné, popularizační ibeletristické texty apřepisy orálních rozhovorů vytvořený RAE. Obsahuje texty napsané v21.století. OPEN ACCESS 116 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 (5) Qué lástima que Marta no quisoind venir. („Jaká škoda, že Marta nechtělaind přijít.“) CORPES XXI, Delgado, Gonzalo; Stoll, Pablo; Rebella, Juan P.: Whisky. Montevideo: Artefato, Lapzus, Control ZFilms, 2005. 2.1.2 VEDLEJŠÍ VĚTY D. Vedlejší věty obsahové závislé na slovese vyjadřujícím vůli (osobní ineosobní) nebo kauzativitu: není možná alternace sindikativem (6) Quiero que vengassbjv ami casa, te voy adar una sorpresa. („Chci, abys přišelsbjv ke mně domů, mám pro tebe překvapení.“) CORPES XXI, Serna, Enrique: «La Palma de Oro». El orgasmógrafo. Buenos Aires: Editorial Sudamericana, 2001. (7) […] los argumentos económicos hicieron que el Parlamento decidierasbjv legalizarlo en 1660 […]. („ekonomické důvody způsobily, že se ho parlament vroce 1660 rozhodlsbjv legalizovat.“) CORPES XXI. Salazar Jaramillo, Alonso: Drogas ynarcotráfico en Colombia. Bogotá: Planeta Colombiana, 2001. E. Vedlejší věty obsahové závislé na slovese vyjadřujícím hodnocení (osobní ineosobní): není běžná alternace sindikativem (8) Lamento que te haya molestadosbjv la pregunta. („Je mi líto, že tě ta otázka rozčílilasbjv.“) CORPES XXI. Preciado, Nativel: Canta solo para mí. Barcelona: Editorial Planeta S.A., 2014. F. Vedlejší věty obsahové sneosobním vyjádřením potenciálnosti: není běžná alternace sindikativem (jakkoli gramatikami není vyloučená), výjimkou je parece que („zdá se, že“), které se častěji pojí sindikativem, subjunktiv po tomto výrazu implikuje vyšší míru nejistoty až non-reálnost (srov.ktomu Kratochvílová, 2018) (9) Es posible que usted hablarasbjv con él el domingo pasado. („Je možné, že jste sním minulou neděli mluvilsbjv.“) CORPES XXI, Sierra iFabra, Jordi: Berta Mir detective: El caso del falso accidente. Madrid: Siruela, 2010. (10) Parece que has estadoind hablando con mi mujer […]. („Zdá se, že jsi mluvilind smou ženou.“) CORPES XXI, «Intercede Lula por Bolivia yVenezuela». El Universal.com.mx. México D.F.: eluniversal.com.mx, 2009-03-15. OPEN ACCESS DANA KRATOCHVÍLOVÁ— MARTINA DOLNÍKOVÁ 117 (11) Parece que estésbjv hablando de la Edad Media, pero no hace tanto de esto… („Zdá se, jako bych mluvilsbjv ostředověku, ale není to tak dávno…“) CORPES XXI, Morcillo López, Antonio: Bangkok. Madrid: Fundación SGAE, 2014. G. Vedlejší věty obsahové sosobním negovaným výrazem potenciálnosti: možná alternace sindikativem, pokud chce mluvčí vyjádřit rozpor mezi významem věty hlavní avěty vedlejší apříznakově zdůraznit reálnost obsahu vedlejší věty (12) Pero pese aello Roche no cree que Federer seasbjv invencible. („Roche navzdory tomu nevěří, že by Federer bylsbjv neporazitelný.“ Mluvčí užívá ve vedlejší větě subjunktiv anevyjadřuje, zda se snázorem Rocheho shoduje.) CORPES XXI, «Aun clic». Lanación.com. Buenos Aires: lanacion.com.ar, 2005-07-13. (13) Es la extrema derecha que no cree que quienes disfrutan de lo superfluo tienenind la obligación de contribuir al bienestar de quienes carecen de lo esencial […]. („To extrémní pravice nevěří, že ti, kdo si užívají nadbytku, majíind povinnost přispívat na dobrý život těch, kterým chybí to nejnutnější.