Prezentace partikulí ve výuce češtiny pro cizince

Prezentace partikulí ve výuce češtiny pro cizince Ana Adamovičová ABSTRAKT: Na základě frekvenční analýzy slovních druhů prvního mluveného korpusu češtiny, Pražského mluveného korpusu (PMK), bylo zjištěno, že dle četnosti výskytu je každé sedmé slovo vběžně mluveném projevu partikule. Takto vysoká frekvence zavazuje jednak lingvisty kpřesnějšímu popisu avymezení jejich funkce aužití, jednak lingvodidaktiky kzamyšlení se nad možnostmi avhodností jejich prezentace při výuce češtiny pro cizince. Po stručném představení hlavních výsledků dosažených při zkoumání partikulí vyskytujících se vPMK budou podrobeny analýze učebnice řady Basic Czech zhlediska zastoupení aužití partikulí vučebnicových textech. Jelikož jsou partikule nedílnou součástí běžně mluveného projevu, kterému mimo jiné jejich adekvátní užití přidává na autenticitě apřirozenosti, kčemuž se jinojazyčný mluvčí musí postupně propracovat, se dál vpříspěvku zaměříme na možnosti prezentace partikulí vkurzech češtiny pro cizince atypy vhodných cvičení při jejich osvojování jinojazyčnými mluvčími. KLÍČOVÁ SLOVA: čeština pro cizince, partikule, Pražský mluvený korpus ABSTRACT: Frequency analysis of parts of speech in the first corpus of spoken Czech— the Prague Spoken Corpus (PSC)— reveal that every seventh word in common speech is aparticle. Such ahigh frequency obliges linguists to describe and define their function and use more accurately. Teachers should also consider their approach to teaching particles to non-native learners of Czech. After abrief presentation of the major results from the study of particles occurring in PSC, the article analyzes the way the textbook Basic Czech uses and teaches particles. Particles are an integral part of common speech; using them correctly and appropriately helps foreign Czech language-learners sound authentic and natural. This tends to take quite abit of time to learn, however. The article focuses on opportunities to present particles in Czech courses for foreigners and on appropriate exercises to master them. KEYWORDS: Czech for foreigners, Particles, Prague Spoken Corpus 0. ÚVOD Na úvod si dovolím zavzpomínat na jednu svou japonskou studentku, výbornou apřepečlivou, kterou jsem učila téměř od samých začátků— před zahájením bakalářského studia absolvovala přípravný kurz Česká studia vrámci Ústavu bohemistických studií na FFUK. Při výběru tématu své bakalářské práce vyslovila přání, abych se stala vedoucí její práce, avšak dlouho se nemohla rozhodnout, očem bude psát. Mnou nabízená témata se jí zrůzných důvodů nezamlouvala, pořád to prý nebylo „vono“. Nakonec mě poprosila, zda by mi své pochybnosti ovolbě tématu aočeštině nemohla sdělit anglicky. Začala tím, že je angličtina, na rozdíl od češtiny, nesmírně OPEN ACCESS 28 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 přátelský jazyk. Daleko dřív než vpřípadě češtiny měla pocit, že je její ústní projev uspokojivý. Čím více se učí česky, tím prý má větší pochybnosti ajejí projev má daleko ktomu, aby působil přirozeně. Tento pocit však nebyl vyvolán jen dvěma jazykovými kódy, jak jsem hned pohotově namítla: obecněčeské koncovky rozezná, některé aktivně užívá, hodně obecněčeských slov už také umí. Přesto se jí zdá, že mluví mnohem méně „česky“ než někteří její krajané, kteří zdaleka neovládají češtinu tak dobře jako ona, pohybují se však víc včeském prostředí. Ve své závěrečné práci by se ráda věnovala tomuto fenoménu. Chvíli to ještě trvalo, než mě napadlo, že za její pocit „nepřirozenosti“ možná mohou partikule apragmatika. Uvedla jsem několik příkladů, rozzářily se jí oči anadšeně přitakala, že je to přesně „vono“. Napsala pak velmi hezkou bakalářskou práci opartikulích vmluvené češtině (vycházela zmateriálu Pražského mluveného korpusu ablíže se zabývala způsobem užití partikulí vrámci jednotlivých skupin respondentů atypu promluvy), kterou pak na podzim roku 2012 obhájila na jedničku. Tím získala lepší přehled oskutečném úzu běžně mluveného jazyka aonemalý krůček se přiblížila své vysněné touze po „přirozenosti“. Byl to taky okamžik, kdy jsem pochopila, že by užití aprezentace partikulí při výuce češtiny pro cizince nemělo být marginálním, opomíjeným tématem. Měli bychom se mu soustavně věnovat ve všech fázích osvojování češtiny jako cizího jazyka. Oporu pro svůj předpoklad jsem našla vPražském mluveném korpusu, který vté době již byl zveřejněn ana jehož zpracování jsem se též podílela. Včlánku se dál budeme zabývat možnostmi prezentace partikulí při výuce češtiny pro cizince arůznými typy cvičení na osvojování partikulí jak vmluveném, tak ivpsaném projevu. Před tím si však stručně zrekapitulujeme hlavní výsledky průzkumu týkajícího se výskytu azpracování partikulí vPražském mluveném korpusu. 1. PRAŽSKÝ MLUVENÝ KORPUS (PMK) PMK je prvním referenčním mluveným korpusem češtiny orozsahu tři čtvrtě milionu jednotek. Nahrávky zachycující autentický mluvený projev vPraze ajejím okolí vznikaly vletech 1988–1996. Na výzkumu se podílelo 504 respondentů vybraných podle čtyř sociolingvistických parametrů: pohlaví, věku (spodní hranice 18 let) avzdělání. Čtvrtým parametrem byl typ promluvy, tj.monolog obsahující odpovědi na předem daná témata zkaždodenního života, adialog, tj.předem nepřipravený rozhovor dvou respondentů, kteří se znají, na jakékoli téma. Po věrném přepisu aruční anotaci 15 015 promluv acca 150 hodin mluveného projevu na základě Kódovníku PMK1 byly vroce 2007 zveřejněny první výsledky, jež se staly též podkladem pro Frekvenční slovník mluvené češtiny, který byl publikován vtémže roce. 1 Kódovník PMK sestavil František Čermák pro účely ruční anotace celého korpusu. Při jeho tvorbě byly využity základní publikace zpracovávající českou morfologii asyntax (SSČ, AMČ 1–3), jakož iněkteré další práce zabývající se obecně morfologií, frazeologií, syntagmatikou, kolokabilitou avalencí (morfologie: Bauer 1988, Matthews 1991; další: Čermák akol.— SČFI 1983, Syntagmatika aparadigmatika českého slova 1–2, 1990, 2005). Celý Kódovník PMK je otištěn ve Frekvenčním slovníku mluvené češtiny (Nakladatelství Karolinum 2007). OPEN ACCESS ANA ADAMOVIČOVÁ 29 1.1 PARTIKULE VPRAŽSKÉM MLUVENÉM KORPUSU PMK nám poskytl řadu zajímavých poznatků zhlediska jazykových prostředků podílejících se na uspořádání běžně mluveného projevu arolí partikulí vmluveném diskursu. Tomuto tématu již byla věnována řada článků (např.