Zpráva z konference Displacements: Women’s Transnational Trajectories & Artistic Experiences of Emancipation in Central Europe

Zpráva zkonference Displacements: Women’s Transnational Trajectories & Artistic Experiences of Emancipation in Central Europe Magdalena Eriksröd-Burger Otto-Friedrich-Universität Bamberg magdalena.eriksroed-bur[email protected] Mezinárodní konference Displacements: Women’s Transnational Trajectories & Artistic Experiences of Emancipation in Central Europe, kterou zorganizovali Mateusz Chmurski, Clara Royer aLola Sinoimeri, se konala vCEFRES vPraze ve dnech 16.–18.března 2023. Na jejím uspořádání se podílely EUR’ORBEM (CNRS-Sorbonne Université), CEFRES (CNRS-MEAE), Ústav české literatury akomparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy aInstytut Kultury Polskiej, Wydział Polonistyki, Uniwersytet Warszawski, spodporou Alliance 4EU+, GDR „Connaissance de l’Europe médiane“ (CNRS) aFrancouzského institutu vPraze. Sešli se na ní vědci zrůzných oborů, aby prozkoumali rozmanité významy výrazu dépaysement (displacement: vysídlení, vykořeněnost, vytěsnění) vliterárních auměleckých trajektoriích středoevropských žen. Cílem konference bylo zkoumat neobvyklé trajektorie, které překračují politické, jazykové nebo intelektuální hranice, aby odhalily složité sítě vzájemných vazeb, přenosů apraktik, které se zrodily zdisjunktního posunu jazyků, kultur ahranic, jež tento region definují. Hlavní otázka, kterou si organizátoři chtěli položit, zněla: „Jak si může žena vytvořit, vybudovat aobývat ‚vlastní pokoj‘(Woolf 1929), který je neustále přemisťován, neustále vpohybu; errancy, která je zároveň migrační, politická ajazyková, nebo prostě intimita na útěku?“1 Jasmina Lukić (Central European University Vienna) zahájila konferenci zkoumáním vlivu vysídlení (dépaysement) na psaní žen vbývalém jugoslávském apostjugoslávském kontextu. Ve své přednášce se zabývala spisovatelkami, které zažily migraci, válku apoválečnou transnacionální migraci, ainterpretovala jejich vyprávění vširším rámci transnacionální feministické literární teorie svyužitím definice transnacionální feministické literatury Susan Friedman (1943–2023). Analýza se zaměřila na převládající figurální formace, jako jsou národ, hranice, migrace, glokalizace akonjunkce, aukázala, že vysídlení patří jako další kategorie ktransnacionální literatuře. První panel konference, „Displaced in the Country? Emancipatory Strategies“, se zaměřil na umělkyně, které byly ve svých zemích vysídleny, ana jejich strategie emancipace. Diskutovalo se ovýzvách apříležitostech, které vysídlení představovalo 1 Viz https://cefres.cz/en/19800 (28.4.2023); srov.Virgina Woolf: ARoom of One’s Own. Hogarth Press, London 1929. OPEN ACCESS 238 SLOVO A SMYSL 42 vživotě adíle spisovatelek aumělkyň v19.a20.století. Cécile Gauthier (Université de Reims) se na příkladu českých spisovatelek Boženy Němcové (1820–1862) aAloisie Kirschner/Ossipa Schubina (1854–1934) zabývala otázkou souvislosti mezi ženskou emancipací avazbou kmístu, kde se člověk usadil (Heimat). Cesty adíla těchto dvou spisovatelek ilustrují snahu vymanit se ze společenských norem ahranic, ale zároveň ukazují limity tohoto procesu vdané době. Příspěvek zkoumal napětí mezi touhou po emancipaci prostřednictvím přesídlení (literárního či symbolického) apřitažlivostí vlasti akladl si otázku, kde může ženská emancipace skutečně zakořenit avzkvétat. Jana-Katharina Mende (Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg) ve svém příspěvku ukázala možnosti zpětného sledování vysídlení pomocí kvantitativního přístupu adigitálních nástrojů, jako jsou Named Entity Recognition (NER) amapovací nástroje Recogito2 či NodeGoat3. Hovořila obiobibliografickém slovníku současných německých spisovatelek (1898) Sophie Pataky (1860–1915), který obsahuje informace ovíce než 5000 ženách, aotom, že poskytuje podrobné informace omístech jejich narození apobytu, což umožňuje vizualizaci amapování jejich trajektorií. Mende srovnávala