“ Indikativ ve vedlejší větě implikuje, že mluvčí se snázorem podmětu neztotožňuje aděj vedlejší věty předkládá jako fakt.) CORPES XXI, Alvarado, Eduardo E.: «Arias arremete contra ideologías extremas de grupos ypartidos». Nación.com. San José: nacion.com, 2005-10-10. H. Vedlejší věta vztažná: možná alternace sindikativem, subjunktiv vyjadřuje, že existence entity ve větě hlavní není jistá, indikativ vyjadřuje, že tato entita existuje (14) Necesitamos personas que quieransbjv integrarse en forma solidaria aesta idea, para aportar propuestas ymaterial para crear la página. („Potřebujeme lidi, kteří by se chtělisbjv ktéto myšlence solidárně připojit, aby dodávali návrhy amateriál pro stránku.“) CORPES XXI, «Mi proyecto». Clarín. Informática. Buenos Aires: Clarin, 2003-04-02. (15) Y, además, nosotros tenemos personas que aportanind, personas que ayudanind, personas que nos pidenind que los dejen en el anonimato […]. („Amy navíc máme lidi, kteří přispívajíind, lidi, kteří pomáhajíind, kteří nás žádajíind, abyste zachovali jejich anonymitu.“) CORPES XXI, Ruiz Kuilan, Gloria: «En la oscuridad la contabilidad del PIP». El Nuevo Día. San Juan: Elnuevodia.com, 2007-12-23. I. Věty uvozené výrazy typu el (hecho) de que („fakt, že“): není možná alternace sindikativem OPEN ACCESS 118 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 (16) El hecho de que me vayasbjv de la ciudad no es motivo para que dejemos de vernos. („Fakt, že odcházímsbjv změsta, není důvodem, abychom se přestali vídat.“) CORPES XXI, Beccaria, Lola: La luna en Jorge. Barcelona: Destino, 2001. J. Vedlejší věta účelová: není možná alternace sindikativem (17) […] [E]lla le había colocado un dedo sobre los labios para que callasesbjv […]. („Ona mu položila prst na ústa, aby mlčelsbjv.“) CORPES XXI, Obligado, Clara: Salsa. Barcelona: Plaza yJanés, 2002. K. Vedlejší věta způsobová: možná alternace sindikativem, subjunktiv vyjadřuje hypotetickou situaci, indikativ situaci reálnou (18) Para realizar los ejercicios, coloque la caja sobre una mesa baja, de modo que le resultesbjv cómodo trabajar sobre ella […]. („Kprovádění cvičení umístěte krabici na nízký stůl tak, aby pro vás bylosbjv pohodlné na ní pracovat.“) CORPES XXI, Gerula, Ricardo Luis: Radiestesia integral. Manual para una nueva ycreativa generación de radiestesistas. Interrelación entre Radiestesia, Radiónica, Reiki, Geobiología yFeng Shui. Buenos Aires: Kier, 2001. (19) Algunos organismos evolucionaron de forma que fueronind capaces de construir su propio cuerpo apartir de sustancias inorgánicas […]. („Některé organismy se vyvinuly tak, že bylyind schopny vytvořit si tělo zanorganických látek.“) CORPES XXI, Fuentes Yagüe, J.L.: Iniciación ala botánica. Madrid: Ediciones Mundi-Prensa, 2001. L. Vedlejší věta způsobová se spojkou sin que („aniž by“): není možná alternace sindikativem (20) Entra en escena el encargado yse pone aordenar cosas de su escritorio, sin que Álvaro ni Lorenzo percibansbjv su presencia. („Na scénu vejde vedoucí azačne na svém stole urovnávat věci, aniž by Álvaro nebo Lorenzo zaznamenalisbjv jeho přítomnost.“) CORPES XXI, Villalba, Fernando: El sabor de la cerveza. Pieza teatral en un acto. Buenos Aires: Editorial Nueva Generación, 2001. M. Vedlejší věta časová: indikativ ve vedlejší větě časové vyjadřuje předčasnost nebo souběžnost vůči ději věty hlavní nebo momentu promluvy, subjunktiv vyjadřuje následnost, spojka antes de que („dříve než“) se vždy pojí se subjunktivem (21) Llámame cuando puedassbjv […]. („Zavolej mi, až budeš mocisbjv.