Zobrazení Pražského hradu z roku 1541? Příspěvek do diskuse nad Steynerovou vedutou z pohledu archeologa

Zobrazení Pražského hradu zroku 1541? Příspěvek do diskuse nad Steynerovou vedutou zpohledu archeologa* Ivana Boháčová ADEPICTION OF PRAGUE CASTLE FROM 1541? AN ARCHAEOLOGIST’S CONTRIBUTION TO THE DISCUSSION ON STEYNER’S VEDUTA Anew interpretation of the depiction of the detrimental fire of Prague’s left riverbank in 1541. The author finds many concordances between the illustration and the real situation of Prague Castle and its surroundings viewed from the southeast. KEYWORDS: historical illustration; Prague 1541; Prague Castle; topography; architecture; archaeology Vyobrazení katastrofického požáru pražského levobřeží vroce 1541, které provází Steynerovo soudobé vydání překladu Hájkova textu (Bavorsko, Augsburg 1541; obr.1),1 je dnes již běžněji využívanou ilustrací odborných statí, věnovaných Praze ajejí minulosti. Na přelomu 20.a21.století se identifikací této ilustrace detailně zabývali Petr Chotěbor aJan Kozák. Kjejí interpretaci autoři využili ičasově blízké atehdy nedávno objevené akvarelové vyobrazení pražských měst zroku 1536, uložené ve sbírkách bavorské Univerzitní knihovny ve Würzburgu.2 Jejich precizní rozbor různých možností pohledů na zástavbu Pražského hradu je přivedl kzávěru, že „jediné řešení, kdy […] zobrazení lze seriózně vztahovat kPražskému hradu,“3 je zrcadlové otočení veduty, která by tak mohla představovat severní část Hradu vpohledu od západu ve směru potoka Brusnice. Ivtom případě však konstatují, že vyobrazení lze ztotožnit sPražským hradem jen svýhradami. Ztoho dále vyvozují, že jeho autor Hrad nemusel znát amohl pracovat pouze sneúplnými podklady. Odborná literatura víceméně toto stanovisko akceptuje ado nových interpretací se nepouští.4 Zpohledu archeologa * Příspěvek byl zpracován sinstitucionální podporou ARU-G, RVO:67985912, výzkumný záměr ARU-G, CEZ:AV0Z8002910. 1 Jan KOZÁK— Petr CHOTĚBOR, Ilustrace ksoudobé zprávě opožáru Pražského hradu roku 1541, Průzkumy památek 8, 2001, č.1, s.145–152, zde s.146. 2 Kvyobrazení ajeho vypovídací hodnotě viz Martin JEŽEK, Česká města na foliích würzburského alba (II. část), Průzkumy památek 4, 1997, č.2, s.19–47, aJiří PEŠEK, Pohled na Prahu 11.12.1536 aneb falckrabí Ottheinricha cesta do Krakova azase zpátky, Pražský sborník historický 33, 2004, s.7–23. 3 J.KOZÁK— P.CHOTĚBOR, Ilustrace, s.149. 4 Gabriela BLAŽKOVÁ akol., Nálezy hmotné kultury zrenesančních jímek Pražského hradu II. Studie, Castrum Pragense 13, Praha 2016, s.21. Vpráci Jarmila ČIHÁKOVÁ— Martin MŰLLER akol., Malostranská rotunda svatého Václava vPraze, Praha 2020, s.12, je ale bez dalšího komentáře uváděn jako pohled od východu, tj.stranově neotočený. OPEN ACCESS IVana BOHÁčOVÁ 91 se však nabízí idalší možnost interpretace tohoto cenného vyobrazení. Nedá se totiž bezvýhradně souhlasit svýchozí tezí, že na vedutě „nejsou rozpoznatelné notoricky známé hradní dominanty viděné na standardních historických grafických pohledech na Pražský hrad od jihu, jakou je hlavní věž Svatovítského chrámu, východní část lodi katedrály či Vladislavský sál aLudvíkovo křídlo“.5 Naopak, zhlediska archeologa detailně obeznámeného sterénní