Gestikulace ve sdíleném prostoru jako kooperativní utváření významu

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2, S. 150–169 Gestikulace ve sdíleném prostoru jako kooperativní utváření významu1 Eva Lehečková— Jakub Jehlička (Praha) THE USE OF SHARED GESTURE SPACE IN CO-OPERATIVE MEANING FORMATION The present study focuses on strategies which speakers employ when gesturing in ashared articulatory space. Using data from English and Czech multimodal corpora of spontaneous business meetings, we conducted aqualitative analysis of gestural patterns based on two strategies: alignment and elaboration of gestures representing abstract/conceptual objects. We show that speakers make use of both strategies in the context of co-operative meaning formation (with various pragmatic functions) and that the notions of alignment and elaboration provide useful analytic and descriptive tools for the study of human interaction from amultimodal perspective. KEYWORDS multimodal communication, co-speech gestures, gestural representation, elaboration, alignment KLÍČOVÁ SLOVA multimodální komunikace, gestikulace, gestická reprezentace, rozvíjení, sbližování DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2019.2.2 1. ÚVOD Vposledním desetiletí vrůzných odvětvích lingvistiky iteoretických modelech narůstá systematické úsilí opropojování interakčního akognitivního pohledu na řečové chování mluvčích přirozených jazyků. Vprogramových teoretických iempirických studiích postupně vyrůstá ucelený socio-kognitivní model evoluce, osvojování, reprezentace izpracování jazyka, jehož jádrem ahybatelem na mnoha úrovních je princip sociální kooperace asním spojené intersubjektivní konstruování asdílení zkušenosti. Tato studie přináší kvalitativní sondu do kooperativního utváření významu prostřednictvím gestikulace účastníků interakcí včeštině aangličtině. Řadí se tak do oblasti zaměřené na studium gest doprovázejících promluvu (co-speech gestures),2 jež se etabluje přibližně od začátku 90.let 20.století pod názvem gesture studies. Při gestikulaci mluvčí využívají prostor ve svém dosahu kvytváření audržování fyzicky nepřítomných entit, jež jsou tématem promluvy (Streeck, 2009). Entitami ro1 Tato práce vznikla za podpory projektu Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě (KREAS), reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734 financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj. 2 Vtomto textu se budeme držet českého ekvivalentu gestikulace (viz Kaderka, 2017). OPEN ACCESS EvA LEHEČkOvÁ— JAkUB JEHLIČkA 151 zumíme jak konkrétní předměty, tak osoby či abstraktní koncepty, děje či vlastnosti.3 Vdialogických interakcích se mohou gestické prostory různých mluvčích přibližovat až prolínat avytvářet tak komplexní adynamický sdílený prostor (shared space), což je pojem zavedený vlingvistice znakových jazyků. Vnaší analýze představíme různé způsoby, jak je ve sdíleném prostoru intersubjektivně konstruován význam skrze tělesné ukotvení konceptualizace (embodied intersubjectivity), konkrétně jak účastníci komunikace sbližují svou gestikulaci (alignment) ajak rozvíjejí (elaboration) takzvaná reprezentační gesta4 ztvárňující nepřítomné entity. Materiál představují úryvky anglických ačeských konverzací během pracovních jednání, které jsou součástí dvou multimodálních korpusů— veřejného anglického korpusu AMI anašeho vlastního českého minikorpusu dostupného na vyžádání pro badatelské účely.5 2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Základní teoretické východisko pro nás představuje propojení dvojího pojetí kognice. Dalším teoretickým konceptem, sjehož různými výklady zde pracujeme, je sdílený prostor. Konečně představíme pojmy sbližování (alignment) arozvíjení (elaboration), na nichž je založena analýza materiálu (oddíl 3). 2.1 kOGNICE JAkO vtĚLENÁ AkCE AJAkO SOCIÁLNÍ NÁStROJ Teorie embodimentu, tedy ukotvení kognice ve vnímané tělesnosti vlastní (propriocepci) iostatních, se různí vmíře začlenění mentální reprezentace. Některé znich, např.teorie simulované akce (simulated action, srov.Barsalou, 1999), vysvětlují mentální konceptualizaci jako více či méně abstrahované psychosomatické vzorce založené na vnímané činnosti azkušenosti vlastní tělesnosti. Vtéto perspektivě lze gestikulaci vysvětlit jako manifestaci tělesně ukotvené kognice (Hostetter— Alibali, 2008). Jiné teorie mentalismus odmítají zcela, typicky spoukazem na jeho redukcionismus: např.teorie distribuované kognice Edwina Hutchinse (2006). Hutchins chápe kognici nikoli jako entitu atribuovatelnou jedinci, ale jako komplexní azprincipu intersubjektivní systém (tzv.kognitivní ekologii), který zahrnuje jedince interagující mezi sebou, jejich situovanost vprostředí aveškeré objekty, snimiž vstupují do interakce. Podobným směrem, byť na základě odlišných teoretických kořenů, se vydávají socio-kognitivní přístupy (viz např.Geeraerts, 2016). Vjejich pojetí nejsou primár3 Nepřítomnými entitami myslíme fyzicky nepřítomné konkrétní objekty či osoby, popřípadě abstraktní entity— všechny jsou pochopitelně přítomné, tj.obsažené, ve verbální igestické složce komunikace. 