Počátky recepce Kunderova díla ve Francii

Počátky recepce Kunderova díla ve Francii Lenka Suchomelová Univerzita Karlova vPraze [email protected] BEGINNING OF KUNDERA’S WORK RECEPTION IN FRANCE The article describes the reception of the since it’s beginning in 1957 until his resettlement to France in 1975. Its text largely attends to the reception of the novel The Joke which opened the door into French literary world for Kundera not only for it’s unexceptionable qualities but also because of the circumstances of it’s publication. The article also displays the beginning of political interpretation of Kundera’s books which he will try to shake of himslef in following decades. The article shows the popularity of Kundera’s work in France in the beginning of the 70’s when he is perceived as adissident, awitness to the life behind the iron curtain and at the same time as the point of reference for almost every mention about Czechoslovak culture. Except for The Joke, the article is also dedicated to the reception of The Owners of the Keys, Laughable Loves or the novel Life is Elsewhere. KLÍČOVÁ SLOVA: Milan Kundera— recepce— Francie— Žert— interpretace Milan Kundera— reception— France— The Joke— interpretation OKunderově díle bylo ve Francii, stejně jako všude po světě, napsáno hodně. Vnašem článku se zaměřujeme na první zprávy oMilanu Kunderovi ajeho díle ve francouzském tisku, ato až do roku 1975, kdy do Francie odjel natrvalo. Jaká pověst ajaké informace předcházely velkého spisovatele vjeho nové vlasti? První zmínku oMilanu Kunderovi jsme objevili vpatrně nejprestižnějším francouzském deníku Le Monde vroce 1957, kdy si jeho tvorby všímá Benjamin Goriely auvádí ji jako příklad „revolty“ proti socialistickému realismu vtehdejším Československu: Revolta proti socialistickému realismu je rozpoutána vJugoslávii adalších lidově demokratických zemích. Bojují proti němu především Kott (Polsko), Sveto Loukatch, Michitch, Kos (Jugoslávie) aMilan Kundera (Československo).1 1 Goriely, Benjamin. „Littérature et politique.“ Le Monde, 19.září 1957: „La révolte contre le réalisme socialiste est ouverte en Yougoslavie et dans plusieurs pays de démocratie populaire. L’assaut est donné par Kott (Pologne), Sveto Loukatch, Michitch, Kos (Yougoslavie) et Milan Kundera (Tchécoslovaquie).“ Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/ article/1957/09/19/litterature-et-politique_2324619_1819218.html#O3pQWoybUqpVfvIf.99 [cit.5. června 2015]. OPEN ACCESS 124 SVĚT LITERATURY 58 Kundera je tu jmenován mezi těmi, kdo bojují za oproštění literatury od komunistické ideologie ajakékoli politiky. Později tento svůj ideál autor podrobně rozpracuje ve svých esejích ateoretických textech orománu. SKunderovou tvorbou jako takovou se francouzští čtenáři mají možnost ve svém jazyce setkat osedm let později, kdy ve Francii vychází první povídka Milana Kundery vpřekladu Françoise Kérela včasopise Les Lettres françaises. Jde o„Zlaté jablko věčné touhy“ ze Směšných lásek. Kérel text doplňuje opoznámku představující pražského spisovatele francouzskému publiku. Povídka zde tak vychází ještě dříve než vČeskoslovensku, kde se poprvé objevila až ve Druhém sešitě směšných lásek.2 Kunderovu hru Majitelé klíčů zaznamenávají Francouzi již vroce 1965, tedy tři roky po její československé premiéře. Krejčovo pojetí hry chválí Amber Bousoglou.3 Na prkna francouzské divadelní scény se tato hra dostává až očtyři roky později, kdy je uvedena vComédie du Nord vTourcoing4 pod názvem Les Propriétaires des clefs5 avrámci Československého týdne vAmiens, jenž si klade za cíl blíže diváky seznámit sčeskoslovenskou literaturou auměním před Pražským jarem (kromě Kunderovy hry je zde představena rovněž Havlova Zahradní slavnost aPět holek na krku Evalda Schorma).6 Simone Benmussa si ve své recenzi Kunderova dramatu všímá kafkovských motivů, kritiky průměrnosti, ale zejména otázek hrdinství aodboje: „Nejedná se jen oodboj, který se historicky odehrál za druhé světové války, ale především oodboj proti všem organizovaným silám, ukterých hrozí, že se promění vhákový kříž.“7 Odbojáři jsou obecně vnímáni jako hrdinové asami se za ně také většinou považují. Autor si pokládá otázku, zda jsou ale skutečně všechny jejich činy hrdinské. Jiné recenze zaznamenávají pouze rovinu protinacistického odboje,8 nebo neustálého konfliktu „těch, co bojují, proti těm, co se na stávající systém adaptují“.9 2 Kundera, Milan. Druhý sešit směšných lásek. Praha : Československý spisovatel, 1965. 3 Bousoglou, Amber. „V.— La révolte contre le roi aux oreilles d’âne.“ Le Monde, 8.července 1965. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1965/07/08/v-la-revolte-contre-le-roi- -aux-oreilles-d-ane_2178924_1819218.html#Xdq64aCdt3FqAFMZ.99 [cit.4. června 2015]. 4 [s. a.] „Œuvres de Milan Kundera.“ Liberté, vol.21, nº1, 1979, s.67–68. Dostupné z: http:// id.erudit.org/iderudit/60132ac [cit.9. května 2015]. 5 Benmussa, Simone: „Kundera au théâtre.“ Quinzaine Littéraire, nº67, 16.února 1969. 6 Charnay, Amélie. La réception du théatre de Václav Havel en France de 1964 a1989. Mémoire de maîtrise d’Histoire. Directeur de recherche. M. le professeur Bernard Michel. Univercité Pantheon-Sorbonne, UFR d’histoire, červen 1999, s.13. 7 Benmussa, Simone. „Kundera au théâtre.“ Quinzaine Littéraire, nº67, 16.února 1969. „Il ne s’agit pas là seulement de la Résistance qui, historiquement, se situe pendant la dernière guerre, mais essentiellement d’une résistance à toutes les forces organisées qui risquent de prendre un moment forme de croix gammée.“ 8 Sueur, Georges. „Lille: deux objectifs pour le C.D.N. et le T.P.F. la jeunesse et un public agissant.“ Le Monde, 4.listopadu 1968. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1968/11/04/lille-deux-objectifs-pour-le-c-d-n-et-le-t-p-f-la-jeunesse-et-un-public- -agissant_2487801_1819218.html#qpzoz8e8Lj39ouvs.99 [cit.4. června 2015]. 9 Tourcoing, G.S. „André Reybaz crée une pièce de l’écrivain tchèque Kundera.“ Le Monde, 21.ledna 1969. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1969/01/21/tourcoing-andre-reybaz-cree-une-piece-de-l-ecrivain-tcheque-kundera_2422130_1819218. html#QxAMATLeQg65Me9e.99 [cit.4. června 2015]. OPEN ACCESS LENKA SUCHOmELOVá 125 Další drobné zmínky oKunderovi nacházíme ve francouzských médiích vsouvislosti se IV. sjezdem Svazu československých spisovatelů, který se konal ve dnech 27.– 29. června 1967. Francouzi ho zaznamenali na podzim téhož roku.10 Nicméně ve větší míře se ve Francii začíná mluvit oČeskoslovensku iKunderovi především vsouvislosti sPražským jarem 1968.11 Michel Tatu se vněkolika článcích pro Le Monde věnuje politické situaci vČeskoslovensku před srpnem 1968 ačasto se zmiňuje ioKunderovi adalších významných osobnostech tehdejšího československého veřejného života. Vněkterých případech cituje ipasáže zKunderových článků pro Literární listy,12 týkajících se především hrozící sovětské agresi. Podobně jako unás ive Francii (Polsku, Německu, USA adalších zemích) vtéto době výrazně sílí společenské napětí, byť zponěkud odlišných příčin. Zatímco Francouzi, zejména levicově orientovaní studenti, demonstrují vduchu hesla „užívat si bez překážek“13 především proti tehdejší konzervativní společnosti, materialismu akonzumnímu životu, vČeskoslovensku se celá společnost snaží vyjádřit odpor proti totalitě akomunistické ideologii, opírajíc se oevropské humanistické ademokratické hodnoty. Částečně pod vlivem amerického hnutí hippies se imladí Francouzi snaží vydobýt si lepší studijní podmínky (především změnu školského systému), více sexuální svobody ademokratičtější přístup konzervativní vlády. Studentské nepokoje vrcholí vkvětnu 1968, nakonec se šíří do celé společnosti apostupně vyvolávají četné kulturní, politické iekonomické reformy nejen voblasti vzdělávání. Můžeme říct, že vobou zemích šlo ozpochybnění hodnotového ipolitického systému nastoleného po druhé světové válce, opropagaci socialismu vjiné než sovětské podobě či ourčitou redefinici evropanství.14 Zatímco vPraze se bojovalo za nezávislost kultury na politice aideologii, vPaříži se demonstranti 10 Tatu, Michel. „La direction du parti engage une grande campagne pour reprendre en main les écrivains.“ Le Monde, 2.října 1967. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1967/10/02/la-direction-du-parti-engage-une-grande-campagne-pour-reprendre- -en-main-les-ecrivains_2631519_1819218.html#u1g8w2vHt04uYtaQ.99 [cit.4. června 2015]. 11 Tatu, Michel. „La session du comité central ouvre une ère de consolidation après la campagne de „défoulement.“ Le Monde, 8.dubna 1968. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/ archives/article/1968/04/08/la-session-du-comite-central-ouvre-une-ere-de-consolida tion-apres-la-campagne-de-defoulement_2489784_1819218.html#j0KjZZxCqUeWBjOJ.99 [cit.4. června 2015]. Dále Tatu, Michel. „La rencontre à Bratislava des Tchécoslovaques et des Cinq de Varsovie porterait uniquement sur le renforcement de la coopération M.Dubcek s’adresse au pays: ‚L’armée tchécoslovaque est une garantie suffisante pour la protection de nos frontières’.