“) CORPES XXI, Bayly, Jaime: La mujer de mi hermano. Barcelona: Planeta, 2002. OPEN ACCESS DANA KRATOCHVÍLOVÁ— MARTINA DOLNÍKOVÁ 119 (22) El éxito se demuestra cuando puedesind componer más de una canción yque el público la acepte. („Úspěch se projevuje, když dokážešind složit víc než jednu písničku apublikum ji přijme.“) CORPES XXI, Herrero, Rebeca: «Buscan cimentar su éxito con ‚Supremo‘». La Opinión. Los Ángeles: laopinion.com, 2011-11-13. (23) Felicidad pura. Juro por mi madre que antes de que me fuerasbjv me abrazó. („Naprosté štěstí. Přísahám na svou matku, že než jsem odešlasbjv, objal mne.“) CORPES XXI, López, Alejandro: La asesina de Lady Di. Buenos Aires: Adriana Hidalgo editora, 2001. N. Vedlejší věta podmínková se spojkou si („jestliže“): reálná podmínka se pojí sindikativem, nereálná podmínka se subjunktivem imperfekta nebo plusquamperfekta (24) La cosa es muy distinta si tienesind una hermana. („Situace je velmi odlišná, když mášind sestru.“) CORPES XXI, «¿La familia? También bien, gracias otra vez. Amor de hermanos». El club de la Comedia Presenta Ventajas de ser incompetente yotros monólogos de humor. Madrid: Aguilar, 2001. (25) Si tuvierassbjv una hermana, no iría corriendo donde ella allorarle mis penas yhablar mal de ti. („Kdybys mělasbjv sestru, neběžel bych za ní, abych se jí vyplakal na rameni amluvil sní otobě špatně.“) CORPES XXI, Bayly, Jaime: La mujer de mi hermano. Barcelona: Planeta, 2002. O. Vedlejší věta podmínková sjinou spojkou než si: při jakékoli míře hypotetičnosti není možná alternace sindikativem aužívá se subjunktivu (26) Acondición de que me guardesbjv el secreto, le diré la verdad […]. („Za podmínky, že zachovátesbjv tajemství, vám řeknu pravdu.“) CORPES XXI, Cercas, Javier: Soldados de Salamina. Barcelona: Tusquets, 2002. P. Přípustková věta: indikativ ve VV přípustkové vyjadřuje informaci pro posluchače novou, na níž je důraz, subjunktiv vyjadřuje děj zcela hypotetický nebo jasně vyplývající zpředchozího kontextu, na němž není důraz (27) Es culpa tuya aunque no quierassbjv admitirlo. („Je to tvoje chyba, ačkoli to nechcešsbjv přiznat.“ Subjunktiv implikuje, že to, že posluchač nechce danou věc přiznat, je oběma účastníkům rozhovoru známé.) CORPES XXI, Quezada, Roberto: Los potros del recuerdo. Guatemala: Editorial Palo de Hormigo, 2001. (28) Fui yo ylo desperté. Yse quedó despierto aunque no quiereind saber nada de levantarse de la cama. („Šla jsem tam já avzbudila jsem ho. Azůstal vzhůru, OPEN ACCESS 120 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 ačkoli nechceind ani slyšet otom, že by vstal zpostele.“ Indikativ implikuje, že informace, že dotyčný nechce vstát, je pro posluchače nová.) CORPES XXI, Jeanmaire, Federico: Las madres no les decimos esas cosas alas hijas. Buenos Aires: Seix Barral, 2012. (29) […] [A]unque fuerasbjv tan bueno como Hemingway no podría dedicarme aeso. („Ikdybych bylsbjv tak dobrý jak Hemingway, nemohl bych se tomu věnovat.“ Subjunktiv zde vyjadřuje děj zcela hypotetický anon-reálný.) CORPES XXI, Majfud, Jorge: La reina de América. Alicante: Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes, 2004. 