Ke knize Paul Claudel et la Bohême. Dissonances et accord

Ke knize Paul Claudel et la Bohême. Dissonances et accord Libuše Heczková Knihu o vztahu francouzského básníka a diplomata Paula Claudela a Čech pod názvem Paul Claudel et la Bohême. Dissonances et accord vydalo nakladatelství Classiques Garnier roku 2015 v editorské péči Didiera Alexandra a Xaviera Galmiche z pařížské Sorbonny; otiskujeme z ní v tomto čísle (v českém překladu) články Didiera Alexandra, pařížského znalce díla Paula Claudela a prezidenta Společnosti pro studia literatury 20. století,1 a Brigitte Brauner, vdovy po Vladimíru F. Braunerovi, prasynovci Zdeňky Braunerové. Publikaci předcházelo kolokvium,2 které se v červnu roku 2012 odehrálo Paříži a v Emauzském klášteře v Praze a jež chtělo připomenout pozoruhodnou pražskou kapitolu života, o níž Václav Černý tvrdí, že jí básník „dluhuje“ mnohé.3 A právě onomu „mnohému“ jsou dedikovány studie a menší články, jež společně vytvořily mnohohlasou výpověď o souzvucích a disonancích vztahu Paula Claudela a Čech. Kniha navazuje na dnes již poměrně rozvětvenou českou claudelovskou reflexi, jež se začala již na počátku 20. století komentářem mladého Miloše Martena ke Claudelovu dramatickému souboru L’arber,4 přes F. X. Šaldu, posléze hlavně Václava Černého až k významnému počinu časopisu Divadlo k stému výročí básníkova narození v roce 1968.5 1 Didier Alexander je autorem dvou monografií Genèse de la poétique de Paul Claudel (Paris 2000) a Paul Claudel, du matérialisme au lyrisme (Paris 2004) a v roce 2011 pod jeho vedením vzniklo dvousvazkové vydání Claudelovy divadelní tvorby Theâtre. 2 Kolokvium Dissonces et accord — Paul Claudel et la Bohême bylo organizováno v červnu 2012 Centrem pro interdisciplinární výzkum střední Evropy (CIRCE), za podpory Centra pro studium kultur a literatur střední, východní Evropy a Balkánu (CRECOB), Universitou Paris-Sorbonne za spolupráce s Českým centrem, Francouzským institutem v Praze, Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze a CEFRES v Praze. 3 „Povím hned, že Claudelovu zadluženost u Čechů a české vlasti pokládám za velmi rozsáhlou — k tomu nás přece nepotřeboval mít rád a také zrovna neměl […]“ (Černý, Václav: Stavitel Chrámů. In týž: Tvorba a osobnost II, eds. Jan Šulc a Jan Kabíček. Odeon, Praha 1993, s. 484). 4 Marten, Miloš: Francouzské knihy. Moderní revue 9, sv. 14, 1902/1903, č. 1, 8. 10. 1902, s. 27. 5 Přehled české claudelovské literatury poskytuje Daniel Vojtěch ve studii Neviditelný chrám (Slovo a smysl 8, 2011, č. 16, s. 47–60), širší verzi příspěvku, publikovaného v rámci zmíněné francouzské konference a v popisovaném sborníku pod názvem Le temple invisible. Amis pragoise de Paul Claudel et la situation de „l’ecole moderne“ vers 1910. OPEN ACCESS 102 SLOVO A SMYSL 25 OPEN ACCESS Jméno kritika a esejisty Miloše Martena je úzce spjato s pražským Claudelovým pobytem. Patřil vedle Zdenky Braunerové k nečetnému okruhu diplomatových českých přátel. Jejich korespondenci připravila již v roce 1971 Dagmar Trnková pro Cahiers Paul Claudel.6 Kniha Claudel et la Bohême si proto také klade za cíl seznámit francouzské publikum s Martenovou osobností a věnuje jednu část rozsáhlých příloh překladům několika jeho textů, počínaje již zmíněnou statí. Daniel Vojtěch, jenž Martena sleduje již řadu let, konstatoval: „Většina Martenových reflexí Claudelova díla začíná poukazem na jeho jazykově otevřený, neklidný útvar. Postupně převážila v jeho interpretaci analýza ideologických složek Claudelovy estetiky, důraz na jeho lyrické slovesné cítění se však z těchto výkladů neztratil“.7 Sborník však nemohl pojmout nejrozsáhlejší Martenův text — posmrtně vydaný dialog Nad městem, jenž je snadné dešifrovat jako dialog samotného Miloše Martena a Paula Claudela. V přílohách knihy se objevují také další dokumenty: dosud nevydaný dopis, který Claudel o vánocích 1910 adresoval Élémiru Bourgesovi, manželu Anny Braunerové, Zdenčiny sestry, dopisy Jana Čepa Paulu Claudelovi a také důležitý článek Otokara Theera o hledání nového typu volného verše: „Téma Claudelova volného verše zaměstnávalo Martena, a později i Theera, jako model výrazové dynamiky lyrického, senzuálně imaginativního proudu řeči uvolňujícího rytmický vzorec a zároveň odkazujícího