případové studie spisovatelek ze střední Evropy (např.Olga Wohlbrück /1867–1933/, Aloisia Kirschner/Ossip Schubin /1854–1934/, Marie Schmitz hausen/ Paul Maria Lacroma /1851–1929/) aposkytla vhled do prostorů amístností psaní na přelomu století. Na příkladu uměleckého pole vmeziválečné Praze se Maga dalena Eriksröd-Burger (Otto-Friedrich-Universität Bamberg) zabývala konceptem sociálního vytěsnění (social displacement)4 jako kolektivní zkušenosti umělkyň. Po feminismu fin-de-siècle se vprvní Československé republice objevila důležitá postava nové ženy aženy rozšířily svou účast ve veřejném životě včetně přístupu na vysoké školy (např.na Akademii výtvarných umění). Navzdory profesionalizaci uměleckých aktivit se však umělkyně stále potýkaly se společenským vyloučením aodmítáním, což vedlo krozvoji strategií, jako bylo budování protipublik prostřednictvím zakládání uměleckých ženských spolků (např.Kruh výtvarných umělkyň) nebo zřizování samostatných ateliérů avýstavních síní, které měly zlepšit jejich postavení vuměleckém poli. Gertraude Zand (Universität Wien) se zabývala životem adílem Honzy Krejcarové (Jana Černá, 1928–1981), české spisovatelky, která žila vdůsledku rodinného zázemí apolitických poměrů životem vytěsněným. Přestože byla Krejcarová vkomunistickém Československu považována za třídního nepřítele, vzdorovala konvencím avytvářela provokativní literaturu, která se vymykala literárním normám. Příspěvek analyzoval korelaci mezi společensko-politickým vytěsněním atvůrčím procesem azkoumal, jak mohlo vytěsnění ovlivnit Krejcarové idiosynkratický styl psaní. Druhý panel, „Cosmopolitan Trajectories“, přinesl podnětné analýzy konceptu kosmopolitismu apřesunu vliteratuře aumění. Příspěvky zdůraznily význam uznání různých zkušeností aperspektiv apotenciál těchto zkušeností zpochybnit tradiční normy akódy. Guillaume Métayer (CNRS) se zabýval životem adílem Itóky 2 Recogito, iniciativa Pelagios Commons <http://recogito.pelagios.org/> (2013). 3 Viz nodegoat: aweb-based data management, network analysis & visualisation environment, LAB1100 <http://lab1100.com>. 4 Daniel Smith: Social Fluidity and Social Displacement. The Sociological Review 58, 2010, č.4, s.680–698. OPEN ACCESS MAGDALENA ERIKSRöD-BURGER 239 (1873–1951), maďarské umělkyně, spisovatelky anovinářky, atím, jak její četná přesídlení avyjednávání ovlivnila její estetické volby. Studie ukázala složitý vztah mezi Itóčinými rozmanitými zkušenostmi astrategiemi uznání, které používala kobhajobě svého přesvědčení. Cécile Rousselet (Université Sorbonne Nouvelle) se zabývala románem Esther Kreitman (1891–1954) Der Sheydim-tants (1936) azobrazením neustálého přemisťování ahledání identity hlavní hrdinky. Vypravěčský styl románu, ovlivněný modernistickými spisovatelkami, jako byla Virginia Woolf (1882–1941), poskytl prostor pro alternativní formy psaní apolitickou subverzi. Téma přemístění umožnilo hlavní hrdince vytvořit si nový prostor azpochybnit tradiční normy akódy. Charles Sabatos (Université Yeditepe Istanbul) se ve svém příspěvku zaměřil na rostoucí význam slovenských spisovatelek, které vpřekračování jazykových akulturních hranic předčily své mužské vrstevníky. Autorky (např.Alexandra Salmela /* 1980/ nebo Andrea Salajová /* 1974/) využily své zkušenosti spřesunem ajazykovou rozmanitostí ktomu, aby upozornily na marginalizované aspekty slovenské společnosti, jako je romská komunita aLGBT. Příspěvek naznačil, že tento trend ukazuje rostoucí ústřední postavení žen ve slovenské beletrii asnahu slovenské literatury vymezit se vnadnárodních souvislostech, což odráží globální trendy ve světové literatuře. Třetí panel, „Forced Migration and Appropriation of Exile“, se zaměřil na téma konkrétního vysídlení ajeho souvislost sliterárními auměleckými prostředky. Iryna Vikyrchak (Vratislavská univerzita) představila životy adíla dvou židovských básnířek, Rose Ausländer (1901–1988) aKlary Blum (1904–1971), které se narodily vmultikulturním městě Černovice. Obě básnířky psaly