Panna Maria jako generalissima

Panna Maria jako generalissima Jan Royt THE VIRGIN MARY AS GENERALISSIMA In both the Eastern and the Western churches we find miraculous images of the Virgin Mary, which served as shields in baæle. In the lands where the Turkish threat was imminent (the Austrian lands and Hungary), the subject of the miraculous intercession of the Virgin Mary in baæle comes up quite oþen. ýis is also the case in the legend associated with the miraculous statue and image in Mariazell and in the case of the cult of the Virgin Mary the Helper — from Passau, where anti-Reformation motifs predominated (as criticism of Hussite iconoclasm and to help repulse the Swedes). KEYWORDS: Virgin Mary; miraculous images; anti-Turkish motif; anti-Reformation motif Mariánské obrazy jako záštita proti nepříteli se objevují na Západě i Východě již od středověku. V legendách spjatých s milostnými obrazy na Východě (Byzanc, Rusko, Srbsko, Bulharsko) je aktuální motiv protitatarský a protiturecký. Ve střední Evropě k tomu ještě v katolickém prostředí přistupuje motiv protireformační (ochrana proti husitům či Švédům, zneuctění obrazů nebo soch protestanty). Na ikonách zobrazujících boj Novgorodů se Suzdalci je zobrazena zázračná pomoc Bohorodičky.1 Děj zázraku je kladen do roku 1170, kdy vojsko Andreje Bogolubského napadlo Novgorod. Po modlitbě biskupa Jana před paladiem Novgorodu — ikonou Bohorodičky zvanou Znamení (Platytera) — však bylo vojsko Suzdalců odraženo. Jako záštita v boji vystupuje milostný mariánský obraz i v českém prostředí. V sedmé knize Balbínových Epitome historica rerum Bohemicarum (Praha 1677) je na rytině Karla Škréty zobrazen návrat vítězného Václavova vojska ze střetnutí s Radslavem Zlickým. V čele vojska je neseno labarum se staroboleslavským Paladiem. V útlé knížce Idea Atlantis Mariani (Tridenti 1655), dedikované milostnému obrazu z římského kostela S. Maria Maggiore, se její autor, jezuita Wilhelm Gumppenberg, pokusil systematizovat některé poznatky vyplývající z díla Atlas Marianus. Rozdělil svoji knihu do pěti hlav, z nichž první je věnována původu a nálezu sochy či obrazu (Imaginum B. V. Miraculosarum inventio), druhá materiálu zázračných či milostných obrazů a soch (De materia), třetí jejich formě (De forma), čtvrtá jejich úctě (De honore) a pátá jejich působení (De moribus et virtutibus). Pro náš účel je důležitá Hlava III, pojednávající o formě milostných obrazů a soch (Imaginum B. V. Miraculosarum forma). V Indexu VI jsou zařazeny zázračné a milostné obrazy Panny Marie Vítězné (Imaginum B. V. Miraculosarum Victoria), jež jsou dále členěny: Catalogus I: Mstící se zázračné a milostné obrazy (Imaginum B. V. Miraculosarum vindicta): překroucením krku, vy1 Dmitrij LICHAČOV — Vasilij PUŠKAJROV — Věra LAURINOVÁ, Novgorodské ikony 12.–17. sto - letí, Praha — Leningrad 1984, s. 30–32, obr. 103–106. 212 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 dloubnutím očí, ostrým slovem, roztrženou rukou, zastavením nepřítele, trestáním Turků, bleskem; Catalogus II: Zázračné a milostné obrazy a sochy Panny Marie — způsob boje (Imaginum B. V. Miraculosarum pugnandi modus): vyskočením z plamenů, plutím vodou, zlomením šípu, pošlapáním zbraní; Catalogus III: Od zázračných a milostných obrazů poražení nepřátelé (Imaginum B. V. Miraculosarum hostes victi): Indiá ni, Mauři, Saracéni, židé, Turci, heretici a ti, kteří urážejí a zesměšňují. Melchior Guæwirth ve své trojdílné práci Amores Mariani… (Linec 1690, Knihovna kláštera premonstrátů na Strahově, BS VII 40) píše o významných mariánských ctitelích a mariánských patrociniích. V poslední kapitole pojednává o Panně Marii jako ochránkyni rakouských zemí, Uher a Moravy proti Turkům. Řada uctívaných mariánských