3. VESTERINENŮV KONCEPT DĚJE MIMO EPISTÉMICKOU DOMÉNU ADOMÉNU EFEKTIVNÍ KONTROLY Rainer Vesterinen (Vesterinen, 2012, 2014; Vesterinen— Bylund, 2013) přichází snávrhem kognitivisticky orientovaného jednotného přístupu kužití španělského subjunktivu. Navazuje vněm na Langackerův (2004, 2009) obecněji definovaný pojem domény (dominion), vkonkrétní aplikaci na problematiku volby modu pak odkazuje na Maldonada (1995) ajeho analýzu používání subjunktivu vkonstrukcích vyjadřující absenci epistémické kontroly mluvčího nad slovesným dějem. Vesterinen Maldonadovu teorii dále rozšiřuje na subjunktiv ve vedlejších větách závislých na predikátech vyjadřujících vůli, kauzativitu nebo osobní hodnocení, kde volbu slovesného způsobu ztotožňuje svyjádřením absence efektivní kontroly nad slovesným dějem. Ve své argumentaci Vesterinen prezentuje španělský subjunktiv jako prostředek, jímž mluvčí/subjekt vyjadřuje děj, jehož realizací si není jist, nepotvrzuje ji (situace děje mimo epistémickou doménu), případně zdůrazňuje, že nad daným dějem postrádá vládu, děj se realizuje bez ohledu na mluvčího/subjekt ajeho vůli nebo činnost (situace děje mimo doménu efektivní kontroly). Slovy samotného autora je přítomnost/absence efektivní kontroly definována takto: „The conceptualizer has ahigh degree of effective control if s/he is (or can assume the role as) the active participant of the event. […] In opposite cases, when the accomplishment of the event depends on the participation of another active subject, the event is located outside the conceptualizer’s dominion of effective control.“ (Vesterinen, 2014, s.596). Svým přístupem se Vesterinen vymezuje proti vminulosti navrhovanému pragmaticky orientovanému univerzalistickému přístupu kužití subjunktivu, který definuje tento slovesný způsob jako modus non-aserce (srov.např.Terrell, 1995), přičemž non-asertovaný děj je takový děj, ojehož realizaci mluvčí nic nevypovídá buď ztoho důvodu, že se podle něj včasové rovině, již nastoluje věta hlavní, srealitou neshoduje (viz subjunktiv po výrazech vůle, nejistoty, vúčelových větách nebo ve větách přívlastkových snekonkrétním antecedentem, srov.např.(6), (9), (11), (14), (17)), případně proto, že se jedná oděj presuponovaný amluvčí svou výpovědí sleduje jiné záměry než informovat oprobíhající skutečnosti (typicky vyjádřit svůj postoj kději, viz např.užití subjunktivu po výrazech osobního hodnocení, srov.(8)). Vesterinen odmítá ipřístupy autorů jako Mejías-Bikandi (srov.např.1998), kteří koncept OPEN ACCESS DANA KRATOCHVÍLOVÁ— MARTINA DOLNÍKOVÁ 121 presuponované informace nahrazují konceptem informace již známé.3 Vsouladu spostuláty kognitivní gramatiky se Vesterinen vymezuje vůči striktnímu oddělování pragmatické, sémantické asyntaktické roviny, které chápe jako inherentně provázané, přičemž koncept domény, která je tvořena kruhem epistémickým akruhem efektivní kontroly, prezentuje jako způsob, jak definovat funkce subjunktivu vobecnější kognitivní rovině, jež bere vúvahu pouze postoj mluvčího/subjektu kobsahu výpovědi, bez ohledu na externí faktory akonkrétní komunikační situaci, které hrají roli vpragmaticky orientovaných přístupech. Aplikace Vesterinenova přístupu na jednotlivá užití subjunktivu se nicméně vněkterých případech jeví jako problematická. Koncept situace děje mimo epistémickou doménu mluvčího/subjektu je možné aplikovat na věty závislé na slovesných výrazech nejistoty, srov.