Čermák 2008; Adamovičová 2019, 2020 aj.), zde nicméně připomeneme hlavní výsledky průzkumu partikulí vyskytujících se vPMK: — partikule jsou po slovesech (17,89 %) azájmenech (16,59 %) třetím nejfrekventovanějším slovním druhem vmluveném jazyce (13,51 %), čili vprůměru každé sedmé použité slovo vmluveném projevu je partikulí;2 — na vysoké frekvenci tvarů partikulí se podílí poměrně malý počet lemmat: vPMK se vyskytlo 400 lemmat partikulí (včeštině je ve skutečnosti kolem 450 lemmat partikulí— některé knižní, anebo zastaralé výrazy se vPMK pochopitelně nevyskytly, zároveň ale některé výrazy homonymní sadverbii se vkontextu promluvy vPMK nevyskytly ve funkci partikule); — partikule vmluveném projevu vykazují velkou míru variantnosti (např.vždyť— dyť, ještě— eště, zase— zas apod.); zcelkového počtu doložených lemmat vPMK jsou zhruba dvě třetiny invariantní lemmata, tzn.je jich cca 260); — jen 20 % lemmat partikulí má však vPMK frekvenci vyšší než 100 výskytů; až polovina lemmat partikulí má tedy izde, vmluveném jazyce, velmi nízkou frekvenci. Takto vysoká frekvence výskytu partikulí při běžně mluveném projevu zavazuje jak lingvisty, tak lingvodidaktiky: ty první kpřesnějšímu popisu avymezení jejich funkce aužití, ty druhé kzamyšlení se nad možnostmi avhodností jejich prezentace při výuce češtiny pro cizince. 1.2 PŘÍNOS RUČNÍ ANOTAcE PRO PRŮzKUM PARTIKULÍ VPMK Jak již víme, řada partikulí je homonymní sjinými slovními druhy— adverbii, spojkami či citoslovci. Na základě analýzy materiálu zPMK byly zjištěny přesné proporce: téměř polovina lemmat partikulí (48 %) je homonymní— nejvíce homonymních lemmat je sadverbii (46 %). Homonymie tvarů vkontextu promluvy je však ještě vyšší (64 %), zčehož je jich zase nejvíce sadverbii (36 %) apřibližně stejně se spojkami (27 %) acitoslovci (26 %). Ruční anotace PMK na základě zmíněného Kódovníku PMK nám poprvé umožnila studovat výskyt partikulí vrozsáhlých kontextech, vnichž bylo možné lépe osvětlit kontextovou podmíněnost vzniku nové funkce řady homonymních výrazů ailustrovat procesy partikulizace četnými příklady zběžně mluvené praxe. Vpřípadě zkoumání 2 Pro úplnost uvádíme frekvenční pořadí všech slovních druhů, frazémů aproprií (jejich frekvenci jsme též sledovali) vPMK vprocentech: 4.substantiva (13,33), 5.spojky (10,94), 6.adverbia (8,47), 7.prepozice (6,39), 8.adjektiva (5,21), 9.frazémy (3,56), 10.citoslovce (1,48), 11.číslovky (1,42) a12.propria (1,09). OPEN ACCESS 30 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 partikulí jde opřístup zcela klíčový: vzhledem kvysokému procentu homonymních tvarů řady partikulí sdalšími slovními druhy je jejich automatická identifikace dosti nepřesná azavádějící (mimo jiné je to hlavní důvod, proč je vpsaných korpusech češtiny, značkovaných automaticky, výskyt partikulí zcela marginální). Pouze analýza rozsáhlých kontextů, vnichž partikule často vznikají ad hoc změnou funkce ve výpovědi, umožňuje zachytit je vjejich přirozeném okolí. Data zPMK ukázala, že se řada původních adverbií mnohem častěji užívá ve funkci partikule (např.absolutně, akorát, čistě, eště, klidně, naprosto, normálně, pomalu, třeba, opravdu, zase, zvláště aj.) Dále bylo zjištěno, že funkční posun významu autosémantického slova má vprvé řadě roli pragmatického komentáře ve výpovědi. Připomeňme si nejčastější funkce partikulí vpromluvě, které jsme detekovali na základě Kódovníku PMK anásledné podrobné ruční anotaci akontextové analýze: — většina funkcí je těsně spjatá svyjádřením postoje mluvčího vůči obsahu sdělení či partnerovi vpromluvě; — dominantními funkcemi jsou funkce modální přes celou škálu funkcí faktuálních (např.asi, celkem, fakticky, jaksi, například, prej, taky), intenzifikačních (např.absolutně, aspoň, hlavně, i, obzvlášť, vůbec, zrovna), expresivních (např.