obrazů pochází údajně z Konstantinopole, odkud byly přeneseny většinou do Itálie po tureckém dobytí města v roce 1453. Takový byl například osud obrazu bohorodičky Hodegetrie, uctívané v římském kostele S. Agostino.2 Z Kréty byl v důsledku turecké hrozby do římského Pantheonu převezen mariánský obraz Panny Marie ze svatyně mučedníků.3 S tureckým nebezpečím je spojena Mater domus augustiniánů eremitů — Panna Maria Dobré rady (z Genazzana). Původně byla uctívána v albánském Skadru, ale když hrozilo zneuctění obrazu od Turků, byl údajně 25. dubna 1467 zázračně přenesen do italského Genazzana.4 Protiturecký motiv je patrný zejména u milostných obrazů uctívaných v rakouských zemích, což je logické vzhledem k nebezpečí, které těmto zemím hrozilo ze strany Turků prakticky až do devadesátých let 17. století. S tureckým nebezpečím je spojena úcta k milostné soše a obrazu Panny Marie Mariazellské.5 Když v roce 1363 vpadli Turci do Uher, postavil se jim uherský král Ludvík I. s daleko slabším vojskem. Večer před bitvou se modlil k soše Panny Marie Mariazellské. V noci mu pak Bohorodička ve snu zavěsila na prsa mariánský obraz. V nastalé bitvě pak král nad značnou tureckou přesilu zvítězil; obraz věnoval chrámovému pokladu. Při obléhání Vídně Turky v roce 1520 se podle legendického podání turecký předvoj dostal do Mariazell a jeden z vojáků chtěl zničit milostnou sochu, avšak následkem tohoto záměru spadl 2 Placidus MATHON, Život nejblahoslavenější Bohorodičky Panny Marie a jejího panického chotě sv. Josefa, patrona církve svaté, dědice země české, ochránce císařského rodu Habsburského. Kniha II. Nejblahoslavenější Bohorodička Panna Maria, se svým panickým chotěm sv. Josefem uctívána a vzývána od křesťanského lidu v její svatyni, Brno 1884, s. 64–65. 3 Tamtéž, s. 65–66. 4 Tamtéž, s. 81–83. 5 Franz JANTSCH, Mariazell. Das heiligtum der Gnadenmutter Österreich, Wien 1930, s. 57n.; Alfred WONISCH, Wallfahrtskirche Mariazell, Wien 1990. K politickým aspektům pouti do Mariazell: Günther FRANZ, Glaube und Recht im politischen Denken Kaiser Ferdinand II., in: Hans Ulrich Rudolf (ed.), Der Dreißigjährige Krieg — Perspektiven und Strukturen, Darmstadt 1977, s. 413–427, zde s. 416; Emil SCHEEWEIS, Wegweiser zur Magna Mater Austriae, in: Helene Grün (ed.), Via sacra: Das Wallfahrtsmuseum in Kleinmariazell. Ausstellung und Katalog, Wien 1975, s. 64–78; Péter FARBAKY (ed.), Ungarn in Mariazell — Mariazell in Ungarn: Geschichte und Erinnerung. Ausstellung der Historischen Museum der Stadt Budapest im Museum Kiscell, Budapest 2004; Jan ROYT, Der Marienkult von Mariazell in den böhmischen Ländern, in: P. Farbaky (ed.), Ungarn in Mariazell, s. 194–202; TÝŽ, Obraz a kult v Čechách v 17. a 18. století, Praha 2011, s. 229–230. JAN ROYT 213 Panna Maria Dobré rady, mědiryt, polovina 18. století. 214 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 Michal Jindřich Rentz, Uherský král Ludvík a obraz Panny Marie Mariazellské, mědiryt, polovina 18. století. JAN ROYT 215 z koně. Do Mariazell putovala řada poutníků z českých zemí, zejména z Moravy, kde bylo turecké nebezpečí poměrně aktuální. Dokonce vzniklo legendické spojení mariánského Sacro sancta Čech — Staré Boleslavi — a Mariazell, a to prostřednictvím sv. Václava,6 který se ve snu zjevil nemocnému moravskému markraběti Jindřichovi a přikázal mu, aby putoval do Mariazell. Právě markrabě Jindřich je považován za zakladatele tohoto rakouského poutního místa. Celá zázračná událost byla vyobrazena na čtyřicátém zastavení svatoboleslavské Svaté cesty. Popsanou do nejmenších podrobností ji máme také v četné česky psané literatuře věnované paladiu Rakouska, jako například v knize Blahoslavená Panna Cellenská […], jejímž autorem byl P. Gerard Petschacher.7 