(9) (es posible que usted hablarasbjv— „je možné, že jste mluvilsbjv“) a(12) (Roche no cree que Federer seasbjv invencible— „Roche nevěří, že by bylsbjv Federer neporazitelný“), ana VV přívlastkové snekonkrétním antecedentem, srov.(14) (necesitamos personas que quieransbjv integrarse— „potřebujeme lidi, kteří by se chtělisbjv připojit“). Vomezené míře je pak možné tento koncept aplikovat na subjunktiv po neslovesných výrazech nejistoty typu quizás („možná“), viz (2), byť jsme toho názoru, že možnost alternace mezi indikativem asubjunktivem vtěchto kontextech není tímto způsobem spolehlivě vysvětlena. Vesterinen se ksubjunktivu vhlavních větách nevyjadřuje, můžeme si tedy jen domýšlet, že významový rozdíl mezi (2) (quizás nunca volvamossbjv avernos— „možná se už nikdy neuvidímesbjv“) a(3) (quizás estáind vivo— „možná jeind naživu“) by podle jeho teorie odrážel různou míru epistémické kontroly nad dějem, tj.opozici mezi nižší (2) avyšší (3) mírou jistoty. Otázka, zda je daný koncept možné pojímat graduálně, není nicméně autorem jasně vysvětlena. Koncept absence efektivní kontroly nad slovesným dějem pokrývá užití subjunktivu ve větách přacích, srov.(1) (que seansbjv buenos estudiantes— „ať jste dobří studentisbjv“), VV závislých na slovese vyjadřujícím vůli nebo kauzativitu, srov.(6) (quiero que vengassbjv ami casa— „chci, abys přišelsbjv ke mně domů“), (7) (los argumentos económicos hicieron que el Parlamento decidierasbjv legalizarlo— „ekonomické důvody způsobily, že se ho parlament rozhodlsbjv legalizovat“), VV závislých na slovese vyjadřujícím hodnocení, srov.(8) (lamento que te haya molestadosbjv la pregunta— „je mi líto, že tě ta otázka rozčílilasbjv“), větách účelových ačástečně ivětách způsobových, srov.(17) (le había colocado un dedo sobre los labios para que callasesbjv— „položila mu prst na ústa, aby mlčelsbjv“), (18) (coloque la caja de modo que le resultesbjv cómodo trabajar sobre ella— „umístěte krabici tak, aby pro vás bylosbjv pohodlné na ní pracovat“).4 Vysvětluje také alternaci indikativu asubjunktivu ve VV přípustkových, srov.(27), (28), (29) iskomentářem vSekci 2.1. Nevysvětlený zůstává rozdíl mezi příklady (4) (qué lástima que tengamossbjv que separarnos— „jaká škoda, že se musímesbjv rozloučit“) a(5) (qué lástima que Marta 3 Tradičním zastáncem univerzální opozice „nová informace— stará informace“ jakožto základního konceptu řídícího volbu modu ve španělštině je iMatte Bon (1992a, 1992b, 2008), na jehož ve španělském prostředí často citovaná díla se však Vesterinen neodvolává. 4 Vpříkladu (18) nicméně musíme absenci efektivní kontroly aplikovat pouze sohledem na mluvčího, nikoli na subjekt, který efektivní kontrolu dle našeho názoru má. OPEN ACCESS 128 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 6. ZÁVĚRY Jak ukázaly předchozí analýzy, obě vsoučasné době nejvyužívanější kognitivně orientované teorie funkce španělského subjunktivu mají své nedostatky anejsou schopny pokrýt kompletní spektrum užití tohoto slovesného způsobu. Problémy přitom nastávají zejména voblastech, kde dochází kjisté formalizaci užití slovesného způsobu (podmínkové ačasové věty), vpřípadě Vesterinenovy teorie pak iusubjunktivu vhlavních větách. Jakkoli by oba autoři patrně byli schopni všechny otázky nastolené vpředchozím textu určitým způsobem objasnit, analýzy dle našeho názoru poukazují na jeden zcela zásadní problém, jenž je společný oběma koncepcím, ato vsamém