čistě, hezky, konečně, naprosto, pomalu, vono, zkrátka), emocionálních (např.bohužel, co dyž, eště, eště že, naštěstí, normálně, zaboha, zaplaťpámbu) až po funkci čistě kontaktní (jo, že jo, viď); — neméně důležitou je funkce referenční odkazující krůzným úsekům promluvy (např.jinak, naopak, vlastně, zase); — nelze nezmínit inadužívání některých výrazů (populárně značených jako „berličky“ či slova výplňková, expletiva; vesměs jde onejfrekventovanější slova, např.jako, teda, prostě). Kontextová analýza též ukázala, že při běžně mluveném projevu mluvčí jakoukoli komunikační nejistotu vyvolanou hledáním lepšího formulačního obratu či snahou opřesnější uchopení myšlenky často „maskuje“ partikulemi, které vtěchto situacích používá ve vyšší míře, často imimoděk. Pro lepší přehled očetnosti jednotlivých partikulí představíme vníže uvedených tabulkách jednak prvních 10 nejfrekventovanějších jednoslovných avíceslovných partikulí zPMK (Tabulka 1), jednak (Tabulka 2) prvních 20 nejfrekventovanějších partikulí zahrnujících ihomonymní výrazy. Připomínáme, že se vPMK vyskytlo 52 % lemmat nehomonymních partikulí. Jednoslovných partikulí (včetně homonymních) je zhruba třikrát více než víceslovných (pro mluvený jazyk poprvé souhrnně zpracovaných vPMK), které na rozdíl od jednoslovných mají navíc ivelmi nízkou frekvenci tvarů (neplatí to pouze pro první dvě nejfrekventovanější víceslovné partikule: že jo ano tak). Mezi prvními 20 nejfrekventovanějšími partikulemi najdeme osm primárních (nehomonymních) výrazů: teda, prostě, že jo, asi, taky, vlastně, no tak avůbec. Osm dalších homonymních výrazů se vkontextu promluvy vPMK vyskytlo téměř výlučně ve funkci partikule (srov.4.a8.sloupek, vněmž je znázorněn poměr partikule vůči jinému slovnímu druhu, tj.adverbiu, spojce či citoslovci). Pouze spojky a, ale azájmeno to se vkontextu promluvy mnohem častěji vyskytly ve své původní funkci. OPEN ACCESS ANA ADAMOVIČOVÁ 31 Těchto prvních 20 nejfrekventovanějších stylových3 lemmat partikulí vPMK lze označit za konvenční jazykové prostředky zaručující především plynulý tok promluvy ve všech fázích komunikace. 1.3 KONTEXT: PARTIKULE, ADVERBIUM, SPOJKA, INTERJEKcE, FRAzÉM? Partikule, na rozdíl od interjekcí či frazémů, nikdy nestojí samostatně, vždy se těsně vážou ke slovu či květě. Rozhodující roli pro detekci partikulí hraje tedy kontext azpůsob užití slova. Při slovnědruhové transpozici vedoucí kfunkčnímu vymezení homonymních partikulí klíčovou roli hrají dva odlišné procesy: 3 Stylové lemma je nejčastěji použitá varianta, např.dyť, eště, teda apod. Jednoslovné nehom. part. Víceslovné nehom. part. teda 4678 že jo 2542 prostě 3924 no tak 1144 asi 2438 přece jenom 209 taky 2257 třeba i 141 vlastně 1784 nebo tak 77 vůbec 1068 nebo co 54 spíš 615 ne že ale 41 viď 478 když už 36 snad 477 jen tak 35 hlavně 388 až tak 28 Tabulka 1:10 nejfrekventovanějších jednoslovných avíceslovných primárních (nehomonymních) partikulí vkontextu PART frekv PART frekv JINÝ SLOVNÍ DRUH Poměr PART v% PART