Ke zvýraznění této legendické epizody došlo zřejmě proto, že podtrhávala legitimní nároky Habsburků na vládu v Čechách.8 O tom, jaký význam přikládali poutnímu místu v Mariazell Habsburkové ve svých ideově-politických záměrech, svědčí i to, že vzhledem k Uhrám byla velmi zdůrazňována záchrana mariazellské svatyně před Turky v roce 1344 přičiněním uherského krále Ludvíka.9 Celou legendu máme zobrazenou na dvou výtvarně pozoruhodných rytinách Michala Jindřicha Rentze z první poloviny 18. století.10 Neméně oblíbená byla v Čechách Mariazellská thaumaturga, zřejmě také pro své legendické spojení se sv. Václavem. K žádnému jinému mariánskému vyobrazení nebylo vydáno tolik českých spisů.11 Již roku 1676 dal hrabě Bernard Ignác z Martinic zřídit 6 Antonín PODLAHA, Sv. Václav — spoluzakladatel Mariazell, Časopis katolického duchovenstva 69, 1928, zde s. 783. 7 Gerhard PETSACHER, Blahoslavená Panna Cellenská nesčíslnými zázraky a nevyvažitelnými milostmi bez přestání se skvoucí z latiny přeložena od Norberta Matheidesa z Závětic, Praha 1738, s. 6–12. K historii Mariazell: Othmar WONISCH, Geschichte von Mariazell. Nach Quellen erzählt, Wallfahrtsbücher I, Mariazell 1974; J. ROYT, Der Marienkult von Mariazell. 8 K tomu: Marie-Elisabeth DUCREUX, Symbolický rozměr poutě do Staré Boleslavi, Český časopis historický 95, 1997, č. 3–4, s. 585–620. 9 K jiným, aktualizačním aspektům této legendy Pavel PREISS, Uherský Bellerofon jako osvoboditel Prahy roku 1742, Pražský sborník historický 24, 1991, s. 38–50; Marie GERSTENBERGOVÁ, Die gotische Waltfahrtskirche von Mariazell, in: Helmut Eberhart — Heidelinde Fell (edd.), Schatz und Schicksal. Steierische Landesausstellung 1996 Mariazell & Neuburg an der Mürz, 4. Mai bis 27. Oktober, Graz — Mariazell 1996; Gábor BARNA, Mariazell und die ungarischen Wallfahrten, in: H. Boerhard — H. Fell (edd.), Schatz und Schicksal, s. 71–81. 10 J. ROYT, Obraz a kult, obr. 17 a 88. 11 R. A. EREMIÁŠ, Blahoslavená Panna Cellenská v těch milostech, které […] od roku 1370 až do roku 1645 prokázati ráčila, s. d.; TÝŽ, Divotvornice nebeská blahoslavená Panna Maria Cellenská v milostech od l. 1645 až do l. 1666 prokázaných, Praha 1715 (Trnava 1726); Jindřich Václav ZYWALD, Cellenská v Štýrsku zahrada, to jest: Nejsvětější Panna Maria Cellenská, nemocným a v ouzkostech postaveným jisté autočiště, Praha 1667; G. PETSACHER, Blahoslavená Panna Cellenská, Praha 1738; s. a., Radostná cesta v tomto plačtivém audolí, to jest každo denní pobožnost putujícího k zázračným obrazům totižto do Marie Cell, k nerozdílně Trojici boží na Sontagberk a k Bolestné Marii Panně Taferlské, kterážto pobožnost v městě Evančickém v markrabství Moravském vyzdvižena r. 1753, nyní pak zase všem horlivým poutníkům Českým a moravským na světlo vydaná, Litomyšl 1781; s. a., Žíznivý poutník aneb Cellenská cesta, v Praze u Johanny Jeřábkový 1802; s. a., Cesta do Marye Celly, Litomyšl, s. d. (v Brně 1803); k úctě mariacellské 216 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 uprostřed kostela Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově v Praze mariazellskou kapli. Nádherná kaple nestála v kostele dlouho, již roku 1733 došlo k jejímu zboření. Úctu k milostné soše přenesl roku 1737 opat Jan Tomáš Brinke do nově založené kaple, ale i ta byla později zrušena. Jako záslibný dar za záchranu hraběte Jana Františka z Fün2irchenu vznikl v letech 1738–1745 v Chlumu u Třeboně kostel Panny Marie Mariazellské. Jde vlastně o volnou kopii štýrské svatyně. „Malou Mariazell“ byla zvána kaple „Na louce“ v Komárově na Moravě,12 již vystavěl Valentin Weiss, rolník z Heršpic, na paměť každoročních poutí Brňanů do Mariazell. V jejím interiéru lid uctíval obraz Madony mariazellské, dotýkaný v