4 Podle Kity (2000) tato kategorie zahrnuje ikonická ideiktická gesta. 5 Od začátku roku 2019 je vrámci projektu KREAS ve výstavbě větší multimodální korpus češtiny nazvaný Czech Interactional Corpus (CZICO), jenž by měl být pro badatelské účely přístupný od roku 2020. Podrobnější informace jsou dostupné zde: https://sites.google. com/view/epocc/czico [cit.25-01-2019]. OPEN ACCESS 152 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 ním předmětem zkoumání ani abstraktní aidealizovaný jazykový systém, ani individuální kognitivní schopnosti mluvčího samy osobě, ale jazyk jako komunikační nástroj kooperace (Tomasello, 2014). Úloha gestikulace je přitom reflektována izde: popis pragmatických aspektů, jako je ustavování sdílených znalostí (common ground) vkonverzačních situacích (Holler— Bavelas, 2017), ukazuje, že jazyk igestikulace tvoří integrovaný systém sloužící ke „sdílení afektivních, percepčních areflektivních zkušeností mezi dvěma či více subjekty“ (vymezení intersubjektivity podle Zlateva, 2008, s.215). Intersubjektivita je tak klíčovým pojmem sociálně motivovaných teorií kognice. Jürgen Streeck nahrazuje pojem intersubjektivity konceptem interkorporality (intercorporéité) převzatým od M.Merleau-Pontyho (1959). Chápe jej jako jednání „žitých těl“ (living body), která jsou determinována zkušeností sobjekty adalšími živými těly. Streeck tělesnost nechápe jako tělesné ukotvení „reprezentací vmysli, ale (…) dispozic reagovat na požadavky dané situace“ (Streeck, 2015, s.422). Vsouladu suvedenými soudobými přístupy pro nás gestikulace představuje vnější manifestaci kognice chápané nikoli jako individuální schopnost, nýbrž jako sociální (intersubjektivní/interkorporální) jev, který nelze abstrahovat od situačního kontextu. Na druhé straně si lze vduchu socio-kognitivního pojetí klást ikognitivně orientované otázky po tom, jak probíhá individuální osvojování či zpracování takto situačně ukotvených intersubjektivních významů sdílených verbálně či neverbálně. 2.2 SDÍLENÝ PROStOR vLINGvIStICE ZNAkOvÝCH JAZYkŮ AGEStURE StUDIES Znaky znakového jazyka igestikulace jsou realizací jazyka vjeho vizuálně-motorické modalitě. Vtéto modalitě je jazyk artikulován pomocí vizuálně percipovaných pohybů těla ve fyzickém prostoru, který bezprostředně obklopuje mluvčího: vlingvistice znakových jazyků se tento prostor označuje jako znakovací prostor (signing space, Klima— Bellugi, 1979), vgesture studies hovoříme ogestickém prostoru (McNeill, 1992). Během interakce dvou avíce mluvčích, vsituaci, kdy jsou účastníci interakce obvykle fyzicky blízko sebe, nutně dochází ktomu, že se individuální artikulační prostory překrývají amohou se tak vtomto smyslu stát „sdíleným prostorem“. Jindy ke sdílení individuálních artikulačních prostorů dochází, aniž by nastalo jejich fyzické prolnutí: vtakových případech mohou být sdíleny buď různé konceptuální entity, nebo různé mody orientace vprostoru: referenční rámce či perspektivy. Ve znakových jazycích může (ačasto má) práce sperspektivou gramatickou funkci (např.při tzv.střídání rolí). Ačkoli vpřípadě gestikulace nemají způsoby zaujímání perspektiv areferenčních rámců vgestickém prostoru gramatickou funkci, někteří badatelé zabývající se proměnami úhlu pohledu například vnaraci ukazují jistou míru konvenční signalizace igestikulací, apředpokládají tedy, že principy jejich fungování jsou vněkterých ohledech podobné těm vjazycích znakových (Dancygier— Sweetser, 2015). Karen Emmoreyová (2002) rozlišuje několik způsobů zaujímání perspektivy vrámci znakovacího prostoru na základě toho, jakým způsobem je využíván kreferenci kprostorovým entitám, včetně tzv.sdíleného prostoru (shared space). Ten OPEN ACCESS EvA LEHEČkOvÁ— JAkUB JEHLIČkA 153 je definován přítomností fyzických referentů ve znakovacím prostoru či shodou na umístění fyzicky nepřítomného objektu. Zatímco při popisu nějakého prostorového uspořádání obvykle uživatelé znakových jazyků umisťují znaky reprezentující prostorové entity (ať už konkrétní či abstraktní) do znakovacího prostoru ze své perspektivy, při