Jana Hoffmannová, Lucie Jílková, Petr Kaderka (eds.) (2022): Dialog a mluvená čeština. Výbor z textů. Olga Müllerová. Praha: NLN

JANA HOFFMANNOVÁ, LUCIE JÍLKOVÁ, PETR KADERKA (EDS.) (2022): DIALOG AMLUVENÁ ČEŠTINA. VÝBOR ZTEXTŮ. OLGA MÜLLEROVÁ Praha: NLN Marie Krčmová Pozornost lingvistiky se vposledních desetiletích obrací od psaného projevu kautentickým mluveným projevům nejrůznějších zaměření, především kdialogům soukromé povahy. Apo celou tuto dobu mají vtematice nezastupitelné místo studie doc. PhDr. Olgy Müllerové, CSc., které nacházíme na stránkách časopisů nebo vrůzných konferenčních sbornících doma ivzahraničí avposledních letech ivkolektivních monografiích. Samostatného publikování se dočkaly jen její monografie Komunikativní složky dialogického textu (1983) aMluvený text ajeho syntaktická výstavba (1994; přetisk vMnichově r.1997). Studium autentických mluvených textů má uMüllerové počátky už od ukončení vysoké školy. Rezonuje vtom vdané době se rodící zájem ostudium syntaxe mluvených projevů, který trvá— rozšířen ostudium celého komunikačního procesu— dodnes. Významným příspěvkem pro českou lingvistiku je proto vydání souboru autorčiných studií Dialog amluvená čeština (2022), jenž ukazuje myšlenkové okruhy jejích prací od obecněji pojatých studií věnujících se zejména vztahu mluveného apsaného projevu akončící specifickými typy dialogů, jako je církevní, didaktický nebo mediální. Nepokládáme za potřebné sledovat jednotlivé studie, které už byly při prvním vydání recenzovány ajsou často citovány, všimneme si jen celkového pojetí knihy. Specifičnost pohledu Müllerové na (spontánní) mluvený projev spočívá vtom, že je předmětem jejího studia především přirozený dialog. Vněm neřeší primárně otázky spisovnosti, eventuálně správnosti vyjadřování, ale všestranně analyzuje celou komunikační událost. Kpředmětu zájmu tedy přistupuje nikoli od jazyka ajeho rozboru, ale „shora“, tedy od celku, jeho struktury afunkce. Pro tuto publikaci byly původní texty užity jen sminimálními úpravami, takže zároveň můžeme sledovat proměny pojetí tématu nejen uautorky, ale iujejích souputníků. Kniha je rozčleněna do pěti oddílů, které jsou obsahově pokud možno sourodé. První zoddílů se týká fenoménu dialogu obecně, přičemž zaujme především klasifikace typů dialogu. Pohled se neváže jen na české prostředí, takže směřuje kpoznání obecných rysů dialogu amonologu. Jiná ze studií této části knihy se věnuje výstavbě dialogického textu amožností určení jeho jednotek, další tematické výstavbě, jiná vztahu otázek aodpovědí. Podstatné přitom je, že ve všech takových analýzách nebylo možno pracovat stradičními pojmy syntaxe věty atextu, ale bylo nutno nacházet samostatná řešení včetně vhodné terminologie. Druhý oddíl se věnuje, jak ukazuje jeho název, dialogu jako prvku komunikace, tedy zhlediska účastníků, jejich vztahů azáměrů; vpodstatě jde ochápání dialogu jako prostředí kooperace komunikujících. Ani tu se pohled neomezuje jen na českou situaci. Zajímavá je vzhledem kdnešní aktuální genderové tematice analýza dialogu smuži aženami včetně pohledu na typické rysy ženské konverzace, který ukázal, do jaké míry jsou obvyklá negativní vyjádření oženské komunikaci zjednodušující. Zaujme také studie ojazykovém přizpůsobování komunikujících aovyjadřování lékaře OPEN ACCESS MArIE KrČMOVÁ 15 kpacientovi dospělému idítěti. Vstudiích této části už nacházíme více příkladů, které projasňují výklad ausnadňují tak jeho celkové pochopení. Další oddíl knihy je blíže tomu, co tradičně pokládáme za doménu lingvistiky, totiž analýze syntaktické stránky mluvených projevů. Ani tu však nejde oobvyklé syntaktické popisy, nýbrž osnahu zachytit ainterpretovat zfunkčního hlediska to, co je velmi charakteristickou částí spontánních promluv, totiž využití azačlenění prostředků kontaktových nebo členících, oopravy ve formulacích atd. Vesměs jde oprvky, které tradiční syntax nesledovala: vjejí doméně— psaných textech— totiž nejsou díky vědomému zpracování tématu přítomny, ato ani vdialozích