Emil Saudek neboli homo translatorus

Emil Saudek neboli homo translatorus* Michal topor Institut pro studium literatury, Praha [email protected] SYNOPSIS Emil Saudek or Homo Translatorus Emil Saudek (1876–1941) became famous at his time mainly as atranslator, interpreter and therefore apropagator of Březinaʼs and Macharʼs works. The sketch presented here is only an attempt— in the confrontation with parts of the preserved correspondence, handwritten notes and sketches and published texts— to observe and explain in what categories and frames he understood (his own) translation work. KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Emil Saudek; Otokar Březina; Josef Svatopluk Machar; překlad / Emil Saudek; Otokar Březina; Josef Svatopluk Machar; translation. DOI https://doi.org/10.14712/23366680.2019.1.6 MARKETING ZVĚSTOVÁNÍ ANÁRODNÍ PRESTIŽE ČILI HVĚZDNÁ HODINA AJEJÍ (MOŽNÉ) ÚČINKY […] Ale Vaše veledílo otvírá všechny zámky jako čarovný proutek […]“.1 Na podzim 1906 Emil Saudek— toho času třicátník (jihlavský rodák, žijící však od podzimu 1895 převážně ve Vídni; nejprve jako student práv, postupně adotud coby úředník Anglo-Österreichische Bank)— na schůzi zdejšího Pokrokového klubu přednášel na téma „Historický podklad Macharova Juliána Apostaty“.2 Šlo patrně ojeho vů- * Text vznikl vrámci projektu Nalezen vpřekladu. Emil Saudek ažidovsko-česko-německé interakce v„kreativním prostředí“ Vídně, podpořeného Grantovou agenturou České republiky (reg. č.18-06264S). Za cenné podněty a připomínky děkuji Lucii Merhautové. 1 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 26.10.1908, rkp., LA PNP, f. O.Březina (opravuji otvíra na otvírá). Za přepisy dopisů ad. vděčím Anežce Libánské. 2 [Pokrokový klub ve Vídni]. Čas 20, 1906, 19.10., č.288, s.5; „večerní“ přednáška byla situována do „spolkové místnosti Vídeň, I. okres, Grünangerstrasse č.4, přízemí“. OPEN ACCESS 102 SLOVO A SMYSL 31 bec první veřejné literárněkritické vystoupení. Oněkolik měsíců později— vkvětnu 1907— se Saudek představil na téže půdě znovu, jako vykladač Macharovy knihy Vzáři helénského slunce,3 vté době jej už ale posluchači mohli znát také jako překladatele. Když Březinovi vpolovině května adresoval výtisk Čechische Revue spřeloženými básněmi,4 evokoval Saudek krom jiného isociální efekt sebezviditelnění: „[…] Ve zdejších kruzích— pokud jsem posud mohl pozorovat— byl zájem živý. Redaktor Neue Freie Presse Otto Hauser pozval mne na příští týden aneprozradím Vám, jaké odvážné plány sním kuji […]“.5 Vlétě ana podzim 1907 pracoval Saudek na překladu Březinových Rukou, zároveň chystal překlad Macharova Říma. „[…] Jakto, že předkládám Řím pro Čechische Revue?,“ vysvětloval Miloslavu Hýskovi. „Byl jsem ktomu Dubským vyzván, když se sBoos- -Waldeckem nemohl dohodnout. Aještě mně pěkně prosil. Já měl úmysl přeložit Řím rychle do němčiny avydati překlad jako knihu anikoliv jako přílohy pro Č.R. To je myšlenka pánů prof. Krause ap. redaktorů avydavatelů vůbec. Proti tomu neměl jsem právo co namítat, jelikož vydavatelé mně slíbili po uveřejnění této práce vČ.R. vydati ji zvlášť ještě vknize. To bude ale pán Bůh ví kdy.“6 Zásadním, určujícím momentem Saudkovy působnosti na poli literárního prostředkování byl bezpochyby překlad Rukou. Velkou část roku 1908 Saudek věnoval organizaci vzniku knihy, jakmile byla na světě (Březina 1908), počal svazky obesílat redakce novin ačasopisů ivybrané literáty. „[…] Informuji německé umělce oBřezinovi, jak mohu,“ psal Emanuelu Chalupnému. „Psát bude vNeue Freie Presse Otto Hauser, vZeitu Camil [sic!] Hoffmann, jinde Lynkeus-Popper, Adolf Gelber asnad Necker. Exemplář dám Hofmannsthalovi, Gerh. Hauptmannovi, Dr. R.Kassnerovi (jehož adresu hledám, Březina tvrdí, že ten mu porozumí nejlíp), Przesmyckému, Štěpánu Grossmannovi aBruno Willemu. […].“7 Vpostupujícím víru recenzí, zmínek, (nově navazovaných) kontaktů— utvářeném kontextu (Langenohl 2014)— na ohybu zvýšeného Březinova věhlasu rostl ispolečenský status jeho prostředníka, ato jak mezi „spřízněnými dušemi“ zkruhů německojazyčných (pražských, rakouských ipruských), na které překlad Rukou cílil především, tak— jaksi oklikou— ivčeskojazyčném uměleckém aintelektuálním prostředí scentry ve Vídni apředevším vPraze. „[…] Posudky vNovině avPřehledu jste četl. Chalupný mně psal dlouhý nadšený dopis, Šaldova slova mluví oduši nanejvýš dobrotivé, pochopující mé snažení, psal mně prof. Masaryk krátce, ale jadrně své díky […],“ hlásil Saudek Březinovi.8 Proměnu společenského kapitálu pociťoval Saudek itam, kde to patrně nečekal: „[…] Ruce skví 3 [Pokrokový klub ve Vídni]. Čas 21, 1907, Příloha Času kč.145 (Pondělník), 27.5., s.3. 4 Prosa und Verse von Ottokar Březina. Čechische Revue 1, 1906/1907, [květen 1907], s.673–681 (zahrnuty esej Ziele, básně Stumme Begegnung, Wo hörtʼ ich denn schon…?, vše přel. Emil Saudek, aDer Schmerz des Menschen, přel. Jindřich Fleischner). 5 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 14.5.1907, rkp., LA PNP, f. O.Březina. 6 E.Saudek → M.Hýsek, Vídeň, 30.10.1907, rkp., LA PNP, f. M.Hýsek. KArnoštu Krausovi viz Petrbok 2015. 7 E.Saudek → E.Chalupný, Vídeň, 21.10.1908, rkp., LA PNP, f. E.Chalupný. 8 Pozoruhodnou poznámku, naznačující snad podíl Elsy Saudkové na překladu Rukou, učinil ve svém gratulačním dopise Hýsek: „[…] Milostivé paní, jež jistě svým způsobem se práce účastnila, přeji rovněž mnoho radostí aruku oddaně líbám. Pozdravy ihošíčkovi“ OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 103 se zde již udvou kněhkupectví ve výkladní skříni; Bílkovy obrazy jsou obdivovány. / Apřiznávám se, mé okolí bližší, ač nerozumí, přec jeví krásný druh úcty kmé práci. / Prezident naší banky, Morawetz, mne zavolal arozmlouval jsem sním osvé práci, již on se nemůže dost vynadivit. Choval se vůči mně tak laskavě auctivě— on vládce amajitel asi K140.000.000.— jichž svým důmyslem nabyl. Nechci ničeho, ale teď aspoň nedovolí si nikdo zacházeti se mnou pohrdavě neb nespravedlivě. […].