sdílení znakovacího prostoru je sdílena iperspektiva, jako by se všichni účastníci komunikace dívali na objekt ztéhož úhlu. OBRÁZEK 1.Gestický prostor (McNeill, 1992, s.89) Sdílení gestického prostoru ssebou rovněž nese sdílení perspektivy (Furuyama, 2000), ale na rozdíl od sdíleného znakovacího prostoru může docházet kpřizpůsobování některých parametrů gest (např.směru pohybu vzávislosti na uspořádání účastníků komunikace (Özyürek, 2000)). Vtomto příspěvku tedy chápeme sdílený gestický prostor jednak vsouladu svymezením ze znakových jazyků jako artikulační prostor, vněmž může docházet ke sdílení perspektivy při „manipulaci“ skonceptuálními objekty. Zároveň vsouladu spojetím gesture studies je pro nás sdílený prostor topologicky vymezený vpřípadě malé vzdálenosti protnutím dvou avíce individuálních artikulačních prostorů jednotlivých účastníků komunikace, vpřípadě větší vzdálenosti je hraničním prostorem, „zemí nikoho“, která se utváří mezi dvěma účastníky vokamžiku, když spolu vstoupí do interakce. 2.3 SBLIŽOvÁNÍ AROZvÍJENÍ Vnaší studii se zaměřujeme na dva fenomény spojené sgestikulací ve sdíleném prostoru: sbližování arozvíjení. Sbližování souvisí stermínem alignment, ato nikoli pouze ve smyslu koordinace perspektivy (vtomto smyslu termín užívá např.Özyürek, 2000, nebo Williams, 2011), ale především jako přijetí sdíleného konceptuálního objektu vrámci sdíleného prostoru, např.prostřednictvím deixe, nebo změnou místa artikulace ikonického gesta. Signálem sbližování je tak pro nás zpravidla deiktické OPEN ACCESS 154 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 gesto:6 ukáže-li účastník komunikace vreferenci na konceptuální objekt na místo, kam je jeho komunikační partner— typicky prostřednictvím ikonického gesta— vpředcházejícím diskurzu umístil. Pojem elaborace přejímáme zkognitivní gramatiky Ronalda Langackera. Elaborace (elaboration) je obecná kognitivní operace, která spočívá ve zvýraznění, adaptaci či dalším zpracování nějakého předem stanoveného východiska (baseline), přičemž elaborované východisko se samo může následně stát východiskem pro další elaboraci. Podle Langackera patří elaborace východiska kzákladním prvkům organizace konceptuálního systému amůže se uplatňovat na všech úrovních jazykové reprezentace (Langacker, 2016). Během gestikulace ve sdíleném prostoru účastníci komunikace často navzájem „kopírují“ gesta se sdílenou referencí, přičemž může docházet (azpravidla dochází) kmodifikaci formální podoby gesta, která může být spjata smodifikací konceptu samotného. Navrhujeme na takové případy pohlížet jako na manifestaci operace elaborace východiska— což nám zároveň umožňuje sledovat případné rozdíly mezi jazykovou agestickou reprezentací téhož konceptuálního obsahu. 3. ANALÝZA Zaměřili jsme se na to, jak mluvčí využívají sdílený prostor při gestikulaci. Konkrétně jsme sledovali, jak prostřednictvím gest ztvárňují fyzicky nepřítomné entity, jež jsou tématem promluvy. Tuto otázku zkoumáme na materiálu dvou srovnatelných vzorků anglických ačeských7 spontánních interakcí, jež se odehrály během pracovních jednání. Pracovní jednání jsme pro vytčený záměr považovali za vhodná ze dvou důvodů: jednak jsou zaměřená na řešení konkrétních otázek aproblémů, knimž všichni účastníci komunikace obvykle mají nějaký afektivní vztah ajejich vyřešení je jejich vlastním zájmem. Tato emoční apostojová východiska podporují spontánnost konverzace aintenci mluvčích se na ní aktivně podílet. Druhým relevantním rysem pracovních jednání je to, že se odehrávají ustolu. Stůl coby fyzický objekt splochým povrchem vbezprostřední blízkosti účastníků komunikace tak při pracovních jednáních může fungovat jako přirozené zhmotnění sdíleného prostoru mluvčích, atedy potenciálně jako cílový prostor, kde jsou realizována gesta (srov.Goodwin, 2007). Svyužitím terminologie kognitivní lingvistiky inspirované teoriemi vizuální percepce můžeme 6 Termíny ikonické gesto adeiktické gesto pocházejí ze standardní funkční typologie D.McNeilla (např.2005), vníž jednotlivé typy představují spíše funkční dimenze než diskrétní kategorie. Vběžné komunikaci nacházíme kombinace více funkcí vrámci jednoho gesta. Když někomu ukazujeme, že má odemknout dveře tak, že ukazujeme směrem ke dveřím azároveň utoho otáčíme zápěstím spomyslným klíčem vruce, jedná se odeiktické iikonické gesto zároveň. 