Editorial: Dětství a mládež v socialistickém Československu

Editorial Dětství amládež vsocialistickém Československu Jan Randák— Martina Winkler Vprvní polovině listopadu 1961 projednávalo plénum Ústředního výboru Komunistické strany Československa Návrh usnesení ÚV KSČ opráci mezi mládeží, který připravil člen politického byra strany ablízký spolupracovník Antonína Novotného Jiří Hendrych. Znění aposelství textu jsou jasná. Ústřední výbor vedoucí strany deklaroval, že hlavní váha dalších úkolů spojených sbudováním komunismu bude ležet právě na bedrech současné mládeže. Bylo proto třeba mladé pokolení na její poslání cíleně avědomě připravovat, neboť pouze připravená mládež může náročné azávažné úkoly splnit se ctí. Kúspěšnému postupu však měla všechny předpoklady, jak dokazoval Hendrychův text: „Vždyť vyrůstá již vsocialistické společnosti, je vzdělanější, uvědomělejší, fyzicky imorálně pevnější, než mohla být jako celek kterákoli předcházející generace.“ Je to „mládež pracovitá, se zdravým sebevědomím, sčestným, opravdovým vztahem kživotu, prodchnutá touhou prožít jej plodně aužitečně. Osvém vřelém vztahu ksocialistické společnosti podala nesčetné důkazy svou obětavou prací ainiciativou.“ Ajaká měla být tato mládež dalšího budování komunismu vzemi? Všestranně vzdělaná, fyzicky zdatná, kulturně vyspělá, „aby vše, co podniká, bylo prostoupeno vysokou komunistickou ideovostí, vědomím, že kveliké perspektivě komunismu lze dospět jen usilovnou každodenní prací.“1 Proč na místě editorialu připomínka jednoho politického usnesení? Proč uvádět konkrétní slova stranického textu? Důvod je jednoduchý, Hendrychův elaborát je příhodným vstupem do monotematického čísla Dětství amládež vsocialistickém Československu jakožto zkonstatování, či lépe nastolování momentální pravdy ostavu avyhlídkách československé mládeže na prahu šedesátých let. Tedy vdobě, která se již právě iHendrychovým prostřednictvím sjistým uspokojením ohlíží zpět do nedávné minulosti na vykonanou práci vobdobí po únoru 1948 ajež současně před sebou tuší, nebo alespoň chce tušit avidět budoucnost— vývoj (ideálně) usměrňovaný politickými opatřeními azásahy, formativním působením expertů voblasti výchovy icelých vzdělávacích institucí či řízením aorganizací volnočasových aktivit mládeže. Hendrychovu stranickému podkladu jsme tak na tomto místě přisoudili užitečnou funkci kontrastní fólie pro čtení apoznatky jednotlivých studií tohoto čísla. Vždyť jeho text už zprincipu vlastní existence nesděluje nic menšího, než že děti amládež byly zásadní pro programatiku komunismu, pro kolektivní identitu dobového zřízení. Cesta vpřed apřechod do nové fáze historického vývoje byl dán právě do souvislosti sdětmi amládeží. Nicméně Hendrych před čtenáři vykresluje mladé generace ideální, kdežto autoři jednotlivých příspěvků se věnují itěm dětem amladým, kteří 1 Národní archiv, fond Ústřední výbor, Kancelář 1. tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného— I. část, kart. 25, inv. č.XXX, Návrh usnesení ústředního výboru KSČ opráci mezi mládeží, s.1–2. OPEN ACCESS 6 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2018 vpozitivně aoptimisticky laděných proklamacích mnoho místa neměli. Tak nějak vduchu písně předsedy JZD (ztvárněného Josefem Kemrem) ve Starcích na chmelu: „Nemáme rádi mládí, když dovádí ařádí, ale máme rádi mládí, když elán neztrácí“. Ajaké texty se oavizované „zrcadlení“ pokouší? Že se péče oděti amládež stala skutečně důležitou otázkou Československa po druhé světové válce ipo nástupu komunistické diktatury vúnoru 1948, ukazuje vzajímavém textu Michal Korhel na příkladu zcela jistě specifického zacházení sdětmi narozenými ve smíšených česko- -německých/německo-českých manželstvích. Nicméně ne vždy se výchova dětí amládeže dařila, atak ke slovu přišly různé mechanismy atechniky nápravy špatně vychovaných dětí amládeže. Opřípadech, kdy se výchova nového člověka rozpadala, píše ve svém článku Jana Černá. Ta se vrámci zvoleného tématu dotkla mimo jiné iškol pro mládež vyžadující zvláštní péče, potažmo škol zvláštních. Přímo této problematice se věnoval celým svým příspěvkem Jan Randák, který upozornil na role aúčely přisuzované právě těmto školám určeným dětem se sníženými duševními schopnostmi— vztahovaly se ina žáky zvláštních škol vize formování nového socialistického člověka? Mohly se stát idefektní děti, jak onich psaly dobové prameny, novým socialistickým člověkem? Otázka výchovy je rovněž ústředním motivem příspěvku Martiny Winkler. Na příkladu pedagogické apopulární literatury ukazuje, že právě pedagogika se stala klíčovým tématem vsocialistickém