“9 Není cílem této studie podrobně sledovat další, byť sebevýznamnější okolnosti či zastavení Saudkova zprostředkovatelského počínání. Jakoukoli rekonstrukci bio- -bibliografické roviny této dráhy lze totiž doplnit tázáním apátráním po aktérově sebeporozumění, po rámcích amotivech, snimiž svou aktivitu sám spojoval; pokusím se vnásledujících odstavcích tuto možnost rozehrát. Nepůjde oto dobrat se pravého základu. Ani sebesoukromější vyjádření neuniká puzení k(auto)stylizaci. Cílem je rozlišení vrstev (nebo snad „habitů“, srov.Prunč 2007, s.48–49), jež se však nejednou— vjednotlivých aktech sebereflexe— prostupují, přecházejí jedna vdruhou. Nezapírám— předjímaje—, že za nejpozoruhodnější ztěchto vrstev považuji tu, jež se nejvíc podobá intimitě asnad je také nejstarší anejtrvalejší: moment, kdy překladatelův vztah kpřekládanému slovu nabývá— zdá se— významu životně zásadního, orientujícího. VRSTVY 1. NáROD(NÍ LItERAtURA ASMÍR) Své angažmá Saudek bezpochyby nejpozději vroce 1908 vztahoval kúsilí „prospěti českému jménu vcizině“,10 od roku 1909 pak jistě ikplánu smíření. Referuje Hýskovi otom, že Hofmannsthal chce psát oBřezinovi, aby „protestoval proti národnostním německým štvanicím, které se nezastavují před uměním“, adodává: „Chci pracovat ktomuto smíru vRakousku svým způsobem. […].“11 Klíčovou součástí tohoto plánu byla vize transferu výsostných duchovních hodnot. „Moje práce nemá se spokojit pouze spřekládáním, nýbrž musí ijiným způsobem ku kulturnímu sblížení pracovat. […],“ psal Růženě Svobodové,12 apo návštěvě Prahy osvatodušních svátcích vzdal vpročeském, nicméně německojazyčném deníku Union městu na Vltavě hold jako faktickému isymbolickému horizontu, který by měl přece Čechy aNěmce spojovat. Tázal se: „[…] Sollte es wirklich ein holder Wahn sein, dass einmal die Weltenuhr die glück- (M.Hýsek → E.Saudek, 22.10.1908, rkp., ES; zmíněný „hošíček“— Erik Adolf Saudek, nar. 18.10.1904 ve Vídni). 9 Tamtéž. 10 E.Saudek → E.Chalupný, Vídeň, 15.10.1908, rkp., LA PNP, f. E.Chalupný; viz též: „[…] Brzo bude Březina slavnou osobností světové literatury, neb bude se psát oněm všudy! / Zatím sBohem avězte, že jsem šťasten, že český duch najde nového velkého uznání vcizině aže tato se dovtípí, že máme ještě víc pokladů, onichž nevědí. […]“ (E. Saudek → M.Hýsek, Vídeň, 27.10.1908, rkp., LA PNP, f. M.Hýsek). 11 E.Saudek → Miloslav Hýsek, Vídeň, 24.4.1909, rkp., LA PNP, f. M.Hýsek. 12 E.Saudek → R.Svobodová, Vídeň, 5.6.1909, rkp., f. R.Svobodová. OPEN ACCESS 104 SLOVO A SMYSL 31 liche Minute zeigt, da die Blicke der beiden Nationalitäten in dieser Stadt einander begegnen, wenn sie dieses Geheimnis von dem Wahrzeichen ihrer Stadt gerade zugeraunt erhalten haben? Dass sie sich dann plötzlich als Naheverwandte [sic!] zu fühlen beginnen? […]“.13 Vtextu— ve hře zájmen— stanul Saudek jako příslušník českého (tedy tzv.malého) národa, představu dorozumění na pražské půdě přitom založil na rovnocennosti, se středem vpoli umění: „es wird einigen“. Byl přesvědčen, že „významní duchové [bedeutende Geister]“ podílející se na „mocném duetu“ zdejšího kulturního života jsou již nyní sto ksobě nalézat cesty, cenit si práce těch druhých, ač to příliš nedávají veřejně najevo; „[n]ěmečtí básníci obdivují amilují vsoukromí naše tvůrce, avšak nahlas to říkají dosud jen zřídka [/d/eutsche Dichter bewundern und lieben im privaten Leben unsere Schaffenden, aber laut sagen sie es noch immer selten. /…/],“ konstatoval, avybízel obě strany kbudování „mostů“ styčné rozpravy (tamtéž). Krédo svého konání vetkl poté do komentáře ke knize Rudolfa Hanse Bartsche Die Haindlkinder: […] Vnárodech všech žijí strážcové statků všelidských. / Jejich láska ku vlastnímu národu není zaslepená. Nejsou do svého lidu zamilováni, ale milují jej. Amilují jej tak, jak toho vyžaduje jejich láska ku setbě, určené pro celé lidstvo. Jsou mezi všemi národy atvoří krásné amocné bratrstvo strážců duchovní žně národů. Jejich zraky stojí ve službách touhy po sbratření. Anikoliv pro pouhý mír, jenž může býti dosti často shnilým ahorším než veselé zápasení, nýbrž pro nový způsob spolupráce, jež je sto vytvořit hodnoty vyšší než roztříštěné energie malých skupin navzájem se nenávidějících. Ajejich zraky pátrají přes hranice do nepřátelské země. Aobracejí slovem ohnivým zraky svých krajanů ku kráse uskutečněné vzemi nepřítele. Ablíží-li se tajní poslové krásy do země jejich, tu je radostně poznávají, uvítají je, skýtají jim pohostinství aobeznamují své známé snimi aspřinášenými dary. / Jedna okolnost překáží dnes již taktice boje nepřátelských národů: Má totiž každý národ ve svém středu tajné zrádce. Atěmi zrádci jsou nejlepší lidé, ajejich zrada jest největším dobrodiním, jež prokazují právě vlastnímu národu. / Ano, buntují se svelikými duchy vnepřátelském území! Jsou snimi vnepřetržitém spojení. Posílají jim svá poselství den za dnem. Ano, zpronevěřují se tužbám svého národa! Ano, jsou tajnými spiklenci budoucího pána, jehož vláda teprve nadejde, jsou dělníky nového společenského celku, zkutého znynějších protivníků. / Umělci avědci, ať vědomě či nevědomě, se sbližují. / Každému nespravedlivému vlastenectví, které znemožňuje poctivý smír mezi národy, podrývají půdu. […] Spravedliví Němci, kteří se nebojí říci, kdy avčem se národům slovanským děje bezpráví, spravedliví Němci, kteří poukazují, včem český národ se jeví vyspělým avčem dává tušiti budoucí bohatství hodnot, cenných pro celé člověčenstvo, spravedliví Češi, kteří se otevřeně vyslovují proti vášnivé zášti národnostní vůči našim německým sousedům, kteří nezamítají přečíst si německou knihu auznávají, že Čechům jest lze ještě se uNěmců poučiti, všichni, kteří se nedávají odstrašiti zlobou nízkých 13 Saudek 1909a, s.2; „Je snad opravdu jen bláhovým přeludem, že světové hodiny jednou ukážou šťastnou minutu, vníž se oči obou národností tohoto města setkají, ve chvíli, kdy jim bude našeptáno toto tajemství znamení jejich města? Že potom náhle začnou cítit vzájemnou spřízněnost?“ (přel. Štěpán Zbytovský, tak idál). OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 105 lidí azaslepeností davů avždy znova aznova hledají cestu sblížení, ti všichni jsou průkopníky nové doby. […] (Saudek 1909b, 21.7., s.1; zde citované české znění odpovídá variantě publikované opůl roku později ve vídeňských Dělnických listech— Saudek 1910). 2. báSNÍK, DÍLO, SLOVO Již vříjnu 1903 Saudek Březinovi psal: „[…] Kéž by mně bylo dopřáno přispěti mohutněji ku rozkvětu Vašich úrod na lánech všech bratrských srdcí! Nyní odpočívá hvězda Vaší tvorby jen nad hlavami po spřízněných duších pátrajících poutníků, kéž by se proměnila vslunce vrážející se sblahodárnou ukrutností do celého tvorstva! / Divokou radostí chvěje se má naděje, že jistě někdy Vaše jméno bude slaveno lidstvem pochopujícím. […] tajemné evangelium lásky, které nám hlásáte zlodičky plující na vlnách nového poznání anového pojetí umění! / Co znamenají mé osobní záležitosti— jich zdar či nezdar— proti této nedočkavé touze viděti krystaly Vaší krásné moudrosti roztavené vkrvi všech bratrů asester? […].