Prokletí starých Egypťanů? Magický text na ochranu proti zlodějům ze šachtových hrobek v Abúsíru

54 PES XXII/2019 ČLáNKy 1 Studie vznikla vrámci programu Univerzity Karlovy ProgresQ11 snázvem Komplexita aresilience. Staroegyptská civilizace vmultidisciplinární amultikulturní perspektivě aza podpory projektuKreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734,financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj.Autorky děkují Ladislavu Barešovi za umožnění práce stexty všachtových hrobkách asdílení cenných postřehů azkušeností aJoachimu F. Quackovi za ochotu pročíst ranou verzi překladu aza připomínky. Podrobně komentovaný anglický překlad textu bude publikován vprůběhu roku 2019 jako součást monografické edice textů ze šachtové hrobky generála Menechibnekona vrámci série Abusir. Prokletí starých Egypťanů? Magický text na ochranu proti zlodějům zešachtových hrobek vAbúsíru Curse of the ancient Egyptians? Protective spell against tomb robbers from the shaft tombs of Abusir Renata Landgráfová – Diana Míčková1 AbstrAkt Studie obsahuje překlad aanalýzu ochranného kouzla zvíka sarkofágu všachtové hrobce generála Menechibnekona. Jeho jediná dochovaná paralela se nachází na východní stěně vnějšího sarkofágu kněze Iufay, tři sloupce „přetékají“ na stěnu jižní. Hlavní část textu umísťuje zesnulého pod ochranu bohyně Esety, ale je zde vzýváno isedm mocných „uzlů“ či „výroků“ stvořitelské bohyně. Text zakončuje krátká kletba namířená proti potenciálním vykradačům hrobek. Tato kletba je neobvyklá jak svým umístěním, tak obdobím, vněmž byla zaznamenána, neboť spodobnými kletbami se obvykle setkáváme vmnohem dřívějších dobách egyptských dějin. klíčová slovA Pozdní doba – Menechibneko – Iufaa – Abúsír – šachtové hrobky – magické texty – náboženské texty – vykradači hrobů – kletby AbstrAct The study contains atranslation and analysis of ahitherto unknown protective spell from the sarcophagus lid in the shaft tomb of Menekhibnekau, which has asingle known parallel as yet, located on the eastern exterior wall of the outer sarcophagus of Iufaa, with three columns extending onto the southern wall. The major part of the spell places the deceased under the protection of the goddess Isis, but the powerful seven “knots” or “utterances” of the creatrix goddess are invoked as well. The final part of the spell contains ashort curse aimed at potential tomb robbers, which is rather unusual in terms of both its placement and time of use: such texts were much more usual in far earlier times of Egyptian history. keywords Late Period – Menekhibnekau – Iufaa – Abusir – shaft tombs – magical texts – religious texts – tomb robbers – curses PROKLETí STARýCH EGyPťANů? PES XXII/2019 55 2 Pro srovnání viz např. Gestermann (2005) nebo Hussein (2009). Náboženské texty nebyly psány do staroegyptských hrobek proto, aby je četl někdo živý. Jejich účel byl dvojí. Zejména představovaly jakési průvodce podsvětím aencyklopedie (posvátných) znalostí pro zemřelého aměly mu pomáhat na cestě do věčného života. Ktomu, aby hieroglyfické texty na stěnách hrobek, na sarkofázích, rakvích arozličných předmětech pohřební výbavy plnily svou magickou funkci, však nebylo zapotřebí žádných čtenářů, živých ani mrtvých. Sama přítomnost nápisů či obrazů vhrobce zajišťovala– po provedení příslušných rituálů – realizaci toho, co vnich bylo zaznamenáno, většinou tedy ochranu těla iducha zemřelého ajeho vzkříšení do věčného života jako acha, blaženého zesnulého. Kletby psané na zdech staroegyptských hrobek plných pokladů tak patří spíše do světa fantastických románů či filmového plátna. To ovšem neznamená, že by se Egypťané vykradačů hrobů neobávali – otom ostatně svědčí již například samotná konstrukce šachtových hrobek, jako jsou ty vAbúsíru, dobře ukrytých několik desítek metrů pod zemí. Ve dvou ztěchto hrobek, Menechibnekonově (obr. 1) aIufaově, však nalezneme opatření proti zlodějům i jako součást jednoho zmagických textů. doPosud neznámé kouzlo Obě zmíněné hrobky, poslední příbytky generála Menechibnekona i kněze Iufay, tvoří součást sajsko- -perského (6.