frekv PART frekv JINÝ SLOVNÍ DRUH Poměr PART v% no 7185 582 92,5 taky 2257 — 100,0 jako 5479 1238 81,5 vlastně 1784 — 100,0 tak 5033 1192 80,9 to 1575 20544 7,1 teda 4678 — 100,0 zase 1434 546 72,2 prostě 3924 — 100,0 i 1415 373 79,1 třeba 3242 58 98,2 ale 1396 4647 23,1 a 2581 17011 13,2 už 1359 1693 44,5 že jo 2542 — 100,0 no tak 1144 — 100,0 asi 2438 — 100,0 vůbec 1068 — 100,0 jo 2366 601 79,7 eště 1055 669 61,2 Tabulka 2:20 nejfrekventovanějších partikulí vPMK: OPEN ACCESS 32 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 — delexikalizace autosémantik (stejně, čistě, pomalu, rozhodně, klidně apod.) — lexikalizace gramatických slov (co když, jen aby, jen jestli, ještě že, už aby apod.) Vobou případech lze mluvit opartikulizaci či pragmatizaci výpovědi. 2. ZAŘAZENÍ PARTIKULÍ DO UČEBNIC BASIC CZECH I–III Při tvorbě učebnicových textů arozvíjení slovní zásoby se autoři většinou zaměřují na gramatickou alexikální náplň jednotlivých lekcí, videálním případě jsou zvolený tematický rámec arozvíjená gramatická kompetence vtěsném sepjetí avzájemně se prolínají. Užití partikulí zcela přirozeně není věnována primární pozornost. Je přitom zřejmé, že jsou partikule nedílnou součástí běžně mluveného projevu, kterému mimo jiné jejich adekvátní užití přidává na autenticitě apřirozenosti, kčemuž se jinojazyčný mluvčí musí postupně propracovat. Proto mě samotnou zajímalo, kolik partikulí (asamozřejmě ijaké partikule) najdeme vsérii učebnic Basic Czech I–III (jde ojazykovou úroveň od A1 do B2 podle SERR). Vníže uvedené tabulce jsou prezentovány výsledky této sondy. Basic Czech I– A1 Basic Czech II— A2/B1 Basic Czech III— B1/B2 L1: a, ale, docela, i, opravdu, tak, taky L2: ani, asi, bohužel, jako, no, samozřejmě, tak, že + no tak L3: akorát, jasně, jen/ jenom, ještě, jo, možná, pomalu, potom, už, vůbec, zvlášť + že ano/ jo, no jo L4: hlavně, snad, vlastně L5: pak L6: dokonce, nakonec, na příklad + Ale to nic, To víš, že jo, No vidíš to L7: celkem, jistě, konečně, naštěstí, prostě, totiž, třeba L8: až (až vneděli večer), jinak, stejně, úplně, určitě, zase + To je ale náhoda! + No tohle!, jen tak L9: ať (ať žije), aspoň/alespoň, ježíšimarjá, přitom, spíš, + No právě! Už zase! L10: až (až po+ polojasno až oblačno; 3 až 7), mimochodem, především L11: tedy (To mělo být překvapení.— To tedy bylo!) L12: zkrátka + Ani trochu, Ani bych neřekl! L13: čím dál tím, víceméně, teprve, Ale jdi! L14: naopak, naprosto, pochopitelně, respektive, však, zrovna L15: copak, jinak, navíc, obzvlášť, přece, zvláště L16: fakt (jsem fakt zvědavý), pravděpodobně, prý, sotva, teda (To je teda síla! To je teda pěkný blbec!), zhruba, zřejmě + tak nějak L17: nejspíš, pomalu (vždyť už je pomalu konec roku), rádoby, stejně, vždyť L18: již L19: akorát, každopádně, poněkud, přece jen, zase, zejména Tabulka 3:Partikule vučebnicích Basic Czech I–III: Sonda ukázala, že se ve všech třech dílech učebnice vyskytuje přes sto primárních anebo kontextově potenciálních, tj.homonymních partikulí, což je mnohem více než třetina doložených invariantních lemmat vPMK. Tento výsledek je docela potěšující. Zároveň se řada homonymních výrazů napřed vyskytuje ve svém původním spojkovém nebo adverbiálním významu— vtabulce jsou tyto výrazy zvýrazněny— OPEN ACCESS ANA ADAMOVIČOVÁ 33 srov.např.vL1 