“14 Vpolovině května 1905 zval Saudek Březinu do Vídně, vířící zrovna „ruchem slavností Schillerových“. Líčil Březinovi, jak se Schillerem „pilně“ zabývá, apoznamenal: „maně se zastavuji při poznatku, jak ohromnou zásluhu ojeho často ohrožené dílo mělo několik upřímných přátel. / Jak dojemně nás napomínají ti zcela negeniální, drobní lidé, jichž zásluha obásníka není menší než závodících Goetheů aHum boldtů, nezůstati netečnými kVám, vněmž osení budoucna zraje. / Kéž by mé přátelství mohlo být účinným adělným! Zatím nechť se objevuje občerstvujícím porozuměním apečlivým vzděláním vlastního života, zněhož mohou vyklíčit květy ipřátelských skutků kVašemu zdaru. […].“ Vtémže dopise zmínil, že konečně „[p]oznal […] Machara“; „byl jsem uněj aon byl umne“, psal.15 Někdy vlétě či spíše na podzim téhož roku Saudek Březinu poprvé navštívil vJaroměřicích— svůj zážitek zaznamenal v„besídce“ otištěné počátkem listopadu vpražském týdeníku Přehled. Sebe jako (možného) překladatele Březinova díla tu Saudek nevystavil, určitou rámcovou relevanci má nicméně vtom směru pasáž artikulující potřebu zpravit „českou veřejnost, ba víc než jen českou veřejnost“ otom, že „vJaroměřicích nežije snad nějaký snílek ablouznivec, ale učenec-myslitel ve všech skoro oborech“, který— vgoethovské analogii— „napájí sdychtivostí povahy faustovské ze všech pramenů svou žíznivou duši […]“. Přehlédnuta by krom toho neměla zůstat dvě jiná místa: oBřezinovi jako mistru metafor („mistrovství voboru vyslovování ‚architektoniky vidin‘“ a„neslýchaných metaforách“), jemuž přitom záleží především na „praktickém vlivu na život lidský“, vychovatelské rezonanci, a– podobně— o„těžkém stylu ajedinečné jeho obrazotvornosti“, jež však nemají zabránit sdílení: „vtvrdé slupce skrývají se myšlenky mluvící jasně azřetelně…“ (Saudek 1905, s.121). Zjara 1906 Saudek Březinu informoval, že byl „poctěn krásným úkolem přeložiti některé z[jeho, tj.Březinových] básní“. Chtěl se sním znovu setkat, aby mu „své překlady předložil“, básníkovo „živé slovo“ jej nadto mělo posílit „kdalší [zamýš14 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 6.10.1903, rkp., LA PNP, f. O.Březina. 15 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 17.5.1905, rkp., LA PNP, f. O.Březina. Kokolnostem seznámení srov.Saudek 1914. OPEN ACCESS 106 SLOVO A SMYSL 31 lené] práci“.16 Není jasné, kde hodlal tuto práci zúročit, rok nato však již mohl počítat splatformou Krausovy Čechische Revue. Jedním zpartnerů vhovorech opřekladu mu vté době byl Emanuel Chalupný, který měl překlad Březinových básní doprovodit portrétní studií (srov.Chalupný 1907). Vjednom zdopisů adresovaných Chalupnému Saudek kvitoval korektury areagoval (patrně) na to, jak je Chalupný odůvodnil: „[…] Hleděl jsem býti originálu, pokud tomu rytmus dovoloval aduch jazyka německého, věrným. Někdy je ale důležitější nezpronevěřiti se náladě, kterou báseň má vzbudit. Proto jsem někdy volil jiná slova súmyslem maje za to, že celkovou povahou, někdy ipouze akusticky, vyvolávají dojem jako originál. To jen ku mému ospravedlnění […].“ Vybídl Chalupného, aby „zbylé dvě básně“ využil („aspoň jako citáty“) ve své březinovské stati, osvědčuje komentářem ktěmto básním vykladačský vztah kpřekládaným textům: „První (Moje matka) jest nezbytna ku karakteristice osobnosti O.B. adruhá bude ráda přijata uNěmců, jejichž přední mystikové Boha osvém zdokonalení pracujícího dobře znají […].“17 Dialog opřekladu rozvinul Saudek ivdalším dopise, vněmž děkoval „za laskavé pokyny ohledně překládání básní O.Březiny“, vyhlašuje auvažuje dále: „[…] Zamýšlím pokračovati vtomto oboru, pročež si Vašich rad upřímně vážím. Ovšem překládati znamená originálem způsobenou vlastní činnost básnění, aproto se snadno stává, že činnost čistě vědomá, záležející vzachování věrnosti doslovné, má někdy těžké postavení. Smířiti tyto dva požadavky musí být ovšem ideálem adoufám, že se mu přiblížím; máte zcela pravdu, že jistá slova mají svůj jedinečný, privilegovaný význam uO.B. aže zachovati je musí být příkazem.[…].“18 Vpolovině května 1907 evokoval Saudek vdopise Březinovi přednášku, kterou měl společně sHýskem pod hlavičkou vídeňského Pokrokového klubu, včetně „slavnostního ticha“, jež zavládlo „udosti četných přítomných“, když se jim snažili Březinův „obraz, jak vyrostl v[jejich] duších […] sugerovati“: „Mystický sklon doutnající vkaždé duši se roznítil azazářil na zamyšlených tvářích. Tak působí jen ještě Beethoven: ‚budí pláč vnervech‘ […].“ Přiložil čtyři „nové překlady“— básní Tys nešla, Hudba slepců, Jarní noc aČisté jitro—, ažádal avysvětloval: „Vím, že vycítíte, kde jsem měl snahu letem svým sice, ale směrem ideí Vašich rozepjat křídla aže odpustíte, kde se mně tak nepodařilo. Prosím opřímé posouzení těchto básní, které bohda uzří obecenstvo širší. Rým jsem podržel jen vbásni Čisté jitro, protože on sám ku mně přišel. Jinde byl by mně vadil. […].“19 Léto apodzim 1907 Saudek prožíval pod znamením překladu Rukou. Koncem října děkoval Hýskovi za povzbuzující slova: „[…] Člověk potřebuje někdy takové útěchy. Mohu říci, že to, co jsem posud přeložil, stalo se dříve mým duševním majetkem, že jsem vše procítil azažil, ale to co zbývá, činí ohromné obtíže j. k. př. Vedra apak Místa harmonie asmíření, Tichý oceán, Chvíme se nad mocí Tvé vůle— Nechci přistoupiti kpřekladu, pokud se mi obsah asmysl těchto básní ve všech detailech nejeví ve svém skrytém jasu, jenž— otom jsem přesvědčen— vkaždé básni Břez. vězí. Prosím Vás, byste se případně neobtěžoval pronésti několik slov třeba obásni Vedra. Budu Vám 16 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 16.4.1906, rkp., LA PNP, f. O.Březina. 17 E.Saudek → E.Chalupný, Vídeň, 11.4.1907, rkp., LA PNP, f. E.Chalupný. 18 E.Saudek → E.Chalupný, Vídeň, 23.4.1907, rkp., LA PNP, f. E.Chalupný. 19 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 14.5.1907, rkp., LA PNP, f. O.Březina. OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 107 za všechno vděčen. […].“20 Podobně se obracel vprosinci ikBřezinovi, jemuž poslal několik přeložených básní (Prolog, Stráž nad mrtvými, Kolozpěv srdcí, Zpívaly vody, Ruce aČas)— prosil ho, aby „jim věnoval svou vzácnou pozornost jako překladům dřívějším“, pokračuje: „Co jest snad na nich dobrého, děkuji jedině lásce, kterouž si vynutilo Vaše dílo se svou lahodící souměrností ajedinečnou unášející Vírou. Rýmy přišly náhle neočekávaně vPrologu avRytmech se rozhoupaly sloky pod sugescí pilně studovaného ačteného originálu. / Zbývající ještě básně, zejména Vedra, hrozí ještě obtížemi. […].