Nedokončený rukopis Gézy Včeličkyo dějinách trampingu

Nedokončený rukopis Gézy Včeličky odějinách trampingu1 Jan Krško Se jménem spisovatele Gézy Včeličky2 se bezpochyby setkal každý předválečný tramp. Vždyť tuto personu citovaly vpozitivním či negativním smyslu snad všechny trampské časopisy arubriky. Včelička patřil vtrampských kruzích kpředstavitelům tzv.rudého křídla, které nezávislé táboření alásku kwesternu ztotožňovalo smarxistickými postuláty. Komunističtí trampové se proto dostávali do střetu se svými názorovými oponenty včele sBobem Hurikánem. Celý konflikt se dnes nepřesně označuje jako boj politických anepolitických trampů. Politickými trampy jsou zde myšleni komunisté, ačkoliv idruhá skupina byla napojena na stranické subjekty. Stoupenci Boba Hurikána se však tramping nesnažili sešněrovat určitou ideologií. Naopak se stavěli do role obránců jeho původního obsahu. Vrámci boje tak vystávala potřeba zmapovat zdroje, počátky avývoj trampingu, čímž by se posílila oprávněnost argumentace toho či onoho názorového proudu (Krško 2016). Bob Hurikán své pojetí dějin trampingu prezentoval ve dvou knihách— Trampské zkazky (Hurikán 1933) aDějiny trampingu (Hurikán 1940). Autor klade počátek všeho ještě do časů habsburské monarchie apopisuje touhu řady skautů oprostit se od organizované turistiky. Pozornost věnuje partě kluků, ze kterých vbudoucnu měla vzniknout první trampská osada Ztracená naděje. Vpřírodě se tehdy objevují další stoupenci svobodného táboření arodí nová subkultura. Srokem 1920 přichází tzv.doba kovbojská, kdy se trampové vodívání snaží do co největšího detailu napodobit své americké vzory. Volné toulání atáboření pod širým nebem však záhy vystřídal usedlý osadní život, stavba chat apěstování kolektivních sportů. Voblečení se prosazuje větší střídmost aúčelnost, kdy nastupuje tzv.doba kanadská. Stoupenci původních trampských ideálů se smrskli vnevelkou skupinu stanařů, jimiž ostatní majitelé dřevěných přístřešků často opovrhovali. 1 Studie vznikla avychází spodporou grantového projektu GAČR č.16–15962S snázvem Tramping včeských zemích vletech 1918 až 1989: subkultura vinterakci se státem aspolečností, řešeného na FF UK vPraze. 2 Základní životopisná data: Lexikon české literatury 4/II U—Ž, Praha: Academia, 2008: 1268–1296. OPEN ACCESS 172 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 Hurikán viděl ve své první knize budoucnost trampingu skepticky.3 Zpodílu na neblahém vývoji trampingu vinil Bob členy již zmiňované Ztracené naděje. Průkopnická osada udávala tón všem ostatním táborníkům, takže negativní přechod kpohodlné víkendové rekreaci zcela logicky řada trampů napodobila. Bob se vtéto kritice vzácně shodl skomunistickým křídlem. Ve své druhé práci však další vývoj trampingu viděl nadějněji ana milost rovněž vzal osadníky ze Ztracenky. Obdobný proces měl jeho přístup kpolitickým oponentům. Zatímco vTrampských zkazkách se ostře vyhraňuje vůči komunistickým osadníkům aviní je zpolitikaření, výtržností anekamarádského jednání, vDějinách trampingu zaujímá mírnější tón. Druhá Bobova publikace totiž spatřila světlo světa až vdobě protektorátu. Hurikán proto zřejmě nechtěl příliš zdůrazňovat krizové jevy, rozkol vtrampingu. Díky uhlazenějšímu stylu je tak Bobova druhá kniha mnohými vnímána jako objektivní popis dějin trampingu. Popularitu však Hurikánovi vynesla především topografická práce. Bob se před vydáním Dějin trampingu snažil zmapovat co největší počet osad. Studoval dobový tisk, obesílal stoupence trampingu vrůzných koutech republiky anechal se oživotě tamních táborníků podrobně informovat. Řadu lokalit samozřejmě navštívil osobně. Hurikán si však při popisu jednotlivých osad počínal značně tendenčně. Tábořiště rudých trampů vesměs ignoroval anepřesné informace podával iomístech, kde se nesetkal se vřelým přijetím (Krško 2016: 173–176). Bobovy knihy byly pro komunistické křídlo hozenou rukavicí. Přes odmítavý postoj se však kpodobnému činu dlouho neodhodlalo. Teprve vpadesátých letech se Géza Včelička rozhodl zpracovat své pojetí dějin trampingu. Časový odstup je vcelku překvapující, neboť Hurikán aVčelička se vmeziválečné době jako neformální vůdci nepřátelských směrů často vtisku napadali (Morkes 1977; Kössl, Waic 1992). Vzájemné rozepře přecházely do osobní roviny, kdy Hurikán uvítal zákaz některých Včeličkových děl na počátku okupace.4 Vpoúnorových časech byla situace zcela opačná. Včelička jako autor sociální prózy stál zdánlivě na výsluní, zatímco Bob střídal dělnické profese. Samotný Géza však prožíval rozporuplný pocit.Uvítal nástup komunistů kmoci avduchu nové doby přepracovával isvá starší díla. Současně však chtěl zachovat věrnost trampingu. Stalinistický režim přitom začal potlačovat trampy jako nikdo předtím (Krško 2016: 173–176). Včelička proto musel nejen reagovat na předválečné spory, ale najít trampingu místo ive změněných poměrech. Stejně jako kdysi Hurikán, začal ion získávat údaje oosadách akorespondovat sdávnými přáteli. Vedle sběru informací se pustil do sepisování prvních kapitol díla.5 Velkým povzbuzením měla být nabídka šéfredaktora nakladatelství Mladé fronty Jiřího Hájka, že Včeličkovi paměti otrampingu vytisknou (40 let trampingu 1964: 6). Géza se však tématu věnoval srůznou intenzitou, práci často kvůli jiným povinnostem azhoršujícímu se zdraví odložil. Sestavování textu se 3 Pesimistické názory na vývoj trampingu se objevovaly ijinde, viz Trampové aweekendisté 1933. 4 Literární archiv Památníku národního písemnictví Praha, f. Bob Hurikán, čís. přír. 94/67, inv. č.3, Zápisník zlet 1938–1939. 5 Literární archiv Památníků národního písemnictví Praha, f. Géza Včelička, čís. přír. 39/61, inv. č.432–437, Poznámky otrampingu. OPEN ACCESS JAN KRšKO 173 tak protáhlo na řadu let anakonec je roku 1966 přerušila Včeličkova smrt. Dílo tak zůstalo vnedokončeném rukopise, který se spolu sostatní Gézovou pozůstalostí dostal do vlastnictví Literárního archivu Památníků národního písemnictví.6 Práce působí na dnešního čtenáře kontroverzně. Opakování myšlenek, rozvláčnost aneúměrná popisnost dávají tušit, že po literární stránce nejde ovrcholnou Včeličkovu produkci. Čtivosti jistě nepřidá časté odbíhání od trampské tématiky kživotním osudům autora. Géza zde chtěl prezentovat tramping jako nedílnou součást pokrokového hnutí mládeže asešněroval text ideologickou terminologií.7 Nešlo přitom jen osnahu obhájit existenci trampingu vpodmínkách poúnorového režimu, ale především oskutečný Včeličkův pohled. Vždyť připravovaná kniha měla být jakousi prezentací rudého trampingu jako jediného věrohodného směru vneorganizovaném táboření.8 Vintencích socialistického realismu pak kriticky hodnotí veškeré své jednání, včetně těch kroků, jež ho přivedly na dráhu trampingu. Vprvé řadě jde oVčeličkovo přijímání westernové filmové tvorby. Vmnoha případech pak nevíme, zda jde odobový Gézův prožitek, či jeho pozdní názorovou interpretaci. Úsměv bezpochyby vyvolá způsob uchování práce. Autor své úvahy běžně vpisoval do seznamu denního nákupu. Na některých listech je proto připravované knize věnováno jen minimum prostoru. Špatně čitelný text charakterizují rozměrná písmena, takže většina stránek obsahuje jen několik vět. Přes všechna negativa přináší práce řadu klíčových skutečností. Včelička svou knihu koncipoval opravdu velkolepě, desítky listů věnoval pouze vysvětlení původního významu slova tramp. Včelička zde naráží na román Jacka Londona snázvem Cesta. Vprvních českých překladech díla se totiž výraz „tramp“ hojně užíval. Kniha přibližuje život amerických tuláků, kteří za obživou cestovali vlakem zjednoho konce Států na druhý. Rozumí se samo sebou, že načerno. Dílo pak mohlo sloužit jako určitý manuál, jak se při jízdě vyhnout železničním zřízencům. Zřejmě tento aspekt oslovil některé naše příznivce divokého skautování azmíněný termín tramp vztáhli na sebe. Géza vkládá do Londonova příběhu vlastní literární invenci asnaží se popis vzniku amerických trampů zdramatizovat. Včelička uznává odlišnosti mezi českým aamerickým trampingem. Zdůrazňuje však společný atribut, ato přátelství jednotlivých členů potulné party aochotu si kdykoliv pomoci. Oba trampingy pak ksobě měly nejblíže vdobě hospodářské krize. Géza zde naráží na skutečnost, že řada českých nezaměstnaných trampů zůstávala na osadě přes celý týden aživila se příležitostnou prací uokolních sedláků. Klíčové postavení Londonovy tvorby nicméně Včelička bezděky relativizuje při popisu vlastní cesty ktrampingu. Stejně jako Bob Hurikán zdůrazňuje vliv kovbojek, přičemž pečlivě rozebírá první zhlédnutá filmová díla ijejich herce. Naskýtá se otázka, zda hlavním motorem pro utváření trampingu nebyla „pokleslá“ westernová díla aLondonova 6 Literární archiv Památníků národního písemnictví Praha, f. Géza Včelička, čís. přír. 3/87, Paměti— tramping. 