a, ale, i, tak, vL3 akorát, nebo vL8 jinak astejně atd. Ukážeme to na dvou příkladech: akorát se v3.lekci vyskytuje vkontextu Je mi teplo. Je mi zima. Není mi ani teplo ani zima— je mi akorát; až v19.lekci se studenti seznámí sdalším významem slova akorát: Akorát unás bylo pár naštvaných důchodců tyto výrazy jsou vtabulce označeny zvýrazněnou kurzívou). V8.lekci se studenti seznámí sadverbii jinak (To není tak. Je to jinak) astejně (Vypadá stejně mladě). Až ve třetím dílu učebnice se tyto výrazy objeví ive funkci partikule: před několika dny jsem se vrátil… jinak sháním práci; ale jinak ti závidím, nebo stejně je to ale hezké apod. Dalším důležitým zjištěním je skutečnost, že se už na úrovni A1 vtextech vyskytují víceslovné partikule, běžné konverzační obraty, dialogové repliky či frazémy, vnichž jsou ustálenými komponenty partikule: no tak, že jo, no jo, Ale to nic, To víš, že jo apod. Vtabulkách jsou některé ztěchto výrazů ve všech třech sloupcích uvedeny kurzívou. Na správné osvojení partikulí však nestačí jen jejich kontextový výskyt vtextech. Je tomu třeba věnovat mnohem větší pozornost vrůzných typech cvičení, kterým se budeme věnovat vdalších částech tohoto článku. 3. ZPŮSOB PREZENTACE PARTIKULÍ PŘI VÝUCE Jak už bylo zmíněno, jednou ze základních funkcí partikulí je vyjádření postoje vůči obsahu sdělení anebo vůči adresátovi. Při postupném budování lexikální kompetence je žádoucí si tyto postoje ujasnit azakomponovat partikule do širších promluvových celků, vjejichž kontextu jsou tyto postoje obsaženy / jejichž kontext tyto postoje odráží. Uveďme několik příkladů: — souhlas, přitakání X nesouhlas, odmítnutí: určitě, jistě, ano, jo X ne, kdepak, ani náhodou — radost X lítost: naštěstí, bohudík X naneštěstí, bohužel — ne-jistota / ne-pravdivost: ne/myslím, nesporně, bezesporu, bezpochyby, opravdu, fakt, prý, tuším, sotva, stěží — ne-pravděpodobnost / ne-pochybnost: asi, jakoby, nejspíš, patrně, pravděpodobně, spíš — překvapení: No ne! Cože! To je ale…! — dovolení: klidně — rozhořčení/ protest: To snad… No tohle! — rezignace: ach jo, dejme tomu, když už, stejně, třeba — hrozba / výtka / napomenutí / varování / výčitka: copak, jen (to zkus!), najednou (nevíš!), ne aby (přišel pozdě!), však (uvidíš!), že (tě to napadlo!) — obava: jen jestli, co když — zaváhání: no nevím, asi — přání: už aby, kéž, ať — úleva: ještě že, zaplaťpámbu — zdrženlivost: když tak, jen tak, tak nějak, koneckonců — návrh: co kdybychom…? OPEN ACCESS 34 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2021 Kromě vyjádření různých postojů je třeba věnovat pozornost irůzným fázím promluvy včetně vyvozování závěru: — začátek X ukončení promluvy: no, tak, no tak X no — udržení promluvy, ověření porozumění: že ano/jo?, že ne? že? viď/te? — vyplývání / sumarizace: ale, nakonec, nicméně, prostě, přeci jenom, takže, tedy, tudíž, zase, zkrátka Neméně důležitými funkcemi partikulí jsou intenzifikace, expresivita či zpřesnění výpovědi: — Intenzifikace: ani, akorát, aspoň, až, ba, dokonce, i, furt, hlavně, každopádně, naprosto, navíc, nikoli, obzvlášť, právě, především, přinejmenším, speciálně, vůbec, zejména, zrovna, zvláště — Expresivita: ale, teda, vono — Zpřesnění: taky, též, totiž, to jest, respektive, rovněž, vlastně 4. TYPY CVIČENÍ Partikule lze začlenit do procvičování nejrůznějších gramatických jevů: 1. předložek, 2.préterita afutura, 3.vidu (A2–B1) 4. préterita, 5.imperativu ainfinitivu (B1–B2)4 1. Dej ten kufr pod postel!