–7. století př. n. l.) šachtového pohřebiště vAbúsíru. Zatímco velkou část výzdoby Iufaovy hrobky tvoří ojedinělé texty, jež nejsou doposud odjinud známy, výzdoba Menechibnekonovy hrobky vcelku zapadá do programu výzdoby soudobých hrobek (tvoří ji zejména výňatky zTextů pyramid, Textů rakví aKnihy mrtvých).2 Proto byl obsah magického textu, zapsaného na vrchní straně víka vnějšího vápencového sarkofágu, velkým překvapením. Text tvoří 15 sloupců pokrývajících celé víko sarkofágu odshora až dolů, nelze jej ovšem přečíst celý. Menechibnekonova hrobka byla již ve starověku vykradena (viz Bareš – Smoláriková 2011: 57–59) avíka obou sarkofágů, jak vnějšího vápencového, tak vnitřního bazaltového, byla rozbita, aby se zloději dostali kmumii ajejím amuletům. Zhruba třetina textu tedy chybí. Na rozdíl od většiny ostatních textů vtéto hrobce, které mají, jak již bylo řečeno, paralelní verze jak vsoudobých hrobkách, tak vdřívějších dobách, je tento text doposud neznámý, azprvu se zdálo, že chybějící Obr. 1 Pohled na severní stěnu Menechibnekonovy pohřební komory svíkem vnějšího sarkofágu vpopředí (foto M. Frouz) / Fig. 1 View of the northern wall of the burial chamber of Menekhibnekau with the lid of the outer sarcophagus in the foreground (photo M. Frouz) 56 PES XXII/2019 PROKLETí STARýCH EGyPťANů? 3 Obraz atext se ve starém Egyptě často doplňovaly aobraz byl často „čten“ jako součást textu. 4 Fotografie viz Bareš – Bělohoubková – Landgráfová – Smoláriková (2018: 9), na str. 8–10 se nachází první výňatky zpředběžného překladu tohoto zajímavého ave svém kontextu velmi neobvyklého textu. místa nebude možné nijak doplnit. Naštěstí přece jen jedna paralelní verze existuje: téměř totožná se nachází na vnějšku vápencového sarkofágu kněze Iufay, přesněji řečeno na části jeho východní ajižní stěny. VIufaově variantě je text oněco delší, protože obsahuje některé části, které byly vMenechibnekonově verzi vynechány. Také jej doplňuje viněta se zobrazením scény, jež je popsána vtextu: Zemřelý je zde vyveden jako postava se slunečním kotoučem na hlavě akolem něj se nacházejí sluneční paviáni. Na konci je pak zobrazen samotný kněz Iufaa. Ani takové vyobrazení v případě Menechibnekona nenajdeme, nicméně tato skutečnost je zjevně nahrazena tím, že jeho jméno je vtextu opakováno mnohem častěji, než je tomu vIufaově variantě. Celkem vsedmi dochovaných případech je uIufay užito zájmeno 3. osoby jednotného čísla tam, kde je vMenechibnekonově verzi vypsáno jeho jméno. Iufaova vyobrazení – hlavní viněta na východní stěně (obr. 2) apostava spřípiskem „Iufaa“ na stěně jižní – aneustálé opakování fráze „tento Menechibneko“ plní stejnou funkci, jednoznačnou identifikaci zemřelého.3 Přestože se text nachází pouze vtěchto dvou hrobkách, nejedná se ozcela totožné verze zaříkání. Liší se způsobem zápisu jednotlivých slov akaždá má jiný konec. Je tedy zjevné, že nebyl opisován ze stejného zdroje. Zumístění vobou hrobkách je patrné, že text měl být blízko mumie azačínat uhlavy. Menechibnekonova verze začíná uhlavy zemřelého atáhne se směrem dolů ke druhému konci víka sarkofágu. Víko Iufaova sarkofágu zůstalo nedokončené, a není na něm tedy žádná výzdoba (viz Bareš – Smoláriková 2008: 55). Text začíná uprostřed východní stěny sarkofágu, za Iufaovou hlavou, apokračuje přes roh sarkofágu až na jižní stranu. Text má charakteristickou strukturu