jejich základu. Přestože jsou obě teorie prezentovány jako univerzální ajednotné, ve skutečnosti se vnich kombinují minimálně dva ne zcela analogické principy, které se navíc vmnoha případech vzájemně nevylučují. Ve Vesterinenově přístupu se slučuje koncept epistémické domény, který vzásadě můžeme ztotožnit snejistotou mluvčího ajeho neschopností děj jednoznačně potvrdit nebo negovat, akoncept efektivní kontroly. Efektivní kontrolu sice vzákladu můžeme ztotožnit sdeontickou modalitou, jež je tradičním protějškem modality epistémické, ve Vesterinenově chápání se nicméně tato oblast rozšiřuje do té míry, až se stává neuchopitelnou atěžko definovatelnou. Vzásadě jakýkoli děj, jehož konatelem není subjekt/ mluvčí, bychom mohli definovat jako děj vymykající se efektivní kontrole. Zároveň zde chybí jasné vymezení, vjakých situacích volbu modu řídí doména efektivní kontroly avjakých situacích ji řídí doména epistémická. Jistým paradoxem je zde pak ito, že samotné sloveso controlar („kontrolovat“) se ve španělštině standardně pojí se subjunktivem, který podle autora kontrolu vylučuje, srov.(33): (33) Controló que el cierre de su cartera estuvierasbjv bien cerrado […]. („Zkontroloval, že jesbjv zip jeho peněženky dobře zavřený.“) CORPES XXI, Pradelli, Ángela: Amigas mías. Buenos Aires: Emecé, 2011. Podobně koncept (non-)deklarace, snímž přichází Ruiz Campillo, je ve skutečnosti konceptem duálním až ternárním, protože non-deklarace je spjata jak sbázemi označujícími nejistotu abázemi vyjadřujícími vůli aeventuální následnou realizaci děje, tak sbázemi vyjadřujícími hodnocení děje známého akomentovaného, které však nezpochybňují jeho reálnost. Čistě zhlediska praktického využití obou teorií se tak dostáváme do situace, kdy ani jedním zautorů není jasně definováno, které kontexty odpovídají každému zpředstavených principů, asetkáváme se spřípady, kdy by chybná volba řídícího principu vedla iknesprávné volbě slovesného způsobu. Cílem našeho článku není poukazovat na dílčí nedostatky představených teorií, prostřednictvím konkrétních příkladů se zde spíše snažíme poukázat na dva základní problémy, které jsou sformulováním univerzalistických teorií neodlučně spjaty. Vpřípadě subjunktivu, jehož užívání není možné analyzovat odděleně od jeho přirozeného protějšku, tj.indikativu, zde opakujeme tvrzení formulované již vKratochvílová (2016), kde jsme poukazovali na to, že prakticky žádná zteorií věnovaných fungování subjunktivu nebere dostatečný ohled na všechny kontexty, vnichž se používá indikativ (tyto jsou brány vpotaz standardně pouze tam, kde může doOPEN ACCESS DANA KRATOCHVÍLOVÁ— MARTINA DOLNÍKOVÁ 129 cházet kalternaci se subjunktivem). Jak zmiňujeme vpasážích věnovaných užívání indikativu vnepřímých otázkách, identifikace tohoto slovesného způsobu skoncepty jako informativnost, jistota, kontrola nad dějem atp., je přinejmenším sporná, stejně jako je sporná otázka, zda je indikativ možné chápat čistě jako modus nepříznakový, jejž je možné definovat spíše negativně, tj.jakožto modus užívaný vsituacích, kdy není nutné užít subjunktivu. Ve světle jednoho ze základních postulátů kognitivní lingvistiky, že gramatika je na všech svých úrovních symbolická areprezentuje náš způsob vnímání anásledné reprodukce reality, jež nás obklopuje, se toto jeví jako problematické. Přijmeme-li zároveň výchozí hypotézu, že opozice