— Copak nevidíš? Už je přece dávno ____ ______!) 2. Už aby byl/a/o/ykonec roku / zima / jaro /Vánoce!— Vždyť už pomalu __! 3. Jardo, co děláš?— Píšu úkol.— Teprve / až teď? Já už jsem ho napsal. Kdy ho konečně napíšeš ty? 4. Rozbilo se nadobí— (nepořezat se)— Ještě že ses nepořezal/a! Zmokl jsem jako slepice— (nenastydnout)— Ještě že jsi nenastydl! 5. a) Řehoři, nezapomeň přijít!— Ne abys zapomněl přijít! b) Honzo, nezvi zase tu partu!— Ne abys zase pozval tu partu! Rozhodni se už konečně!— Koukej se už konečně rozhodnout! Udělej to už konečně!— Koukej to už konečně udělat! Můžu se tě na něco zeptat?— Klidně se ptej! Dalších několik typů cvičení je též pro úroveň B2. Velice přínosným cvičením je postupné začleňování partikulí do promluvy. Uvedeme jednoduchou větu, např.: 6. Ty nechápeš, že je to jedno. 4 Všechna cvičení, která zde uvádíme, jsou převzata zučebnic Basic Czech I–III, Doplňkových cvičení kučebnicím Basic Czech I–II azučebnice Nebojte se češtiny. OPEN ACCESS ANA ADAMOVIČOVÁ 35 Postupně začneme přidávat jednotlive partikule azjišťujeme, jak se význam sdělení posouvá, mění, zabarvuje či modifikuje. Ukážeme zde jednu zmožné výsledné anové podoby výchozí věty: Vždyť ty přece vůbec nechápeš, že je to vlastně stejně jedno. Lze nabídnout ipravděpodobnou reakci na takovou větu ve formě dialogu: Co jako nechápu? Že je to tedy jedno. Všímáme si přitom nejen významového posunu, ale také intonace apozice jednotlivých partikulí ve větě. Na vysvětlení významu apozice partikule vpromluvě jsou vhodná krátká, lapidární hesla vpodobě modelové poučky, např.: — Na začátku dlouho „ano“, nakonec přece jen „ne“. — Však ty uvidíš, já ti ukážu! Získané znalosti opartikulích ajejich místu výskytu můžeme pak rozvíjet dál při doplňování vhodných výrazů do dialogu. Dialog si napřed přečteme apoté se pokusíme do něj doplnit výrazy znabídky, jak znázorňuje další cvičení: 7. Doplňte do vět vhodné výrazy: jako, vždyť, však, přece, přece jen, tedy, vlastně, vůbec, stejně /tak jako tak: 1. „Nevíš náhodou, co dnes bude kvečeři?“ 2. „To je _______ jasné, že vím. To samé, co před týdnem.“ 3. „ _________ já už ale nevím, co bylo před týdnem!“ 4. „To je _______ jednoduché. To samé, co před čtrnácti dny.“ 5. „Hele, nedělej si ze mě legraci. Nechtěl bys mi to ______ ______ říct?“ 6. „No, chtěl, ale já už to ________ taky nevím.“ 7. „________ ty si ze mě utahuješ!“ 8. „Ani náhodou. Vidíš ________, že vypadám vážně.“ 9. „Tak ty mi to ________nechceš říct?“ 10. „Co _______? Ach jo, co bude kvečeři. Tak dobrá, já ti to _______ řeknu. Dávej dobrý pozor! Budeme mít buď maso anebo maso, omáčku anebo omáčku, ale knedlíky, ty můžou být buď bramborové, nebo houskové. Aprávě to já nevím. Vidíš, že jsem ti _______moc nepomohl.“ 11. „To ti _______ pěkně děkuju.“ 12. „No prosím. Ikdyž _____ nemáš za co.“ Další cvičení je na rozlišení výrazů, které si zahraniční studenti často pletou: konečně, nakonec, koneckonců adokonce (to poslední vmenší míře). Když se podíváme na hesla prvních tří výrazů vSSJČ nebo SSČ, zjistíme, že vysvětlení jsou cizojazyčnám uživatelům velice málo nápomocná. Zase se pokusíme olapidární vysvětlení: OPEN ACCESS