magických zaříkání amůžeme se sní setkat například vlékařských či ochranných kouzlech (viz níže). Přestože začátek má hymnický charakter, kde je Menechibneko/Iufaa identifikován se slunečním bohem, který ráno vystupuje na nebesa aje ochraňován svou matkou, promění se posléze vtypické ochranné kouzlo. Vněm je zemřelý identifikován sbohemHorem ajeho matka Eset ho chrání před všemi nepřáteli, mezi nimiž jsou na konci textu zmiňováni právě ti, kteří by mohli či chtěli znesvětit pohřeb nebo vykrást hrobku. Níže uvádíme přepis hieroglyfických znaků, transliteraci apřeklad Menechibnekonovy verze.4 Text uvedený vhranatých závorkách je doplněn podle Iufaovy varianty. Obr. 2 Iufaa vycházející jako sluneční bůh za křiku čtyř slunečních paviánů (archiv ČEgÚ) / Fig. 2 Iufaa as asun-god rising to the cry of four solar baboons (archive of CIE) PROKLETí STARýCH EGyPťANů? PES XXII/2019 57 58 PES XXII/2019 PROKLETí STARýCH EGyPťANů? 5 Slovo nn.t se překládá jako „spodní nebe“ či „protinebesa“ (Gegenhimmel) aje jím míněna spodní část nebeských vodstev vpodzemí, kam se noří hvězdy po svém západu (Altmann 2010: 103–104). Vzhledem ke způsobům zápisu se také může jednat oodkaz na bohyni nebes Nut ahéliopolskou bohyni Naunet, ztotožňující (nebeskou) záplavu aženský protějšek Nuna (Wilson 1997: 525). 6 Paviáni byli ve staroegyptských představách spojováni se slunečním bohem ajejich křik za úsvitu byl považován za vítání vycházejícího slunce. Slovo bn.tj je možno interpretovat jako adjektivum, odvozené od slovesa „duřet“, nebo jako duál slova bn.t „pavián“ (Wilson 1997: 320). Podle paralelního Iufaova textu ( ) aviněty se zde jedná oduál. 7 Slovo sSm.t svýznamem „oko“ se vyskytuje jen vněkolika textech Ptolemaiovské doby (Wilson 1997: 928; Erman – Grapow 1955 IV: 292.4). „Okem“ boha Rea je vzdálená či nebezpečná bohyně, Sachmet/Bastet – Nechbet – Neit – Hathor (adalší). Způsobovala mor na přelomu roku abyla mocnou ochránkyní slunečního boha apanovníka (bývá ztotožňována isureem, oheň plivající kobrou na panovníkově čele). Ktéto bohyni více viz Derchain (1972) aGoyon (2006: v). 8 Jedno zmnoha označení egyptských korun. Wrr.t může označovat bílou korunu Horního Egypta, červenou korunu Dolního Egypta ispojenou korunu Egypta jako celku, zejména však bývá korunou bohů (Goebs 2008: 35–109). 9 Zde začíná tzv. jmenná formule, vníž vždy jméno píšeme kapitálkami pro větší přehlednost textu. Charakteristickým znakem egyptské jmenné formule jsou slovní hříčky. Vnich je vždy bohu či osobě, pro niž je rituál prováděn, připisována řada vlastností či činností ajméno, které je jim zvukově či obrazově podobné. Zde se jedná o(fonetickou) asociaci koruny vereret ajména Reret. Ke jmenným formulím obecně viz Hellum (2015: 235–242). 10 Druhá část jmenné formule je založena na podobné souhláskové struktuře slovního spojení „ona ničí“, x-b-s, alapisu lazuli, x-s-b-(d). Navíc se zde vyskytuje ještě odkaz na předchozí část jmenné formule: vPozdní době se slovo „lapis lazuli“ psalo mimo jiné pomocí znaku osoby držící za ocas vepře (Kurth 2010: 12, 31; za odkaz děkujeme Joachimu F. Quackovi) abohyně Reret, zmíněná vpředchozí části zaříkání, je vMenechibnekonově verzi zapsaná právě znakem prasnice, jejíž podobu mohla mít (Iufaa má na tomto místě znak hrošice). 11 Poslední, třetí část jmenné formule spojuje prostě jen čin „pozvedání na nebeskou klenbu“ (Menechibneko: , Iufaa: , bjA) se jménem „nebeská ruda“ (Iufaa: , bjA). „Nebeskou rudou“ je míněno meteorické železo či měď, tedy kovy, znichž byla vegyptských představách vytvořena nebeská klenba (více viz Lalouette 1979: 333–353). 12 Dosl. „pozvednutí“ či „podpěry (boha vzduchu) Šua“. „Podpěry“ mohou odkazovat ke čtyřem pilířům nebes, které Egypťané někdy viděli vmracích (Wilson 1997: 971). 