indikativ/subjunktiv symbolicky odráží určitý základní význam, nastupuje zde druhá otázka, na jaké úrovni či jak hluboko vrovině kognitivního zpracovávání světa ajeho následné reprezentace jazykem bychom tento význam měli hledat. Teorie Ruize Campilla vtomto směru vzásadě neopouští tradiční funkční perspektivu, která se soustředí na vztahy mezi jednotlivými konstituenty výpovědi ajejich formální manifestaci vgramatice. Přestože se ve srovnání sVesterinenovou teorií jeví jako méně problematická při aplikaci na konkrétní jazykový materiál, nabízí se otázka, zda krom určité inovace voblasti terminologie skutečně přináší oproti tradičním přístupům významnější novum.8 Vesterinenův koncept se naopak od formalizace iod rozlišování morfologické, syntaktické apragmatické roviny odklání aprezentuje princip čistě psychologicky definovaný. Právě míra jeho abstraktnosti afakt, že vychází zkognitivně definovaného obecného základu, anikoli zreálného spektra typů užití subjunktivu ve španělštině, činí jeho teorii vněkterých případech prakticky neaplikovatelnou. Toto ostatně uznává sám autor, když vzávěru jednoho zčlánků konstatuje, že jeho analýza se zaměřuje primárně na kontexty prototypické, přičemž případné variace vkaždém ztěchto kontextů adůsledný test navržené hypotézy zůstávají desideratem pro budoucí analýzy (cf. Vesterinen— Bylund, 2013, s.197). Přikláníme se kzávěru, který jsme již vminulosti naznačili vKratochvílová (2016): kontexty pro užívání subjunktivu ve španělštině jsou široké apři hledání jednotné funkce tohoto slovesného způsobu není možné ponechávat stranou ty méně prototypické (je zde ostatně iotázka, jak definovat „prototypičnost“). Univerzální teorie, která by je vyčerpávající způsobem pokryla, zatím vlingvistice chybí, přičemž porovnání výše představených teorií poukazuje na problémy, které vznikají vobou možných směrech jejího utváření, tj.od obecného kognitivního principu kjazyku (Vesterinen) iod jazyka ajeho mnohačetných variací kobecnějšímu principu (Ruiz Campillo). Má-li vbudoucnu jednotná koncepce vzniknout, musí dle našeho názoru vprvní řadě najít rovnováhu mezi oběma přístupy apracovat svýznamovou opozicí ukrytou hlouběji, než ji hledá Ruiz Campillo, ale zároveň opozicí výrazně přesněji definovanou, vníž nebudou figurovat dva koncepty, jež si mohou vzájemně vřadě kontextů protiřečit anavzájem se vyvracet, jako je tomu udomény epistémické aefektivní kontroly navrhované Vesterinenem. 8 To bychom dle našeho názoru mohli spatřovat spíše vnovějších autorových dílech, která jsou věnována slovesnému systému jako celku amožnostem chápat temporální vztahy vanalogii se vztahy prostorovými, srov.Ruiz Campillo (2014, 2017). OPEN ACCESS 130 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.1 LITERATURA Crismán-Pérez, R. (2020): El subjuntivo en la actualidad según tres autores ysu aplicación ala enseñanza de ELE. MarcoELE, 31, s.1–45. Kratochvílová, D. (2013): Selección de modo indicativo osubjuntivo con adverbios como quizá(s), tal vez, posiblemente yprobablemente. Acta Universitatis Carolinae Philologica, 2, s.137–148. Kratochvílová, D. (2016): El subjuntivo español como tema central de investigación. Acta Universitatis Carolinae Philologica, 3, s.197–209. Kratochvílová, D. (2018): Modality in Spanish and Combinations of Modal Meanings. Praha: Karolinum. Langacker, R.W. (2004): Aspects