situací Pražského hradu, dnes překrytou mnohými historickými přestavbami, lze zobrazení veduty vřadě aspektů snadněji ztotožnit sčlenitou jižní partií Pražského hradu než se situací nad svahem Jeleního příkopu apotokem Brusnicí. KINTERPRETACI VEDUTY JAKO POHLEDU NASEVERNÍ PARTII PRAŽSKÉHO HRADU Vrátíme-li se kpředložené stranově otočené variantě interpretace autorské dvojice Kozák— Chotěbor,6 můžeme kvlastním výhradám těchto autorů, které se týkají především objektů Pražského hradu, doplnit ještě několik dalších, které lze považovat za podstatné. 1) Jeden znejvýraznějších zobrazených prvků představuje most akomunikace kněmu vedoucí zprvního plánu veduty. Nápadný rozdíl oproti stavu našich 5 J.KOZÁK— P.CHOTĚBOR, Ilustrace, s.146. 6 Tamtéž, s.149–151. OBR. 1.Dřevořezná knižní ilustrace ze Steynerova překladu Hájkova textu kroku 1541. Převzato z: Jan KOZÁK— Petr CHOTĚBOR, Ilustrace ksoudobé zprávě opožáru Pražského hradu roku 1541, Průzkumy památek 8/1, 2001, s.146. 92 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2022 poznatků lze spatřit především vtéto komunikaci, vedoucí dle předložené interpretace severním svahem nad potokem Brusnicí. Oní totiž nemáme naprosto žádné informace, nebyla zde nikdy uvažována aani její vedení zúrovně povrchu terénu, tedy vtomto případě ze dna Jeleního příkopu, není logické. Před výstavbou mostu přes údolí Brusnice patrně nějaká komunikace zdejvické oblasti kPražskému hradu směřovala, logicky by ale musela mít inějaké pokračování do jeho interiéru, pro které nic nesvědčí. Zmiňovány jsou zde pouze strmé pěšinky vedoucí kvinicím, které se zde před založením královských zahrad nacházely.7 2) Most přes údolí byl vztyčen ve třicátých letech 16.století. Tvořilo jej pět kamenných pilířů, nesoucích dřevěnou patrovou chodbu.8 Ve studovaném zobrazení mostu zcela jiné konstrukce, sjezdci na koních aněkolika výrazně gestikulujícími lidmi se samozřejmě mohla projevit kreslířova invence apotřeba ztvárnit napjatou atmosféru. Ta ovšem, jak upozornili již citovaní autoři iGabriela Blažková,9 navozuje spíše představu napadení Hradu než souvislost skatastrofickou událostí. Četné ozbrojence můžeme spatřit ina svazích návrší vpozadí mostu. Potencionální přímý účastník děje by dřevěnou konstrukci mostu, ohroženou požárem severní části Hradu (která také požáru podlehla!), patrně reflektoval jiným způsobem. 3) Další podstatnou nesrovnalost lze spatřovat vkonfiguraci terénu, který se na vedutě nejeví jako příliš svažitý, dokonce zmíněná cesta vychází jakoby zpovrchu terénu. To vše neodpovídá situaci prudkých svahů nad potokem Brusnicí. 4) Vpozadí pak vidíme zvlněnou krajinu, pro niž vpřípadě údolí Vltavy, kněmuž by pohled vtéto variantě směřoval, nenajdeme opodstatnění, ikdyž připustíme možné romantizující doplňky. 5) Dalším nápadným prvkem je zřejmá členitost zástavby, kdy zhradebního pásma vystupuje nejen jasně patrná bašta, ale ibudova při pravém okraji tohoto zobrazení. Pro takovou situaci rovněž obtížně hledáme oporu ve známých hradních objektech lemujících severní svah ostrohu. Autoři obaště uvažují jako oneznámé věži severního opevnění městečka Hradčan. Vsouhrnu lze konstatovat, že zpohledu celkového kontextu, vněmž se výjev odehrává, nacházíme vreálném přírodním prostředí, vněmž se nachází severní partie Pražského hradu, ještě více rozporů, než konstatují autoři výše zmíněné studie ukomparace zobrazovaných staveb se známou soudobou zástavbou Pražského hradu. 