“21 Před Štědrým dnem děkoval Saudek Březinovi „vřele za [jeho] práci věnovanou překladům aza […] dobrotivé uznání“.22 Vměsících předcházejících vstupu knihy Hände na knihkupecký trh (tedy do přelomu září aříjna 1908) se už Saudek nezabýval přímo procesem překladu, Březinovy texty však nadále rozvíjel vpokusech ojejich výklad. „[M]ám již skoro dokončenou studii pod názvem: Pokus ovystihnutí náboženských názorů Otokara Březiny. / Vzájmu této studie aivzájmu mého překladu prosil bych Vás, byste mně laskavě opakoval, co jste mně řekl osmyslu závěrečných veršů vbásni Stráž nad mrtvými […],“ žádal básníka;23 „[…] [v] létě hodlám napsati veliký článek mající za účel vysvětliti dopodrobna, ale nikoliv pedanticky Ruce. […],“24 informoval Hýska. Vpolovině září 1908 adresoval Saudek Březinovi další ze svých vyznání; knihu, která měla brzy vyjít, deklaroval jako „důkaz [své] oddanosti“, anásledné odstavce anticipoval jako „několik krůpějí slov znekonečného oceánu myšlenek, jenž každý den zaplavuje [jeho] nitro při věrné vzpomínce“ na něj (Březinu) ajeho dílo. Vztah kněmu stylizoval poté jako vztah ke slovu esteticko-noetické spásy: „Aitucha poznání, pokud je člověku dána, začíná sama automaticky hovořit, jakmile zazní sladká Vaše jitřní píseň zpívaná ku vzbuzení všech zamlklých, spících niter! / Celému člověčenstvu platí Vaše vyzvání.“25 Vdalším dopise Chalupnému pak práci na překladu traktoval jako radostné „společné úsilí uvésti našeho drahého básníka ve známost 20 E.Saudek → M.Hýsek, Vídeň, 30.10.1907, rkp., LA PNP, f. M.Hýsek. 21 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 8.12.1907, rkp., LA PNP, f. O.Březina. 22 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 23.12.1907, rkp., LA PNP, f. O.Březina. Podobně stál Saudek okonfrontaci svého překladu sautorovým názorem ivpřípadě Macharově, snímž navíc mohl být včastějším přímém kontaktu, srov.: „[…] První korekturu četl jsem už příští den sním [tj.sMacharem] vjeho útulné pracovně, od těch dob jsem uněho už nebýval řídkým hostem, ba často odcházel až pozdě vnoci. […]“ (Saudek 1914, s.63). 23 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 26.2.1908, rkp., LA PNP, f. O.Březina. Jako vykladač Březinova díla Saudek zanedlouho vystoupí ve Vídeňském deníku, obrácen tedy zejména ke čtenářům zokruhu vídeňské české menšiny (Saudek 1908a; znovu pak vpolovině září— Saudek 1908b). 24 Tamtéž. 25 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 12.9.1908, rkp., LA PNP, f. O.Březina. Srov.též: „[…] Podaří-li se někdy syntéza všech věd ve vědu jedinou, řízenou apochopitelnou stejnými zákony, najdeme-li někdy vesmírový obraz, vněmž nebude bolestných hranic aprotikladů, pak bude O.B. jeden zprvních básníků, jehož památka bude žít! Věštec atušitel člověka kosmického, tj.laskavého avšemohoucího […]“ (E. Saudek → M.Hýsek, Vídeň, 7. /10./ 1908, rkp. /pohlednice, kolorované foto: škola vJaroměřicích/, adr.: Němčice uSloupu na Moravě, LA PNP, f. M.Hýsek). OPEN ACCESS 108 SLOVO A SMYSL 31 všech spřízněných duší“, zároveň naznačil cenu svého angažmá, přesvědčení, že jeho překlad „skrývá mnohou cennou autentickou interpretaci onoho veledíla“.26 3. SEStUP DO PODSVětÍ NEbOLI INtIMItA […] Wer übersetzt, sucht einen Sinn. Er versucht, die Worte eines anderen zu verstehen und die Bedeutung der fremden Worte in die eigene Sprache zu transportieren […].27 […] Odešel jsem sduší rozechvěnou, rozechvělou slovy básníka-myslitele, jichž zvuk nepřestává se rozléhati vduši mé. Slova jeho roztesknila ji aučinila ji radostně věřící——— “ (Saudek 1905, s.121). Vpolovině září 1903 adresoval Saudek, toho času sedmadvacetiletý, Březinovi exaltovaný, svého druhu milostný list. „[…] Znám snad všechny Vaše básně, vyšlé vrůzných časopisech,“ stálo tu. Zknih Saudek vté době vlastnil jen Svítání na západě aHudbu pramenů: „Tyto dvě knihy jsem studoval astuduju sduší nábožnou, nejsa sto se dosti nasytiti: Vaší velkolepou řečí, Vašimi zcela neznámými obrazy, učím se jim nazpaměť, překládám si je pro sebe aspřízněné duše do němčiny, modlím se je vradostech astrastích života; uspávám jimi nespokojenost, vzdor ahněv, poháním se jimi ku práci třeba ivšední, vůbec žiji jimi jako nezbytným vzduchem. […].“28 Prosté konstatování překladatelské aktivity vybízí kzákladní otázce: proč Saudek fascinaci Březinovými texty propracovává překladem? Píše-li o„spřízněných duších“, je coby důvod nasnadě možnost sdílení. Zvláštní je ono „pro sebe“: jako by pohyb textu mezi češtinou aněmčinou, konfrontace originálu smédiem jiného jazyka, Saudkovi měly dopomáhat kvyššímu stupni porozumění. Oslovuje-li Saudek Březinu vtémže dopise „dávno zbožňovaný básníku amudrci, kněmuž již po 7 let lnu snejčistší láskou asvroucnou vděčností“, platí toto časování také pro překladatelský moment vztahu. Jeden ze zápisků vrámci konvolutu dochovaného šťastně vrodinném archivu29 datoval Saudek do 23.února 1896. Jen několik málo listů od datovaného záznamu stojí pod nadpisem Zwei Gedichte von Ottokar Březina— bez jakéhokoli komentáře— takřka čistopisný překlad dvou básní (Mé dědictví položilʼs… aAž sedneš za můj stůl…). Vdobě, kdy je Saudek přeložil, znal je pravděpodobně zModerní revue,30 kniha Svítání na západě, jejíž součástí se staly, vyšla 26 E.Saudek → E.Chalupný, Vídeň, 15.10.1908, rkp., LA PNP, f. E.Chalupný. 27 „Kdo překládá, hledá smysl. Pokouší se porozumět slovům druhého člověka apřenést význam cizích slov do vlastní řeči“ (Babel 2015, s. /59/, zúvodu kap. Hermeneutik des Übersetzens). 28 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 14.9.1903, rkp., LA PNP, f. O.Březina. Upravuji, resp.opravuji Saudkův rukopis obsahující řadu odchýlení od dnešní iněkdejší pravopisné normy (tak idále, sjednocuji též vcitátech zápis názvů knih avůbec jednotlivých děl, včetně článků, básní— vše kurzivou); pro příklad: vcitované pasáži původně bylo: „zduší nábožnou“, „nasýtiti“, „vašími zcela neznámými obrazy“. 29 [Eigenes], rkp., f. Emil Saudek, dále ES. 30 Březina, Otokar: Až zasedneš za můj stůl…; Němé setkání. Moderní revue 3, 1895/1896, č.1, 8.10.1895, s.7–8; týž: Mé dědictví položils… Tamtéž, č.3, 8.12.1895, s.57. OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 109 teprve vsrpnu 1896. Další list zápisků nadepsal „Víno silných“ (název jiné Březinovy básně)— toto však přeškrtl anavázal poznámkami kněkolika knihám, počínaje Macharovou sbírkou Tristium Vindobona (vydanou již na podzim 1893): Machars Tristium Windobonae gleicht dem guten starken Wein, der Gesunde fördert und Kranke heilt. Überall tritt uns die starke bewußte Männlichkeit des Dichters entgegen, den man küssen würde, wie den gütigen Vater, der für alles, was in unserem Innern wogt, Verständnis hat und doch zugleich uns führt mit starker Hand. […].31 Ivjiném, nedatovaném záznamu Machar Saudkovi zosobnil otcovský ideál: „[…] So einen Vater würden wir uns wünschen […; /…/ Takového otce bychom si přáli /…/].