of the grammar of finite clauses. In M.Achard— S.Kemmer (eds.), Language, Culture and Mind. Stanford: CSLI publications, s.535–577. Langacker, R.W. (2009): Investigations in Cognitive Grammar. Berlin: Mouton de Gruyter. Maldonado, R. (1995): Middle-subjunctive links. In P.Hamispour— R.Maldonado— M.van Naerssen (eds.), Studies in language learning and Spanish linguistics in honor of Tracy D.Terrell. New York: McGraw Hill, s.399–418. Matte Bon, F. (1992a): Gramática Comunicativa del español: De la lengua ala idea. Tomo I.Madrid: Difusión. Matte Bon, F. (1992b): Gramática Comunicativa del español: De la idea ala lengua. Tomo II. Madrid: Difusión. Matte Bon, F. (2008): El subjuntivo español como operador metalingüístico de gestión de la información. Revista de Didáctica ELE, 6/2008. Mejías-Bikandi, E. (1998): Presupposition and old information in the use of the subjunctive mood in Spanish. Hispania, 81, 4, s.941–948. Porto Dapena, J.Á. (1991): Del indicativo al subjuntivo: valores yusos de los modos del verbo. Madrid: Arco Libros. RAE (2009): Nueva gramática de la lengua española. Morfología. Sintaxis I.Madrid: Espasa Libros. RAE (2021): Banco de datos (CORPES XXI) [online]. Corpus del Español del Siglo XXI (CORPES), ver. 0.94. http://www.rae.es Ridruejo, E. (1999): Modo ymodalidad. El modo en las subordinadas sustantivas. In I.Bosque— V.Demonte (eds.), Gramática descriptiva de la lengua española. Tomo 2. Madrid: Espasa Calpe, s.3209–3251. Ruiz Campillo, J.P. (2006): El concepto de no-declaración como valor del subjuntivo. Actas del Programa de Formación para el profesorado de ELE 2005–2006. München: Instituto Cervantes, s.284–327. Ruiz Campillo, J.P. (2008): El valor central del subjuntivo: ¿informatividad odeclaratividad? Revista de Didáctica ELE, 7/2008, s.1–44. Ruiz Campillo, J.P. (2014): La lógica del espacio. Un mapa operativo del sistema verbal español. Journal of Spanish Language Teaching, 1, 1, s.62–85. Ruiz Campillo, J.P. (2017): El verbo como espacio: Seis nuevos temas de gramática del español. Revista Nebrija de Lingüística Aplicada, 22. Sastre Ruano, M.Á. (1997): El subjuntivo en español. Salamanca: Colegio de España. Terrell, T. (1995): Assertion and presupposition in Spanish complements. In P.Hamispour— R.Maldonado— M.van Naerssen (eds.), Studies in language learning and Spanish linguistics in honor of Tracy D.Terrell. New York: McGraw Hill, s.342–360. Vesterinen, R. (2012): Control and dominion: Factivity and mood choice in Spanish. Language and Cognition, 4, 1, s.43–64. Vesterinen, R. (2014): Extending the dominion of effective control— Its applicability to mood choice in Spanish and Portuguese. Cognitive Linguistics, 25, 4, s.583–616. OPEN ACCESS DANA KRATOCHVÍLOVÁ— MARTINA DOLNÍKOVÁ 131 Vesterinen, R.— Bylund, E. (2013): Towards aunified account of the Spanish subjunctive mood: Epistemic dominion and dominion of effective control. Lingua, 131, s.179–198. Zavadil, B. (1980): Kategorie modality ve španělštině. Praha: Univerzita Karlova. Zavadil, B.— Čermák, P. (2010): Mluvnice současné španělštiny. Praha: Karolinum. Dana Kratochvílová | Ústav románských studií, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0002-7050-7363 [email protected] Martina Dolníková | Ústav románských studií, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0002-8821-2627 [email protected] OPEN ACCESS