13 Zářící oko šlehající kolem sebe plameny je odkazem kbohyním spjatým sokem slunečního boha Rea, tedy bojovným bohyním včele se Sachmetou, viz výše pozn. 7. 14 „Okem“ je míněna bojovná aochranná bohyně. Její „výroky“ představují sedm démonů, kteří přinášejí epidemie chorob na konci roku (Darnell 1997: 35–46; Goyon 2006: 27; ksedmi démonům viz Capart 1940: 21–27). Zároveň jsou však mocnými ochránci slunečního boha akrále (Goyon 2006: 33–34), atedy izemřelého, jenž se ztotožňuje se slunečním bohem, zde Menechibenkona. Vtextu na západní vnitřní straně víka vnějšího sarkofágu se Menechibneko na tyto „výroky“ obrací přímo jako na „sedm výroků Mehetverety“ aoslovuje každého zdémonů jménem (Landgráfová – Míčková, vpřípravě). Také Iufaa zmiňuje jména sedmi démonů přinášejících nemoci na konci roku: Vjeho případě je to skupina „šípů“ vedená Tutuem, synem bohyně Neity, voblouku východní stěny pohřební komory (viz Landgráfová – Janák 2016: 71–72). (1) Dd-mdw wsjr mnx-jb-nkA.w pn ra pr(.w) m nn.t Pronáší se: Tento Usir Menechibneko je Re, jenž vyšel na spodním nebi5 wHm.n mw.t=f ms=f poté, co jej jeho matka znovu zrodila; jw bn.tj m gs=f jmn.tj na jeho západní straně jsou dva sluneční paviáni,6 jw bn.tj m gs=f jAb.j na jeho východní straně jsou dva sluneční paviáni sSm.t=f Xr=f m naj ajeho oko7 je vjeho vlastnictví, když pluje; Szp [tp-Xr dmA.tj mw.t=f ten, jenž září [pod křídly své matky, sao=s dnH.wj=s H]r=f když na]d ním [rozprostírá svá křídla] js dj=s wrr.t akdyž (mu) předává korunu vereret8 (2) Hr jb n nTr.w xpr.w Hna=s mezi bohy, kteří vznikli spolu sní, m rn=s n rr.t ve svém jménu RERET,9 xb=s s.t-jb n xft.j=f když ničí oblíbené místo jeho nepřítele m rn=s n xzdb ve svém jménu LAPIS LAZULI,10 dj=s mnx-jb-nkA.wpn m bjA když umísťuje tohoto Menechibnekona na nebeskou klenbu sTn.w<=s>sw m Hr.w m r[n=sn bj]A apozvedá jej mezi lidmi ve svém jménu NEBESKÁ RUDA.11 [jw=s dj=s sw Hr sTz-Sw [Umístila jej na oblaka,12 jw m jr.tj n sj]A.n.[tw] (takže) je na očích, ale nelze jej poz]n[at.] (3) mk(.t) mnx-jb-nkA.w pn m hh n Ax.w=f Ochrana tohoto Menechibnekona je vohni jeho zářícího oka13 n TAz.w jpw jmj.w [jr.t] a(vohni) těchto výroků,14 které jsou v[oku]. PROKLETí STARýCH EGyPťANů? PES XXII/2019 59 15 Zde se jedná pravděpodobně onesprávnou interpretaci původního hieratického nXX jako nXk, neboť znaky kaX si jsou vhieratickém písmu velmi podobné (Möller 1936: 15 a49). Ktéto interpretaci muselo dojít již vtextu, který byl zdrojem obou předloh, jak Iufaovy, tak iMenechibnekonovy. 16 Interpretace této části je nejasná. „Dobytkem“ je pravděpodobně myšleno lidstvo coby „stádo boží“, viz též epiteton Hora, nr jH.w, „pasák dobytka“ (Leitz 2002: 258; zde čteno nr kA.w), aoznačení lidí pojmem „malý dobytek“ ve slunečních hymnech (Assmann 1999: 162; viztéž Hintze 1942: 55–56); celá fráze tedy dále identifikuje Menechibnekona sbohem Horem. Složitější je výklad „sliny nebes“. Plivání může odkazovat ke zrození jako krychlému vypuzení něčeho ztěla – jako když bůh Atum vyplivl bohyni Tefnutu během stvoření (Reemes 2015: 177–179) – aobecněji kaktu stvoření jako takovému (Wilson 1997: 543; Ritner 1993: 75–78). Plivání bylo rovněž často využívanou magickou technikou, jíž bylo možno prospívat, léčit iškodit (Ritner 1993: 78–88). 17 Sloveso wnx může znamenat jak „uvolnit, svléci, odhalit“ (Wilson 1997: 237), tak i„obléci“ (Erman – Grapow 1955 I: 323.9–324.2), zde snad „odhalit“ vsouvislosti snásledujícím „otevíráním“, tzn. odhalováním tváře, aby mohl být viděn (Wilson 1997: 230). 18 Iufaova verze má XA.tj, „bouře,“ obě slova mají stejný kořen avýznam (Wilson 1997: 762–763). 19 Předložka n zde stojí pro časové m, které se objevuje ve verzi zIufaovy hrobky. 