“ Vnásledném epistulárně stylizovaném (tentokrát českém) monologu otcovská figura nabývá rysů ještě mocnějších; „díky za tisíce rozkoší aslastí, jež způsobilo tvé božské slovo“, psal Saudek— líče poté, jak mlčky před dvěma roky, když „přijel do Vídně“, Machara sledoval ulicemi sjeho „podobiznou“ vruce. „Jsem šťasten, že jsem živ za časů Macharů aBřezinů […],“ uzavřel.32 Navazující poznámky moment vděčného, oddaného vzhlížení posílily otéma služby: […] Meinen Lieblingsgedanken will ich dienen, meinen wahren Lehrern und großen Zuchtmeistern. Göttern sind sie, weil ich sie zu Göttern erhebe. Ich stelle sie in den Säulengängen der Tempel meiner Seele auf in schön gerundeten Nischen und täglich dort einherschreitend bete ich verzückt in ihnen und weide mich in brünstig an ihren Worten. Machar und Březina nenne ich froh und olympisch […]. Langsam erst begreife ich das große Mysterium der dienenden Andacht! […].33 Dva básníci českého jazyka se vSaudkově transpozici stávají bohy, médiem této soukromé, idále rozvíjené apoteózy je mu tu přitom povětšinou němčina: […] Březina und Machar sind meine Götter. Aber es sind keine Jehovas. Ich fürchte nicht ihren unberechenbaren Groll, der nur aus Gnade mich verschont. (Nein, sie 31 „Macharovo Tristium Windobonae se podobá dobrému asilnému vínu, jež zdravého posílí anemocného léčí. Všude knám vněm přistupuje silná asebevědomá mužnost básníka. Člověk by jej políbil jako dobrotivého otce, který má porozumění pro vše, co hýbe naším nitrem, azároveň nás vede pevnou rukou. […]“ (tamtéž). 32 [Eigenes], rkp., ES. To, co tu stálo jako náčrt, vúnoru 1898 došlo upotřebení: vMacharově pozůstalosti se dochoval Saudkův dopis složený zčeskojazyčného úvodu aněmeckojazyčných „výňatků zdeníků“ (Emil /Soudek/ → J.S.Machar, Vídeň, 28.2.1898, rkp., LA PNP, f. J.S.Machar), česká část byla de facto zkrácenou verzí citovaného náčrtu. 33 „[…] Chci sloužit svým milovaným myšlenkám, svým skutečným učitelům avelkým přísným vychovatelům. Jsou bohy, protože je jako bohy vyvyšuji. Ve sloupořadích chrámů své duše je stavím do krásně vykroužených nik, každý den vstupuji, vroucně se modlím anadšeně se pasu na jejich slovech. / Machara aBřezinu nazývám radostnými aolympskými […]. Jen pomalu začínám chápat velké mystérium služebné zbožnosti! […]“ (/Eigenes/, rkp., ES). OPEN ACCESS 116 SLOVO A SMYSL 31 […] dnešní doba nedbá přísného překladu auspokojuje se často vábivým textem, melodií. Nejbližší budoucnost snad může souditi překlad, srovnávaje ho soriginálem. Chci, aby to byl skutečně Otokar Březina, jenž bude Němcům asvětu tlumočen. F.X.Šalda se mýlí, míní-li, že vůbec dnes někdo žije, kdo by se směl odvážit Vaše dílo přebásnit. Takový tvůrce musil by mít Vašich zkušeností, Vašich tvárných schopností (aiznalost originálu ve všech podrobnostech)—— ale itakový Váš bratr by se jistě odmlčel, nechtěje nijak něco měniti.—— Překladatel, jenž by chtěl „přehodnocovat“, dle módy němčit aaugursky zatemňovat— nezvítězí— aspoň jistě ne vbudoucnosti. Věřím, že vždy jen pravda má sílu zvítězit. Anevěřím, že by byl měl můj čin významu etického, kdybych nebyl býval měl iumělecky trochu oné pokorné odvahy: vzbuzovati tuchu Vašeho díla vduších čtenářů německých, což se mi přece úplně podařilo. Člověk se maně ptá: kčemu ta vysoká kritika? Aby snižovala aotřásala důvěru publika? Aby ztěžovala další dílo? Vidím vzkvétati tento kritický věhlas nejen u„gramotných“, nýbrž iuzelených mladíků posud „negramotných“ […]. Rádi se na Vás odvolávají, ale nevidím, že by ktomu měli práva. Jsou přec jen světští adraví amluví znich touha podříditi básníka— jenž je nad nimi— jejich biologickým vznětům aúmyslům. Hands off: stakovým uctíváním. […].56 Počátkem května 1916 poznamenala vztah mezi Saudkem aBřezinou roztržka primárně podnícená překladatelovým řešením titulu Větrů od pólů, sám Saudek ji nicméně bolestně kladl dalekosáhleji, intenzivněji: […] Mám takové neblahé tušení vlastně již od těch dob, co jste přijal p. Picka za svého překladatele. / Mohu říci, že jsem posud všechny svoje síly zasvěcoval Vašemu drahému jménu tak vlastním studiem Vašeho díla, jak překlady. Myslím, že jsem nikomu vživotě nebyl oddanější; nedovedu si představit, co se událo, že jste na mne zanevřel. / Trpím tím nevýslovně.—— / P.Pick mi oznamuje, že nesouhlasíte spřekladem názvu Větrů od pólů.— Divím se, že mně to neoznamujete přímo.—— Rozumí se, že se stane dle Vaší vůle. / Jsem sice sVámi přesvědčen odobrých kvalitách páně Pickových— nemohu Vám však zatajiti, že neuznávám jeho autority ve věcech Vašich. Není přeci třeba, aby on přijímal rozkazů Vašich určených mně. Pak Pick mi nikterak při překladu nepomáhal; zato jsem ho upozornil na důležité momenty jeho překladu. Po stránce obsahové vnikl jsem zajisté lépe do Vašich děl. Jako překladateli dostalo se mi uznání znejlepších německých instancí. Proč bych tedy já měl se kořiti panu Pickovi? / Jsem velice smuten anemohu déle mlčeti. Zdá se, že jsem ztratil Vaši lásku, která byla jediným štěstím mého života. […].57 Rozporný moment (sám jej označil za svůj „přestupek“) přiměl Saudka nanovo exponovat fatálně osobní složku své (překladatelské) vazby kBřezinovu dílu. „[…] Celý můj život, jeho smysl, je vetkán do lásky kVašemu dílu; zVašich myšlenek jsem si načerpal vláhu pro vzrůst vznětů vlastních. / Nemohl bych duševně žít bez vědomí Vašeho souhlasu se mnou, tj.bez Vaší důvěry ve mne. Taková ztráta byla by mi zároveň 56 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 7.3.1914, rkp., LA PNP, f. O.Březina. 57 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 1.5.1916, rkp., LA PNP, f. O.Březina. OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 117 ortelem vlastní nicoty anicoty <všech> duševních snů pozemských […],“ psal Březinovi před polovinou července 1916. Vysvětloval, jak vznikl svárný název překladu knihy Větry od pólů, ubezpečoval básníka, že kvydání knihy je ještě daleko aže se nic nestane proti jeho, Březinově „vůli“, odkazuje pak kjakési „úmluvě“, hlásil, že dle ní „své práce“ již „předložil“ Pickovi.58 LÉtO 1918: JUbILEJNÍ PERFORMAtIV Vsrpnu 1918 R.Svobodová Saudka prosila: „napište mi ke dni 13.září, knarozeninám Březinovým článeček do Lípy Březina vpřekladu nebo za hranicemi nebo podobně, svoje apoštolské zkušenosti stímto duchem! […].