Mariazell s milostnou sochou. Roku 1784 byl obraz přenesen ze zrušené kaple do farního kostela v Komárově. Z knihy Pobožné vzývání nejsvětějši Panny Cellenské […]13 je zřejmé, že dotýkaná mariazellská Madona se nacházela na oltáři v kostele sv. Karla Boromejského na Novém Městě pražském. Další sochy mariazellské Madony se dochovaly v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Polné, ve Slapech-Rovínku, v Heřmanicích na Náchodsku, v Horní Čermné a v Rychnově na Moravě („Malá Mariazell“). Dne 7. října roku 1571 se v Jónském moři v zálivu Patra u ostrova Naupaktos (Lepanto) střetlo loďstvo Svaté ligy (Španělsko, Benátky) pod velením Dona Juana de Austria s loďstvem osmanské říše, jemuž velel Ali paša. Turecké loďstvo bylo v bitvě rozdrceno.14 Vítězství u Lepanta bylo v evropských zemích považováno za zázrak. Připisováno bylo přímluvě Panny Marie, a protože bylo vyprošeno modlitbami růžence, papež Pius V. na jeho památku ustanovil svátek Panny Marie Růžencové. Přikázal také, aby do loretánské litanie byla zařazena prosba: „Maria Pomocnice křesťanů, oroduj za nás“.15 Bitvu s přímluvou patronů Benátek u Panny Marie na nebesích zobrazil kolem roku 1572 Paolo Veronese (Gallerie dellʼAccademia, Benátky). V roce 1565, od 19. května do 8. září, proběhlo velké obléhání Malty. Nepočetná skupina asi 700 členů řádu maltézských rytířů a 8 500 maltských ozbrojenců vedených velmistrem Jeanem Parisotem de La Valeæe na přímluvu Panny Marie vydržela obléhání tureckým vojskem čítajícím 30 000 mužů pod velením vezíra Mustafy. Po příjezdu španělské flotily byli Turci rozdrceni a maltézští rytíři drželi maltské souostroví dalších 233 let.16 Mariánské přispění k vítězství katolických zbraní při tomto obléhání je zobrazeno na oltářním obraze Karla Škréty v kostele řádu maltézských rytířů Panny Marie pod Řetězem v Praze.17 V prvním plánu obrazu klečí velmistr řádu Jean Parisot de La Valeæe se svými druhy; jejich pohledy směřují k nebesům, na nichž uprostřed andělských bytostí Panna Maria jako Zeus metá blesky na turecké thaumaturgy v Čechách: J. ROYT, Der Marienkult von Mariazell, s. 194–201. 12 Karel EICHLER, Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Díl I. ČástII., Brno 1888, s. 319–321. 13 G. PETSACHER, Blahoslavená Panna Cellenská, s. 295. 14 Franco CARDINI, Evropa a islám, Praha 2004, s. 194–196. 15 P. MATHON, Život nejblahoslavenější Bohorodičky, s. 268. 16 Vladimír KUPKA, Obléhání Malty v roce 1565, Historický obzor 10, 1999, č. 5–6, s. 98–109. 17 Jaromír NEUMANN, Škrétové, Praha 2000, s. 69, obr. 48. JAN ROYT 217 loďstvo. Za rytíře se přimlouvá hlavní patron řádu sv. Jan Křtitel. Škréta se při volbě kompozice zjevně inspiroval výše uvedeným obrazem Paola Veronese Bitva u Lepanta v benátské Akademii. Také při obléhání Vídně Turky v roce 1683 hrála důležitou roli přímluva Panny Marie. Před vojenským tažením do Rakous polský král Jan III. Sobieski, pamětliv zázračného odražení Švédů od Jasné hory v Čenstochové v letech 1655, prosil o přímluvu Panny Marie před milostným obrazem Bohorodičky Čenstochovské. Dne 12. září 1683 byla turecká vojska obléhající Vídeň na hlavu poražena vojsky Katolické ligy, v níž počtem dominovala pověstná polská kavalerie pod velením Sobieského. Toto vítězství bylo připisováno pomoci Panny Marie. Na paměť rozhodující bitvy, která zamezila další expanzi islámu do střední Evropy, papež Inocenc XI. rozhodl, že svátek Jména Panny Marie, do té doby ve významné míře slavený prakticky jen ve Španělsku a některých částech Itálie, bude slaven po celém světě. V době, kdy obléhání vrcholilo, se císař Leopold I. modlil v Pasově před obrazem Panny Marie Pomocné. Tento milostný obraz nechal podle innsbruckého originálu pořídit v roce 1620 v dílně pasovského malíře