“ Le Monde, 3.srpna 1968. Dostupné z: http://www. lemonde.fr/archives/article/1968/08/03/la-rencontre-a-bratislava-des-tchecoslovaques- -et-des-cinq-de-varsovie-porterait-uniquement-sur-le-renforcement-de-la-cooperation- -m-dubcek-s-adresse-au-pays-l-armee-tchecoslovaque-e_3066049_1819218.html#rQoC1COU7jeeMVlk.99 [cit.4. června 2015]. 12 Tatu, Michel. „Après Varsovie — tension.“ Le Monde, 12. srpna 1968. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1968/08/12/i-apres-varsovie-tension_2486000_1819218.html#Ctbb6H0ojAL9ur7H.99 [cit.4. června 2015]. 13 Rupnik, Jacques. „Les deux Printemps de 1968.“ Études, nº 4085. Paris : Mai 2008, s.585–592. „Jouir sans entrave.“ 14 Tamtéž. OPEN ACCESS 126 SVĚT LITERATURY 58 snažili zkultury auniverzit udělat zbraň použitelnou kpolitickému boji. Vobou zemích tato názorová rozpolcenost vedla kvelkému rozkvětu kultury. Dodnes patří francouzská ičeskoslovenská šedesátá léta ktomu nejlepšímu, co kultury obou zemí zdvacátého století vytěžily. Ve Francii je Pražské jaro často vykládáno jako československé vítězství kultury nad politikou.15 Vsouvislosti sPražským jarem roste ve Francii zájem očeskoslovenskou kulturu. Kundera, coby jeden zjeho aktérů, který má od počátku blízko kfrancouzské literatuře asoučasně vté době začíná uveřejňovat své knihy ve Francii, se tak pro Francouze přirozeně stává jakýmsi průvodcem nejen po československém kulturním světě, ale iobecně po světě za železnou oponou. Francouzské publikum včeskoslovenské kultuře šedesátých let oceňuje především otevřeně ztvárňované erotické motivy (Ostře sledované vlaky, Sedmikrásky, Žert), které postrádá vsoudobé ruské nebo polské kultuře.16 Upříležitosti Pražského jara vychází dokonce zvláštní číslo Sartrova časopisu Les Temps Modernes věnované Československu.17 Vpředmluvě André Gorz18 představuje soubor statí sebraný vzimě 1967–1968. Ten má být ukázkou boje československých intelektuálů proti komunistické moci azkorumpovanému socialismu, který zdegeneroval na diktaturu aparátu. Gorz hovoří o„diktatuře průměrnosti, hlouposti, primitivismu aslepého následování“.19 Socialismus by měl být takový, aby spolu mohli dělníci iintelektuálové diskutovat opodmínkách práce jako rovní srovnými, ale vČeskoslovensku nemají intelektuální ani individuální svobody žádnou hodnotu. Vrámci Pražského jara se zdá, že boj za svobodu aautokritiku socialismu je vyhraný, jedná se však jen ovirtuální aprovizorní vítězství. Československý socialismus se snaží prokázat svou nadřazenost nad kapitalismem, což by mohl uskutečnit ne ekonomicky, ale pouze kulturou života, když vytvoří skutečnou sociální kulturu.20 Včísle jsou uvedeny studie aprojevy týkající se IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, apředevším společenské apolitické situace vČeskoslovensku.21 Krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa vychází ve Francii Žert. Již odva roky dříve přinesl Antonín Liehm rukopis románu Louisi Aragonovi. Ten Liehma hned následujícího dne zavedl ke Claudu Gallimardovi, aby mu vysvětlil důležitost tohoto díla.22 Současně se Aragon zaručil za Liehmův úsudek 15 Tamtéž. 16 Podle Jeana-Pierra Salgase. 17 Sartre, Jean Paul. Les Temps Modernes – Tchécoslovaquie. Nº263, duben 1968. 18 Gorz, André. „Un socialisme à refaire“. Les Temps Modernes – Tchécoslovaquie, Nº263, duben 1968. 19 Tamtéž. „dictature de la médiocrité, de la bêtise, du primitivisme, du suivisme“. 20 Tamtéž. 21 Sartre, Jean Paul. Les Temps Modernes – Tchécoslovaquie. Nº263, duben 1968. Příspěvky: Ilios Iannakakis: Naissance d’une opposition socialiste au sein du socialisme (25 mars 1968), Franco Bertonne: Les intellectuels et le pouvoir, Milan Kundera: Culture et existence nationale, Antonín Liehm: Pour une politique culturelle socialiste, Entretien avec Ludvík Vaculík (Antonín Liehm). 22 Liehm, Antonín J. „Mon Aragon“. Le Monde, 24.září 1997. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1997/09/24/mon-aragon_3780038_1819218.html#hm7xo37RZMisrrfp.99 [cit.27. září 2016]. OPEN ACCESS LENKA SUCHOmELOVá 127 asám se nabídl, že napíše předmluvu, což románu víceméně automaticky zajistilo okamžitou pozornost vliterárním světě.23 Aragon měl kČeskoslovensku vřelý vztah: na Karlově univerzitě získal vroce 1962 čestný doktorát,24 kromě toho se podílel na vydání děl Julia Fučíka aVítězslava Nezvala ve Francii. SKunderou se mohl osobně potkat během svých předchozích návštěv Prahy. Nemalou roli vokamžitém úspěchu Kunderova románu bezesporu hrály iudálosti srpna 1968 vČeskoslovensku. Vpád vojsk Varšavské smlouvy byl ve Francii mnohými, včele sgenerálem De Gaullem, veřejně odsouzen. Řada francouzských intelektuálů vyjadřovala okupované zemi solidaritu, která se projevovala zájmem ozpravodajství zokupované