20 Ba bylo ve starověkém Egyptě jednou ze složek osobnosti. Původně tento termín zřejmě označoval projev moci či působení bohů, zachytitelné na zemi. Ve Staré říši je ba spojováno skráli avpozdějších dobách isdalšími lidmi. Bau je tvar množného čísla aoznačuje moc či působení ba, projevy amanifestace božské síly. Více viz Janák (2009: 224–238). 21 Představa, že se jedna ze složek osobnosti hněvá na nějakou jinou, není vEgyptě příliš obvyklá, přesto však lze nalézt paralely. Např. ve 145. kapitole Knihy mrtvých předstupuje zemřelý před strážce jedné zpodsvětních bran ažádá jej, aby ho nechal projít, neboť byl „očištěn touto vodou, kterou se očišťuje Beran (ba), pán Mendétu (Banebdžedet), když se hněvá na všechny své údy“ (p. Turin Museo Egizio 1971, 35; citováno podle TLA: překlad B. Backes. Přístupné vprosinci 2018). 22 „Ba nad tělem“ (rozuměno mrtvým tělem) odkazuje kvinětě 89. kapitoly Knihy mrtvých (Quirke 2013: 205). Na ní se okřídlené ba vznáší nad mrtvým tělem zemřelého či přímo na něm sedí vdobě dokončení jeho mumifikace (obr.3). Text této kapitoly Knihy mrtvých končí zvoláním „nechť spatří jeho mrtvé tělo aspočine na jeho mumii, (pak) nezanikne anebude zničen na těle na věky!“ (podle Quirka 2013: 205). 23 Bohyně Nechbet byla patronkou Horního Egypta aměla podobu supice. Zároveň představuje jednu zmnoha podob nebezpečné bohyně (vizpozn. 7 výše). 24 Slovo kfA může být sloveso „odkrýt“ (Erman – Grapow 1955 V: 121) nebo podstatné jméno „zadek“, „zadní část“ (Erman – Grapow 1955 V: 120, 6–8). Bohyně tedy letí, „aby odkryla ženy“, nebo „kzadku žen,“ což pravděpodobně odkazuje na nějaký úkaz na obloze. jH.w n=f <f>x nX{k}<X>15 n zp Hr.t Dobytek mu patří aslina činu nebes byla uvolněna.16 wnx(.w) mnx-jb-nkA.w pn wn=f Hr[=f Tento Menechibneko je odhalen17 aotevírá svou tvář. wn=t Hr=t mA=f HDD.w xsr Dw jm.j jb=f [Nechť otevřeš (tj. zmiňovaná matka) svou tvář, aby mohl spatřit světlo azahnat zlo, které je vjeho srdci, nfa=f] (4) r XA.t-p.t jz jb=f aby se mohl vzdálit] od bouře nebes18 slehkým srdcem pAy=f r-HA.t mw.t=f anx=f zp-2 Hna=s m-Xnw a.wj=s aaby mohl letět před svou matkou, živý, živý, spolu sní, vjejím náručí. mwt mnx-jb-nkA.w pn n19 sf Tento Menechibneko včera zemřel, anx=f m pA hrw dnes (však) žije n gm.n zp n jr(.tj)=f(j) r=f anelze nalézt příležitost pro toho, kdo by chtěl jednat proti němu. wnn bA=f [Spt r XA.t=f wr mA=f nn SsA jm Jeho ba20 by se [velmi hněvalo na jeho mrtvé tělo,21 pokud by spatřilo, že vněm není dovednost, bA=f Hr XA.t=f anx=f twt=f] jeho ba je však nad jeho tělem22 aon žije aje úplný.] (5) jw sA mw.t n mnx-jb-nkA.w pn m sA jwf=f Ochrana matky tohoto Menechibnekona je ochranou jeho těla r dr rA pw pXr m wxA=f kodražení tohoto kouzla, které obchází kolem ahledá jej, shby jj r HH=f ngA=f jm=s a(k) zahnání na útěk toho, kdo přichází, aby jej hledal aaby jej jím zničil. jw swab=s [qs.w=f Očišťuje (tj. matka) [jeho kosti, xpr=s m nxb.t nr.t rn=s když nabyla podoby Nechbety, jejíž jméno je Supice.23 pA=s Hr.tj] (6) r kfA Hm.wt Letí, jsouc vzdálená,] aby odkryla ženy.24 60 PES XXII/2019 PROKLETí STARýCH EGyPťANů? 25 Identifikace částí těla zemřelého sčástmi těla bohů za účelem jejich ochrany (Menechibnekonova ruka je rukou boha XY, atudíž nemůže být zničena) je vEgyptě dobře známá (viz Nyord 2009: 510–518). Sám Menechibneko má na bocích víka vnějšího sarkofágu zapsánu 42. kapitolu Knihy mrtvých, ta obsahuje dlouhou řadu takových identifikací (viz Landgráfová – Míčková, vpřípravě; 42. kapitola Knihy mrtvých též Quirke 2013: 118–121). 26 Vp. Jumilhac jsou kosti spojovány sotcem, maso akůže smatkou: jr jwf=f Hna jnm=f sxpr.n mw.t=f m jrT.t=s jrqs.w=f <xpr=sn> m mtw.t n.t jtj=f, „Co se týče jeho masa ajeho kůže, jeho matka <je> vytvořila svým mlékem, co se týče jeho kostí , <ty vznikly> ze semena jeho otce“ (p.Jumilhac XII, 24–25, doplněno podle Vandiera 1965: 124 a180, n. 366). 