7 Obdobné výklady trampingu nebyly vté době ničím výjimečným, Hofman 1963: 169–175; Sílu nám dávala strana 1961: 32–37. 8 Blíže: Literární archiv Památníků národního písemnictví Praha, f. Géza Včelička, čís. přír. 3/87, dopis Karlu Vojíři 4. ledna 1961. OPEN ACCESS 174 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 tvorba hrála jen okrajovou roli. Včeličkovu touhu po romantice Divokého západu však komplikovala jeho učňovská léta vrůzných restauracích apohostinstvích. Teprve nástup do továrny aosmihodinová pracovní doba mu poskytly nebývalé možnosti. Gézova slova nelze brát na lehkou váhu. Zlepšování pracovních podmínek skutečně zaměstnancům umožnilo aktivně využívat volný čas. Pokud dělník strávil většinu dne vzávodě, jen stěží našel dostatek sil kvýletům do okolní přírody. Nikoliv náhodou se tramping rozšířil krátce po zrodu republiky, tj.za výrazných změn vsociálním zákonodárství. Včelička se svými kamarády nejprve projevili zájem oskauting, nicméně je odrazovala přílišná disciplína, svázanost avliv politických stran. Parta se tedy na základě vlastního úsudku rozhodla jít cestou neorganizovaného táboření. Tento myšlenkový posun měl jasně dokazovat, že komunističtí trampové objevili kouzlo trampingu stejně samostatně jako jejich názoroví oponenti. Včelička nicméně opomíjel skutečnost, že vdobě, kdy začínal trampovat, ještě neměl vyhraněné politické názory. Teprve po ujasnění svých cílů se Géza spřáteli dozvěděl, že existují jiné party provozující divoký skauting. Šlo především oskupinu budoucí osady Ztracené naděje. Podle Včeličky se měla dát dohromady vroce 1917, přičemž až do vzniku republiky se vžádném případě nejednalo otrampy. Kromě datace se tak shoduje sBobem Hurikánem aotevírá problém skutečných počátků trampingu. Kluci kolem Včeličky se toužili sčleny Ztracenky sejít, probrat snimi podstatu volného táboření apřipojit se knim. Přes usilovné pátrání se jim však Ztracenkáře nepodařilo ve městě zkontaktovat. Naskýtá se nám otázka, zda by případné setkání pozitivně ovlivnilo budoucí vztahy Ztracenky akomunistických trampů. Včelička sdruhy nakonec vypátrali jinou partu, ato Černé vlky. Následnému setkání sČernými vlky věnuje Géza vpráci značný prostor, přičemž jen popis jejich klubovny akovbojského oblečení zabere několik odstavců. Černí vlci nicméně jakoukoliv spolupráci odmítli, přičemž dávali jasně najevo, že by si jejich oděv ani nemohli pořídit. Zklamaná Včeličkova parta se rozhodla začít trampovat po svém apořídit si zálesácké oblečení vlevnějším provedení. Tato reakce vnáší otazník nad reálnou existencí tzv.doby kovbojské. Myslím tím skutečnost, že mnoho trampů na prvotřídní pistolnický kostým nemělo dostatek financí ana víkend odjíždělo vtom, co bylo pro ně dostupné. Bob Hurikán zřejmě vytvořil klasifikaci trampingu na základě zevnějšku členů několika osad vPovltaví aPosázaví. Při získávání materiálu pro svou druhou knihu se jistě setkal isjinými způsoby odívání, ale původní rozdělení vývoje trampingu již měnit nechtěl. Rozladění nad neochotou Černých vlků svelkou pravděpodobností ovlivnil pozdější odstup Gézy Včeličky kprůkopnické generaci trampů kolem Ztracenky aBoba Hurikána. Pokud byli členové Ztracenky komunisty pejorativně označováni jako tzv.trampská šlechta, mohlo se vtéto kritice zračit dávné rozladění nad přezíravým přístupem movitější party Černých vlků (Trampská šlechta 1930). Politická angažovanost Gézy pak dosavadní rozkol jen znásobila. Včeličkova práce nečekaně končí tím, jak se po neúspěchu sČernými vlky scházel skamarády na Štvanickém ostrově apřipravoval snimi trasy prvních vandrů. Popsat jejich vlastní průběh však již nestihl. Autorova smrt způsobila, že zplánovaného rozsáhlého díla existuje jen úvodní část. Obsah budoucí knihy nicméně vroce 1959 rozebíral se svými dávnými trampOPEN ACCESS JAN KRšKO 175 skými kamarády: „Chci zpracovat tedy začátky trampinku, potom jeho diferenciace na trampy reakční, trampy vlažné atrampy uvědomělé ana vyústění nejčestnější, kdy mnoho našich trampů šlo do Španělska bojovat proti fašismu.“ (40 let trampingu: 6) Včelička si navíc před vlastním započetím práce vytvořil rámcový koncept díla. Vpřehledu plánovaných kapitol zdůrazňoval, že spřáteli vroce 1919 stavěl jednu zprvních trampských chat vůbec. Nesla exotický název Sunshine anacházela se uLiběchova na Kokořínsku. Vdalším vývoji měl být pro tramping klíčovým okamžikem přelom dvacátých atřicátých let, kdy jej ovlivní program komunistické strany. Svobodné toulání se tak stává protestem proti stávajícím společenským poměrům. Největší pozornost nicméně vzbuzuje poslední kapitola práce. Včelička vní chtěl vysvětlit, jak se únorem 1948 přetvořila podoba trampingu. Vítězstvím komunistů prý padl hlavní důvod existence trampingu— maloměšťáctví. Nic proto nebrání, aby se dávní stoupenci westernové romantiky změnili vpoklidné chataře. Vznikem nového společenského řádu dospělo svobodné táboření ke svému vrcholu apředalo štafetu socialistické rekreaci.9 Při zpřístupnění Gézova rukopisu jsem vycházel zmetodického návodu Ivana Šťovíčka pro přepis textů po roce 1918 (Šťovíček 2002). Edice proto uchovává veškeré slangové výrazy azkomoleniny cizích názvů. Původní stránkování pak vyznačuje číslice vhranaté závorce. Jednotlivé odstavce jsou výsledkem edičních úprav, neboť Géza svůj pracovní text nijak neodděloval. [1–2] Mnohé věci na světě avůbec vnašem životě jsou označeny nepřesným jménem, ale vžily se tak, že jak se lidově říká, už jim je žádný krejčí neodpáře atak je tomu třeba strampingem. Je známo, že pravými trampy, jak pro ně tenhle záhadný název vhantýrkové američtině vznikl, byly celé zástupy, celé tisíce [3] adesetitisíce dočasně či trvale nezaměstnaných amerických dělníků, kteří bezradně bloudívali od města kměstu, od vesnice kvesnici ahladoví, neléčení, vyčerpaní prosili opráci, ojídlo, opár centíků. Tyto davy atlupy tam byly už nejméně za sto let trva [4–5] lým zjevem aco chvíli se vdobách hospodářských krizí hrozivě rozrůstaly, vdobách modernizace amašinizace amerického kapitalistického života. Poněvadž dokud bílí vetřelci zcelého světa Ameriku dobývali aobjevovali, dokud kodrcaly apádily jejich zlověstné kryté vozy prériemi, pampami asavanami, dokud osidlování zejména Spojených států se [6] se omezovalo jen na šizení, okrádání, štvaní avraždění „pouhých“ Indiánů, zoufalých „rudých tváří“. Indiánů, kteří vnadlidském, hrdinském, ale nerovném boji padali pod kola oněch bělošských krytých vozů apod kopyta jejich koní, koseni puškami apistolemi civilizace.10 [7] nedalo se voněch zástupech bledých tváří dobře rozeznat,11 která znich patří budoucímu milionáři akterá budoucímu žebrajícímu či budoucímu trampu. [8] Až když se Amerika zkonsolidovala aurovnala, až když tam nastolili bohulibý křesťanský kapitalistický pořádek, až když se rukodílnost řemeslníků začala přeměňovat12 vobrovské fabriky amrakodrapy, vmamutí doly avelkovýroby dobytka [9] masa azlata, až když se nový 9 Literární archiv Památníků národního písemnictví Praha, f. Géza Včelička, čís. přír. 3/87, Jak, kdy aproč jsme trampovali — koncept práce. 