“59 Saudek skutečně přispěl— autobiograficky, vyznavačsky, své překladatelské dílo přitom představil především jako proces porozumivého osvojování, přimykání, sebeztrácení („každý, kdo ztrácí sebe apřimyká se kmyšlence atouze, jež nenáležejí nikomu, patří všem“), akcentoval účinek, jejž tato práce měla na něj samého: „[…] Překládáním, vyžadujícím soustředěného studia ahlavně radostného rozvíření vlastních žíznivých hlubin, vnikal jsem do díla, jež, ač ne mnou stvořené, se přeměňovalo vdílo mé duše. Takovou prací přiblížil jsem se tajemství té lásky, která vábí do krajin jen zdánlivě znamenajících chladnější pásmo, vjakém umírá porost lidských radostí. […]“ (Saudek 1918b, s.26–27). Své prostředkovatelské dílo vyložil zintimity vztahu kbásnickému dílu asoučasně na horizontu pateticky klenuté vize kosmicko-národní: Vpodvědomí kvasilo předsevzetí přiblížiti dílo svého obroditele široké obci ciziny; jsa jednou vpodručí pomyslu překonaných hranic mezi dušemi, opojen ideou společného vesmírného světoobčanství, pojal jsem— již vědomě— úmysl prostříti tabuli, určenou všem dnes nábožensky procítajícím ahladovějícím. Přirozená oddanost knárodu českému podněcovala hrdou touhu: pochlubiti se, jak úzký úsek duchové velezemě, poměrně malá česká země, vypěstovala pečlivě apoctivě— anikoliv poprvé vdějinách— na svěřeném jí lánu věčnosti lék pro trpící po celé zeměkouli! Tu se hlásil víc avíce rozum: dokázati, co Češi dovedou, zlomiti pohanu apodezřívání, podemleti hráz nenávisti, vykonati skutek nejen kulturní, nýbrž ipolitický, směřující kodůvodnění právě národa osvíceného atvůrčího. […] (tamtéž, s.27). 58 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 10.7.1916, rkp., LA PNP, f. O.Březina. Vedle Picka se mezi Saudka aBřezinu zanedlouho pokusil vklínit jiný konkurent; „[…] jakýsi p. Eisner vPraze přeložil asi 20 básní aprosí mne osvolení ktisku; praví, že jste jej na mne odkázal“, sděloval Saudek Březinovi koncem srpna aprosil jej (také znedostatku volného času), aby sám posoudil „jakost“, správnost Eisnerova překladu. Březina zřejmě ctil Saudkův nárok— ten proto mohl konstatovat: „Shledáte-li překlady dobré, milerád svolení dám. / Vtom smyslu jsem také p.Eisnerovi odpověděl“ (E. Saudek → O.Březina, Vídeň, 30.8.1916, rkp., LA PNP, f. O.Březina). 59 R.Svobodová → E.Saudek, Chotěboř, [srpen] 1918, rkp., adr.: Polnička, ES. Vprogramním textu otištěném vKalendáři česko-židovském Saudek toho času explicitně vymezil prostředkování jako doménu, na níž židé již dostáli svému českému „poslání“, resp.dluhu: „[…] Anyní se objevily již splátky českých židů na český dluh. Obohacujíce svou duši, mnozí stali se apoštoly aobhájci češství. Nehledě kčetnému zástupu skvělých odborníků, sloužících celku ve svých různých odvětvích, pozorujeme řadu mužů vynikajících na poli kulturním, šiřitelů české kultury doma apropagátorů jejích vcizině“ (Saudek 1918a, s.56). OPEN ACCESS 118 SLOVO A SMYSL 31 Zoblasti potenciality, „vlastního rozkošnictví duchového“, Saudek poté svůj překladatelský příběh posunul ke sféře praxe— ityto pasáže podrobně časující dílčí počiny, kontakty apříležitosti nicméně udržoval vblízkosti těžiště, které jim ustavil, totiž svého duševního zisku avkladu: „Za letního pobytu 1907 vGablicích blízko Vídně přeložil jsem skoro celé Ruce, rychle asměle, ahnán mocnou rytmickou vlnou vlastních hlubin. Návštěvami ubásníka akorespondencí zvyšoval jsem svůj elán překladatelský“ (tamtéž, s.28). Text poté uzavřel náhle invektivním, polemickým výměrem svého kréda, vněmž intimitu aestetický moment překladu (tedy— vdruhém případě— zřetel kjeho ryze literární hodnotě) zapudil ve prospěch národně propagačního (kulturně-politického) cíle či nadnárodně univerzálního dosahu. Tak na jedné straně tlumočil postoj Pickův: „vyzývá mne, abych se otom zmínil, že on si ku překladu volívá to, co jest umělecky hodnotné aposud bez analogie vněmecké literatuře. Básník inejznamenitější, praví p. Pick, nemůže býti překládán duší jinou než spřízněnou. Pan Otto Pick praví, že politických úmyslů nemá, ale zajisté že doufá, že překlady cenných děl českých přinutí tuzemsko izahraničí kpoznání duchového významu české tvorby“— aby proti tomu mohl postavit své „stanovisko […] ovšem zásadně jiné“, totiž— „především české“. Nelze přehlédnout důraznou snahu integrovat svou překladatelskou činnost do dějin národního vzestupu: Chci, aby každý můj literární čin byl vkaždém případě kulturní aipolitický. […] Propagace zdůvodů artistních je mi cizí. Je mi milejší, vidí-li cizinec vBřezinovi velkého Čecha, syna vyspělého národa, než velkého básníka, odloučeného od svých krajanů. […] Literatura mně není exportním artiklem. Kde neporoučí náš zájem nebo zájem všem národům společný, překladů nepořizuji anikomu nenabízím. Zdůvodů ryze estetických staniž se překlad tam, kde si ho cizí nakladatel přeje. Není to nikomu na škodu, ale nezajímá nás to. Nyní již nejásáme, když se objeví česká kniha na cizím trhu. Ale potěšitelno jest, že Němci již delší dobu po překladech českých děl se ptají. Výsledek práce zcela uspokojivý asymptomatický. Význam německých překladů zBřeziny jest rázu jiného. Jimi poznala Evropa nábožensko-kulturního ducha snah moderních Čech. […] Dílo Otokara Březiny prospělo českému jménu vcizině vpravý čas avzhledem ku poměrně malému aparátu informačnímu, úžasně rychle. Tato propagace stala se jednou ze složek příznivé nám nálady evropské. […] Otokar Březina jest snámi věrným synem svého národa, přispívá mimoděk kjeho slávě aipolitickému zmohutnění. Ale jeho láska náleží ovšem všem vývojovým snům člověčenstva, bratrství všech národů, kněmuž všichni se probíjíme. / Slouže dílu velikého Čecha ametám českého národa, chtěl jsem podobně posloužiti „jedinému člověku od pólu kpólu, onomu se stejným kosmickým osudem astejným tajemstvím, jedné mystické jednotě vmilionech, kteří byli, jsou abudou“ (tamtéž, s.32–33). Text zLípy poslal Saudek Březinovi svyznáním, vněmž jej— „drahého mistra“— postavil nad své rodiče, „otce imatku“. Chtěl inadále být jeho „poslem“. „Vašimi paprsky prchal imůj mystický nepřítel, byl jste mi dárcem krásného života.