7 Vtomto příspěvku necháváme stranou možné kulturně-specifické rozdíly vgestikulaci anglických ačeských mluvčích. Naším cílem je demonstrovat na relativně malém vzorku obecné amezijazykově sdílené strategie kooperativního utváření významu. Studie světším vzorkem by mohla ukázat případné jazykově či kulturně specifické strategie. OPEN ACCESS EvA LEHEČkOvÁ— JAkUB JEHLIČkA 155 říct, že vrámci sdíleného prostoru stůl při pracovních jednáních funguje jako profil vstupující zpozadí, azároveň se vkonkrétních okamžicích interakce stává pozadím pro profilovaná gesta doprovázející řeč (Langacker, 1987; Ungerer— Schmid, 1996). 3.1 MAtERIÁL Analyzovali jsme anglický ačeský vzorek ze dvou multimodálních korpusů. Anglický materiál pochází zkorpusu AMI (Augmented Multiparty Interaction, Carletta, 2006), český materiál je náš vlastní, získaný účelově analogickým způsobem. Multimodální8 korpusy obecně stále představují poměrně omezeně dostupný typ korpusů. Analýzy multimodální komunikace tak běžně využívají ad hoc sestavené specializované korpusy. Pokud jde oveřejně dostupné zdroje, mnoho možností se nenabízí. Vsoučasnosti stále využívanějším zdrojem materiálu pro výzkum multimodálních specifik komunikace je internetový repozitář televizního vysílání Red Hen Archive,9 který zahrnuje obrovské množství záznamů především televizního zpravodajství adiskusních pořadů různého původu (včetně České televize). Je-li předmětem našeho zájmu spontánní jazyková interakce, narážíme na řadu problémů spojených se specifiky televizních žánrů (např.neprediktabilní záběry kamer, často nezachycující osoby, které právě mluví, prostřihy či záběry pouze na obličeje mluvčích, vedle toho také např.přítomnost školených mluvčích). Vpřípadě našeho výzkumu přesahují tyto aspekty televizního materiálu přijatelnou míru— ztoho důvodu není vtomto případě vhodný ani jediný vsoučasnosti dostupný český multimodální korpus, totiž korpus DIALOG (Kaderka et al., 2007). Korpus AMI (Carletta, 2006) je veřejně dostupný multimodální korpus obsahující přes sto hodin nahrávek pracovních jednání zachycených vpřirozeném (ale zároveň kontrolovaném) prostředí, ato jak jednání simulovaných, tak autentických. Anglický vzorek pochází zautentické části korpusu AMI atvoří jej 6 nahrávek pracovních schůzek vždy 3–4 mluvčích (celkem 9 unikátních mluvčích)10 ocelkové délce 3,5 hodiny. Jednotlivá sezení byla snímána zvětšího množství kamer, zároveň jsou kdispozici separátně snímané zvukové stopy pro každého mluvčího. Korpus obsahuje také transkripci řeči. Uspořádání je uvšech sezení stejné: mluvčí sedí ustolu adiskutují okonkrétním tématu, které je na programu jednání. Jejich účastníky jsou akademici astudenti edinburské univerzity, kteří diskutují orůzných projektech, přípravě konferencí ařešení technických problémů svyvíjeným softwarem. Podoba českého subkorpusu vychází přímo ze zaměření korpusu AMI. Jedná se oúčelový korpus, který byl sestaven vrámci kvantitativního výzkumu vztahu mezi gestikulací agramatikou včeštině avangličtině (ktomuto výzkumu srov.např.Jeh8 Zde jako multimodální chápeme takový typ korpusu, který kromě přepisu řeči obsahuje také audiovizuální materiál. Zdefinice (Allwood, 2009) může být za multimodální korpus považován ikorpus mluvený. 9 Přesněji UCLA NewsScape Library of International Television News. (http://newsscape.library.ucla.edu/) 10 3 ženy, 6 mužů. OPEN ACCESS 156 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 lička— Lehečková, 2017). Korpus obsahuje nahrávky pěti pracovních setkání 2–5 mluvčích ocelkové délce 3 hodiny, celkem zachycuje 9 unikátních mluvčích.11 Vznikl vletech 2016–2017 na FF UK astejně jako vjeho anglickém protějšku se vněm objevují akademici12 astudenti, kteří spolu hovoří ospolečných projektech, akademické administrativě či redakční práci. Na rozdíl od korpusu AMI pochází obrazový materiál pouze ze dvou kamer. 3.2 MIkROANALÝZA Provedli jsme kvalitativní mikroanalýzu dvaceti úryvků konverzací, po deseti zanglického ačeského korpusu. Pro účely tohoto příspěvku jsme se soustředili pouze na vztah verbální agestické složky, tj.odhlédli jsme jednak od prozodických kvalit promluvy, jednak od systematického popisu využití dalších neverbálních prostředků— pouze upozorňujeme na fixaci určitých oblastí sdíleného prostoru pohledem. Relevantní úryvky jsme extrahovali na základě následujících parametrů: (i) některý zmluvčích musel použít reprezentační gesto za účelem koartikulace některého ztémat, (ii) realizace tohoto gesta se nějakým způsobem promítla do projevu dalšího mluvčího (či mluvčích) vdané interakci— orůzných způsobech tohoto „promítání“ pojednáme podrobněji vanalýze jednotlivých ukázek, (iii) vpřípadě, že první mluvčí ve své gestikulaci vdalší replice situaci realizovanou ve sdíleném gestickém prostoru opět využil, byla do analýzy zahrnuta ita, anakonec (iv) zpodstaty sledovaného jevu apředchozích parametrů musely úryvky zahrnovat přinejmenším 4 repliky (turns) zdané interakce. Různé způsoby multimodálního jednání ve sdíleném interakčním prostoru dokládáme čtyřmi příklady pro náš vzorek typickými, po dvou zanglického apo dvou zčeského subkorpusu. Pro snazší orientaci jsme je pojmenovali podle nejvýraznějších prvků relevantní entity— toto pojmenování je vždy vyznačeno uvozovkami. Každý příklad je zastoupen transkripcí úryvku včetně gestikulace, fotografií relevantní scény aschematickou reprezentací gestikulačního sbližování arozvíjení. Transkripce řeči se řídí pravidly přepisu, která byla použita vkorpusu DIALOG (Kaderka— Svobodová, 2006). Záznam rozsahu gestického pohybu aněkterých formálních rysů gest je inspirován anotačními systémy D.McNeilla (2005) aJ.Bressem (2013).13 Schémata zachycují stůl jako vystupující objekt vprostředí, na němž se realizují gesta, mluvčí, kteří se účastní komunikace (A, B aC), jejich rozmís11 5 žen, 4 muže. 12 Jelikož byl český korpus koncipován zcela analogicky kanglickému korpusu AMI, ivněm vystupují badatelé, kteří se zároveň zabývají tvorbou korpusu, včetně autorky tohoto článku. Jakkoliv tím bylo dosaženo srovnatelnosti obou korpusů, nepovažujeme tento aspekt nahrávek za ideální, auvedená data proto chápeme jako pilotní— tento aspekt bude vpřipravovaném korpusu CZICO (viz poznámka 2) ošetřen. 13 Zápis gestikulace se řídí následujícími pravidly: Hranaté závorky značí rozsah gesta. Notace je utvořena zidentifikátoru zapojené ruky (např.LH, levá ruka), kombinace tvaru ruky ajejí orientace (např.PU, dlaň otevřená směrem nahoru) asměru, příp. trajektorie pohybu (např.down). Vzávorce může být fakultativně vpřípadě deiktických gest upřesněno místo, na které se ukazuje. Použité zkratky jsou vysvětleny vpříloze tohoto textu. OPEN ACCESS EvA LEHEČkOvÁ— JAkUB JEHLIČkA 157 tění vprostoru ajejich gestický prostor (tučná kružnice či elipsa) isdílený vizuální prostor mezi gestickými prostory (přerušovaná čára), další účastníky komunikace vroli posluchačů ajejich rozmístění vprostoru (x), entity, knimž se pomocí gestikulace odkazuje, arůzné informace ojejich sbližování arozvíjení, jež jsou podrobně popsány vkomentářích kjednotlivým úryvkům. 3.2.1 „OBJEktY NA PAPÍŘE“ První příklad (zanglického subkorpusu) ukazuje situaci se 4 účastníky komunikace (2 muži a2 ženy), kteří hovoří ovyhovujících aproblematických vlastnostech softwaru, jejž vrámci projektu vyvíjejí apoužívají pro správu svých korpusových dat. Jednotliví účastníci sedí po dvou naproti sobě upodlouhlého stolu, všichni mají před sebou zápisníky adva znich vtomto úryvku drží pero. Uspořádání situace ukazuje fotografie č.1.Ve sledovaném úryvku hovoří mluvčí A(žena vbílém, na fotografii sedí vpravo nahoře) amluvčí B (muž vkrátkém tričku, na fotografii sedí vlevo dole)— jejich verbální projevy agestikulaci zachycuje příklad (1). FOTOGRAFIE 1.Anglický subkorpus, uspořádání situace „objekty na papíře“ (1) B: so one left click just highlights (.) that’s what you [mean] A: [highlights] um yeah. I mean a hiobviously highlights whatever (.) you’ve clicked [LH.finger.away (points at paper)_______________________] B: [oh just the uh] A: [on here] but also highlights B: =the transcript or whatever it is OPEN ACCESS 158 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 A: (..) um actually it’s difficult because (..) because (…) B: [because could you just] A: [you nyou don’t you only] ever have one meeting open and those results [LH.PTC.down_________] [LH_fingers.zigzag will be opI well I suppose if you have a (.) if you have a local search (points at paper)] [LH.PTC.left ________] then it could cross-highlight. B: yeah (.) that should be possible. A: because you know if you get back several different meetings here and [RH.fingers.away (points at paper)____________________] you’ve only got one meeting open then you can’t cross out anything. [BH.PU.down.arced_________________________][LH.PU + RH.fingers.towards+away__] B: =although yeah this this will uh this is actually different from how we [RH.fingers.away (points at paper)] [RH.fingers.away.up.down_____________] print it up here. like if we’re doing a global search then we are gonna do it [RH.fingers.circular] like how we said before and pop up a list of the various meetings (.) that [RH.fingers.up][ RH.fingers.down ] [RH.fingers.zigzag] found those terms. (…) and then we’ll either you know multi-select or you [RH.fingers.up_____] [RH.fingers.zigzag________________] know choose the one we wanna actually do this wiI think multi-select would