10 Škrtnuto: nové 11 Škrtnuto: kdo 12 Škrtnuto: vměstech OPEN ACCESS 176 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 svět začal naplňovat americkým způsobem života se všemi svými průvodními zjevy bohatého ráje aneslýchané, nevídané pekelné bídy, až když všechny ty [10] nádherné doly, velkofabriky, veledílny amamutí podniky aranče začaly vyrábět nejen maso, konzervy, zlaté dolary, boty13 ašaty aroby zposledních [11] výkřiku módy, anejen milionáře akrále fabrik adolarové princezny,14 nejen své15 závratné ráje ašílené azešílejší bohatství, nejen své oslnivé světlo umělých sluncí, ale isvůj neú [12] prostný alogický stín své trvalé anevygumovatelné propasti ahlubiny, svou akumulací kapitálu, své konkurenční ubíjení, svou nad [13] hodnotou asvou anarchií výroby, tehdy vyrobily podle neúprosných zákonů logiky isvé budoucí ničitele, zoufalou azoufající chudinu, sníž část buď mlčky apokorně někde všpinavých koutech velkých měst umírala [14] hlady, celé rodiny isdětmi, jiná část ze zoufalství aneukojitelného hladu začala krást, loupit, vraždit, další tlupy se organizovaly16 [15] auvědomovaly do politického boje proti nemilosrdným zazobancům adalší buď živořili na ulicích jako kameloti, cídiči bot, nevěstky či příležitostní přístavní nádeníci, bílí, černí [16] žlutí, rudí, nebo se pustili na silnici, na traily cestou necestou, někde něco najít, štěstí, svobodu, práci nebo smrt. Svobodní iženatí uprchlíci zrodin od rodičů či manželek sdětmi [17] kterých nemohli uživit ana jejichž17 pozvolné či rychlé [18] chátrání už se nechtěli nebo nemohli dívat. Ojediněle ivcelých partách, jež se na křižovatkách [19] cest slézaly vroty, vbataliony, vzástupy vychrtlých tváří anenasytných očí. Od města kměstu, od vesnice kvesnici, někteří ise svý [20] mi volenými isamozvanými vůdci, kterým třeba vhořkém šibeničním humoru přiřkli hodnost generálů; generál Kelly, kapitán Smith, šéf Rowson nebo Boss Davidson. [21] Tak se někteří znich jmenovali.18 Generálové nepozlacení, ale odvážnější [22] abezohlední, kteří věděli ještě zřetelněji než ty jejich dravé astrašné regimenty, že na konci tohoto trailu, tohoto strašlivého trampu číhá smrt vpodobě [23] covbojského koltu, železničářovy lopaty, šerifova smithwessona nebo Lynchovy oprátky. Poněvadž jenom zpočátku opouštěly tlupy trampů, [24] tlupy nezaměstnaných amerických dělníků svá bývalá sídliště, zříceniny své práce, [25] svých někdejších snů orodinném štěstí abohatství, ovlastním domku, dílničce nebo továrničce pomalu se skloněnou hlavou, stichými slovy, stichým doufáním vsrdci amozku, ale jak po cestě, na silnici, od města kměstu, od vesnice kvesnici rozbíjeli poslední boty [26] ašaty azejména pokud se stále mocněji analéhavěji počal ozývat žaludek, hlad, žízeň, únava, tu počaly tlupy slévající se vřeku bídy ahrůzy měnit svou tvářnost, myšlení, svou zdánlivě nekonečnou trpělivost. Pravda, mnozí [27] zpoutníků19 již podklesávali, nohy jim brnkali, kamarádi je podpírali, vlekli, některé téměř nesli, ale jak iti nejsilnější omdlévali, pouštěli své lidské břemeno do prachu, do štěrku cesty, sami posedávajíce spří [28] kopech vpangejtu dělíce se tam sdruhy osvé předposlední či poslední okoralé zásoby jídla. Ajak… ajak… co teď? Co dále? 13 Škrtnuto: překrásné 14 Škrtnuto: ale takové 15 Škrtnuto: šílené azešílenější bohatství a 16 Škrtnuto: do to 17 Škrtnuto: ch 18 Postavy se objevují vLondonově románu Cesta. Kotázce pochodu „tuláckého generála“ Charlese Kellyho: McMurry 1929; Alexander 2015. Kelly inspiroval známého trampa Jerryho Packarda kvytvoření Brdské zimní armády (Hurikán 1940: 64). 19 Škrtnuto: vypadávali OPEN ACCESS JAN KRšKO 177 Vnikali do měst, do vesnic, do ulic auliček, do kostelů ana obecní úřady, prosili20 [29] ojídlo, openíze. Tu atam vyprali prádlo zámožnějším obyvatelům, umyli podlahu, vyprášili koberce, ošetřili koně, akrávy za mléko, za chléb, za pár centů. Ale takové21 práce bylo stále méně abídníků ahla [30] dovců donepřehledně. Nemáš práci?! To je lhostejno, ale dej peníze, dej jídlo, ty, kdo ještě máš nebo… Vznikaly krádeže, loupeže, přepadávání movitých občanů, vznikaly bitky, přestřelky aútoky kamením na samoty, ranče [31] na celé usedlosti avesnice22. Ale všude se otom rychle dovídali, že od severu či od jihu táhne na Santa Fe či na Richardson armáda somráků, trampů generála Kellyho či Smithe, [32] města či vesnice byli obklíčeny narychlo svolanou samozvanou občanskou gardou pod vedením šerifa, kchoubojů23, farmářů arancherů. Palba, řev, třískot, kamení, mrtví aranění na obou stranách. Trampové byli oby [33] čejně rozehnáni, pár jich zajali azavěsili na lucerně na stranách.24 Jen někde aněkdy, jen tu atam se podařilo trampskému regimentu dobýt vesničku, vyrabovat avykrást ji, [34] jen ověci kjídlu, ji obyčejně nevykradli aopár nutností, ošaty aboty, to ti kterýmž už byli polonazí, jimž už spadlo ito poslední. Nikde napálili, nevraždili, nezvěrstvo [35] vali. To sami jen bývali vražděni, když se do toho zamíchalo jízdní vojsko akovbojští ašerifští poskokové. Ano, jen sami bývali kriminalizováni nebo zabíjeni za to, že kradli ze zoufalého hladu, že nechtěli pokorně atiše někde umřít za [36] plotem jako pokorní psi, že nečekali odevzdaně abez reptání až zase nastane konjunktura, až opět zmizí krize, až se opět roztočí kola výroby, aby znovu ukázněně nastoupili do práce, alespoň ti25, [37] jimž se to jejich celé hladové apříšerné martyrium podařilo přežít. Atak mnozí ztěch již nezemřeli26 vysíleni upatníků, již nepadli pod kulkou27 vojáků astrážců zákona, si řekli, že táhnout vtlupách, vregimentech, vrotách apartách po silnici není kničemu. Spíše než kus chleba tě čeká salva nebo konopný [38] provaz. Zkusíme to jinak. Osamoceně. Po jednom, dvou, nanejvýše quard, vpětici. Apěšky už ne, to ne, to bysme byli brzy nazí jako lípy aksmrti unaveni. Pěšky už ne. Aaut jezdívalo na silnici ještě méně než málo. Auta snad teprve začínala. Anebo se onich teprve kdesi [39] uvažovalo. Tož tedy jak, když ne pěšky? Vždyť pěšky hladov, zeslablý, podvyživený je člověk hotov teď už opátém, desátém kilometru. Tak tedy, jak, když pěšky už ne? Tak se zrodili první železniční trampové vAmerice. Zase sice od města kměstu, od vesnice kvesnici, ale tentokráte tedy už ne pěšky vnepřehledných [40] houfech, tlupách, rotách abatalionech, ale nanejvýše po třech, po pěti nebo ipo jednom. Apěšky už jenom nakrátko ajen vnejnutnějších případech. Nikoli, tehdy ještě nevládly autostopy. Dosud neexistovala auta, anebo jen těch něco málo. Jen ty nej prvnější. Ale zpočátku jednotliví trampové, zběhové apozůstatky někdejší to ar [41] mády generálů Kellyho či Ridvardsona docela směle anehorázně nastupovali do vlaků přímo na peroně. Do osobních, do nákladních, vše jedno. Když na ně přišel průvodčí nebo kontrolor, přiznali 20 Škrtnuto: žebrali 21 Škrtnuto: po 22 Škrtnuto: ve větších 23 Přepsána původní počáteční písmena slova: co 24 Škrtnuto: Někde se trampům podařilo 25 Škrtnuto: kdo celé 26 Škrtnuto: ucest 27 Škrtnuto: stro OPEN ACCESS 178 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 rovnou, že nemají jízdenku ani peníze, že nemají práci ani byt, jídlo ani pití. Zpočátku to šlo. Byli to zprvu jen jednotlivci avzbuzovali soucit.