“60 60 E.Saudek → O.Březina, Vídeň, 13.9.1918, rkp., LA PNP, f. O.Březina. OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 119 EPILOG Ani vměsících následujících po radikální proměně politického, státně mocenského uspořádání středoevropského prostoru Saudek neustal vpřekladatelských aktivitách. Několik svých březinovských překladů uplatnil ve vídeňských časopisech alipské revui Genius.61 Pro sionistický deník Wiener Morgenzeitung kupříkladu překládal texty Vojtěcha Rakouse (1919a, 1919b; 1920a, 1920b),62 vdubnu 1920 konečně ulipského nakladatele Wolffa vyšly Březinovy Winde von Mittag nach Mitternacht (srov.též Saudek 1920c), výsledek Saudkovy spolupráce sFranzem Werfelem, vlétě téhož roku dokončil korektury nového vydání překladu Macharova Říma.63 Paralelně novou konstelaci— zejména se zřetelem kjejímu vídeňskému aspektu— veřejně promýšlel (srov.Saudek 1920a, 1920b, 1920d), jako pandán ke geopolitickým vizím rozptýleným vtěchto úvahách lze chápat překlad Masarykovy Nové Evropy (Masaryk 1922). Vlétě 1922 se Saudek se svou rodinou— Elsou asynem Erikem Adolfem— přestěhoval do Prahy.64 Nevytratil se poté docela zveřejného života, udržoval řadu kontaktů, nových nabyl také prostřednictvím svého syna— to platí především pro přátelské stýkání sVojtěchem Jirátem, jemuž například vlistopadu 1927 psal: „[…] Můj život: zwischen Nicht-Schaffen und Genießen brouzdá se přece vždy trochu vlepších sférách. Erik, zbožího dopuštění můj syn, píše stále, ale neuveřejňuje, pustil se také do Šaldy, který jso svoje senilia napouští touhami juvenilií, skutečně ohavně lichotí mladým (‚jsou to správní kluci‘, řekl nedávno vLiter. světě), kdyby raději utvořili páni jeho rázu nějaký aeropag τῶν γεςόντων! Kdyby Erik více se učil, také by psal ještě lépe. Schází mu frančtina aangličtina atd. Fischer se vrhl na Villona, jsou to prý divy překladů! […].“65 Jako překladatel apropagátor Březinova díla se Saudek výrazněji připomněl vzáří 1928 vjubilejním březinovském čísle časopisu Tvar— shrnutím ohlasu, jejž kdysi 61 Březina 1918; 1919a; 1919b; 1921. Hýskovi psal Saudek vté době: „[…] Víte, oč mně jde: abychom pokračovali neustali zdárně vcizině dokazovati, že se unás skutečně již zrodila nová kultura, která může býti vzorem. VBřezinovi vězí značný kus výbojů moderních (Bergson iEinstein), míním onu víru, podepřenou zážitky, ve stálý postup božího mystéria amíním onu relativitu všeho, která netouží po strnulých výsledcích, po cílech akoncích, nýbrž uznává pouze nekonečné tvoření duše, uznává jen život ajeho suverenitu nad všemi jednotlivými věcnými vymoženostmi […]“ (E. Saudek → M.Hýsek, Vídeň, nedat., rkp., LA PNP, f. M.Hýsek).— Srov.též: „nevím idnes po tolika letech nic krásnějšího anic pro svůj život důležitějšího než Vaše slovo tištěné imluvené. / Také můj syn— již 16 letý— roste pod vlivem Vašich paprsků aprosí mne, bych ho příště kVám vzal ssebou. Učiním tak, dovolíte-li. […]“ (E. Saudek → O.Březina, Vídeň, 21.2.1921, rkp., LA PNP, f. O.Březina). 62 Vroce 1922 publikoval Saudek překlady zRakousova díla také ve výrazně pročeskoslovenském B[ratislauer]. Z[eitung]. am Abend— souvisle stím tu vyšel text Kurta Wolffa— portrét E.Saudka (Wollf 1922). 63 Srov.: […] Koriguji druhé vydání Říma apodivuji se idnes přes všechny omyly ledačemu dobrému vtéto knize. […]“ (E. Saudek → O.Březina, Polnička, 31.7.1920, adr.: Luhačovice, rkp., LA PNP, f. O.Březina). 64 Srov.Spisovatel dr. Emil Saudek přesídlí zVídně do Prahy. Tribuna 4, 1922, č.142, 30.6., večerní vydání, s.1. 65 E.Saudek → V.Jirát, 21.11.1927, rkp., LA PNP, f. V.Jirát. OPEN ACCESS 120 SLOVO A SMYSL 31 vyvolal svazek Hände. Vté době zároveň chystal knihu Pod oblohou Otokara Březiny; přátelům ad. ji poté začal rozesílat vúnoru 1929— tak také Březinovi samotnému.66 Vúvodní kapitole (Setkání) se vrátil kletům po své maturitě— črtal náladu toho času („léta devadesátá jsou léta erotická“, s.12), okruh literárních, intelektuálních inspirací, jehož klíčovou figurou brzy učinil O.Březinu. Jeho básně— psal— „studoval, nejen četl“. „Překládal jsem si básně ido němčiny,“ podotkl pak, vysvětluje: „což bylo pochopitelné tím, že jsem byl absolvent německého gymnázia. Instinkt mně kázal již tehdy převádět básně české do jazyka širších oblastí […] Překládal jsem si zatím jen pro sebe. Že bych mohl něco publikovat? To mně tedy vůbec nenapadlo. […]“ (tamtéž, s.15). Následně Saudek kolovrátkově přehrál příběh své účasti vprostředkování Březinova díla, sřadou bibliografických odkazů, dovedených však tentokrát až do počátku dvacátých let; pokračoval výkladem jednotlivých básní Rukou, nakonec pak Březinův svět rozvinul spekulativně, vrovině idejí, pro niž problém překladu jako média porozumění limitovaného vztahem mezi dvěma jazyky (ajejich varietami) již nebyl relevantní. Svou knihou Saudek načas (jak ostatně dokládají soubor dopisů vjeho pozůstalosti, jakož irecenze knize věnované) zabral část pole (veřejné) rezonance, jež se však zanedlouho prohnulo pod hutným mnohohlasím vzbuzeným smrtí básníka. Ani vdalších letech Saudek neustal vkomentování Březinova díla, vpřevrstvování, zněhož publikoval jen zlomek (Saudek 1931, 1932, 1933a, 1933b), přesvědčen opotřebnosti svého slova. Koncem roku 1937 psal Hýskovi: „[…] Slíbil jste mi svou pomoc vzhledem [k] mé životní práci oOtokaru Březinovi. Je toho 5 svazků, ale prozatím bych se rád dožil uveřejnění svých výkladů oTajemných dálkách. Přeji si, aby tomu dílu bylo rozuměno. To dosud dosaženo není. […].“67 PRAMENY 66 „Láska kVašemu dílu provází mne již 30 let,“ psal Saudek vdopise doprovázejícím zásilku, „zde podávám malý důkaz. Rvu se se všemi problémy života asmrti vždy vrámci Vašeho duchového kosmu, jak mu rozumím. Všechny otázky dotýkají se mne však stále vrývavěji— zvláště otázka smrti. Psal jsem tu věc loni oprázdninách sbolestnou rozkoší […]. Knížku jsem napsal pro sebe, abych konečně se dověděl, očem mohu říci, že otom vím. Poznal jsem, co výbušných látek je vkaždé otázce aže náš úděl je koneckonců tragický, ač snesitelný. […] naučil jsem se rozumět paradoxii všeho dění— čímž jsem teprv nabyl víry. […]“ (E. Saudek → O.Březina, Praha, 7.2.1929, rkp. LA PNP, f. O.Březina). 