27 Paralelní pasáž (vztahující se kHorovi Behdetskému, tzn. slunečnímu bohu) se nachází vchrámu vEdfú jako přípisek scény přinášení nápoje zhroznové šťávy: wnn nb nHH wbn.tj m bHdt Snwt=f HA=f m znHmw Hr Szp jxt=f Hr sam Xrt=f Hr sHtp jb=f m jrt-Hr, „Pán věčnosti povstal vBehdétu, jeho doprovod je za ním, (početný) jako sarančata, když přijímá tribut, pojídá obětiny auspokojuje své oko okem Horovým“ (Kurth 2004: 123, 6–8; citováno podle TLA. Přístupné vprosinci 2018). 28 Paralelní pasáž (vztahující se opět kHorovi Behdetskému) se nachází vjiné části chrámu vEdfú jako přípisek ke scéně přinášení nápoje heru-a: wsr nb wsr am mjn wgj jArrt wdj zA=f sfx.n=f n prjt jm=f prt-jAA snq.n=f jm=sn wAD Ha=f n mrH n Dt Hr-bHdtj nTr-aA nb-pt, „Silný, pán síly, jenž pije šťávu (nápoje heru-a) ažvýká hrozny, jenž umístil svou ochranu poté, co se osvěžil tím, co zněj vychází, jehož tělo věčně vzkvétá anezná zániku, poté, co pojedl hrozny, Hor Behdetský, velký bůh, pán nebes“ (Kurth 2004: 200, 7–9; citováno podle TLA. Přístupné vprosinci 2018). Vcelé této části je tedy Menechibneko ztotožňován sHorem Behdetským. 29 Nebeská kráva je běžné označení pro Reovu matku. Viz např. TLA, Bibliothek des Sobektempels von Tebtynis, p. Tebt. Tait 25, Tägliches Ritual für Sobek den Herrn von Beten (Tebtynis) (line [x+6]). Mytický příběh ozrození slunečního boha nebeskou krávou se objevuje též vtzv. slunečních litaniích, kde je sluneční bůh ve své synkretické formě Re-Harachteje označován jako „velký, který vzešel znebeské krávy“ (viz Assmann 1969: 204). 30 Jelikož je vpředchozí části Menechibneko explicitně ztotožněn sReem, odkazuje tato pasáž pravděpodobně na nekonečný cyklus obnovy slunečního boha. Ten se vnejhlubší noci (6. hodina knihy Amduat) stává zemřelým Usirem (zobrazovaným skutečně jako mrtvola chráněná hadem, viz Hornung 1963: n. 458 a459), aby se obnovil, amohl se tak znovu zrodit do nového života (více viz Darnell 2004: 90–101 aPl. 8). n smA=s m ab mn.wj tp.w zmA=s jm=f Nespojila se srohem, koleny ahlavami, (ale) spojila se sním. pH.t(w)=s m mw HAp m-tp kk.w Její pozadí je ve vodě, zahalené na čele temnoty. ar=sn n=f ar.w Ti, kteří stoupají, stoupají kněmu. dj=s snD=f Rozšířila (dosl. dala) strach zněj [sAa=s mrw.t=f [arozšířila (dosl. zvětšila) lásku kněmu. D.t=s jm=f dgA=f mjm.t=s Její tělo je vněm aon hledí její panenkou. jw Xkr.w=s xt] (7) a.wt=f Její nádhera prostupuje] jeho končetiny. Hwnw.tj jm.jtw jr.tj=f jn=sn Hr.jt r=f Panenky vjeho očích dosahují nebes po jeho boku. jtj pw n mnx-jb-nkAw pn tA mw.t=f nn.t Otcem tohoto Menechibnekona je země, jeho matkou je spodní nebe. Ha.w pw n mnx-jb-nkA.w pn Hapj Tělem tohoto Menechibnekona je Nil,25 qs.w=f <qs.w> mw.t[=f jeho kosti jsou <kosti> jeho matky. aA.t nb(.t) qs.w mwt=f Ha.w jtj=f Veškeré drahokamy jsou kosti jeho matky atělo jeho otce. jnm=f m mwt=f Jeho kůže je (kůže) jeho matky.26 mnx-jb-nkA.w] (8) pn Htm m jtj=f m mw.t=f Tento [Menechibneko] je úplný stejně jako jeho otec ajako jeho matka. anx[=f (w)dA]=f jT=f D.t=f Žij[e avzkvétá], zmocnil se svého těla. ntf nb nHH On je pán věčnosti, Sn.wt HA=f m znHm.w jehož doprovod je za ním, (početný) jako sarančata,27 am mjn.w gA jrr(.t) (one je ten), jenž polyká šťávu ažvýká hrozny,28 jwt.j sk[=f jwt.j Htm=f ten, jenž nezná zánik ajehož zničení neexistuje. mnx-jb-nkAw pn ms n Ah.t Tento Menechibneko se zrodil znebeské krávy29 rdj n=f mw.t=f Ax.w=s] ajeho matka mu dala svou magickou moc. (9) ntf bA m hrw XA.t m grH On je ba ve dne amrtvola vnoci.30 PROKLETí STARýCH EGyPťANů? PES XXII/2019 61 31 Pojem ka je často překládán jako „duše“ či „dvojník“, jeho skutečný význam je ovšem poněkud složitější. Ka představovalo jednu ze složek, znichž se podle starých Egypťanů skládala bytost či osobnost člověka. Ka bylo aktivní částí, spojenou sexistencí aživotem – za života fungovalo ka jako životní síla člověka spojená sprací, činností amyšlením. Ka mělo také úzký vztah kvýživě audržování člověka naživu, vrámci zádušního kultu byly obětiny předkládány právě ka zemřelého. Po smrti se od člověka oddělilo apozději se sním mělo opět spojit (více vizJanák 2009: 211–224). 