[42] Železničáři zamhouřili oči, no dobře, jeď si, Jime nebo Jacku, ale ať se to často neopakuje. Tu máš deseticent, nebo cigáro, nebo hlt kořalky atřeba ještě černý kafé achleba se sádlem. Brzy se to mezi vandráky rozkřiklo, najednou jich bylo víc. Někdy plné nádraží. Skoro tolik jako na silnici. Hergot chlapi neblbněte, copak jsme špitál na kolečkách? Nebo burza [43] práce? Děte ven smradi je vás tu moc! Chlapi blbí mějte rozum? Ale chlapům svítily oči jako šelmám. Těm trampům oči jim svítily hlady, žízní, horečkou nebo se jim kalily únavou. Padali vkupé na zem. Už nemůžu. Už je konec. Pozdravujte ženu aděti. Jakoby padli ve válce vbitvě. Jenom je, polomrtvé či mrtvé, dokonale zemřevší hlady anaprostým vyčerpáním, vynášeli na stanici do škarpy. Mrtvé nebo umírající. Omdlené už vyřízené. Co se dá dě [44] lat. Nechati je vás moc avagonů je málo. Avostatně, kterej vůl zvás to vůbec roztrajdal? Nemohli jste držet chlebárny? Dokud vás bylo míň, tak to šlo. Ale takhle? Sám přijdu kvůli vám vo chleba. Akontrolorskej taky vy blbci. Táhněte. Chcípněte! Ven zkupé28 nebo zdobytčáku rychle anatotata.29 Tak končilo krátké [45] milosrd[enstv]í železničářů nebo vlakvedoucích ktrampům. Ale nekončil americký železničářský tramping. Naopak ten pravý teprve začínal. Ovšem, že to vše se brzy mezi trampy rozkřiklo. Ta rychlá ztráta železničářských sympatií. Mezi celými houfci, mezi těmi samotáři. Ale trampové se nevzdávali. Alespoň ti ojedinělí ne. To se rozumí, stávalo se zpočátku, že někdy někde číhala jich celá banda, [46] celá parta, apak hurá30 na stanici nebo vzatáčce, kde musila lokomotiva zvolnit, vzali vlak útokem jako druhdy Indiáni Centrál pacifik vprériích. No to ale jenom opakujeme, zpočátku. Pak už dostala železničářská osádka každého vlaku31 od svých důvěrné, přesné pokyny. Asjakými fasovala ikolty, flinty, hromadu munice. Tož, kde [47] se co podobného přihodilo, stříleli železničáři po hladových trampech, po vyzáblých nezaměstnaných amerických dělnících jako po bizonech, po grizzlym. Jako po zajících zkoltů, flint, někteří izmašinkvérů. Jindy ajinde32, kde byli šerifové se svými poskoky slabí, byla část vlaku obsazena abráněna vojskem. Trampové pa [48] dali podél tratí jako hrušky. Já to dám chtít se vozit zadarmo syčoune. Avohrožováno naše[ho] spořádan[ého] města avesnice! Akterým se přece jen podařilo zachytit na tyč aschůdků nebo zasouvacích dveří dobytčáků, tam na ně ti dobrodinci lili vřelou vodu, horký strojní olej, jak aco. Tumáš, vochlastej se prašivče. Příliš moc se vás rodí avnevhod, [49] trhani máte zmizet někam jako pára, jako smrad, když není práce! Amáte se hlasitě apohotově objevit, jakmile se opět roztočí kola naší výroby! Naší americký výroby, vy blbouni nejapní. Tak se trampové33 vAmerice opravdu počali scvrkávat aztrácet. Některé silniční pobili či pozatýkali [50] vhoufech po krutých bitkách, rojnicích, smečkách. Jiní prchali ze státu do státu přes hranice šílení34 hrůzou. Jiní odevzdaně lehali do prachu své marné cesty amlčky vyzáblí apropoceni čekali na smrt. Aten zbytek jednotlivců asamotářů sice dál čund[rov]al na černo vlakem, ale už nikoliv drze vkupé. Našli si nový vynález velmi nebezpečný. Vozili se 28 Škrtnuto: vagonu 29 Škrtnuto: Další fáze. 30 Škrtnuto: vzali vlak útokem 31 Škrtnuto: svoje přesné 32 Škrtnuto: byla část vlaků obsazena abráněna vojskem 33 Škrtnuto: železniční 34 Škrtnuto: jako OPEN ACCESS JAN KRšKO 179 [51] totiž pod podvozky vagonů. Bylo to životu velmi nebezpečné, ale byli tam do jisté míry adoby bezpečni před železničáři. Ovšem jakmile vlak zvolnil azastavil ve vesnici, tu museli rychle vylézt aprchat rychle do polí, neboť železničáři smašinfírou šli prohlížet kola, nejsou- -li prasklé a[52] nezavařují-li se kde ložiska kol apak zase to také člověku nebylo do smíchu při pomalém rozjíždění už zase vklouznout pod podvozky vagonů do toho svého proklatého hnízda azachytit se tam něčeho. Nýtu, šroubů35 všelijakých výčnělků. [53] Zpočátku36, než se to naučili, někdy se na to některý tramp doplatil. Přitom fofru mu sklouzla noha či ruka, něco ho pod vozem třísklo do hlavy, sesmekl se na koleje pod kola abylo zase po jednom skutečném anepatrném lidském životě. Vcelém tom vlakovém řevu, tlukotu [54] pražců ani živáček neuslyšel to poslední zvířecí zachroptění čtvrceného trampa. Ano, to byl pravý americký tramping, ojakém se nám středoevropským trampům ani nezdálo. Askterým nás až ve svých knihách, zejména ve svém slavném tuláckém románu Cesta, seznámil až někdy ve dvacátých letech Jack London.37 [55] Jiná odrůda amerických trampů, ařekli bychom začátečnická, byli tak zvaní Hobo. Americký slang, hantýrka afrajerské nářečí si nikdy příliš nelámalo hlavu ani jazyk srůznými rádoby vtipnými názvisky aoznačeními. Tak třeba svého času byli nováčci, vystěhovalci emigrovaní do Ameriky, vyděšeni, že jiní Američané nazývají své doktory psy. Skutečně říkali jim tak nějak podobně, totiž dog či dok. Avšak neměla to [56] být urážka, nýbrž pouze náruživá amerikánská vynalézavost ve zkratkách. Atak dali jméno hobo takovým nezaměstnaným dělníkům— trampům, kteří ve městech žebrali dům od domu, provozujíce na dvorcích všelijakou hudbu spísničkami aodrhovačkami na výběr jako unás někdejší flašinetáři aharmonikáři, jimž romantické paničky aslužky házeli spavlače krejcárky zabalené vpapírku. Na americkém [57] dvorečku to byly krejcárky— centíky. Anebyly to vždy flašinety aharmoniky, jimiž železniční trampové vyluzovali svou hudbu. Americký tramp, dvorečkový žebravý tramp popadl zpřenosných hudebních nástrojů, co měl zrovna po ruce, co mu půjčil kamarád či co sehnal za malý peníz na městském trhu uvetešníka. [58] Atak praví hudební američtí žebráci soblibou prolézali dvory domů také strumpetami, skřídlovkou, bombardonem nebo shobojem, aby jejich hudba lezla do uší [59] všech partají co nejvemlouvavěji. Aten shoboji natahoval azasouval svůj muzikantský vercajk pokud možno vesele agroteskně, aby nejen obloupil uši, nýbrž irozveselil oči asrdce, aby na něho pavlačoví posluchači pokud možno dlouho nezapomněli. Ne, nezapomněli. Tomuhle druhu žebrajících tru[60]bačů počal newyorský měšťák ve své pohodlnosti brzy říkat hobojisté. Už jdou naši hobojisté, Marry nebo Bessy, zabal38 jim do papíru pěticentík! Apoté39 počal nazývat hobojisty či hobo itakové, kteří troubili na lesní roh či píštěli na okarínu, ba itakovým, kteří brnkali adrnka[61]li atrsali jen na citeru, na brač, na bizarnici, na mandolínu, nebo na kytaru. Atrvalý název pro městského žebrajícího 35 Škrtnuto: výčnělků co já vím 36 Škrtnuto: Někdy se to nep 37 Jack London (1876–1916) vydal román The Road vroce 1907. Vprvních českých překladech díla se užíval původní termín tramp, který měli stoupenci neorganizované turistiky vztáhnout na sebe (Kössl, Waic 1992). 38 Škrtnuto: připra 39 Škrtnuto: říkal ho jisté OPEN ACCESS 186 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 Atak jsem stěmi svými dvěma stovkami pomáhal táhnout celou naší rodinu jen značně nevalně. Apřece, jak mizerné bylo tehdy to číšnické řemeslo aučení, když mi to vté fabrice vprvních časech opravdu počalo připadat jako nějaká svoboda. Anové anové senzace azávratě [102] zdál se mi život přinášet. Tak nejenom snad všelijaká okouzlení ve tvaru prvních lásek. Anejenom uvolnění otcových přísných anesnesitelných pout.94 [103] Ale považte, zatímco jako číšník jsem kdysi musil nejvíce dřív vsobotu avneděli, ato až patnáct, šestnáct hodin, [104] tady vté karlínské fabrice jsem měl najednou vsobotu odpoledne avneděli po celý den volno! Pro mě to bylo po pěti letech té číšnické otročiny přímo svoboda kneuvěření.95 Dělat prosím zničeho nic pouze osm devět hodin denně. Amísto aby ti tykali, spílali či tloukli tě, byli ktobě zdvořilí aříkali ti devatenáctiletému96 klukovi— praktikantovi, pane! No cítil jsem se jako znovu[105]zrozen. Ateprve po delší době, po onom opojení zvolnosti poznal jsem také rub té zdejší svobody. Ale nyní jsem plul tedy plnou parou srozvinutými plachtami do svého mládí. Biografy, tancovačky, divadla. Biografy samozřejmě za korunu lístek až vprvní, druhé řadě uplátna, div sis krk nezlámal aoči nevyšilhal. Adivadla97 také98 [106] se vstupenkou za korunu, za dvě, ale naopak zase vnejvzdálenějším místě kstání až vzadu parteru nebo na galerii. Atancovačky sjednou, sdvěma korunami na pivo, můj bože, co bys chtěl pořídit za plat dvou set korun měsíčně, znichž ti máma vzala sto osmdesát99 kaček na rodinu, na živobytí, na obědy ponejvíce bezmasé nebo buřtové. Po[107]něvadž buřt byl tenkrát jeden za pětník, za pět krejcarů neboli za deset haléřů jeden kus. Ale tancovačky nás brzy omrzely. Frajeřinkové „nalevo na krok“, čtverylka, beseda, mazurka byla sice dosti lákavá, když jsi měl po boku lepou děvu apartu kamarádů, ale cucat vprachu adýmu jenom jedno pivo ajednu cigaretku anemoci si dát ani párek skřenem, poněvadž už jsi neměl [108] ani na elektriku, no to není příliš zábavná zábava. Pak přišly počátky prvních moderních tanců, one step, two step, ragtime, shimmy ado toho se nám teprve nechtělo, to nám připadalo jako směšná opičárna nehodná chlapa. Za rok jsem nechal tancovaček navždy, už nikdy jsem se ktomu nevrátil.100 To divadlo akino nám skýtalo více vidění, fantazie, snů alíbezných zmatků. [109] Zvláště kino. Nové americké filmy, už nikoliv ždíbečky, sedm až osm kousků za večer, nýbrž pořádné celovečerní napínáky, krváky nebo milostnosti až se ti hlava točila. Italské filmy snáruživou Francescou Bertini101 nebo se silákem Maristem,102 francouzské sruskou Natašou 94 Škrtnuto: Anejenom nová zázračná vidění abalamucení očí, mozku isrdce ve formě čerstvých adosud nevídaných aohromujících amerických filmů. Věru, po těch ufňukaných rakouských filmových slá 95 Škrtnuto: Až teprve později jsem poznal irub té svobody 96 Škrtnuto: osmnáctiletému 97 Škrtnuto: naopak až 98 Škrtnuto: za korunu 99 Škrtnuto: devadesát 100 Škrtnuto: neboť unás na Františku, unás uvody 101 Francesca Bertini (1892–1985), italská herečka (Jandelli 2006). 