7 Milada VILÍMKOVÁ— Dobroslav LÍBAL, Architektura, in: Emanuel Poche akol., Praha na úsvitu nových dějin. Čtvero knih oPraze. Umění renesance amanýrismu, Praha 1988, s.41–147, zde s.46. 8 Milada VILÍMKOVÁ, Vývoj zástavby Pražského hradu aHradčan do poloviny 18.stol., in: Milada Vilímková— Ota Pokorný, Plán Pražského hradu ačásti Hradčan zpoloviny 18.století, Praha 1985, s.12–14, zde s.12. 9 G.BLAŽKOVÁ akol., Nálezy, s.21. OPEN ACCESS IVana BOHÁčOVÁ 93 OBR. 2.Plán Pražského hradu srekonstrukcí průběhu středověkých fortifikací. Zdroj: www.praha-archeologicka.cz, pracovní verze 2020. 1–3— rekonstrukce tras příkopů, zachycených výzkumem I.Borkovského, 4— Ludvíkovo křídlo, 5— bašta posilující obranyschopnost vrcholně středověké hradby, 6— románský bastion, 7— vnější část příkopu raně středověkého opevnění, opakovaně dokumentovaného archeologickými výzkumy vprůběhu 20.ana počátku 21.století (1929, 1948, spauzami 1982–1993, 2001–2002, 2008). Kruh se šipkami naznačuje hypotetickou pozici kreslíře zobrazovaného výseku lokality. 94 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2022 TERÉNNÍ KONFIGURACE MALOSTRANSKÉHO SVAHU HRADČANSKÉHO OSTROHU, HRADNÍ OBJEKTY AOPEVNĚNÍ— INTERPRETAČNÍ VÝCHODISKA Poněkud do jiné situace se dostaneme, pokoušíme-li se zhodnotit vyobrazení historické události jako— opět stranově obrácený— pohled zdosud neuvažované polohy, zmíst jižně od někdejší jižní románské brány, ale vně gotického opevnění, přibližně vtrase dnešní komunikace navazující na Nové zámecké schody, rámcově proti vyústění Býčího schodiště, tj.pohled směřující přibližně kBílé věži (obr. 2). Oterénu jižního svahu hradčanského ostrohu víme jen tolik, že byl značně členitý, modelovaný mimo jiné isrázy tzv.jižní prolákliny směřující až krotundě sv.Víta. Současně víme, že tento svah, zřejmě díky složitější morfologii schůdnější než severní partie ostrohu, byl využíván aprobíhalo jím několik historických komunikací. Jedna, vnámi sledovaném období již nepoužívaná, směřovala do jižní brány, další, později nahrazená Novými zámeckými schody, pak stoupala od malostranského podhradí směrem severozápadním. Terénní situace svahu je zachycena řadou historických pohledů na levobřežní část pražské kotliny avněkterých detailech (terénní nerovnosti, komunikace ataké pohřbívání) je dokládána iarcheologicky.10 Západní obzor je ztohoto pohledu tvořen stupňovitým reliéfem vrchu Petřína. Můžeme tedy konstatovat, že základní krajinný rámec svyobrazením veduty souhlasí. Obraťme nyní pozornost na zachycené stavby ajejich potenciální předlohy vreálné, respektive nám známé podobě soudobé zástavby Pražského hradu. Nápadným objektem při pravé straně kompozice je stavba sopěrnými pilíři, oníž autoři diskutované interpretace uvažují jako oneznámé věži opevnění Hradčan. Zmísta námi navrhované polohy kreslíře by však mohlo jít opohled na část monumentálního Ludvíkova křídla (obr. 3: 1; obr.2: 4), zbudovaného Benediktem Rejtem počátkem 16.století. Tomu by odpovídala blízkost bašty, jedné