make the most sense. A: what do you mean by multiselect B: well just um if there’s like three of the top meetings like like we said [RH.fingers.up_____ before language we’re looking for the lword language and get the highest_____________] [RH.PTC.right____] [RH.PTC.zigzag_____ rated ones. to actually look for the terms we’re not loading it on ___________] [RH_fingers_away (points at paper)][ RH.fingers.circular] Na začátku tohoto úryvku ksobě mluvčí Apřisune sešit. Mluvčí Asi tak zvolí prostor pro gestikulaci (dva šedé obdélníky ve schématu 1 představují gesta referující ktématům dialogu, oboustranná šipka signalizuje koreferenční vztah mezi oběma reprezentačními gesty). Je vhodné poznamenat, že jako takový si vybrala sobě vzdálenější objekt, tj.nikoliv sešit ležící blíže přirozenému gestickému prostoru. Tento akt lze interpretovat jako kooperativní snahu učinit gestikulaci (aporozumění konstruované situaci) viditelnější pro účastníky komunikace, atedy přístupnější jednak tím, že se gestikulace odehrává na konkrétním vizuálně profilovaném objektu (papír versus stůl jako pozadí), jednak tím, že se pro účely gestikulace profiluje objekt percepčně dostupnější všem účastníkům komunikace. Že byl tento návrh přijat, je zjevné znegativní (nikdo nenavrhuje jiné řešení) ipozitivní evidence— mluvčí B přijímá ztvárnění nepřítomných objektů na profilovaném papíře.14 Jelikož se tento pořád nachází poměrně daleko za jeho gestickým prostorem, realizuje své deiktické gesto na samém okraji svého přirozeného gestic14 Pokud by tato multimodální analýza zohledňovala idalší neverbální projevy, bylo by zjevné, že profilování uvedeného papíru zvýšilo frekvenci oční fixace daného objektu všemi účastníky komunikace. OPEN ACCESS EvA LEHEČkOvÁ— JAkUB JEHLIČkA 165 (4) A: tak jesi tam nedat něco jako jak tam bylo ty učební obsahy tak jak by je [BH.PU.down________________________________] [BH.PU.right______] jako hodnotili je to užitečný nebo víceméně prostě ňáká škála. tak jesi tam BH.PU.circular____________________] [LH.PTC.down____][LH.PTC.left + RH.PTC.right] nedat něco z těch učebních obsahů. [LH.PD.down_____________________________] B: jo jo jo jako výčet učetníučebních obsahů a oni by: ohodnotili na škále [RH.PTB.circular_______] jak byly pro ně užitečné sjak sou pro ně. A: ee spíš jako jesi je tam (..) no možná jak by je potřebovali s ohledem na [LH.fingers.down______________] [LH.fingers. tu praxi a jestli tam byly. circular][LH.fingers.down_____] B: jasně (.) takže dva e dvě otázky. Vposledním úryvku jsou klíčovými entitami, které se koartikulují ivgestikulaci, učební obsahy ajejich struktura, škála ašířeji situace hodnocení učebních obsahů na škále, přičemž vprůběhu interakce se zpřesňuje součinností verbální ineverbální složky vztah mezi jednotlivými abstraktními entitami. Mluvčí Anejprve při první zmínce oučebních obsazích artikuluje jejich pozici vpravé horní periferii svého gestického prostoru (která je přirozená vzhledem kjejí pozici paží, atím iklidové pozici mezi jednotlivými gesty). Ve středu svého gestického prostoru poté umisťuje spomocí obouručně vyjádřeného ikonického gesta vpodobě papíru/dokumentu/stránky konceptuální objekt obsahující škálu, která bude zahrnovat něco ztěch učebních obsahů. Mluvčí B poté vyjadřuje verbálně to, jak porozuměla řečenému, přičemž (tak jako vpříkladu 2 „cesta“ zanglického subkorpusu) se snaží okooperativní sbližování smluvčí Ave verbálním ineverbálním ztvárnění (profilovaného) konceptuálního obsahu, srov.by ohodnotili na škále doprovázené gestem referujícím ke škále. Toto gesto přitom tak jako vpříkladu číslo (2) má jinou perspektivu než vpůvodní podobě reprezentované mluvčí A, tj.vztaženou ke středu těla mluvčí B, ale zároveň je artikulováno jednou (pravou) rukou adetailněji strukturováno do stupňů reprezentované škály podél vertikální osy. Mluvčí Asice vdalší replice opravuje tu část interpretace, která nebyla vsouladu sjejím původním záměrem (srov.jak byly pro ně užitečné [učební obsahy] vs. jak by je potřebovali sohledem na tu praxi ajestli tam byly), nicméně vgestikulaci jednak přejímá gestickou podobu pro škálu navrženou mluvčí B (jednoruční vertikální artikulace) azároveň ji reprezentuje levou rukou na hranici svého gestického prostoru co nejblíže gestickému prostoru mluvčí B.Zároveň reprezentaci škály dále rozvíjí tím, že po dokončení vertikálního pohybu artikulace škály pomocí pootevřené levé ruky směřující dolů vmomentě vytvoření kontrastu ve verbální složce mírně vytočí levou ruku hřbetem vlevo adlaní ksobě, aby igestem signalizovala dvoudílnost škály adotazovaných skutečností vzhledem kdruhému hlavnímu předmětu řeči, tedy učebním obsahům. OPEN ACCESS 166 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 SCHÉMA 4.