102 Febo Mari (1884–1939), italský herec: http://www.imdb.com/name/nm0546917/ [cit. 2016–12–15]. OPEN ACCESS JAN KRšKO 187 [???] nebo spolkou Lídou Napierkowskou103 apotom hergot ahrome asakra ahle, americké bouráky104, kterými se tehdy [110] říkalo wild west ajimž se dnes říká western, kovbojky, ve kterých přišla podle tehdejšího vtipu jedna mrtvola na dva „nový“, totiž krejcary. Jak všelijak se tenkrát jmenovali ti zapeklití pistolníci abravurní jezdci hodní přímo kozáctva? Ti zapadlí hrdinové vsombrerech, strakatých košilích, rajtující na flekatých černobílých kobylách, divokých jako veverky. Včaparelách zkůže nebo [z] ko[111]žešiny, ze štruksu105 či manšestru, se středověkými ostruhami ascolty, znichž se kouřilo, jak ztáboráku. Jak se jmenovali všichni ti, kteří nás mátořili aoblbovali aočarovávali, že jsme šli zkina vždycky domů jak po patnácti flekovských. Ti dávní, ti vymyšlení anehorázní, ti divocí anahlouplí adojemní stejně jako my jejich věřící, jejich poddaní, jejich otroci. Jak106 jsi skončil doopravdu svůj život [112] ty filmový herče avěčný kovboji Monroe Salisbury107, jehož108 jako koněkrada, loupežníka, žháře ahromadného velevraha anešťastně zamilovaného ničemu vždy nakonec rozhněvaní farmáři arančeři dohonili, po strašlivé přestřelce skupou mrtvol dopadli apodle Lynchova soudu na nejbližší větvi toho kterého silného stromu pověsili. Ato dosti vysoko, poněvadž padouch Salis[113]bury byl velký téměř dva metry. Akde je Dustin Farnum109 zfilmu Vzáři hvězd Kalifornie110? AWiliam Hart111? AMilton Sills112? Tom Mix113 ne114, vzpomínkách na něho už se tolik nemučíme, netrudíme, nepropalujeme, poněvadž to už byl spíše pěstíček než kovboj, mnoho pudru ašminku ajiné nehoráznosti než takové, jimž jsme povolovali, aby snámi mlátily atřískaly ochodník [114] aodláždění. 103 Stacia Napierkowska (1886–1945), francouzská herečka atanečnice. Proslavil ji především film Les Vampires odehrávají se ve světe zločinu: http://www.imdb.com/name/nm0621051/ [cit.2016–12–15]; http://www.lesgensducinema.com/biographie/NapierkowskaStacia. htm [cit.2016–12–15]; http://www.cineressources.net/recherche_t_r.php?type=PNP&pk=46602&rech_type=E&textfield=Stacia+Napierkowska&rech_mode=contient&pageF=1&pageP=1 [cit.2016–12–15]. 104 Škrtnuto: vildvesty jakým 105 Silnější bavlněná nebo vlněná tkanina soblými vroubky. 106 Škrtnuto: Kde je ko 107 Monroe Salisbury (1876–1935) americký herec, zemřel vpsychiatrické léčebně na frakturu lebky: http://www.imdb.com/name/nm0758457/ [cit.2017–04–15]. 108 Škrtnuto: kt 109 Dustin Lancy Farnum (1874–1929) americký herec azpěvák: https://www.findagrave.com/ cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=7336561 [cit.2017–04–15]. 110 Snejvětší pravděpodobností film The Light of the Western Stars zroku 1918: http://memory.loc.gov/diglib/ihas/loc.mbrs.sfdb.6888/default.html [cit.2017–04–15]; http://www.afi. com/members/catalog/DetailView.aspx?s=&Movie=17155 [cit.2017–04–15]. 111 William Surrey Hart (1864–1946), přední americký herec, režisér ascenárista: http:// www.scvhistory.com/scvhistory/film.htm [cit.2017–06–19]. 112 Milton Sills (1882–1930), americký herec ascenárista: http://www.imdb.com/name/ nm0798130/ [cit.2017–06–19]. 113 Thomas Edwin Mix, rodným jménem Thomas Hezikiah Mix (1880–1940) jedna zprvních legend westernového filmu (Mix 1972). Jeho tvorba měla ovlivnit iutváření českého trampingu (Kössl, Waic 1992). 114 Škrtnuto: po tom už tolik netoužíme OPEN ACCESS 188 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 Atak, kde jste vy bláznivá maso všeho zpitomělého, okouzleného akouzelného mládí, ty strašidelná hrůzičko Lon Chaney115, jezdče Wallace Reide116, Georg O’Briene117, Franku Mayo118, Eddy Polo119, Buck Jonesi120, Hoot Gibsone121 avšichni vy, kteří jste nás osmnáctileté až jednadvacetileté dovedli roztesknit, rozbrečet, rozchechtat, duševně ujařmit, zakrou[115] tit nám krky svými lasy, svými Smith-Wessony zavalit vágní touhou anáměsíčnictvím, halucinacemi těch prokletých fabrik snů atenkých prodírkovaných122 filmových pásků, kteří jste nám dovedli sevřít srdce svými rozžhavenými pazoury apřizabít nás vždy bujnosti či žalem, kde jste vy kterých123 bývalo naše mládí plno od hlavy až kpatám aokterých svět124 dneska nic, ale vůbec už nic neví… [116] Vaše slavná jména už povětšině zetlela isvašemi tělesnostmi. Ach kdeže loňské sněhy jsou. Jednoho dne jsme spatřili na ulicích Prahy, bylo to brzy po převratu, tak někdy začátkem devatenáctého, takové podivně oděné kluky ajinochy: Širáčky sřemínkem pod bradou, červený nebo modrý uzel na krku, takové nějaké hnědo zelenavé košile a— ne, čaparery ne, nýbrž krátké kalhoty nad [117] kolena podobné těm jaké nosívali Tyroláci, ovšem nikoliv kůže jelenné, nýbrž lehčí ataké bez toho proslulého padacího mostu. Takovým krátkým kalhotům jsme tehdy říkali půllitráky anikoliv gumovým holínkám jaké nosí ajak jim přezděli dnešní kovbojíčkové. Avídali jsme je chodit občas125 pražskými ulicemi nejen jedno[118]tlivě nebo ve dvojicích, ale ivčetách, vdvoustupech vdeseti, čtrnácti chlapců vedených vpředu jedním starším vůdcem. Avněkteré té četě někdy někdo znich zatroubil na trumpetu— polnici nebo zarachotil na bubínek. Aněkdy někdo znich nesl vředu trojhrannou vlajku sobrazem psí hlavy, sovy, želvy nebo jestřába či čeho. To je jako nějaké dětské či jinošské vojsko, předvojenská chlapčí výchova nebo kterýho hrome?! No, [119] to jsou skauti, prozradil nám jednou někdo na ulici. Skauti? Co je to? Proč je to? Skauti? Aco tu chtěj? Aproč jsou tak vymundýrovaný aco dělaj avůbec? Atak jsme se tehdy takto dozvěděli oskautech. Zdálo se nám, že tak trochu něco málo připomínají kovboje. Šátek 115 Lon Chaney (1883–1930), americký herec. Dostával role vzhledově odpudivých jedinců jako například ve filmovém zpracování Zvoníka od Matky Boží aFantoma opery: http://lonchaney.com/ [cit.2017–06–19]. 116 Wallace Reid (1891–1923), americký herec, zemřel vdůsledků drogové závislosti: http:// www.imdb.com/name/nm0717468/ [cit.2017–07–10]. 117 George O’Brien (1899–1985), americký herec: https://www.findagrave.com/cgi-bin/fg. cgi?page=gr&GRid=8709390 [cit.2017–07–10]. 118 Frank Mayo (1886–1963), americký herec: http://www.imdb.com/name/nm0562866/ [cit.2017–07–10]. 119 Eddie Polo (1875–1961), americký herec rakouského původu: https://www.findagrave.com/ cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=6269 [cit.2017–07–10]. 120 Buck Jones (1891–1942), americký herec: http://www.imdb.com/name/nm0427659/ [cit.2017–07–10]. 121 Hoot Gibson (1892–1962), americký herec, jeho popularita ve westernových filmech byla srovnatelná sThomasem Mixem: http://www.walkoffame.com/hoot-gibson [cit. 2017–07–13]. 