ztěch, jimiž stejný stavitel zesílil obranyschopnost jižního gotického opevnění (obr. 3: 2; obr.2: 5).11 Mezi těmito dvěma objekty je zřetelně patrné sesuté zdivo, jehož přední část můžeme chápat jako vlastní hradbu, mezi budovami vdruhém plánu by snad bylo možné tušit staré královské kuchyně, které se nacházely vparkánu západně od královského paláce.12 Klevé straně veduty 10 Ivana BOHÁČOVÁ, Pražský hrad ajeho nejstarší opevňovací systémy, Mediaevalia archaeologica 3, Praha 2001, s.179–301, zde s.209–211. Morfologie terénu není detailněji poznána aje rekonstruována zizolovaných známých bodů. Současný stav poznání představila nedávno Iva HERICHOVÁ, Vrch hradní. Vývoj georeliéfu Pražského hradu vraném středověku, Castrum Pragense 16, Praha 2019. Úroveň terénu místy vykazuje značné rozdíly— např.povrch přirozeného terénu vprostoru tzv.Kuchyňského dvorku dosahuje téměř 245 m n. m., zatímco vsousedním Ludvíkově křídle se jeho nesnížená kóta pohybuje kolem 240 m n. m.— např.Archiv ARÚ, Praha, CTX198703565, zpráva ovýzkumu, Ivana Boháčová: Praha— Hrad, Zahrada na Valech, Praha 1987. 11 Kvývoji zástavby Pražského hradu do 18.století přehledně M.VILÍMKOVÁ, Vývoj zástavby, viz také M.VILÍMKOVÁ— D.LÍBAL, Architektura. 12 APH, Sbírka stavebně historických průzkumů, inv. č.84, Milada Vilímková: Pražský hrad. Jižní křídlo. Stavebně historický průzkum. Dějiny, 1972; Milada VILÍMKOVÁ— OPEN ACCESS IVana BOHÁčOVÁ 95 směřuje zpředního plánu komunikace, lemovaná ze severní strany zdí (obr. 3: 3). Existence takové komunikace— se zděným ohrazením arámcově shodným průběhem— je historickými prameny doložena, ikdyž její konkrétní podoba včetně ji provázejícího ohrazení je na historických vyobrazeních poněkud odlišná. Komentář kumístění mostu akjeho vzhledu zachycenému vedutou je jedním znejspornějších míst předkládané hypotézy. Zaslouží si proto detailnější rozbor; zatím se omezme na obecné konstatování, že poloha mostní konstrukce, směřující kbráně při Bílé věži (obr. 3: 4), jen rámcově odpovídá přemostění, zachycenému na dalších vedutách. Pokud jde ostavby, které autoři na vedutě postrádají (viz citace výše), vnašem pohledu by se Vladislavský sál nacházel mimo zorné pole pozorovatele, Ludvíkovo křídlo na vedutě máme, chybí tedy katedrála sv.Víta. Místo, kde by se měla nacházet, se ovšem zcela ztrácí vdýmu, svýjimkou věže, která, ač je vzadním plánu, převyšuje krov Bílé věže. Tvar zastřešení pod špičkou věže patrný na vedutě připomíná věž katedrály poměrně nápadně (obr. 3: 5). Veduta dále zachycuje tři hradební věže, pro které rovněž nacházíme jejich reálné předlohy. Pozice věže za mostem jednoznačně odpovídá František KAŠIČKA, Císařské kuchyně Pražského hradu, Zprávy památkové péče 36, 1976, s.67–70. OBR. 3.Dřevořezná knižní ilustrace ze Steynerova překladu Hájkova textu kroku 1541 snavrhovaným ztotožněním zobrazených staveb sreálnými objekty vareálu Pražského hradu. Stranově obráceno. Čísla odpovídají objektům popsaným vtextu. 1— Ludvíkovo křídlo, 2— bašta jagellonského opevnění, 3— komunikace zmalostranského podhradí, 4— Bílá věž, 5— jižní věž katedrály sv.Víta, 6— věž při západní linii románské hradby, 7— věž mezi Bílou věží ajižní věží románské hradby, 8— věž při severním vyústění druhého příkopu Přemysla Otakara II., 9— věžička neznámé (sakrální?) stavby, 10— zdivo románského bastionu. 