Pia děkan pasovského dómu Marquard von Schwendi. Do opatrování jej dostali kapucíni, kteří ho umístili v nově vystavěném poutním kostele, zbudovaném na návrší nad Pasovem v letech 1624–1625 Francescem Garbanim. Věže kostela byly v roce 1665 završeny helmicemi, hlavní oltář s milostným obrazem je až z roku 1729. Při kostele byl v roce 1628 vystavěn malý kapucínský klášter s kašnou sv. Anny, který hojně navštěvovali poutníci zejména během třicetileté války a morových epidemií. Pasovský obraz je devoční kopií originálu obrazu Panny Marie Pomocné (Mariahilf) od Lucase Cranacha st. z doby kolem roku 1537. Při diplomatické návštěvě Drážďan v roce 1611 ho pasovský biskup Leopold získal darem od saského kurfiřta Jana Jiřího. Kolem roku 1650 byl obraz přivezen do Innsbrucku a vystaven na hlavním oltáři zdejšího dómu. Velkého věhlasu se těšila devoční kopie innsbruckého obrazu ve Vídni. Kaple Panny Marie Pomocné zde byla založena před rokem 1679. Dřevěnou svatyni zničili v roce 1683 Turci a na jejím místě z iniciativy probošta Dona Juliána Scharfa vyrostla kaple nová, dokončená v roce 1713. Oltář s milostným obrazem Panny Marie Pomocné v ní nechal zřídit ostřihomský arcibiskup hrabě Pavel Esterházy. Obraz Panny Marii Pomocné je nejrozšířenějším milostným obrazem nejen v Tyrolích a v jižním Německu, ale také v Čechách, jak to mimo jiné ukázal Zdeněk Hojda18 na základě výzkumu pražských měšťanských pozůstalostí. Helena Koutecká19 vypočítává v Čechách na šedesát zasvěcení kaplí a kostelů Panně Marií Pomocné. Frekvence výskytu obrazu stoupá v letech 1680–1700, tedy v dobách ohrožení říše Turky a morem. K nejnavštěvovanějším místům s obrazem Panny Marie Pomocné patří Skočice, Křešice, Skoky (Maria Stock), Teplice nad Metují, Sopoty, Vintířov u Kadaně, Jelení 18 Zdeněk HOJDA, Výtvarná díla v domech staroměstských měšťanů v letech 1627–1640. Příspěvek k dějinám kultury barokní Prahy 1, Pražský sborník historický 25, 1993, s. 38–102; TÝŽ, Kulturní investice staroměstských měšťanů v letech 1627–1640. Příspěvek k dějinám kultury barokní Prahy 2, Pražský sborník historický 27, 1994, s. 47–104. 19 Helena KOUTECKÁ, Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě, Praha 1992, s. 65–78. 218 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 M. G. Grophius podle předlohy B. Wernera, Poutní kostel Panny Marie Pomocné v Pasově, mědiryt, polovina 18. století. JAN ROYT 219 Voda u Chuchle a Zlaté Hory (Zuckmantel). Pozoruhodný kostel, zasvěcený Panně Marii Pomocné, se nachází v Železné Rudě.20 Založen je na půdorysu hvězdy, což koresponduje s dobovým výkladem jména Mariina — Stella maris (hvězda mořská). Velmi oblíbeným poutním místem východních Čech s obrazem Panny Marie Pomocné se stal Chlumek u Luže.21 Jeho proslulost byla taková, že se zdejší milostný obraz objevil na šestém zastavení Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi a následně se dostal i do Tannerovy knížky Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi […]. Chlumecký milostný obraz Panny Marie Pomocné obdržela hraběnka Marie Maxmiliána Hýzerlová roku 1670 od svého bratra Františka Eusebia ze Žďáru a zavěsila jej nejprve v hradní kapli na Košumberku. V letech 1667–1669 pro něj nechala na vršku nad Luží postavit poutní kapli. Ta však záhy nedostačovala zástupům poutníků, proto dala hraběnka vystavět podle plánů Pavla Ignáce Bayera a Giovanni B. Alliprandiho větší chrám s kaplemi na pódiu, vysvěcený až roku 1713. Donátorka měla zvláštní přání, jehož realizací pověřila jezuitu Mikuláše Kozelia. Ten měl na Chlumku dohlédnout na to, aby stavitel stavěl poutní kostel podle vzoru poutního kostela v Altöæingu. Chrám má nádhernou výzdobu interiéru, k níž patří řezané rozvilinové oltáře s vynikajícími obrazy Jana