122 Škrtnuto: iluminových 123 Škrtnuto: jsme býva 124 Škrtnuto: už 125 Škrtnuto: po Pra OPEN ACCESS JAN KRšKO 189 suzlem na krku, širák, ikdyž měl trochu daleko od sombrera nebo do stetsona akošile byla taky nějaká jiná než ta americká, ta zálesácká, ta kostkova[120]ná. Ale tak126 nebo tak, zdálo se to přece jen trochu zavánět Amerikou. Skauti. Scout boys. Prý jakoby stopaři. Aco tedy vlastně jsou? Žijí prý vlesích, uohňů, pod stany učí se znát127 tajemství přírody128 aušlechtilému životu abratrství lidí celého světa atak podobně. To je jistě krásné. Ale nejhezčí se prozatím zdá nám, dosud velmi málo uvědomělým knějakému mezinárodnímu celosvětovému bratrství, [121] tedy nejvíce se nám na tom celém skautingu líbilo to noční táboření vlesích uohňů, při písních apraskotu dřeva, při horkém čaji apolévce, při plížení se astopování snad zvěře snad nějakých nezvaných lidí, vím já [122] kterých, snad nějakých naší vlasti nepřátelských lidí či kterého kozla. Zkrátka ten skauting, to je nějaká zábavná aromantická věc, země tajemství odhalených azahalených, stím svým chlapským krojem tak trochu podobným kovbojům, Búrům nebo snad takové té kanadské jízdní červené policii, hm policii, žádná policie, nám tenkrát dvakrát [123] nevoněla, to zůstaňme raději při těch kovbojích, otěch jsme se tenkrát ještě nic příliš zlého nedozvěděli. Sakra kruci, kluci, to by bylo něco. Skauting! To je něco jinýho než ty blbý tancovačky vzakouřených dupárnách než slehce sbalenýma holkama se točit dokolečka jako pitomci, říkat smím prosit, slečno, děkuji, slečno, pane vrchní, mohl byste mi poskytnout ještě jedno pivo apět [124] cigaret na sekeru, na sekáč, na futro ana dluh? Já Vám to zatáhnu hned, jak půjdu vokolo. Tak co, kluci budem skautovat? Budem. Totiž musíme se na to všechno přeptat, informovat, ono je tu totiž těch skautských organizací hned několik anikoliv jenom jedna. Jsou tedy, jak jsme se vše dozvěděli, Spojené sbory Junáků skautů bratra vůdce doktora Svoj[125]síka.129 Potom jsou tu skautské šiky některých politických stran. Tak sociálně demokratičtí skauti130 soudruha vůdce Halaburda131. Dále národně socialističtí skauti.132 Aanarchističtí skauti socialisté.133 Akomunističtí skauti Spartakovi skauti práce.134 Askautská odnož klerikální tělocvičné organizace Orel.135 Aproslýchá se, že itělocvičná organizace Sokol hodlá po svém [126] boku založit rovněž jakousi turisticko-skautskou družinu. Tak co kam kluci? Někde už jsme byli, někde už jsme se informovali. Někde snámi velmi vážně promluvili, jako no šili nám do duše avtiskli nám do prstě celý štos propagačních novin, brožur aletáků. 126 Škrtnuto: přece jen 127 Škrtnuto: praktikám 128 Škrtnuto: lesů aveškeré 129 Antonín Benjamin Svojsík (1876–1938), zakladatel českého skautingu. Stál včele největší skautské organizace, která 7. června 1919 přijala název Svaz junáků— skautů Republiky československé (Skautské století 2012). Ktrampingu jako ke konkurenční záležitosti zaujímala negativní postoj (Mareš 2015). 130 Škrtnuto: práce 131 Bohumír Halaburda (1888–1946), představitel Skautských sborů Dělnických tělocvičných jednot (Skautské století 2012: 76). 132 Organizace snázvem Československá obec skautů Volnosti se více orientovala na woodcraft (Malíř 2005). 133 Šlo oSvaz skautů socialistů. Vsouvislosti srozchodem anarchistů se socialistickou stranou vznikla výše zmíněná Československá obec skautů Volnosti (Skautské století 2012: 76). 134 Blíže viz Mucha 1975. Vykouřilová 2008. 135 Svaz katolických skautů (Vejvar 2014, Cekota 2004). OPEN ACCESS 190 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 No nám klukům zFrantišku by ještě tak nejspíše seděli ti komunisté nebo anarchis[127]té, ale přes veškerý svůj proletářský původ jsme tenkrát rozuměli politice jako kůň hvězdám, pak čeho jsme se nejvíce báli, byla vojenská kázeň, řád, poslušnost. Jó kluci, tak je to. Voni ti skauti vypadají na ulici moc fajn, když je tak vidíš rázovat ve dvoustupech, ve čtyřstupech, vlajku chodských psohlavců [128] nad hlavou, strumpetou abubnem, no dobrá. Ale slyšeli jsme, že voni se kór moc taky ktomu táboření, kohňům, do těch lesů nedostanou. Ani knějakýmu tomu stopaření. Voni prej je spíše víc používají na všelijaký parády acvičení aserepetičky avojáčkování vměstech podobně jako bratry Sokoly. Tož na těch skautech moc toho kovbojskýho ani kamarádskýho asi nebude, i když je tak trochu vzdáleně tím136 svým šátkem na krku [129] nebo tím svým širáčkem připomínají. Zkrátka převládá uvšech spíš pořád nějaká ta politika než romantika, lesy anoc uohně, tak jsme se otom dověděli, kluci. Avono to vojáčkování pak povede prej uvětšiny těch organizací, snad jen mimo ty socany aanarchisty, ktakový jakýsi předvojenský výchově mládeže, rozumím? Aby ztěch kluků byli zkrátka jednou zdatní vojáci, co by, jak [130] mi to vysvětloval jeden ten starej anarchista, pak pomohli chránit aobhajovat pánům zazobancům jejich fabriky adomy avelko[131] statky. Aha tak takhle vono je to tedy stěmi našimi skauty! Ale to je potom vlastně samí politikaření. Samý politický čachry ašmejdy ašpína. To je zkrátka podoba, kterou tu ti pánové askautští vůdcové patlaj akutěj stěmi ubohými anevědomými kluky. To je ale naprostá hanebnost. Poněvadž my nemáme rádi vojáky ani policajty! Pryč snimi! Anikdy [132] jimi nebudeme chtít bejt! Nojo, ale proč ten starej anarchista, když je proti politice těch svedených skautů, pěstuje sám taky politiku? Vždyť anarchismus je vlastně taky nějaká politika, ne? Ikdyž politika protipolitická. „Di ty křene“ chechtal se Honza Mládek Jindrovi Pondělíčkovi „žádná protipolitická politika neexistuje. Je zkrátka politika panská aproti ni jde poli[133] tika chudácká, tedy ta socanská aanarchistická[“]. Ale tam137 ovšem lze těžko rozumět, na to všecko máme dosud moc krátký fousy. Avostatně, do lesů, kvohni, pod stan, křece, do hor nebo amoře avůbec mezi správný lesáky azálesáky vlastně žádná politika nepatří anemá patřit! [134] Když jsme se jednou vtom zhlídli, když už nás to řádně chňaplo za vosrdí, tak se starejme vo to, abysme138 se ňák dostali adostávali do lesa na noc ktáboráku, abysme zkrátka založili avymysleli nějakej takovej svůj vlastní skauting, kterej by nepodléhal žádnýmu vojáčkování ažádnýmu politikaření, abysme to dělali tak trochu [135] jako ti kovbojové aIndiáni co nemají žádnýho práva jen svýho pohlaváře nebo šerifa anikoho jinýho. Aabychom byli taky tak trochu jako nějakej tajnej spolek jako kdysi vdětství na Benátkách, však to bývaly hezký časy. Aproto nikomu nic moc nevybrebtáme ado party nebudeme brát jen tak každýho, kdo chce snámi, to musej bejt samí lahůdkoví kluci [136] anikoliv nějaké všelijaké měkkota! Potom kdosi znás vyštrachal, že už kromě nás se tvoří podobné takové tlupy kluků aholek achlapců aděvčat, kteří by rovněž toužili skautovat anebo už dokonce skautují, ato zrovna tak, jak my potom toužíme totiž tak bez organizování, bez praporečků ačestných stužek, bez salutování dvěma prsty učela, [137] bez přísahy aslavnostní[ho] čepobití139, bez bubnů atrubek. Bez dvou dvoustupů apocty kvlajce, bez ranního hlášení aparádního nástupu. 136 Škrtnuto: některými částmi 137 Škrtnuto: ma 138 Škrtnuto: abychom 139 Vojenská večerka. OPEN ACCESS JAN KRšKO 191 Tak po zálesácku vpravé lesní avandrácké svobodě avneturistické turistice. Říkali140 si nebo říkali jim Divocí skauti aměli idivoká jména jako Černí [138] vlci141, Hoši zNebrasky142, Bratrstvo nočních ohňů143, Tábor144 uBílé skály145 [139] a146 svoje doupata měli prý někde ve Štěchovicích na stráních kolem Svatojánských proudů, kde spávali ze soboty na neděli nebo ijindy po indiánsku ve stanech vlastnoručně vyrobených ze starých pytlů akoňských houní. Ale to byla oblast, kde se toulávali různí chlapíci zromantiky isnad dokonce zdů[140] ležitějších důvodů prý už někdy od čtrnáctého roku. Vté době prý tu tábořívalo, ukrývalo se atoulávalo iněkolik chudých bohémů— kumštýřů, sochaři, malíři, básníci. Také ti už prý tu tehdy, bylo prý jich asi pět, šest, spávali pod všelijakými stany azdek ahadrů. Chudí umělci, kteří měli málo peněz amnoho hladu živili se tu prý houbami adrobným [141] pytlačením ataké vokolních vesnických hospodách se nad nimi občas smilovali šenkýři, hosté iPražáci zletních bytů. Malíři tu malovali, básníci básnili asochaři vyráběli panáčky zchleba aprodávali je po hospodách, po chalupách. Tak se tu onich vypravovalo, žel, jejich jména se nedochovala. Aza první světové války147 se zde schovávali občas irůzní zběhové azelené kádry. Až teprve [142] koncem sedmnáctého roku tady148 začali tábořit mladí divocí skauti, hrající si zde na křížence kovbojů atraperů. Romantika mládí sem znovu nastupovala aani sama netušila, že je abude předvojem velikého aneorganizovaného hnutí poetické mládeže, davů149 azástupů chlapců aděvčat, kteří prchajíce změsta, úpěnlivě budou po vlastech českých hledat opravdový ahluboký, lyrický adychtivý smysl mladého života! [143] No byla to horda, tlupa, která si po způsobu Divokého západu začala říkat desperátsky, zoufale ibezostyšně osada Ztracená naděje.150 Byla to asi nejstarší zčeských osad pražského okolí, jež později nazvali151 trampským. Ale dosud ne, dosud ne, název tramp byl unás vtěch dobách ještě neznámým slůvkem. Byla to parta hochů aděvčat milujících pří[144]rodu po svém, zkrátka docela původně adocela jinak než třeba turisté, sokolové, myslivci, rybáři nebo houbaři. Parta, zkteré poté vyšel avzešel proslulý skladatel nejstarších trampských písní Jarda Mottl.152 Jezdívali sem drahou nebo chodili tak zvaným pěším čundrem. 