96 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2022 předpokládané věži při linii románské hradby (obr. 3: 6). Věž viditelná vpravo od věže připisované katedrále by mohla náležet věži zobrazované vlinii jižního křídla téže hradby mezi Bílou ajižní věží (obr. 3: 7), předlohou pro levou věž vpozadí mostu by snad mohla být věž umisťovaná vhmotových rekonstrukcích při severním vyústění druhého příkopu Přemysla Otakara II. (obr. 3: 8).13 Vmístě kostelní (?) věžičky (obr. 3: 9) zobrazuje obdobnou konstrukci izmíněný würzburský rukopis, shlížející na Hrad zponěkud jiné pozice, ataké nejstarší vyobrazení Hradu na Schedelově prospektu zroku 1493. Kjaké stavbě náležela, není zřejmé (severní brána je situována více kzápadu); kaple sv.Mořice, oníž by bylo možné vtéto souvislosti uvažovat, vyšší věží vybavena nebyla. Vyřešit tak zbývá situaci komunikace, mostu překonávajícího příkop abudov vjeho bezprostředním východním sousedství vprostoru jižně od Bílé věže. Část nejblíže Bílé věži (obr. 3: 10) by bylo snad možné hypoteticky spojit srománským bastionem (obr. 2: 6). Jaká jsou východiska pro interpretaci zobrazené situace komunikace, příkopu smostem asním sousedících budov? 1) Plocha dnešního druhého nádvoří západně Bílé věže byla zjihu uzavřena až roku 1567, tedy po vzniku studovaného vyobrazení.14 2) Severní část malostranské hradby ze 13.století směřující původně zpodhradí kolmo ke svahu krománskému bastionu podle würzburské veduty Pražského hradu oproti situaci koncem 15.století již ve třicátých letech 16.století vprostoru při hradním opevnění neexistovala. 3) Před západním čelem románské hradby (vodstupu cca 20 metrů) tvořily zesílenou fortifikační linii tři příkopy zdoby Přemysla Otakara II. (obr. 2: 1–3).15 Doba jejich zániku není přesněji známa, zanikaly postupně vsouvislosti se stavebními úpravami vnovověku. Údaj Ivana Borkovského, který zánik příkopů klade do období vlády Ferdinanda I., konkrétně dokonce kroku 1536,16 aniž je zřejmé, zjakého pramene vychází, nekoresponduje se svědectvím vedut, na nichž lze ještě jednoznačně identifikovat dva příkopy všedesátých letech 16.století apříkop na Hradčanském náměstí ještě ipočátkem 17.století. 4) Jižně (?) od Bílé věže bylo snad počátkem třicátých let 16.století zbudováno nové obydlí pro královnu. Jeho podoba nebyla dlouho známa apři požáru byla stavba zpustošena do té míry, že se ojejí obnově již neuvažovalo. Na jejím místě vzniklo vprůběhu padesátých let „nové stavení arcivévody Ferdinanda“ smalou zahradou na zavezeném příkopu.17 13 Např.Petr Chotěbor in: Jan FROLÍK— Zdeněk SMETÁNKA, Archeologie na Pražském hradě, Praha 1997, obr. na s.195. 14 M.VILÍMKOVÁ, Vývoj zástavby, s.13; viz také Petr ULIČNÝ, The Making of the Habsburg Residence in Prague Castle. History of the Journey of the Imperial Palace from the centre to the Periphery, Umění 65, 2017, č.4, s.377–395. 15 1278; Josef EMLER (ed.), Fontes rerum Bohemicarum IV, Praha 1884, s.302–303. 16 Ivan BORKOVSKÝ, Pražský hrad vdobě přemyslovských knížat, Praha 1969, s.70. 