země, apředevším rostoucím zájmem ojejí kulturu. Do povědomí se kromě Kundery stále více dostávala jména jako Václav Havel, Josef Škvorecký, Antonín Jaroslav Liehm, Bohumil Hrabal, Miloš Forman, Věra Chytilová adalší. Nejvýrazněji bylo slyšet patrně Louise Aragona, který kromě výše zmíněné předmluvy uveřejnil na stránkách svého časopisu Les Lettres françaises články odsuzující sovětskou invazi,25 zejména kritizoval lživou záminku hovořící o„kontrarevoluci“ vzemi.26 Kunderovi však tato situace paradoxně pomohla ktomu, aby se prakticky ze dne na den ve Francii stal známým, obdivovaným auznávaným autorem. Nutno dodat, že jeho dílo vtéto době přitahuje především levicově orientované francouzské publikum avzhledem kuvedeným událostem je jeho román chápán jako aktuální svědectví.27 Díky francouzskému vydání se kniha rozšířila prakticky do celého světa. Nicméně Žert nebyl ve Francii vnímán ani tak jako románový příběh lásky, jak jej vykládá sám spisovatel ajak byl mnohdy interpretován po svém vydání vČeskoslovensku. Francouzské interpretace arecenze se většinou zaměřovaly na politické ahistorické či společenské otázky. Jedna zmála recenzí, které sice uznávají ideologické vyznění románu Žert, ale zároveň upozorňují ina milostný lidský příběh, vychází vLe Monde vlistopadu 1968:28 Žert je bezesporu tím vším [„ideologickým románem par excellence“]. Ale současně, jestli ne především, je to velký román tělesné lásky, často hluboká 23 Podle vzpomínek Antonína Liehma. 24 Liehm, Antonín J. „Mon Aragon.“ Le Monde, 24.září 1997. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1997/09/24/mon-aragon_3780038_1819218.html#hm7xo37RZMisrrfp.99 [cit.27. září 2016]. 25 Hayat, Cécile. Les relations franco-tchecoslovaques, 1948-1969: la stratégie française, entre espérances et désilusions. Mémoire de maîtrise. Sous la direction de Robert Frank et de Marie- -Pierre Rey. Paris I, Histoire de l’Europe centrale, 1997–8, s.148–150. 26 Příkladem může být článek „J’appelle un chat un chat.“ Les Lettres françaises, 11.září 1968, n° 1248. 27 Rolin, Gabrielle. „Une rentrée littéraire vaillante mais un peu grise du côté du roman français.“ Le Monde, 31.srpna 1968. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1968/08/31/une-rentree-litteraire-vaillante-mais-un-peu-grise-i-du-cote-du-roman-francais_3066157_1819218.html#zvzCVbpdjP5LG4FZ.99 [cit.12. června 2015]. 28 P.R. „La Plaisanterie, de Milan Kundera.“ Le Monde, 9.listopadu 1968. Dostupné z: http:// www.lemonde.fr/archives/article/1968/11/09/laplaisanterie-de-milan-kundera_2487475_ 1819218.html#oPePY0jk4pYFBUd2.99 [cit.4. června 2015]. OPEN ACCESS 128 SVĚT LITERATURY 58 aoriginální reflexe lidského osudu ajeho společných prvků ve všech režimech, jakými jsou mládí, stárnutí, vykořenění, nicotnost apotřeba činnosti.29 Podle autora je Kundera „střízlivým analytikem socialistické reality asoučasně křehkým básníkem věcí lásky“.30 Za první vlaštovku politické interpretace Žertu můžeme považovat článek Pavla Tigrida uveřejněný ještě před tím, než byla kniha vydána. Tigrid vúvodu svého článku „Vingt ans après“31 ze Žertu icituje. Román podle něho dokumentuje především revoluční odhodlání mladých komunistů: Citace pochází zrománu Žert (brzy vyjde vnakladatelství Gallimard) českého spisovatele Milana Kundery. Velmi věrně popisuje revoluční horlivost planoucí vsrdcích mnohých komunistů ještě před dvaceti lety vúnoru 1948.32 Nicméně na počáteční politické aideologické čtení Kunderových děl má zvelké části vliv Aragonova předmluva kŽertu. Aragon zde nejprve vytváří Kunderův medailonek, vněmž zmiňuje jeho komunistickou minulost, básnickou idramatickou tvorbu apřeklady Apollinaira do češtiny, včetně studií zabývajících se básníkovým dílem. Ve své předmluvě nazvané „Román, který považuji za hlavní dílo“,33 Aragon oceňuje Kunderův román jako „jeden znejvětších románů dvacátého století“ azároveň ho používá jako důkaz toho, že románový žánr je pro člověka bažícího po poznání pravdy zcela nezbytný. Román totiž dokáže ukázat skutečnosti, jež by jinak zůstaly skryté. Když říkám, že Kunderův román dokáže více než všechny představitelné inepředstavitelné politické dokumenty osvětlit situaci, která tam panuje více než dvacet let aopravdovou tragédii, jejímiž jsme dnes svědky […] ano, ve světle nových událostí mi Žert vysvětlil nevysvětlitelné, přestože kniha nemluví, obohatila naše oči auši vnovinách arozhlase. Je třeba číst tento román, je třeba mu věřit.34 29 Tamtéž. „La Plaisanterie est sans doute tout cela. Mais elle est en même temps, sinon avant tout, un grand roman de l’amour charnel, une réflexion souvent profonde et originale sur la destinée humaine et ses données premières communes à tous les régimes, tels la jeunesse, le vieillissement, le déracinement, la vanité ou la nécessité de l’action.