140 Škrtnuto: Jednu takovou partu 141 Trampská osada zPovltaví (Hurikán 1940: 24). 142 Snejvětší pravděpodobností posázavská osada Nebraska pod Medníkem, která vznikla roku 1922 (Berka 1991). 143 Osadu se mi nepodařilo identifikovat: http://archivy.kftp.cz/ato/index.php [cit.2017–08–10]. 144 Škrtnuto: nebo Pět na pro 145 Zřejmě myšlen slavný brdský camp uBílé skály El Paso: Hurikán, B. 1940. Dějiny: 194. 146 Škrtnuto: nebo osada Ztracená naděje. Ta Ztracená naděje byla asi nejstarší, tam už jiná parta jakéhosi Jardy Mottla jezdila drahou nebo čundrem pěším od konce sedmnáctého roku 147 Škrtnuto: tady 148 Škrtnuto: zde 149 Škrtnuto: nečeho 150 Povltavská osada Ztracená naděje uŠtěchovic. Blíže kpočátkům: http://www.osadaztracenka.cz/historie/ [cit.2017–08–13]. 151 Škrtnuto: počali říkat 152 Jaroslav Mottl (1900–1986), významný trampský písničkář. Autor stovek písní, spolupracoval sfilmovým průmyslem. Do Ztracenky začal jezdit od roku 1919, přičemž tamní partě přinesl jako dárek píseň „Vzáři červánků“ (Hurikán 1940, Mácha 1967, Český hraný film 1998). OPEN ACCESS 192 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 My kluci zPrahy jedna, ze Starého Města, zFrantišku od vody azokolí jsme se onich dověděli až [145] asi teprve za rok. Až tak někdy koncem osmnáctého roku, Rádi bychom byli snimi vešli ve spojení, navázali snimi známost adali si od nich poradit, jak jako na to, na ten divokej skauting asnad jsme si itroufali je požádat, aby nás vzali mezi sebe. Aby nás přijali za členy osady, že jako máme podobné touhy, cíle, oči amozky isrd[146]ce plné nočních hvězd anočních ohňů, že nám vuších hučí šumění lesa apotoků ařek avodopádů, že umíme plavat aže se učíme boxovat aže dovedeme chodit dlouhé míle bez únavy ajíst buřty pečené na táboráku aže tu atam ovládáme ivšelijakou kovbojskou aindiánskou výrazovost. Aže se nebojíme spát vlese adešti třeba bez stanu [147] avůbec. Ale to nebylo tak lehké. Jestliže mi sami dosud nezačavši anevědoucí ani jak do toho, jímž nějaké to dětské adětinské někdejší cikánštění na ostrově vBenátkách, Štvanici, nemohlo přinést valných zkušeností, jsme už nosili vnašem houfci heslo nikde moc onašich záměrech nebrebtat avůbec zachovávat tajemství tajného spolku byť [148] dosud bezejmenného, tak tedy zmíněná osada Ztracená naděje přišla na podobný nápad dávno před námi. Nedopídili jsme se, kde vlastně ta Ztracená naděje pintlich je, co je to za kluky, jak se jmenují občansky ajak je vůbec odhalit. AoJardovi Mottlovi jsme, rozumí, že tehdy, rovněž skoro nic nevě[149]děli. Pátrali jsme tedy po jiných podobných partách153. Atu jsme se dověděli, že kdesi vjakési pražské hospodě Ubílé růže154, dnes ani nevím, zda to bylo vKarlíně, na Vinohradech či ve Vršovicích, že každou středu schází [150] ona tlupa zálesáků, jež si dala jméno Černí vlci155. Atak jsme se domluvili, že se tam asi pět nás kluků zFrantišku nejbližší středu vypraví, abychom se snimi domluvili, kdo jsou aproč jsou ajaké mají záměry, poměry arozměry. No, vypravili jsme se tam, snad to bylo jedné středy večer, kdy se tam schází, asnad to bylo, dejme tomu vtom Karlíně v[151] té hospodě Ubílé růže. Přišli jsme tam otrošku dříve, abychom je nepropásli apan hostinský nám potvrdil, že tady opravdu mívá každou středu od osmi večer vždy schůzi spolek divokých skautů Černí vlci, takových americké, víme, co choděj vtěch echt americkejch, víme, co choděj vtěch echt indiánskejch krojích. Tož čekali jsme plni napětí, akdyž se jich tam prvních pár sešlo, asi sedm, osm, tak za chvíli jsme nesměle zaklepali na156 [152] dveře jejich posvátné klubovny apevně jsme stiskli kliku. Vstoupili jsme do takového obyčejného zadního lokálu, do kterého se šlo výčepem apřední nálevnou. Jo ale tady to vypadalo trochu jinak. Přece jen to tu nebylo tak obyčejné, neboť pan hostinský dovolil traperům rozvěsit si tam po zdech amatérsky malované obrazy různých indiánských bojovníků anáčelníků vpernatých čelenkách afotografie [153] známých filmových kovbojů, pastevců dobytka či traperů, lovců kožešin ataké bizonů avrhačů lasa aboxerů avšelijakých jiných divočin anám bylo ztoho taky divoce abyli jsme celí zmámení avykulení. Ale to nejopojnější přišlo vzápětí. Od dlouhého stolu se zvedlo totiž několik vytáhlých štíhlých jinochů aptalo se nás, co že si prej přejeme. Ati hoši či jinoši, to nebyli obyčejní výrostkové zKarlína či odkud, [154] nýbrž jakoby oživlé obrazy sestoupivši ztěch zdivočelých zdí. Ano, opravdu mladí muži, na hlavě široké stetsony, na krku rudé, modré, žluté či zelené šátky, na trupech výstředně na tehdejší dobu 153 Škrtnuto: trampech 154 Snejvětší pravděpodobností jde orestauraci Ubílé růže na Palackého ulici (dnes Křižíkova) vKarlíně (Obchodní adresář 1930). 155 Viz výše poznámka č.128. 156 Škrtnuto: na tu jejich posvát OPEN ACCESS JAN KRšKO 193 kostkované apruhované košile všelijak zdobené střásněmi či knoflíčky, spřezkami abambulkami. Ana nohou široké čaparelos, ony malebné apověstné nohavice bez zadnic, natažené na štruksové či slimkové [155] kalhoty, ony texaské, kalifornské či mexické, voněch dálavách vyráběné pistolníky asi zbůvolí či antilopí kůže. Oni pověstné čaparely, kožené chrániče spodních kalhot před ostny kalifornských kaktusů atrávy ostřice, tady však pro potřeby našich českých kovbojů zhotovené jen zpytlové juty nebo zdiftínu ztuženého, aby držel formu, rozteklým aopět ztvrdlým [156] stearinem několika Schichtových157 svíček. Avbocích158 měli ti banditi, kovbojové, koněkradové adesperáti zavěšené patronové řemeny ařemínky revolverových patron hylzen159, mosazných trubiček. Aco více, od těch řemenů jim visela na stehnech přivázaná provázky nemalá aultraamerická revolverová pouzdra znichž vyčuhovaly skutečné colty Smith[157]wessonky ajiných značek akalibrů reváky apistole. Zpod160 čaparer pak jim na nohou vyčuhovaly do půli lýtek nízké holínky sostruhami asvysokými podpatky. To proto, aby se jim při jízdě na koni nevysunuly boty ze třmenů. Byli jsme omámeni. Hltali jsme očima těch161 sedm chlapáckých vysokých postav, ty předlohy a[158] přeludy našich filmových snů avidin, ave svém nenadálém podroušení jsme zapomněli přemýšlet otom, kdeže se mají tyto čeští zálesáci své koně, své renče, své Skalisté hory nebo prérie asavany. Azapomněli jsme si ivšimnout, že některý ztěch sekáčů má jen jednu ostruhu. Jiní162 měli vysoukané rukávy se svalnatými, opálenými atu atam itetovanými pažemi, další163 nosili na spuštěných rukávech [159] svých přepestrých košil ikožené manžety spravého pokojového linolea či wikslajwantu164. Manžety bohatě krumplované plechovými cvočky aozdobami koňských postrojů. Ana košilích měli nedbalé oblečené rozepjaté staré vesty, ale nikoli vesty po starých fotříčcích, jako jste to viděli třeba ve filmu Limonadový Jo-e, nýbrž pravého mexického střihu, jaké tenkrát kovbojové skutečně postaru nosili. Totiž americké cowboyské vesty ve svých průvancích přistřižené našikmo jako je tomu třeba usportovních aatletických triček. To aby kovbojům lépe avýhrůžněji vynikala jejich ramena. Toho si měl Jan Brdečka165 nebo kdo Limonádového Jo-e-afilmoval na starých covboyských filmových trhácích lépe povšimnout alépe okopírovat. Je to sice jen maličkost, ale isekáči by vypadali ještě věrohodněji jako oni za našeho jinošství166. Jako nyní třeba vté [160a] hospodě167, kde desperáti vidouce velebné zděšení na našich tvářích tím sebevědoměji se knám blížili, tím košatěji přímili anadouvali své hrudní koše, tím mocněji napínali svalstvo svých paží. Oslovovali nás hlubokými hrdelními, prsními či chraptivými, drsnými hlasy, cigarety [160b] vkoutcích rtů, kuřivo, které ipři hovoru 157 Schichtovy závody vÚstí nad Labem na výrobu mýdla asvíček (Dějiny města Ústí 1995). 