Český subkorpus, schéma situace „škály“ 4. DISKUSE ASHRNUTÍ Vtomto příspěvku jsme představili různé způsoby, jimiž účastníci spontánních mluvených interakcí zaměřených na společné řešení problémů mohou využívat sbližování arozvíjení gestikulace ke kooperativnímu sdílení významu. Zanalýzy vyplývá, že sbližování arozvíjení gestikulace ve spontánních interakcích může být uchopeno prostřednictvím kooperativní intersubjektivity, vníž mluvčí nepředstavují individuální aktéry, ale tvoří sociálně konstruovanou skupinu, „která je kolektivně zapojena do společného projektu, jehož součástí je sdílená pozornost kurčité entitě“ (Verhagen, 2015, s.238). Ukázali jsme, že mluvčí se mohou ustatických objektů (srov.příklad „objekty na papíře“) shodnout na způsobu jejich gestické reprezentace stejně jako na jejich umístění vgestickém prostoru. Udynamických entit (srov.příklad „cesta“) mohou perspektivu měnit, ale typicky vsouladu se sdílenou zkušeností slidskou tělesností (jež usnadňuje dalším účastníkům komunikace mentální rotaci ainterpretaci gestikulace sproměněnou perspektivou). Jako nosné se ukázalo využití kognitivnělingvistické teorie profilování, které umožňuje propojit analogické procesy ve vizuální percepci stejně jako verbální aneverbální konstrukci konceptuálního obsahu (atím podpořit představu obecněkognitivních mechanismů ovlivňujících zpracování vnějších stimulů různého druhu). Profilování různých entit sdílených interagujícími mluvčími vrůzných fázích interakce prostřednictvím gest se ukázalo jako častý projev elaborace. Mluvčí se kněmu uchylovali zrůzných pragmalingvistických důvodů— gestikulace jim umožnila (vedle vlastní reprezentace nepřítomných entit) vyzdvihnout jejich relevanci, ato nejen pro sebe, ale idalší účastníky interakce, udržet či zvýšit jejich aktivaci vdiskurzu, vyjádřit svůj postoj kní. Kooperativní sbližování mluvčích se ve sledovaných situacích projevovala nejen přebíráním / respektováním navržených gestických reprezentací, ale ikooperací ohledně místa artikulace— zaznamenali jsme několik příkladů („objekty na stole“, „škály“) artikulace gest na hranici přirozeného gestického prostoru či za ním za účelem prostorové signalizace kooperativního jednání, tělesného inázorového sdílení apřiblížení se při řešení konkrétních společných úkolů. OPEN ACCESS EvA LEHEČkOvÁ— JAkUB JEHLIČkA 167 Jsme si vědomi omezených možností zobecnění výsledků uvedené kvalitativní mikroanalýzy apotřeby dalších navazujících výzkumů včetně kvantitativních. Domníváme se však, že předložený výzkum ukázal soudobé možnosti zkoumání gestikulace vaktuálních teoretických rámcích amůže přispět krozvoji multimodálních výzkumů včeském prostředí vrůzných teoretických perspektivách. Jsme rovněž přesvědčeni, že podobně zaměřený lingvistický výzkum gestického ztvárňování nepřítomných entit ve sdíleném prostoru má využití nejen pro integraci multimodální perspektivy do lingvistického popisu, ale ipro interdisciplinární výzkumy pracovní či institucionální komunikace, jak ukazují například výzkumy multimodálních interakcí ve třídě (Steier— Kersting, 2019). PŘÍLOHA 1.ZKRATKY POUŽITÉ VTRANSKRIPCI GESTIKULACE RH pravá ruka LH levá ruka BH obě ruce finger tvar ruky = natažený prst fingers tvar ruky = spojené prsty PD dlaň otevřená směrem dolů PTB dlaň otevřená směrem ktělu PTC dlaň otevřená směrem ke středu gestického prostoru PU dlaň otevřená směrem nahoru away pohyb směrem od těla down pohyb směrem dolů left pohyb směrem doleva right pohyb směrem doprava towards pohyb směrem ktělu up pohyb směrem nahoru arced trajektorie pohybu zakřivená circular trajektorie pohybu kruhová zigzag trajektorie pohybu klikatá LITERATURA Allwood, J. (2009): Multimodal corpora. In: A.Lüdeling— M.Kytö (eds.), Corpus Lingusitics. An International Handbook. Berlin: De Gruyter, s.207–225. Barsalou, L.W. (1999): Perceptual symbol systems. Behavioral and Brain Sciences, 22, 4, s.637–660. Bressem, J. (2013): Alinguistic perspective on the notation of form features in gestures. In: C.Müller— A.Cienki— E.Fricke— S.Ladewig— D.McNeill— S.Tessendorf (eds.), Body— Language— Communication. Berlin: De Gruyter, s.1079–1098. Carletta, J. (2006): Announcing the AMI Meeting Corpus. The ELRA Newsletter, 11, 1, s.3–5. Dancygier, B.— Sweetser, E. (eds.) (2015): Viewpoint in Language. AMultimodal Perspective. Cambridge: Cambridge University Press. OPEN ACCESS 168 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 Emmorey, K. (2002): Language, Cognition, and the Brain: Insights from Sign Language Research. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. Furuyama, N. (2000): Gestural interaction between the instructor and the learner in origami instruction. In: D.McNeill (ed.), Language and Gesture. Cambridge: Cambridge University Press, s.99–117. Geeraerts, D. (2016): The sociosemiotic commitment. Cognitive Linguistics, 27, 4, s.527–542. Goodwin, C. (2007): Environmentally coupled gestures. In: S.D.Duncan— J.Cassell— E.T.Levy (eds.), Gesture and the Dynamic Dimension of Language. Amsterdam: John Benjamins, s.195–212. Hassemer, J.— McCleary, L. (2017): The multidimensionality of pointing. https:// doi.org/10.13140/rg.2.2.31597.08166 Holler, J.— Bavelas, J. (2017): Multi-modal communication of common ground: Areview of social functions. In: R.Breckinridge Church— M.W.Alibali— S.Kelly (eds.), Why Gesture? How the Hands Function in Speaking, Thinking and Communicating. Amsterdam: John Benjamins, s.213–240. Hostetter, A.B.— Alibali, M.W. (2008): Visible embodiment: Gestures as simulated action. Psychonomic Bulletin— Review, 15, 3, s.495–514. Hutchins, E. (2006): The distributed cognition perspective on human interaction. In: S.C.Levinson— N.J.Enfield (eds.), Roots of Human Sociality: Culture, Cognition and Interaction. London: Berg, s.375–398. Jehlička, J.— Lehečková, E. (2017): Eventuality and gesture in Czech and English. Příspěvek na 14th International Cognitive Linguistics Conference, Tartu. Kaderka, P. (2017): GESTIKULACE. In: P.Karlík— M.Nekula— J.Pleskalová (eds.), CzechEncy— Nový encyklopedický slovník češtiny. Dostupné z: https://www.czechency. org/slovnik/GESTIKULACE Kaderka, P.— Havlík, M.— Svobodová, Z.— Peterek, N.— Havlová, E.— Klímová, J.— Kubáčková, P. (2007): Minulost, současnost abudoucnost korpusu DIALOG. In: F.Štícha— M.Fried (eds.), Grammar & Corpora / Gramatika akorpus 2007. Praha: Academia, s.181–189. Kaderka, P.— Svobodová, Z. (2006): Jak přepisovat audiovizuální záznam rozhovoru? Manuál pro přepisovatele televizních diskusních pořadů. Jazykovědné aktuality, 43, 3–4, s.18–51. Kita, S. (2000): How representational gestures help speaking. In: D.McNeill (ed.), Language and Gesture. Cambridge: Cambridge University Press, s.162–185. Klima, E.S.— Bellugi, U. (1979): The Signs of Language. Cambridge, Mass.: Harvard University Press. Langacker, R.W. (1987): Foundations of Cognitive Grammar. Stanford, CA: Stanford University Press. Langacker, R.W. (2016): Baseline and elaboration. Cognitive Linguistics, 27, 3, s.405–439. McNeill, D. (1992): Hand and mind: what gestures reveal about thought. Chicago, IL: University of Chicago Press. McNeill, D. (2005): Gesture and Thought. Chicago, IL: University of Chicago Press. Merleau-Ponty, M. (1959): Le philosophe et son ombre. In: J.Taminiaux— H.L.Van Breda (eds.), Edmund Husserl, 1859–1959. Den Haag: Nijhoff, s.195–220. Özyürek, A. (2000): The influence of addressee location on spatial language and representational gestures of direction. In: D.McNeill (ed.), Language and Gesture. Cambridge: Cambridge University Press, s.64–83. Steier, R.— Kersting, M. (2019): Metaimagining and Embodied Conceptions of Spacetime. Cognition and Instruction, 37, 2, s.145–168. Streeck, J. (2009): Gesturecraft: The Manu-facture of Meaning. Amsterdam: John Benjamins. Streeck, J. (2015): Embodiment in human communication. Annual Review of Anthropology, 44, 1, s.419–438. Tomasello, M. (2014): The ultra-social animal. European Journal of Social Psychology, 44, s.187–194. OPEN ACCESS EvA LEHEČkOvÁ— JAkUB JEHLIČkA 169 Ungerer, F.— Schmid, H.-J. (1996): An Introduction to Cognitive Linguistics. London: Longman. Verhagen, A. (2015): Grammar and cooperative communication. In: E.Dabrowska— D.Divjak (eds.), Handbook of Cognitive Linguistics. Berlin: Mouton de Gruyter, s.232–251. Williams, R.F. (2011): Coordinating and Sharing Gesture Space in Collaborative Reasoning. Příspěvek na 3rd Conference of the Scandinavian Association for Language and Cognition, Copenhagen. Zlatev, J. (2008): The co-evolution of intersubjectivity and bodily mimesis. In: J.Zlatev— T.P.Racine— C.Sinha— E.Itkonen (eds.), Converging Evidence in Language and Communication Research. Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, s.215–244. Eva Lehečková | Ústav českého jazyka ateorie komunikace, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0002-3064-6414 [email protected] Jakub Jehlička | Ústav obecné lingvistiky, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0001-8176-6873 [email protected] OPEN ACCESS