“ 30 Tamtéž. „… l’analyste lucide d’une réalité sociale et le poète subtil des choses de l’amour.“ 31 Tigrid, Pavel. Vingt ans après. Le Monde, 23.února 1968. Dostupné z: http://www.lemonde. fr/archives/article/1968/02/23/vingt-ans-apres_2478249_1819218.html#QWHPE5E7O4C TOqmK.99 [cit.4. června 2015]. 32 Tamtéž. „La citation est tirée du roman la Blague (à paraître sous peu chez Gallimard) de l’écrivain tchèque Milan Kundera. Elle décrit très fidèlement l’ardeur révolutionnaire qui brûlait alors dans le cœur des nombreux communistes il y ajuste vingt ans, au moment du coup de Prague.“ 33 Aragon, Louis. „Ce roman que je tiens pour une œuvre majeure.“ In Kundera, Milan: La Plaisanterie, Paris : Gallimard, 1968, s.1–6. 34 Tamtéž, s.4: „Quand je dis que le roman de Kundera, plus que tous les documents politiques imaginables et inimaginables, éclaire la situation qui s’est en pres de vingt ans créé, et ala vraie tragédie de quoi nous assistons aujourd’hui [cit.…] oui, dans le développeOPEN ACCESS LENKA SUCHOmELOVá 129 Román se podle něho stává svědectvím otom, co chtěli politici ukrýt, aposkytuje tak francouzským čtenářům potřebný kontext, který by jinak zůstal utajen. Aragon vyjadřuje svou lásku kČeskoslovensku išok ze srpnových událostí. Obává se „Biaffry ducha“35 vnaší zemi, což jen dokládá, jak tragicky abeznadějně tehdejší situaci viděl.36 Aragonova přemluva zajistila románu okamžitou pozornost médií aobrovskou popularitu.37 Předmluva neprošla bez povšimnutí ani vSovětském svazu, který se krátce nato vúnoru 1969 rozhodl zakázat distribuci Aragonových Francouzských listů. Mezi důvody ktomuto zákazu časopisu na celém území Svazu byly uvedeny jednak články týkající se vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, jednak Aragonova předmluva kŽertu.38 To, že Aragon mluvil vsouvislosti se sovětskými vojsky o„okupaci“, se však nelíbilo ani některým Čechům, např.Jiřímu Tauferovi: Taufer vyčítá Aragonovi, že použil slovo „okupace“, aprohlašuje: Jestliže používáte tento termín, který je nejhrubším označením pro zásah, abyste nepřímo označil socialistické spojence socialistického Československa jako okupanty, neuvědomujete si, že si půjčujete tuto urážku ze slovníku našich azahraničních reakcionářů.39 Po letech se kAragonově předmluvě vrací francouzský měsíčník Le Franc-Tireur, který na počátku roku 1982 vydává její parodii. Šéfredaktor Guy Konopnicki, bývalý ment des faits, la lumiere de La Plaisanterie m’expliquait l’inexplicable, et cela même dont le livre ne parle pas, et qui aenrichi nos yeux et nos oreilles, dans les journaux, les radios. Il faut lire ce roman, il faut le croire.“ 35 Tento obrat je citován prakticky ve všech článcích, které se oAragonově předmluvě zmiňují. Např.Casanova, Philippe: „Chronique politique.“ La Revue administrative, nº125, září– říjen 1968, s.649–652. 36 Aragon, Louis. „Ce roman que je tiens pour une œuvre majeure.“ In Kundera, Milan: La Plaisanterie, Paris : Gallimard, 1968, s.6. „Je me refuse à croire qu’il va se faire là-bas un Biaffra de l’esprit. Je ne vois pourtant aucune clarté au bout de ce chemin de violence.“ 37 „Je me refuse à croire qu’il va se taire là-bas un Biafra de l’esprit.“ Le Monde, 11.října 1968. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1968/10/11/je-me-refuse-a-croire-qu-il -va-se-taire-la-bas-un-biafra-de-l-esprit-ecrit-m-louis-aragon_2492721_1819218.html#QQ E5Oa9VS2EHMoV1.99 [cit.4. června 2015]. 38 „Les Lettres françaises indésirables en U.R.S.S.“ Le Monde, 6.února 1969. Dostupné z: http:// www.lemonde.fr/archives/article/1969/02/06/les-lettres-francaises-indesirables-en-u- -r-s-s_2428792_1819218.html#GPB38sJxZRkm4ZkY.99 [cit.4. června 2015]. 39 „L’organe des syndicats attaque M.Aragon.“ Le Monde, 10.listopadu 1969. Dostupné z: En savoir plus sur http://www.lemonde.fr/archives/article/1969/11/10/l-rsquo-organe-des-syndicats-attaque-m-aragon_2442772_1819218.html#1Q7z52pEwTAhVqMI.99 [cit.4.června 2015]. „M. Taufer reproche à M.Aragon d’avoir employé le mot ‚occupation’ et déclare: ‚Si vous employez ce terme, qui est la forme la plus grossière de l’immixtion, pour désigner indirectement les alliés socialistes de la Tchécoslovaquie socialiste comme occupants, vous ne vous rendez pas compte que vous empruntez cet outrage au vocabulaire de notre réaction intérieure, ainsi que de la réaction internationale’.