osvých zkušenostech ztohoto města včetně období holocaustu aotom, jak formovalo jejich identitu apoezii. Vikyrchak zkoumala, jak jejich poválečná emigrace ovlivnila jejich vztah krodnému městu ajejich tvorbu. Lola Sinoimeri (Université Paris & Sorbonne Université) se ve svém příspěvku zabývala díly Elvíry Dones (* 1960) aMelindy Nadj Abonji (* 1968), dvou autorek zbalkánských diaspor, které vkontextu devadesátých let 20.století vyvrátily západní očekávání, že jsou pouhými „vypravěčkami“ vlastních zkušeností. Sinoimeri zkoumala, jak jejich transnacionální autobiografie zpochybňují pohled Západu aumožňují přivlastnění jejich zkušeností. Na závěr Roberto Gómez Martínez (Universidad Complutense de Madrid) analyzoval dílo chorvatské spisovatelky Dubravky Ugrešić (1949–2023), která vroce 1992 uprchla do Německa apoté se usadila vNizozemsku, kde její literatura dává hlas těm, kteří věřili vjednotu své země. Zdůraznil pocity ztracené identity avykořeněnosti způsobené rozpadem Jugoslávie anutnost přijmout slabost země se zklamáním arezignací. Ve čtvrtém panelu, „Displacement and Committed Feminisms“, se účastníci zabývali feministickou angažovaností umělkyň jako dalším typem vysídlení. Jiřina Šmejkalová (Univerzita Karlova) přednesla příspěvek okonceptu sebevymístění avnitřních hranic vživotě adíle feministické myslitelky Anny Pammrové (1860–1945). Zdůraznila její jedinečný pohled na nedostatečnost jazyka při vyjadřování ženských zkušeností ahledání předsymbolické existence ženského vědomí. Zabývala se také neustálým intelektuálním ifyzickým vykloubením amarginalizací Pammrové azkoumala, proč zůstávala na okraji českého feministického politického hnutí afilozofie. Marika Kuźmicz (Akademie výtvarných umění ve Varšavě) se věnovala performativní akci Barbary Kozłowské (1940–2008) Border Line (1970–1975), vníž umělkyně OPEN ACCESS 240 SLOVO A SMYSL 42 pouhou přítomností označovala po sobě jdoucí body na zeměkouli avytvářela tak konceptuální utopii, která potvrzovala její subjektivitu proti shora vnucenému politickému, sociálnímu ahistorickému rozdělení. Dílo bylo projevem osobní svobody astrategií emancipace tváří vtvář tísnivé geopolitické situaci abolestné kolektivní iosobní historii. Adrian Pelc (Universität Wien) se zabýval autobiografií Gastarbeiter (1978) Jugoslávky Very Kamenko, která nabídla detailní popis prolínání disciplinárních mechanismů apatriarchátu, snímž se potýkala jako migrující dělnice. Příspěvek pojednával osubverzivní hodnotě publikace, ale také upozornil na problematické zobrazení Kamenko jako čisté oběti, které nikdy nebyla přiznána pozice aktivního subjektu, ana to, jak se v„syrovém“ autobiografickém materiálu beznadějně proplétá subverze apodřízenost. Justyna Górny (Varšavská univerzita) představila analýzu německých apolských literárních textů zkonce 19.aprvní poloviny 20.století, přičemž se zaměřila na nové literární postavy: studentky alesby, které se různými způsoby potýkají svysídlením. Příspěvek pojednával otom, jak studentky zažívají vytěsnění vdůsledku vstupu na akademickou půdu amigrace za studiem, zatímco neheteronormativní ženy zažívají existenciální vytěsnění vdůsledku své nekonformity sgenderovými normami, což vede kpocitům cizosti avykořeněnosti. Pátý panel, „Displacements as an Artistic Elaboration of Imaginary Rooms“, se zaměřil na zkušenosti vysídlených žen ana to, jakým způsobem využívaly svou tvorbu krekonfiguraci své identity ahledání nových pozic vnovém kulturním prostředí. Prezentace také poukázaly na výzvy, kterým umělci čelí při procházení patriarchálními strukturami agenderovou hierarchií ve světě umění. Nicolas Aude (Sorbonne Université) se zabýval teorií zobecněného překladu Julie Kristevy (* 1941), která rozvádí konkrétní realitu jazykové praxe do fenomenologie významu. Nastolil otázky týkající se přetrvávajícího vlivu mateřského jazyka vliteratuře Jiného ajeho putování. Nabídl jedinečný pohled na jazyk, význam aidentitu azpochybnil tradiční chápání vztahu jazyka akultury. Ksenia