158 Škrtnuto: upo bocích 159 Hylzna, hilzna— nábojnice. 160 Škrtnuto: Na nohou pod čaparely 161 Škrtnuto: ty po 162 Škrtnuto: Někteří 163 Škrtnuto: Jiní 164 PVC. 165 Film Limonádový Joe aneb Koňská opera režíroval vroce 1964 Oldřich Lipský (1924–1986) podle literární předlohy Jiřího Brdečky (1917–1982) (Český hraný film 2004: 242–245) 166 Škrtnuto: dětství 167 Škrtnuto: svých přepestrých košil ikožené manžety zpravého pokojového linolea, manžety bohatě krumplované plechovými cvočky aozdobami zkoňských postrojů OPEN ACCESS 194 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2017 švihácky ponechávali vústech, pokud je kouř nepočal štípat do očí. Aznovu nás oslovili, kdo jsme aproč jsme acože tu hledáme, vtom jejich západnickém saloonu. Jeden znich se představil trochu168 znám již známým jménem Iren Osendorf169, druhému pak téměř dvoumetrovému, jenž právě hladil kytaru, říkali Dlouhý Tommy170. Ten také tou výškou avůbec tělesnými proporcemi vypadal znich nejkovbojštější. Otom Irenu Osendorfovi běžela fáma, že pochází znějakého prý šlechtického roku aže [161] prý má skutečně někde na venku na vesnici ujejich osady ustájeno několik koní. Tedy opravdoví už skoro kovbojové, aopravdu už skoro spíše američtí než čeští. Říkali si mezi sebou „Oh Yes, Werry Well, šúr ou kej boys agúd ívning džentlmens“ anám počala naše srdcata stále rychleji padat do kalhot. „Co si přejete boys?“ Ptali se nás znovu, sposměchem jeden na druhého pomrkávajíce, [162] snějakými nahlouplými selskými synky amy jsme rudli abledli akoktali amektali anevěděli jsme jak dál. Opravdu, co si přejeme aco tu chceme, kam se hrabeme na Irena nebo na Dlouhána ina ty druhé hochy zČerveného esa od rulety aze Zlatého západu. Pistolnici se pobaveně posadili ataké nám nedbale nabídli několik židlí. Atak po delší propocené chvíli znás vylezlo, že jsme se zkrátka onich [163] dozvěděli aže bychom se171 taky rádi stali divokými skauti aže bychom do toho jejich172 spolku, osady, renče nebo tlupy či jak si říkají, rádi přistoupili za členy, jestliže nějaké přijímají. Zkožatělci173 se opět ohlédli jeden na druhého, hlučně astručně se zasmáli ahluboce se napili piva. Aten jejich vůdce Iren nám blahosklonně sdělil, že to nejde, oni že jsou taková abychom [164] tak řekli uzavřená avýběrová parta starých kamarádů, kteří mezi sebou cizince (řekl po západnicku cizince) nevpouštějí, apak každý znich se musí pořídit takovýto perfektní texaský Ausrichtung ato není zadarmo, to stojí nemalo, osobní námahu aurčitě výrobní174 znalosti. Tož abychom se nezlobili aspánbíčkem. Ahoj boys. Poprosili jsme je tedy chvatně, než náš chcete vyhodit, aby nás zasvětili do prvních začát[165]ků toho divokého skautingu. Apotom, kam sami jezdí, kde vlastně mají ten svůj venkovský wigwan, tábořiště či co. Ale Dlouhý Tom snadneseným kliďástvím poznamenal, to že se nekupuje, ani neprodává, ani neprozrazuje, to že je zkrátka175 tajemství každé takové to party. Jezdíme daleko od Prahy, kde jsou širé louky ahluboké lesy, kde každý rajtujeme svýho vlastního mustanga— mestenga. Tak tedy přece je to pravda, co se oIrenovi povídá?! Aopět od stolu stali, jako že slyšení je ukonce. AIren nás šel doprovodit až ke dveřím, aby za nimi zavřel na rígl. Aby mu tam [166] za chvíli snad nenalezli jiní podobní zelenáči. 168 Škrtnuto: nepochyb 169 Iren Osendorf zvaný Farnum, nejprve šerif osady Černí vlci, později Rawhide vblízkosti Svatojánských proudů. Udržoval dobré styky sosadou Ztracená naděje. Vnímán jako symbol počáteční epochy trampingu (Hurikán 1933: 12–14; Hurikán 1940: 24, 35; Berka 1991: 101). 170 Dlouhý Tom, nejbližší Irenův kamarád. Doprovázel svého druha ipoté, co Iren opustil Rawhide, protože se nedokázal smířit spřítomností dalších trampských part vokolí aspřeměnou tábořišť vchatové osady: Hurikán, B.Dějiny, s.39. 171 Škrtnuto: to 172 Škrtnuto: knim rádi 173 Narážka na kožené části oblečení Černých vlků. 174 Škrtnuto: západnické 175 Škrtnuto: takové OPEN ACCESS JAN KRšKO 195 Šli jsme domů jako spráskaní. Opravdu tihle kluci museli mít usebe azkrátka vyděláno asi hromadu peněz, když si mohli vhospodě pronajmout zvláštní místnost anota bene suzavřenou almarou, ve které uschovávali ty své kovbojské odění, anebo celou tu hordu Černejch vlků sanuje avydržuje ten jejich šlechtický šerif akovbojský vůdce Iren. „No ale ať je to jak chce“, usoudil člen naší party [167] „něco jsme dneska od těch kluků taky pochopili apochytili aněčemu se přiučili. Za prvé, že bysme měli sehnat do party nějakýho kluka kytaristů nebo se sami na nějaký to sladký dřevo naučili hrát. Dále takový kovbojský mantly se dají taky pořídit ivlacinějším [168] vydání, i když nemusej bejt tak perfektní aúplný, jen tak náznakových atak trochu poloskautský. Vždyť vpravým aúplným kovboyským vobalu bysme ani nikdy nemohli přes Prahu, lidi by mysleli, že jsme nějaký maškary aještě by nás třeba mohli honit176 chlupatý. A177 za třetí nebudeme čekat na nějaké prozrazené tajemství, nějaký záhadný tlupy avyrobíme si svoje zvláštní tajemství, který rovněž nikomu cizímu neprozradíme. Aže nebudeme mít [169] všecko tak akorád jako ta Irenova tlupa, ani pravé colty aživé kobyly. Inu, vždyť jsme jen chudí kluci atak budeme jen pěší parta tajných potulných skautů— stopařů aslídičů, tábořících jako cikáni apěstující lesní život abásnické vyznání přírody.“ Byl to nejasný amlhavý plán aobraz, ale nám stačil, že se jim jaksi alespoň poněkud odlišujeme od Černých vlků aže se nám časem podaří jej ještě nějakými dalšími nápady obohatit. [170] To bylo asi ve dvacátém roce, mě bylo devatenáct let avsrdci mi pomalu zarůstala černá jizva nevyléčitelného smutku po skonu staršího bratra Jaroslava. Ve všední dny178 jsem pracoval vKarlínské továrně Grodeský aPolák179 vŽižkově180 třídě181 číslo deset jako skladník ve dvou kamrlících plných špíny, trochu oleje, hřebíků, řetězů, drátů [171] aplechu, rumplování, kraválu, mlácení atřesku sjednou starší dělnicí— baličkou paní Mládkovou, sjednou mladou baličkou Růženkou Krejčíkovou ase dvěma pomocnými dělníky— siláky Karlem Kobylským aVáclavem Černým. No avsobotu jsem se vždy182 oblékl do svého skautsko-covbojského kroje podle vlastních návrhů183 ana nádraží či pod Eliščiným mostem184 jsem se setkal se šesti, sedmi kamarády našeho tajuplného táboráku. [172] Vzimě jsme besedovali, scházeli se při pivě ve staré hospůdce vulici uMilosrdných185 mezi uličkami Myší dírou, kde jsme kdysi rok bydleli ve starém Ryltovském domě186 smatkou abratrem, když náš otec kelneroval187 na Kladně, kde přebýval náš spolužák Vodráček aVrab176 Škrtnuto: sbalit 177 Škrtnuto: Vždyť musíme m 178 Škrtnuto: Další důvod, proč se vyhýbat hluku ahřmotu autíkat se do hlubin černých lesů adálek 179 Továrna na kovové zboží Grodetzky aPolák: Obchodní adresář: 62. 180 Škrtnuto: Husově 181 Dnešní Pernerova ulice (Kneidl 1923: 320). 182 Škrtnuto: rozloučil 183 Škrtnuto: vlastní výroby 184 Lidové pojmenování mostu Františka Josefa I. podle jeho manželky Alžběty. Od roku 1919 Štefánikův most (Fischer, Fischer 1985: 138–142). 185 Ulice Umilosrdných na Františku vedle Anežského areálu (Stehlík 1929: 398–399). 186 Ryltovský dům acelá Myší díra byla již od roku 1870 přiřazena ksousední Kozí ulici (Stehlík 1929: 154). Včelička jej přibližuje ve své tvorbě (Včelička 1944: 58). 187 Od slova kelner, číšník. OPEN ACCESS