“ OPEN ACCESS 130 SVĚT LITERATURY 58 člen Svazu komunistických studentů, se vyjadřuje kriticky zejména kAragonově vyjádření o„biafře ducha“ aojeho pozdější kritice situace vPolsku.40 Jak už bylo řečeno, většina recenzí Kunderova prvního románu se zaměřovala na ideologické aspekty díla. Jednou ztěch, která částečně vycházela zautorovy vlastní interpretace, byla recenze, nebo spíše rozhovor sautorem, uveřejněný vQuinzaine Littéraire.41 „Tento román není ideologický. Důležité je psaní nebo akce. Autor nijak nevychází znedávné minulosti“,42 cituje jeho autor Lapouge Kunderu. Přesto upozorňuje ina politickou rovinu díla. Hlavní je sice možná příběh Luciiny nešťastné lásky adalší dějové linie, přesto kritik hodnotí jako největší přínos románu to, že čtenářům ukazuje politickou situaci vČeskoslovensku před Pražským jarem. Kunderovo dílo chápe jako román–svědectví, ato nejen odobě, ale ioautorově životě. „Připomínajíce Kunderův život, nacházíme stejné protiklady, stejné anomálie vjeho románu.“43 Sám Kundera vrozhovoru upozorňuje na některé politické aspekty svého románu: Vzpomínáte si vmém románu na příběh omoravském folkloru, na naše staré písničky, ukterých se stalinismus snaží zachovat jejich hudební podobu ajejich tradiční obsah nahradit politickými poučkami. To je dost důležité téma, které metaforicky ukazuje situaci, kterou jsme zažili.44 Kundera je vnímán především jako jeden ze svědků toho, co se děje „za oponou“. Claude Roy sezval počátkem listopadu 1968 Kunderu, Škvoreckého aLiehma, aby snimi hovořil ominulosti abudoucnosti českého národa.45 Kundera se zde představil jako hrdý český autor. Podle jeho slov je českým autorem dokonce dvakrát: „Protože český spisovatel je už více než půl století dvojnásobně Čechem. Jednak proto, že se vČechách narodil, jednak proto, že si vybral svou zemi, svůj národ azvolil si svůj jazyk.“46 40 „Franc-Tireur parodie la position d’Aragon sur les événements de Tchécoslovaquie“. Le Monde, 5.ledna 1982. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1982/01/05/ franc-tireur-parodie-la-position-d-aragon-sur-les-evenements-de-tchecoslovaquie_28987 22_1819218.html#fXlZOWiJOEaQiuLH.99 [cit.5. června 2015]. 41 Lapouge, Gilles. „Milan Kundera nous parle de ‚La Plaisanterie’.“ Quinzaine Littéraire, nº60, 1.listopadu 1968. 42 Tamtéž. „Ce roman n’est pas idéologique. L’essentiel est l’écriture ou l’action. L’auteur ne tire aucune leçon de ce récent passé.“ 43 Tamtéž. „Si l’on évoque la vie de Kundera, c’est qu’on retrouve les mêmes contradictions, les mêmes anomalies dans son roman.“ 44 Tamtéž. „Vous vous souvenez, dans mon roman, de cette histoire du folklore morave, de nos vieilles chansons dont le stalinisme voulait conserver la forme musicale pour en remplacer le contenu traditionnel par un endoctrinement politique. C’est un thème assez important, je lui accorde une signification métaphorique de toute la situation que nous avons vécue.“ 45 Roy, Claude. „Milan Kundera, Joseph Skvorecky et Antonin Liehm parlent.“ Le Monde, 9.listopadu 1968. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1968/11/09/milan-kundera-joseph-skvorecky-et-antonin-liehm-parlent_2486924_1819218.html#wO4GDUH7qmVJi1CS.99 [cit.4. června 2015]. 46 Tamtéž. „Parce qu’un écrivain tchèque, depuis plus d’un demi-siècle, est deux fois tchèque: d’abord parce qu’il est né en Bohême, et ensuite parce qu’il achoisi sa patrie, voulu sa nation et élu sa langue.“ OPEN ACCESS LENKA SUCHOmELOVá 131 Vroce 1969 Le Monde stále sleduje posrpnovou situaci vČeskoslovensku azaznamenává obnovení měsíčníku Plamen, vněmž je Kundera jmenován redaktorem.47 Od počátku sedmdesátých let Kunderova hvězda stoupá na francouzském nebi stále výš. Kunderovo jméno se často objevuje vtextech ojiných českých autorech, např.Škvoreckém,48 Nezvalovi,49 Páralovi,50 Krejčovi51 aj. Spisovatel slouží jako čelný představitel československé kultury, jako „referenční bod“, který autoři používají pro usnadnění orientace svých čtenářů. Bývá na něho odkazováno ivtextech sovětských autorů.52 Prakticky ve všech kunderovských článcích je po celá sedmdesátá léta připomínán autorův první román – Žert. Kundera sám ho při mnoha příležitostech vykládá. Snaží se zabránit politické interpretaci svého díla aupozorňuje na jeho literární aestetickou stránku. Vrozhovoru sNormandem Bironem mimo jiné upozorňuje na propracovanou kompozici románu: Když jsem začínal psát Žert, už od začátku jsem například věděl, že román bude rozdělen na sedm částí, znichž první, třetí apátá budou vyprávěny hlavní postavou, Ludvíkem, zatímco druhá, čtvrtá ašestá budou vyprávěny jinými postavami asedmá bude polyfonická, bude současně vyprávěna třemi postavami. Promyšlená konstrukce je pro mě základ. Není to racionální kalkul, ale spíše jakási podvědomá obsese.53 47 „La date des élections législatives sera précisée avant la fin du mois de juin.