ke kořenům biblického slova vázaného náboženským smyslem, povstávajícím z chaosu moderní doby“.8 Přílohy ozřejmují francouzským čtenářů některé specifické okolnosti Claudelova pražského pobytu, závažně tak doplňují samotné studie. Ty jsou rozděleny podle třech základních témat: inspirace barokem, vztahy s pražskou modernitou a historie recepce. V první části se francouzští badatelé soustředili na úzké sepjetí „barokní“ Prahy a Claudelovy tvorby. Didier Alexandre, jehož článek přinášíme, poskytuje vhled do širšího kontextu střední Evropy, Pascale Alexandre-Berguesová z Université Paris-Est zachycuje Čechy počátku 20. století z tehdejší francouzské perspektivy. Profesorka Dominique Millet-Gérardová se zabývá kruciálním zážitkem z velikonočních pašijových mystérií Ludus paschalis, které byly v době Claudelova pobytu roku 1910 obnoveny v klášteře v Emauzích (koneckonců to byl také důvod, proč se česká část konference odehrála právě v Emauzském klášteře). Emmanuelle Kaësová z Université François Rabelaise v Tour v článku Claudel baroquiste vysvětluje roli baroka v Claudelově díle a jak se konstituovala a upevňovala tato základna básníkova religiózního umění v estetickém, spirituálním i politickém smyslu v průběhu let. Na ni navazují dvě studie o Saténovém střevíčku od Christèle Barbierové z pařížské Sorbonny a Claude-Pierre Péreze z Aix-Marseille. Kapitolu o Claudelových vztazích k pražské moderně zastupují studie propagátorky života a tvorby Zdenky Braunerové Mileny Lenderové, již zmíněné studie Brigitte Braunerové a Daniela Vojtěcha a v neposlední řadě Xaviera Galmiche «Être entre». Perspectives convergentes de la cosmographie mystique de Claudel et des tendances syncrétiques en Bohême, 1900–1918, jenž představuje otisky estetických aspirací pražských modernistů v díle básníka. Následná kapitola 6 Trnková, Dagmar: Correspondance de Paul Claudel avec Miloš Marten et Zdenka Braunerová. In: Cahiers Paul Claudel, sv. 9. Prague. Gallimard, Paris 1971, s. [119]–214 [podepsáno DagMar]. 7 Vojtěch, Daniel: Neviditelný chrám, s. 49. 8 Tamtéž. LIBUšE HECZKOVá 103 OPEN ACCESS o české recepci Paula Claudela je určena především francouzskému publiku. Jitka Bednářová v ní vysvětluje vztahy Jana Zahradníčka ke Claudelově koncepci baroka, Jan Zatloukal představuje Jana Čepa v perspektivě jeho překladů a korespondence s Paulem Claudelem, Václava Bakešová navazuje na předchozí články přehledným článkem o české katolické recepci zvláště v revui Akord. Nejvýraznějšími počiny české claudelovské literatury jsou dodnes bezpochyby studie a články komparatisty a kritika Václava Černého,9 který — poukazuje k architektonické stavebnosti a zápasu o duchovní řád, prostupujícím jeho práce — v Claudelovi viděl jednu z klíčových osobností moderní poezie první poloviny 20. století, mimořádně si cenil jeho veršového a dramatického experimentu. Ten zároveň podle něj nebyl možný bez znalosti díla Březinova (mj. Černý zdůraznil význam Březinových Stavitelů chrámu v genezi dramatu Zvěstování panně Marii) a především bez impulzu paradoxního zážitku Prahy, jež si přes expanzivní měšťanskost uchovala barokní architektonické, vizuální a religiózní mystérium. Této linii české claudelovské recepce věnuje ve sborníku studii Martin Petráš (Claudel selon le professeur Václav Černý), Černého roli připomíná i Jana Patočková v rozhovoru s překladatelkou Petrou James o zvláštním claudelovském čísle časopisu Divadlo v claudelovsky jubilejním a zároveň traumatickém čase roku 1968. Přehledem českých divadelní inscenací Claudelových her, který připravil Martin Kučera, je pásmo statí uzavřeno. Francouzské nakladatelství Classique Garniere v knize „Paul Claudel a Čechy. Disonance a souzvuk“ v roce šedesátého výročí úmrtí Paula Claudela představilo krátkou, ale závažnou etapu jeho života, která zasáhla do jeho individuálního životaběhu marginálně, ale zato zanechala nesmazatelné stopy v jeho díle: české prostředí přispělo k obnově, k specifické interpretaci baroka, jež se stalo jedním ze zdrojů jeho moderního básnického výrazu a postoje. Libuše Heczková | Ústav české literatury a komparatistiky FF UK, Praha [email protected] 9 Zejména studie Claudel et la Bohême (in: Cahiers Paul Claudel, sv. 9. Prague. Gallimard, Paris 1971, s. 15–118).