17 M.VILÍMKOVÁ— D.LÍBAL, Architektura, s.49–50. OPEN ACCESS IVana BOHÁčOVÁ 97 5) Někam do prostoru před hlavní západní bránu Hradu při Bílé věži nejprve ústila strmá cesta vedoucí jižním svahem hradčanského ostrohu. Později ji nahradily Nové zámecké schody, přičemž „kamenné schody pod hradem“ jsou zmíněny poprvé zprávou kroku 1451,18 poté se toto označení objevuje již běžněji. Zatímco před objevem würzburské veduty zroku 1536 byl kdispozici pouze Schedelův prospekt zkonce 15.století, dnes se můžeme opřít iojejí poměrně detailní vyobrazení jednotlivých budov ve stavu jen pár let před katastrofickým požárem. Na něm oproti Schedelově prospektu nápadně vystupuje jihozápadně od Bílé věže honosná— možná přesněji rozlehlá— budova, orientovaná východo-západním směrem, která na námi studované vedutě chybí. Na jejím místě je pak na prospektu Jana Kozla aMichaela Peterleho vroce 1562 zobrazena budova odlišná, orientovaná spíše kolmo kjižnímu opevnění, interpretovaná jako zmíněné „nové stavení arcivévody“.19 Ztoho by bylo možné usuzovat, že honosnou budovu zobrazenou kroku 1541 jižně od Bílé věže lze ztotožnit sobydlím královny, kjehož zkáze během požáru došlo. Zatímco mladší budova arcivévody vykračuje zgotického hradebního pásu jižním směrem, starší stavba se zdá být uvnitř gotického opevnění, aniž je zřejmý její vztah ke zdivu románského bastionu. Královnino obydlí by mělo stát jižně, ne jihozápadně od Bílé věže ave hře, pokud jde oobjekty před hradním opevněním, je podle nejnovějších poznatků idům zámeckého hejtmana.20 Vrátíme-li se stěmito poznatky ke Steynerovu vyobrazení, vidíme jižně od Bílé věže jednak část zdiva, navazujícího na baštu asměrujícího dále kseveru, jednak jakousi budovu bez zřetelného zastřešení, vjejímž sousedství se pohybuje skupinka zděšených lidí. Zda zdivo představuje část románského bastionu, jak je uvažováno výše, zda jde jen osoučást gotických hradeb či zda bychom snad mohli uvažovat iopozůstatku zničené budovy skrálovninými pokoji, která by vpohledu zahrnujícím část Ludvíkova křídla dokonce mohla být vpravo od gotické bašty, nelze zcela jednoznačně rozhodnout. Každopádně zmíněnou stavbu, ať náležela kterémukoliv zhradních obyvatel, zde jednoznačně identifikovat nedokážeme. Při pokusech o určení konkrétních staveb adetailů je také stále třeba reflektovat obecně přijímanou skutečnost, že historické veduty jsou autorsky modifikovaným obrazem historické předlohy, inscenací, reprezentujícím ideální, ne reálný obraz lokality.21 18 Václav Vladivoj TOMEK, Základy starého místopisu Pražského III, IV, V.Malá strana, Hrad Pražský aHradčany, Vyšehrad, Praha 1872, s.55. 19 M.VILÍMKOVÁ— D.LÍBAL, Architektura, s.50. 20 Za poskytnuté informace ktomuto tématu děkuji P.Uličnému, který se topografií Pražského hradu vpozdně středověkém anovověkém období azejména prostorem vokolí Bílé věže dlouhodobě zabývá aaktuálně přichází kdanému tématu snovými poznatky: Petr ULIČNÝ, Palác královny Anny Jagellonské. Po stopách zaniklé rezidence na Pražském hradě, Průzkumy památek 28, 2021, č.2, s.107–126. 21 Jiří PEŠEK, Od veduty kfotografii města. Inscenování města vjeho historii, in: Olga Fejtová— Václav Ledvinka— Martina Maříková— Jiří Pešek (edd.), Od veduty kfotografii. Inscenování města vjeho historii, Documenta Pragensia 36, Praha 2017, s.9–22. 