“ Le Monde, 10.února 1969. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1969/02/10/ la-date-des-elections-legislatives-sera-precisee-avant-la-fin-du-mois-de-juin_2430879_ 1819218.html#u6wSSAVP3e3GsM21.99 [cit.4. června 2015]. 48 Bousouglou, Amber. „ ‚L’escadron blinde’ de Josef Skvorecky.“ Le Monde, 31.ledna 1970. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1970/01/31/l-escadron-blinde-de- -josef-skvorecky_2654414_1819218.html#mrmJKtDOxOfPhwBQ.99 [cit.9. května 2015]. 49 Marcorelles, Louis „,Valérie au pays des merveilles’ d’après Viteziav Nezval.“ Le Monde, 3.března 1971. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1972/03/03/valerie -au-pays-des-merveilles-d-apres-viteziav-nezval_2380120_1819218.html#Aw9mQrMKF dRB7hA7.99 [cit.9. května 2015]. 50 Wagener, Françoise. „Le petit monde de Vladimir Paral.“ Le Monde, 17.ledna 1975. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1975/01/17/le-petit-monde-de-vladimir-paral_2600608_1819218.html#Lf2WF89OQipo7upr.99 [cit.9. května 2015]. 51 Copfermann, Émile. „Les derniers rappels du théâtre Za Branou.“ Le Monde, 22.června 1972. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1972/06/22/les-derniers- -rappels-du-theatre-za-branou_2391073_1819218.html#Pm8Bel4Jxfl6tlvk.99 [cit.9. května 2015]. 52 Daix, Pierre. „Siniavski conteur fantastique et critique littéraire.“ Le Monde, 26.srpna 1973. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1973/08/16/siniavski-conteur-fantastique-et-critique-litteraire_2562018_1819218.html#5srfRFFpJc0fdIq6.99 [cit.9. května 2015]. 53 Biron, Normand. „Entretien avec Milan Kundera.“ Liberté, vol.21, nº1, 1979, s.19–33. Dostupné z: http://id.erudit.org/iderudit/60129ac [cit.9. května 2015]. „En commençant à écrire La Plaisanterie, je savais par exemple, dès le commencement, que le roman serait divisé en sept parties dont la première, la troisième et la cinquième seraient racontées OPEN ACCESS 138 SVĚT LITERATURY 58 chodní kultury. Spisovatel vysvětluje francouzskému publiku, jak vypadá kulturní, především literární, svět vČeskoslovensku, jak funguje cenzura, index, výslechy, pronásledování, propagování ruské kultury na úkor domácí tvorby apod.91 Veřejně se vyjadřuje kpolitické situaci ve své vlasti ivdalších socialistických zemích, především vMaďarsku.92 Zabývá se jejich uměním, zejména literaturou, hledá paralely mezi socialistickými autory, seznamuje sjejich dílem francouzské čtenáře. Vtěchto srovnáních se často opírá oKafku ajeho romány. Ne všichni ovšem Kunderovu dílu fandili. Bielsky nazývá Kunderovo dílo, podobně jako Bulgakovovu tvorbu, nehodnou socialistické země asouhlasí sčeskoslovenskou cenzurou.93 Deník Le Monde vroce 1972 rovněž připomíná československou kritiku Kunderova románu Žert vtýdeníku Tvorba:94 Kromě toho, že na počátku sedmdesátých let získává Milan Kundera za Život je jinde své první francouzské ocenění Prix Médicis za nejlepší zahraniční román, stává se pro mnohé francouzské kritiky nejen vrcholným reprezentantem československé literatury, ale současně iuznávaným představitelem zahraniční literatury vůbec. Nutno dodat, že vtéto době je francouzské publikum zaměřeno především na vlastní tuzemskou produkci aozahraniční romány čtenáři obecně neprojevují příliš velký zájem. Přesto patří Kundera kněkolika vyvoleným zahraničním autorům pravidelně citovaným mezi nejčtenějšími spisovateli.95 Na počátku roku 1974 se Kundera dokonce stává členem komise pro udělování literární ceny Seguier, která si klade za cíl každý rok vybrat jednoho ve Francii neznámého či málo známého zahraničního autora aseznámit sjeho dílem francouzské čtenáře. Ti by měli touto cestou poznat odlišný literární temperament, než na jaký byli dosud zvyklí.96 Vprvle-spiegel-publie-une-liste-des-signataires-de-l-appel-a-l-aide-lance-a-l-u-r-s-s-en-aout1968_2457545_1819218.html#22FIIZvekmZ1FLbi.99 [cit.9. května 2015]. 91 Bousoglou, Amber. „Milan Kundera: En vidante une nation de sa culture on la condamne à mort.“ Le Monde, 19.ledna 1979. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1979/01/19/milan-kundera-en-vidant-une-nation-de-sa-culture-on-la-condamne- -a-mort_2786536_1819218.html#ckq2iRdQj8rDoMwj.99 [cit.9. května 2015]. 92 s.a. „Première séance (lundi, le 2 octobre 1978, seize heures).“ Liberté, vol.21, nº4–5, 1979, s.5–40. Dostupné z: http://id.erudit.org/iderudit/60186ac [cit.9. května 2015]. 