32 Doslova „jeho jb“, kde jb pravděpodobně neznamená „srdce“, ale vnitřek břišní dutiny, místo, které je metaforou centra emocí amyšlenek (vizNyord 2009: 100–109). 33 Dva zde uvedené staroegyptské termíny se obvykle překládají jako „srdce“, jb aHAt.j. Nejsou to však synonyma, Egypťané je rozlišovali. Slovo jb bylo používáno pro sídlo myšlení, svědomí apaměti, tedy „mysl“ či „rozum“, avlékařských textech dokonce jako orgán trávení, „žaludek“, pravděpodobně ale spíše šířeji „vnitřek břišní dutiny“ či „vnitřek těla“ („inside of aman“, Nyord 2006: 55–109). Srdce HAt.j bylo skutečně spíše orgánem vhrudi, někteří egyptologové toto slovo interpretují jako „srdeční sval“ (Goyon 2006: 89). 34 Titul Ptahova kněze. 35 Božstvo se slunečními aspekty, spojované slotosem, který se vynořil zprvotního praoceánu Nunu na počátku světa. Bývá ztotožňováno isdalšími slunečními bohy (více viz Janák 2005: 123–124). Vkontextu Menechibnekonova textu je možná nejdůležitější skutečnost, že Nefertem byl synem Sachmety. n rn=f mAa rx.w zp-2 Jeho pravé jméno není známo. Jeho pravé jméno není známo. mnx-jb-nkA.w pn {k} <nb> wnw.wt pA.wtj kA=f Tento Menechibneko je pánem hodin a jeho ka31 je prastaré. wnn=f bAq zp-sn Bude jasný, jasný m-a bAq n x.t tA=s skrze žár plamene, jenž je horký. jw nSn[=f Sm m-sA sf nn nwd=f Hr=f zp=f [Jeho] hněv [odešel za včerejškem, (již) jím nemůže být odvrácen od své příležitosti. Anx mnx-jb-nkAw pn sAq=f jb=f] Tento Menechibneko žije, usebral svou mysl]32 (10) TAz.n=f jwf=f tm.w aupevnil celé své tělo. n gAH=f n nn=f Neunaví se, nevyčerpá se. n jr xft.j xftj.t mwt mwt(.t) zS=f m jb=f pn m HAt.j=f pn Žádný nepřítel nebo nepřítelkyně, žádný mrtvý nebo mrtvá si neudělá hnízdo vjeho břiše ani vjeho srdci,33 m a.wt=f nb jpn jp.tw [m jwnw v žádném z těchto jeho údů, které byly započítány [vHéliopoli. wab mnx-jb-nkAw pn r jn-mw n ptH Tento Menechibneko je čistší než Ptahův nosič vody,34 qA wAD.w wa.tjw] Hr vznešený, prosperující, sjedinou] tváří, [nfr-tm] (11) jwt.j rx=f [Nefertem] 35 jehož nelze poznat. nHm=k mnx-jb-nkA.w pn m-a nbj pf Dw Ochraň tohoto Menechibnekona před tímto zlým plamenem, jr xft.j=f r=f který proti němu stvořil jeho nepřítel! mk jb=f dns mn=f sgnn.n At=f Hle, jeho mysl je těžká, je chorý, síla jeho útoku zeslábla, mtw.t=f am[d Ha.w=f gA.w nrj.t jm=f n.t dgA=f sw jeho jed [zeslábl, jeho tělo je slabé aon se děsí toho, kdo se na něj dívá]. jmj=k snD Hr.w zA=j „Neměj strach, Hore, můj synu,“ [j.n] (12) As.t Hm.t-nTr [říká] Eset, boží manželka. mk wj jj.kwj wdj=j sA=k „Hle, přišla jsem amohu ti poskytnout ochranu, wHm=j mk<=k> ochráním tě znovu (dosl. zopakuji tvou ochranu), nnk mw.t=k rx {=s}x.wt (vždyť) jsem tvá matka, znalá věcí. mk r=k jT.n=j bA=f sgn<n>.n=j pH.tj=f Hle, zmocnila jsem se jeho (tj. nepřítelova) ba, oslabila jsem jeho moc. r[s Hr=k wr snD=k m jr jm.w [Buď pozorný! Veliký je strach ztebe vtom, kdo zoufale vykřikl. 62 PES XXII/2019 PROKLETí STARýCH EGyPťANů? 36 Tzn. „Milující“. Zde začíná druhá jmenná formule tohoto textu. Je zde spojena činnost „milovat“ (mrj) ajméno „Milující“ (mr.t). 37 Jedná se nikoli osouhláskovou či zvukovou podobnost, ale oasociaci činnosti „pošlapat“ azvířete „hrošice“ či „prasnice,“ což je překlad jména Reret. 