98 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2022 PODOBA APROMĚNY NĚKDEJŠÍHO FORTIFIKAČNÍHO PÁSU PŘED HLAVNÍ HRADBOU STŘEDOVĚKÉ REZIDENCE NAPRAHU NOVOVĚKU (KOMUNIKACE, MOST, PŘÍKOP) Posledním neřešeným, avšak zcela zásadním problémem vyobrazení zroku 1541 je poloha mostu ajeho podoba ivyústění komunikace vedoucí zmalostranského suburbia. Tyto otázky souvisejí sproměnami prostoru někdejšího fortifikačního pásu před hlavní hradbou středověké rezidence vprůběhu 16.století, kdy panovníkovo sídlo postupně měnilo svůj charakter. Komunikace na vedutě zroku 1536 se bez zřetelného vyústění ztrácí uvýše diskutovaného obydlí, těsně západně probíhá příkop přemostěný jedním obloukem kamenného mostu. Vroce 1562 je ve shodné pozici viditelná výrazná, schody opatřená cesta směřující do menší brány vbudovách při stavení arcivévody Ferdinanda, počátkem devadesátých let pak Hoefnagelův prospekt vtémže místě zachycuje již širokou komunikaci se schody, lemovanou vhorní části zdí svýklenky, níže na svahu pak po obou stranách souvislou řadou domů. Vznik nově upravené komunikace, atedy zánik či možná vícefázová proměna starší cesty nejsou přesněji vymezeny. Kamenné schody jsou poprvé zmíněny již kroku 1451, na silně stylizované vedutě zroku 1493 je však patrná jen mírně stoupající cesta, směřující ještě kjižní bráně. Opěrná zeď provázející schody je uváděna až jako poslední stavba Bonifáce Wolmuta,22 kníž muselo dojít během druhé poloviny šedesátých let. Cesta směřující zpředního plánu veduty zroku 1541 do plochy proťaté ve středověku příkopy nesporně daným prostorem procházela. Na známých vyobrazeních byla jak kroku 1536, tak kroku 1562 vedena východně od zobrazeného přemostění příkopu, do prostoru před Bílou věží, na námi studovaném vyobrazení je však cesta situována západně od příkopu ajeho přemostění. Problematika situování příkopu smostem tak evidentně souvisí sdosud ne zcela vyjasněnou otázkou tras gotických hradních příkopů vprostranství před románskou hradbou idobou jejich zániku. František Ruth23 předpokládá, že komunikace vedla při vnitřním okraji druhého hradního příkopu, který protínal dnešní I. nádvoří.24 Existenci arámcovou lokalizaci dílčích úseků příkopů Přemysla Otakara II. umožnily zatím pouze dostatečně nevyhodnocené výzkumy Ivana Borkovského. První příkop (ve směru od východu; obr.2: 1) zachytil Borkovský při západní zdi kaple sv.Kříže na II. hradním nádvoří. Jeho parametry iprůběh vjižní části II. nádvoří známe dobře díky jeho výzkumu.25 Šíře příkopu dosahovala 20 metrů, hloubka úctyhodných 10 metrů. Podle Borkovského se podařilo odkrýt ičást klenby mostní konstrukce.26 Mezi tímto příkopem arománskou hradbou zůstal ještě prostor rovněž ošíři cca 20 metrů. Jím podle novějších archeologických výzkumů probíhaly dva starší, již dříve za22 M.VILÍMKOVÁ— D.LÍBAL, Architektura, s.66. 23 František RUTH, Kronika královské Prahy, Praha 1904, s.942. 24 Srov.Petr ULIČNÝ, The Palace of Queen Anne Jagiello and Archduke Ferdinand II of Tyrol by the White Tower in Prague Castle, Historie— Otázky— Problémy 7, 2015, č.2, s.142–161, zde s.156, Fig. 3: 6; Nové zámecké schody zaneseny již cca kroku 1560. 25 I.BORKOVSKÝ, Pražský hrad, s.66. 26 Tamtéž, obr.24. OPEN ACCESS