93 Grenier, Roger. „Une peinture burlesque des premiers années de la révolution ‚Cœur de Chien’, de M.M.Boulgakov.“ Le Monde, 5.února 1971. Dostupné z: http://www.lemonde. fr/archives/article/1971/02/05/une-peinture-burlesque-des-premieres-annees-de-la-revolution-c-ur-de-chien-de-mm-boulgakov_3061457_1819218.html#iJhs2cByPpyV1Brw.99 [cit.9. května 2015]. 94 „M. Husak rend hommage aux troupes soviétiques d’occupation.“ Le Monde, 9.května 1972. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1972/05/09/m-husak-rend- -hommage-aux-troupes-sovietiques-d-occupation_2383681_1819218.html#6gac9KzyAxP SpPch.99 [cit.9. května 2015]. 95 Alexakis, Vassilis. „Ce que les Français ont lu cette année.“ Le Monde, 28.června 1974. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1974/06/28/ce-que-les-francais-ont- -lu-cette-annee_2541723_1819218.html#3703IIUEAd1kkACl.99 [cit.9. května 2015]. 96 „Le Prix Seguier.“ Le Monde, 8.února 1974. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1974/02/08/le-prix-seguier_2532805_1819218.html#00IE51p7QhkD7ebo.99 [cit.9. května 2015]. OPEN ACCESS LENKA SUCHOmELOVá 139 ním roce své existence je cena udělena rakouskému autorovi Thomasi Bernhardovi.97 Vrozhovoru sVivien Forresterovou Kundera přiznává, jak se změnil jeho postoj kcílovému publiku jeho románů: Vroce 1970 jsem najednou ztratil publikum, okterém jsem si myslel, že je moje aže píšu pro ně. Přesto jsem psal dál apořád stejně. Uvědomil jsem si, že nepíšu pro jedno konkrétní publikum, ale pro všechny.98 Vroce 1975 se objevuje další adaptace Kunderovy knihy, tentokrát je to Valčík na rozloučenou ve filmovém zpracování Jeana Pierra Blanca.99 Včervenci 1975 se vdeníku Le Monde objevuje zpráva, že od počátku akademického roku „jeden znejlepších současných československých spisovatelů“100 bude vyučovat na univerzitě vRennes, která ho pozvala krátce poté, co obdržel cenu Médicis. Spisovatel opouští Československo 20.července 1975. Počátkem srpna přijíždí do Paříže anásledně do Rennes. Začátkem října nový profesor srovnávací literatury zahajuje svůj první seminář vzahraničí— „Román Franze Kafky akulturní tradice střední Evropy“.101 Československé autority spisovateli údajně povolily dočasně odcestovat. Před svým odjezdem Kundera veřejně prohlásil, že vžádném případě nemá vúmyslu opustit svou zemi natrvalo.102 Stává se tak „Pražákem zRennes“,103 „jediným českým spisovatelem žijícím vzahraničí, který není emigrantem aani se jím netouží stát. Francie se mu stala literární vlastí“,104 jelikož vjeho skutečné vlasti byly vté době 97 „Le prix Séguier au romancier autrichien Thomas Bernhard.“ Le Monde, 28.května 1974. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1974/05/28/le-prix-seguier-au-romancier-autrichien-thomas-bernhard_2522304_1819218.html#PCQOAh67QTklTuTZ.99 [cit.9. května 2015]. 98 Forrester, Vivien. „Milan Kundera.“ Ina. fr, 1975. Dostupné z: http://www.ina.fr/video/ CPB76065770/milan-kundera-video.html [cit.9. května 2015]. 99 „Décès du réalisateur Jean Pierre Blanc.“ Le Monde, 23.května 2004. Dostupné z: http:// www.lemonde.fr/archives/article/2004/05/23/deces-du-realisateur-jean-pierre-blanc_ 365957_1819218.html#bAv34KQiuj6WDRx7.99 [cit.18. září 2015]. 100 „L’écrivain Milan Kundera est autorisé à enseigner en France.“ Le Monde, 23.července 1975. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1975/07/23/l-ecrivain-milan-kundera-est-autorise-a-enseigner-en-france_2574614_1819218.html#PuZeijjtvEYbepMC.99 [cit.9. května 2015]. 101 Ricard, François. „Bibliographie de l’œuvre.“ Kundera, Milan: Œuvre, Paris : Gallimard, 2011, s.1447. 102 „L’écrivain Milan Kundera est autorisé à enseigner en France.“ Le Monde, 23.července 1975. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1975/07/23/l-ecrivain-milan-kundera-est-autorise-a-enseigner-en-france_2574614_1819218.html#PuZeijjtvEYbepMC.99 [cit.9. května 2015]. 103 Poirot-Delpech, Bertrand. „Humour sombre du métèque.“ Le Monde, 14.července 1978. Dostupné z: http://www.lemonde.fr/archives/article/1978/07/14/l-humour-sombre-du-meteque_2999398_1819218.html#a7jEzGJGYOrPYvQ4.99 [cit.9. května 2015]. 104 Wagener, Françoise. „La Valse aux adieux.“ Le Monde, 23.ledna 1976. Dostupné z: http:// www.lemonde.fr/archives/article/1976/01/23/la-valse-aux-adieux_2957037_1819218.html #OBB7DiYs2pzi1Cai.99 [cit.9. května 2015]. OPEN ACCESS 140 SVĚT LITERATURY 58 jeho knihy vyňaty zknihoven abylo mu zakázáno publikovat. Právě tehdy skutečně začíná Kunderův boj proti politické aideologické interpretaci jeho románů, boj za ideu střední Evropy, boj za román, které známe tak dobře zpozdějších let. To už je ale jiný příběh. OPEN ACCESS