Shmydkaya (Tallinnská univerzita) zpochybnila obraz Stanisławy Przybyszewské (1901–1935) jako osudové umělkyně aexistenciální mučednice. Zkoumala, jak Przybyszewská sama pojímala svou situaci, azdůraznila tvůrčí potenciál nedobrovolného vysídlení žen. Shmydkaya svým příspěvkem vrátila Przybyszewské dějinnost anabídla cenný dvojí pohled na její život adílo. Lucie Antošíková (Akademie věd ČR) se zabývala různými způsoby, jakými se české autorky, které emigrovaly po roce 1968, vyrovnávaly svysídlením prostřednictvím svých literárních děl. Navrhla osobitá řešení pro zobrazení nové životní situace apojmenovala možné univerzální principy hledání analézání pozice vypravěčského subjektu vexilu. Aleksandra Wojda (Université de Lorraine) zkoumala estetické volby Anny Prucnal (* 1940) aEvy Killutat (1943–2020), dvou německy mluvících zpěvaček, které se rozhodly pro kariéru ve francouzsky zpívané hudbě šedesátých až devadesátých let 20.století. Analyzovala dialektiku omezení amožností, které byly základem jejich volby, aexistenciální rozměr jejich poeticko-hudebních struktur. Hélène Martinelli (ENS Lyon/CEFRES) hovořila oilustracích polské výtvarnice Franciszky Themerson (1907–1988) kanglickému překladu Jarryho Krále Ubu (1951) od Barbary Wright (1915–2009). Martinelli vznesla otázky týkající se kulturní identifikace aemancipace spojené spřivlastněním postavy, jako je Matka Ubu. Nabídla jedinečný pohled na způsoby, jimiž může přemístění arekonfigurace kulturních odkazů ovlivnit tvůrčí proces. Marlena Wilczak (Eur’ORBEM, Labo Junior) představila život adílo Olgy OPEN ACCESS MAGDALENA ERIKSRöD-BURGER 241 Boznańské (1865–1940), významné osobnosti polského malířství, která většinu své kariéry strávila ve Francii. Zkoumala soukromé aintimní umělecké postupy Boznańské ajejich vliv na její osobní emoce aidentitu. Zdůraznila, jak Boznańské soukromý aizolovaný životní styl, který přispěl kjejímu uměleckému úspěchu, vedl kjejímu tragickému konci. Pauline Walkiewicz (Inalco) zkoumala, jak zkušenosti svysídlením akulturní odlišností ovlivnily uměleckou praxi Mely Muter (1876–1967), Zofie Stryjeńské (1981–1976) aZofie Piramowicz (1886?–1958), tří polských umělkyň, které žily atvořily vPaříži vprvní polovině 20.století. Příspěvek se zaměřil na to, jak se tyto umělkyně dokázaly vnovém kulturním kontextu znovu tvůrčím způsobem prosadit, přestože čelily výzvám souvisejícím sgenderem amocí. Závěrem lze říci, že konference nabídla cennou příležitost prozkoumat zkušenosti žen, které byly vysídleny ze svých domovů akultur. Konference se konala jako první akce vrámci projektu financovaného zminigrantů 4EU+ Displacements. Cílem tohoto projektu je mimo jiné vytvořit vrámci programu Erasmus+ síť badatelů, které spojuje hybridní metodologický seminář sdružující mladší astarší vědce adoktorandy. Jak ukázal tento úspěšný start projektu, studium takových transkulturních fenoménů může pomoci ukázat historický význam atypických trajektorií akulturních konfigurací, které protínají kulturní dějiny regionu. Použití termínu dépaysement plní heuristickou iexperimentální funkci, obchází metodologický nacionalismus aumožňuje novou analýzu normativních kontextů akaždodenních zkušeností. Prezentace ukázaly složitost tématu vysídlení vživotě atvorbě umělkyň azkoumaly vztah mezi identitou, kulturou atvorbou. Řečníci zdůraznili význam mobility amigrace při utváření umělecké tvorby, jejímž výsledkem jsou silná díla, která zpochybňují dominantní narativy apodvracejí očekávání. Ukázali hodnotu feministické angažovanosti vumění jako prostředku kpochopení akritice rozmanitých forem vysídlení, kterým ženy čelí. Využití kvantitativních nástrojů amapovacích technologií navíc poskytlo nové způsoby analýzy trajektorií mobilních spisovatelek aumělkyň avrhlo světlo na prostory amístnosti psaní na přelomu století. Celkově konference zdůraznila potřebu diferencovaného chápání vysídlení jako klíčového faktoru emancipace umělkyň. Můžeme tedy být zvědaví na další aktivity projektu. OPEN ACCESS