Československu doprovázeným debatami otom, komu vlastně výchova primárně přináleží— akademicky vzdělaným expertům a/nebo pečujícím rodičům (azejména matkám)? Christiane Brenner poté přesouvá čtenářovu pozornost ktématu možná zatím příliš nereflektovanému, ale přesto zhlediska výpovědní hodnoty odobových poměrech významnému. Její studie je věnována ekologickému mládežnickému hnutí Brontosaurus. Brenner zajímavě analyzuje různé interpretace aočekávání aktérů hnutí— zatímco zakladatelé hnutí chtěli poskytnout mladší generaci vědomosti oochraně životního prostředí, mnozí mladí účastníci viděli Brontosaurus spíše jako místo pro realizaci alternativního způsobu života. Apro Socialistický svaz mládeže byl Brontosaurus součástí snahy mobilizovat mládež novými druhy aktivit. VHendrychově citovaném dokumentu byla akcentována fyzická zdatnost mládeže arovněž itohoto aspektu si dvě nabízené studie všímají. Marek Fapšo sJanem Randákem se ve společném článku věnovali komparaci školní tělesné výchovy vobdobí osvícenství apo nástupu československého komunistického režimu. Čtenář může posoudit, nakolik se jim podařilo ověřit, že významným aspektem československého stalinismu byla právě vosvícenství rozvržená modernita výrazně se promítající do programového zacházení slidskými těly během školního tělocviku. Vrámci regionálně koncipovaného zkoumání zase Magdalena Vlasáková přibližuje účely arole připisované vrámci státní politiky tělovýchovy asportu konkrétně lednímu hokeji. Autorka ukazuje, že vrámci organizace apěstování tohoto populárního odvětví vlastně vůbec nemuselo jít opříslovečné branky— body— vteřiny, ale mnohem spíše oformování fyzické zdatnosti hráčů apěstování jejich zdravotních ahygienických návyků: co záleží, který tým vyhraje, vždy vyhraje socialistický (zdravý azdatný) lid. Obsáhlou materiálovou studii ovztahu české trampující mládeže klegendárnímu spisovateli Jaroslavu Foglarovi připravil Jan Mareš. Sdetailní znalostí Jestřábovy koOPEN ACCESS Jan RanDÁK— MaRTIna WInKLER 7 respondence autor prozkoumal povahu trampského hnutí šedesátých let 20.století. Všímá si přitom, že podobu trampingu částečně ovlivnily ipokusy Československého svazu mládeže oetablování tábornictví, které mělo za cíl podchytit neorganizované trampy vrámci jednotné socialistické výchovy. Podobně jako Christiane Brenner iJan Mareš nakonec sleduje formativní pokusy státu vůči československé mládeži ajejímu volnému času. Již mimo samotné téma dětství amládeže nakonec stojí regionálně koncipovaná studie polského badatele Michaela Morys-Twarowského ovztahu mezi náboženstvím, jazykem anárodností vTěšínsku, voné— jak sám autor píše— ideální laboratoři výzkumu národních identit anacionalismů. Vedle studií však stojí za zmínku irecenzní texty toho čísla. Vprvé řadě je třeba upozornit na kritické, ale fundované zhodnocení knihy Michala Macháčka oGustávu Husákovi zpera Miloše Havelky. Oproti dosud převládajícímu pozitivnímu přijetí knihy včeské veřejnosti poukazuje Havelka na koncepční limity Macháčkovy práce. Ta je mu přitom zároveň prostředkem reflexe historiografie českých dějin přesvědčené otom, že „vrcholným vědeckým výkonem je kompletizace pramenů, jejich lineár ní uspořádání ajednodimensionální zprostředkování“, jak autor dodává vzávěru své recenze. Věříme však, že příspěvky tohoto čísla vykračují ztradice psaní, vůči které se Miloš Havelka vymezuje, aže se tento monotematický sešit neztratí vřadě textů aprojektů věnovaných vdomácím prostředí tématu dětství amládeže. Editoři tohoto čísla si jsou samozřejmě vědomi, že předkládané číslo není žádným solitérem, ale je naopak výrazem momentálního zájmu oproblematiku dětství amládí projevujícího se vzahraničním ivtuzemském prostředí stále rostoucím množstvím studií, diplomových či bakalářských prací icelých knih.2 Znich se dozvídáme okaždodenním životě dětí, mládeže, rodičů iučitelů, oinstitucích školní amimoškolní výchovy, oideologických představách otom, jak má vypadat ideální dětství, vtom ito „šťastné socialistické“, onormativních koncepcích izacházení sdětmi irodinami, které dobové normě neodpovídaly. Věříme, že jednotlivým autorům tohoto sešitu osocialistickém Československu se podařilo jít ještě dále. Že se jim podařilo historizovat dětství amládí, tedy zkoumat, jaké představy onich existovaly, jaká politická, kulturní, sociální opatření tyto představy měly prosadit ajak děti amládež vtéto společnosti nakonec žily. Zcela jistě jde ofascinující výzkum. 2 Na tomto místě nebudeme na velké množství patřičné literatury odkazovat. Na relevantní tvorbu upozorňují jednotlivé studie vdostatečné míře. OPEN ACCESS