38 Vtomto případě jde ofonetickou či souhláskovou asociaci slovesa Hrj, „připravovat“, ajména Hor. 39 Doslova „Hor obou očí“. Hor vtéto manifestaci měl především ochranné aléčitelské aspekty (více viz Janák 2005: 78–79). Asociován je zde sčinností matky, mr tw, „miluje tě“, amr.tj, „Merti“. 40 Text doplněn zfragmentu AW 5 F26, nalezeného vpohřební komoře. 41 Amulet wAD ze zeleného živce byl velmi významný. Živec symbolizoval regeneraci aznovuzrození. Tato symbolika funguje na dvou rovinách: Jednak byla zelená barva ve starověkém Egyptě barvou (nového) života aobnovy (Pinch 2001: 183), jednak slovo w–A–D má stejné souhlásky jako w–D–A, „být celistvý, uzdravený“, apatří ke stejnému kmeni jako jméno Horova oka vedžat, které je mocným ochranným amuletem. Amulet wAD míval často tvar papyrusového stvolu, jsou známy iživcové amulety ve tvaru postavy boha Thovta (Stadler 2009: 250–251). Zatímco texty hovoří prostě o„amuletu wAD“, na Tutanchamonově mumii byly nalezeny dva takové amulety: Na krku měl amulet ze zeleného živce ve tvaru postavy boha Thovta ave stejné vrstvě obinadel byl nalezen ještě amulet ve tvaru papyrusového stvolu (Stadler 2009: 250–251). Snad právě toto jsou „oba amulety wAD,“ ojejichž vlastnictví Menechibnekonův text hovoří. 42 Tato část není zcela jasná. Pravděpodobně je třeba sloveso sHr, „zahánět (zlo)“ (Wilson 1997: 894), interpretovat jako nominalizované participium vapozici kwAD.wj, doslova tedy „zaháněčů zla náležejících mému tělu“. 43 Vlékařském papyru Ebers (102, 9) se stejné slovo objevuje jako popis diagnózy související zřejmě se zmatkem, utrpením ahněvem. Bohužel se však jedná ovelmi nejasný případ (viz Westendorf 1999: 697). 44 Když vmagických textech přichází Eset na pomoc svému synovi Horovi, bývá často rozrušená aneupravená, ale ihned se vrhá do akce. Popis Esetina rozrušení se však většinou nachází na začátku těchto textů (viz např. texty č. 44 a69 uBorghoutse 1978: 31, 43–44). 45 Mléko zde odkazuje kmléku nebeských krav aty byly ztotožňovány sbohyní Esetou. Mělo moc vyživovat achránit boha Hora anapomáhalo kobnově bohu Usirovi (Altmann 2010: 52). sDm xft.jT z(tj)=f sw r=k j(A)<k>b=f Nechť (to) slyší nepřítel, ten, který by se pozvedl proti tobě, anechť běduje! jnk mw.t=k] (13) wr(.t) snD aA(.t) Hry.t Já jsem tvá matka], velká děsem, velká hrůzou! mr=j mr tw Budu milovat toho, kdo tě miluje, dr=j xft.j=k (ale) odeženu tvého nepřítele m rn(=j) n mr.t ve svém jménu MERET,36 tjtj=j sA.w=k pošlapu tvého věznitele m rn=j n rr.t ve svém jménu RERET.37 Hr=j Hry(.t) r [xft.j=k Připravím plány proti tvému [nepříteli m rn=k n Hr.w ve tvém jménu HOR.38 mr.y (j)n=k zp-2 mw.t=k mr tw Milovaná, milovaná tebou je tvá matka, která tě miluje m rn=k n Hr.w-mr.tj] ve tvém jménu HORMERTI.]39 (14) jw n=k Ax.tj wr.tj Přicházejí ktobě obě zářící oči, apr=k tw dd.tw m mw.tj=k wr.tj-HkA.w vybav se (jimi), připevněnými oběma tvými matkami, oběma velkými kouzelnicemi!“ jnD Hr=T mw.t Ax.t wr.t aA.t „Buď pozdravena, mocná, velká, vznešená matko! jj.n=T stp.n=T zA=T HA mnx-jb-nkA-w pn Přišla jsi aochránila jsi tohoto Menechibnekona, n [ntf zA=T ms.n=T dA.n=T jw=T m-sA=f n anx] neboť [on je tvůj syn, jehož jsi porodila apočala, ty jsi jeho životní ochranou.]“ Dd-mdw40 [jn mnx-jb-nkAw pn qn]n=j Pronáší [tento Menechibneko:] „Jse[m silný,] mk TA.n=j (15) wAD.wj hle, zmocnil jsem se obou zelených amuletů,41 sHr n.w HA.w=j které zahánějí (zlo) od mého těla.“42 wDA.w pw nfr jr.t.n As.t n zA=s Hrw Toto je účinné adobré kouzlo, které vykonala Eset pro svého syna Hora, jj.tj wxA.tj jb=s Aht když přišla vtemné náladě43 ajejí mysl byla zarmoucena,44 jr.n=s sAq Hr jrT.t=s poté, co se ovládla díky svému mléku.45