Jiřího Heintsche, které namaloval pro kostel v letech 1705–1706. V Praze byl Panně Marii Pomocné zasvěcen kostelík u brány na Brusce, zbudovaný roku 1741 na místě kaple dřevěné a přestavěný roku 1757 svatovítskou kapitulou z odkazu Kláry Sparrové. Poslední přestavbu kostelíka provedl Ignác Palliardi a na jeho výzdobě se podíleli oltářními obrazy František Xaver Palko a nástropní malbou Josef Redelmayer. Po zrušení kostela v roce 1789 (zbořen 1791) dala svatovítská kapitula obraz přenést do chrámu sv. Víta, kde se dodnes nachází v kapli sv.Vojtěcha.22 Velmi ctěn byl obraz Panny Marie Pomocné v tzv. Pappenheimské kapli na Strahově. Obraz významově koresponduje s freskou, na které je vyobrazena bitva u Lützenu, v níž padl vedle švédského krále Gustava Adolfa také v kapli pohřbený císařský generál Goæfried Heinrich Pappenheim. Ve strahovském kostele Nanebevzetí Panny Marie se objevuje obraz Panny Marie Pomocné ještě jednou, a to na Neunherzově fresce v klenbě lodi. Při františkánském kostele Panny Marie Sněžné v Praze byla v roce 1719 původní kaple Čtrnácti svatých pomocníků proměněna na kapli Panny Marie Pomocné. Její hlavní oltář zdobí devoční kopie Panny Marie Pomocné. Oblíbeným poutním místem Pražanů se v období baroka stal Petřín. Vedle patrně středověké sochy sv. Anny byl v kostele sv. Vavřince poutníky uctíván obraz Panny Marie Pomocné. V Praze dále nalezneme devoční kopie pasovské divotvůrkyně v kostele Panny Marie před Týnem či v Klementinu. 20 Karel HOSTAŠ — Ferdinand VANĚK, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XII. Politický okres Sušický, Praha 1900. 21 Julius KOŠNAŘ, Poutnická místa a památné svatyně v Čechách, Praha 1903, s. 275–282; ke stavební aktivitě Marie Maxmiliány Hieserlové na Chlumku u Luže: Věra NAŇKOVÁ, Stavební vývoj poutního areálu na Chlumku u Luže, in: Vít Vlnas — Tomáš Sekyrka (edd.), Ars baculum vitae. Sborník studií z dějin umění a kultury k 70. narozeninám prof. PhDr. Pavla Preisse, DrSc., Praha 1996, s. 160–167. 22 František EKERT, Posvátná místa královského města Prahy II, Praha 1884, s. 329. 226 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014 Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze, mědiryt, 1651. RÉSUMÉ: In legends from both Eastern and Western church spheres the Virgin Mary oþen assisted in military campaigns and baæles, by means of Marian images and statues which armies took with them into the field. In the context of European history the intercession of the Virgin Mary at the Baæle of Lepanto and the defence of Malta was oþen recalled. In Central Europe the anti-Turkish motif of Marian intercession was topical in countries where an invasion by Turkish forces was imminent, i.e. in Hungary and the Austrian lands. A marvellous example of this is the intercession of the Habsburg dynastyʼs Mater domus Virgin Mary of Mariazell in the victory of the Hungarian King Louis I over the Turks (1363). ýe most worshipped image associated with the Turkish threat within the Austrian Habsburg Empire was the miraculous image of the Virgin Mary the Helper (Mariahilf). In Moravia we can more or less identify the anti-Turkish motif in the legend and cult of the Our Lady of Hostýn, while in Bohemia the anti-Reformation motif is predominant in Marian legends, as seen particularly in the miraculous intercession of Our Lady of Victories at the Baæle of the White Mountain. Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., působí na Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze, Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK v Praze, FF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a na Akademii výtvarných umění. Zabývá se křesťanskou ikonografií a středověkým malířstvím ([email protected]).