67 E.Saudek → M.Hýsek, Praha, 9.12.1937, rkp., LA PNP, f. M.Hýsek. Rukopisné prameny LA PNP, fondy O.Březina, O.Fischer, M.Hýsek, E.Chalupný, V.Jirát, R.Svobodová Rodinný archiv E.Saudek (ES) Tištěné prameny Březina, Otokar: Svítání na západě. Moderní revue, Praha 1896. Březina, Otokar: Hände, přel. Emil Saudek. Moriz Frisch, Wien 1908. OPEN ACCESS MIchAL tOPOR 121 Březina, Otokar: Das Geheimnisvolle in der Kunst, přel. Emil Saudek. Daimon 1, 1918, č.1, únor, s.54–59. Březina, Otokar: Bruderscharen, přel. Emil Saudek. Der neue Daimon 2, 1919a, č.3/4, duben, s.34–37. Březina, Otokar: Hymnen und Gedichte, přel. Franz Werfel aEmil Saudek. Genius 1, 1919b, sv. 2, podzim, s.261–266. Březina, Otokar: Winde von Mittag nach Mitternacht, přel. Emil Saudek aFranz Werfel. München, Kurt Wolff 1920. Březina, Otokar: Ziele, přel. Emil Saudek. Arbeiter-Zeitung 33, 1921, č.50, 20.2, s.2–3. Březina, Otokar: Musik der Quellen, přel. Emil Saudek aFranz Werfel. München, Kurt Wolff 1923. Hýsek, Miloslav: O.Březina aNěmci. Lidové noviny 17, 1909, č.122, 4.5., s.1–2. Hýsek, Miloslav: Mladá literatura české Vídně. In: J.S.Macharovi. Ročenka Vídeňské matice [sv. 5] za rok 1913, eds. Fr. Váhala— Jaromír K.Pojezdný. Vídeňská matice, Vídeň [únor] 1914, s.90–99. Chalupný, Emanuel: Ottokar Březina. Čechische Revue 1, 1906/1907, [květen 1907], s. [765]– 768. Machar, Josef Svatopluk: Rom, přel. Emil Saudek. Verlag Eduard Strache, Wien— Prag— Leipzig 1920. Masaryk, T.G.: Das neue Europa. Der slavische Standpunkt, přel. Emil Saudek. Schwetschke & Sohn, Berlin 1922 (česky: Nová Evropa. Stanovisko slovanské. Gustav Dubský, Praha 1920). Rakous, Vojta: An der Wegscheide, přel Emil Saudek. Wiener Morgenzeitung 1, 1919a, č.282, 1.11., s.3; č.284, 4.11., s.5; č.285, 5.11., s.5; č.286, 6.11., s.5; č.287, 7.11., s.5; č.288, 8.11., s.5; č.289, 9.11., s.6. Rakous, Vojta: Modche und Resi, přel. Emil Saudek. Wiener Morgenzeitung 1, 1919b, č.301, 22.11., s.7; č.302, 23.11., s.8; č.304, 25.11., s.4; č.305, 24.11., s.7; č.306, 27.11., s.6; č.307, 28.11., s.5; č.308, 29.11., s.7; č.309, 30.11., s.9; č.311, 2.12., s.5; č.312, 3.12., s.8; č.313, 4.12., s.7; č.314, 5.12., s.7; č.315, 6.12., s.7; č.316, 7.12., s.9; č.317, 9.12., s.5; č.318, 10.12., s.7; č.319, 11.12., s.6; č.320, 12.12., s.5; č.321, 13.12., s.7; č.322, 14.12., s.7; č.324, 16.12., s.5; č.325, 17.12., s.11. Rakous, Vojta: Kohn und Steiner, přel. Emil Saudek. Wiener Morgenzeitung 2, 1920a, č.431, 3.4., s.12; č.432, 4.4., s.9; č.434, 7.4., s.5. Rakous, Vojta: Die Judengemeinde von Vojkowitz, přel. Emil Saudek. Wiener Morgenzeitung 2, 1920b, č.435, 8.4., s.6; č.436, 9.4., s.7; č.437, 10.4., s.7; č.438, 11.4., s.9; č.440, 13.4., s.7; č.441, 14.4., s.7; č.443, 16.4., s.7; č.444, 17.4., s.7; č.445, 18.4., s.9; č.448, 21.4., s.7; č.449, 22.4., s.6. Rakous, Vojtěch: Die Geschichte von Modche und Resi und andere lieben Leuten, přel. Emil Saudek. Praha, Tribuna 1922a. Rakous, Vojtěch: An der Wegscheide, přel. Emil Saudek. Praha, Tribuna 1922b. Saudek, Emil: UOtokara Březiny. Přehled 4, 1905/1906, č.6, 4.11.1905, s.120–121. Saudek, Emil: Osvětovém názoru O.Březiny. Vídeňský deník 2, 1908a, č.80, 24.3., s.1–2; č.81, 25.3., s.1–2; č.83, 27.3., s.1–2. Saudek, Emil [E. S.]: Otokar Březina. Vídeňský deník 2, 1908b, č.222, 15.9., s.1. Saudek, Emil: Zwei Tage in Prag. Union 1 (48), 1909a, č.159, 11.6., s.1–2. Saudek, Emil: Die Haindlkinder. Union 1 (48), 1909b, č.199, 21.7., s.1–2; č.200, 22.7., s.1–2. Saudek, Emil: Haindlovy děti. Dělnické listy 21, 1910, č.19, 25.1., s.1–2; č.20, 26.1., s.1–2. Saudek, Emil: Důležitý úkol. Lidové noviny 19, 1911, č.320, 18.11., s.1. Saudek, Emil: Jeden zúkolů českého inteligenta ve Vídni. In: Ročenka Vídeňské matice pro rok 1911. Spolek přátel českého tisku ve Vídni, Vídeň [únor] 1912a, s.34–37 (též in Besedy Času 17, 1912, č.16, 19.4., s.123–124). Saudek, Emil: Opoesii Otokara Březiny. Akademický spolek, Vídeň 1912b (též in Svědomí 1, 1918, č.18, 15.9., s.138–142). Saudek, Emil: Ze zápisek… In: J.S.Macharovi. Ročenka Vídeňské matice [sv. 5] za rok 1913, eds. Fr. Váhala— Jaromír K.Pojezdný. Vídeňská matice, Vídeň [únor] 1914, s.59–65. Saudek, Emil: Naše poslání (Epištola ktěm, kteří nelenili). Kalendář česko-židovský 38, 1918/1919, [srpen 1918a], red. Edvard Lederer, s.52–56. OPEN ACCESS 122 SLOVO A SMYSL 31 Saudek, Emil: „Jedna ze složek… (Kpadesátinám Otokara Březiny). Lípa 2, 1918/1919, č.1, 10.10.1918b, s.26–33. Saudek, Emil: Ptáme se na směr své cesty… Vídeňský deník 14, 1920a, č.117, 22.5., s.2. Saudek, Emil: Kulturní předpoklady české Vídně. Vídeňské listy 2, 1920b, č.20, s.4. Saudek, Emil: Der Tschechische Menschheitsdichter Otokar Březina. Wahrheit 1, 1919/1920, č.11, srpen 1920c, s.168–173. Saudek, Emil: Česká Vídeň ve službách českého státu. Vídeňské listy 2, 1920d, č.43, 30.10., s.1–2. Saudek, Emil: Poznámky [Němci apřeklad „Rukou“]. Tvar 2, 1928, s.314–317. Saudek, Emil: Pod oblohou Otokara Březiny. Müller aspol., Turnov [únor] 1929 [vročeno 1928]. Saudek, Emil: Biblický Bůh vdíle Otakara Březiny. Kalendář česko-židovský 51 [1931/1932]. Akademický spolek Kapper, Praha 1931, s.33–36. Saudek, Emil: Duše vdíle Otokara Březiny. Kalendář česko-židovský 52 [1932/1933]. Akademický spolek Kapper, Praha 1932, s.125–133. Saudek, Emil: Tři modlitby Otakara Březiny. Kalendář česko-židovský 53 [1933/1934]. Akademický spolek Kapper, Praha 1933a, s.98–103. Saudek, Emil: Otakar Březinas Pazifismus. Die Wahrheit 12, 1933b, č.24, říjen, s.7. Svobodová, Růžena: Der Schuß, přel. („aus dem Böhmischen“) Dr. Emil Saudek. Slavisches Tagblatt 2, 1911a, č.132, 16.4., OsterBeilage zum „Slavischen Tagblatt“, s.12–14. Svobodová, Růžena: Dianka, přel. („aus dem Böhmischen“) Dr. Emil Saudek. Slavisches Tagblatt 2, 1911b, č.206, 19.7., s. [1]–2; č.206, 19.7., s. [1]–2; č.207, 20.7., s. [1]; č.208, 21.7., s. [1]; č.209, 22.7., s. [1]. Wolff, Kurt: Dr. Emil Saudek. B.Z. am Abend 2, 1922, 25.6., s.3. LITERATURA Babel, Reinhard: Translationsfiktionen. Zur Hermeneutik, Poetik und Ethik des Übersetzens. transcript Verlag, Bielefeld 2015. Krolop, Kurt: Ke vzniku ahistorii pražské německé literatury „expresionistického desetiletí“. In týž: Studie oněmecké literatuře, ed. Jiří Stromšík. Triáda, Praha [1965]/2018, s.105–143. Langenohl, Andreas: Verknüpfung, Kontextkonfiguration, Aspiration. Skizze einer Kulturtheorie des Übersetzens. Zeitschrift für interkulturelle Germanistik 5, 2014, č.2, s.17–28. Merhautová, Lucie: Paralely aprůniky. Česká literatura včasopisech německé moderny (1880–1910). Masarykův ústav aArchiv AVČR, Praha 2016. Pečírka, Jaromír: Úvod. In: Max Dvořák: Listy oživotě aumění. Dopisy Jaroslavu Gollovi, Josefu Pekařovi aJosefu Šustovi, ed. J.Pečírka. Vyšehrad, Praha 1943, s.7–16. Petrbok, Václav: Arnošt Vilém (Ernst Wilhelm) Kraus astudium česko-německých literárních vztahů. In týž (ed.): Arnošt Vilém Kraus (1859–1943) apočátky české germanobohemistiky. Academia, Praha 2015, s.9–43. Prunč, Erich: Priests, Princes and Pariahs: Constructing the Professional Field of Translation. In: Michaela Wolf— Alexandra Fukari (eds.): Constructing aSociology of Translation. John Benjamins Publishing Company, Amsterdam— Philadelphia 2007, s.39–56. OPEN ACCESS