krásné literatury. Vnich by vypadaly spíše jako chyby autora, zatímco ve spontánní mluvě jsou naopak běžné, takřka náležité. Soubor studií následující, čtvrté části se obrací kproblematice žánrového zařazení sledovaného okruhu projevů. To je spojeno spohledem na uplatnění standardní aobecné češtiny vpromluvách ana možnosti chápání textů jako realizací určitých tradičních žánrů, eventuálně vytváření žánrů nových. To je dosti obtížné už proto, že sama představa žánrů je vágní akonkrétní žánr má jen minimum rysů, které by byly nezastupitelné. Zaujme zde také studie ovzpomínkových vyprávěních nejstarší generace, která jsou důležitým zdrojem poznání nejen pro strukturu textu apro jazyk, ale také při jejich uplatnění vdnes tolik oceňované orální historii. Vní jsou specifika takových vyprávění důležitým prvkem pro interpretaci textů. Výběr se pak plynule přesouvá ke specifickým typům dialogů, jimž Müllerová věnovala pozornost vrámci práce na některých grantových úkolech. Idíky tomu jde otematiku objevnou zejména vrozboru církevního dialogu. Navazuje tematika pátého oddílu věnovaná mediálním dialogům, tedy dialogům ve své podstatě stylizovaným, které však mají působit spontánním dojmem. Jejich společným specifikem je to, že alespoň jeden zúčastníků má profesionální znalosti azkušenosti (moderátor, redaktor) aže sice probíhá rozhovor mezi přítomnými nebo připojenými na dálku, ale adresátem je vlastně anonymní posluchač, který by měl informace vdialogu přítomné přijmout aměl by být jimi ovlivněn. Platí to nejen pro dialog televizní, kde mají účastníci (moderátor, politik) dostatečné zkušenosti stímto typem relací, ale také pro rozhlasový, do nějž mohou vstupovat ilaici volající do studia. Specifika nachází Müllerová ivdialozích „shostem“, kde obrací pozornost na signály osobního vztahu moderátora sosloveným, které jsou jinak typické pro dialogy soukromé. Vzhledem ktomu, že role médií ve společnosti roste ajejich vyjadřování se vyvíjí, lze očekávat, že bude toto téma ivbudoucnu rozvíjeno. Jen jako doplnění je vpublikaci na závěr stručná studie onespisovnosti vrozhlasových pořadech, jejíž tematika ametoda práce může být podnětem pro další lingvisty včetně studentů. Důležitou roli ve studiích hrají dokladové texty— vybrané úseky transkribovaných dialogů a(vmenší míře) monologů. Jejich zdrojem jsou jak vlastní nahrávky nejrůznějších typů mluvených projevů, tak fond audionahrávek, jehož vznik vÚJČ Müllerová iniciovala, anahrávky pro některé grantové úkoly, na jejichž řešení se autorka podílela. Je samozřejmě obtížné postihnout vpsané podobě autentické promluvy vkomplexnosti, vníž hraje důležitou roli jak samo zvukové ztvárnění, zejména členění textu aintonace, tak neverbální komunikace. Stím se Müllerová OPEN ACCESS 16 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 2/2022 vyrovnávala po všechna léta ajejí řešení bylo přijato dalšími autory. Přesnost transkriptu přitom odráží potřeby studie, což je patrno především na záznamu intonace ve stati osyntaxi. Omezení přesnosti vzáznamu foneticko-fonologické amorfologické stavby textů bylo možné díky tomu, že základ korpusu pocházel ze středních Čech, kde je způsob zápisu obecné češtiny vpodstatě standardizován. Zejména vnejnovějších studiích jsou tu ipřípady zjednodušeného dialektologického přepisu pro texty zMoravy aSlezska, snimiž Müllerová pracovala. Kniha, na niž jsme upozornili, vyšla jako 4.svazek Sociolingvistické edice: jazyk, společnost, interakce vpečlivém apoučeném výběru Jany Hoffmannové, Lucie Jílkové aPetra Kaderky, bývalých kolegů, spolupracovníků anásledovníků jubilantky vÚstavu pro jazyk český, AV ČR. Je doplněna dvěma cizojazyčnými resumé arejstříky věcným ajmenným. Osobní vztah kautorce itematice je patrný jak vúvodu sborníku, tak vpečlivě zpracované bibliografii jubilantky. Nabízí se tu inspirace pro další generaci lingvistů, ato jak díky shromážděným, ne vždy dostupným podnětným studiím, tak díky představení metod práce, které je možno aplikovat vnových souvislostech. OPEN ACCESS