Iufaa jako kněz slunečního boha: z východní stěny pohřební komory kněze Iufay v Abúsíru

64 PES XXIV/2020 IUFAA JAKO KNěZ 1 Studie vznikla vrámci programu Univerzity Karlovy ProgresQ11 snázvem Komplexita aresilience. Staroegyptská civilizace vmultidisciplinární amultikulturní perspektivě aspodporou projektuKreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734,financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj.Autoři děkují Ladislavu Barešovi za umožnění práce stexty všachtových hrobkách asdílení cenných postřehů azkušeností. Iufaa jako kněz slunečního boha: zvýchodní stěny pohřební komory kněze Iufay vAbúsíru Iufaa as apriest of the sun god: from the eastern wall of the burial chamber of priest Iufaa at Abusir Jiří Janák– Renata Landgráfová– Diana Míčková1 abstrakt Studie se zabývá komentovanou verzí textu známého jako König als Sonnenpriester, která je zapsána voblouku východní stěny pohřební komory kněze Iufay. Podobně jako většina výzdoby stěn Iufaovy pohřební komory asarkofágů se itato kompozice zabývá především jeho znalostmi kosmologických, podsvětních či jinak tajných jevů abytostí. Nejzajímavějším aspektem zde analyzované kompozice je způsob, jakým spojuje písmo aikonografii (tedy text ana něj navazující viněty), apředevším to, jak jsou písmo iviněty zasazeny do skutečného aposvátného prostoru. Scéna znovuzrození slunečního boha se nachází uprostřed oblouku východní stěny asloupce hieroglyfů kolem ní částečně vytvářejí představu znaku pro „obzor“ (achet). Bezprostředně pod scénou se nachází čtvercový výklenek připomínající zazděné okno. Jeho umístění, rozměry atvar odpovídají oknu vprotější, západní stěně, jímž byla do hrobky vpravena mumie. Výklenek tak symbolicky propojuje představu slunce vycházejícího zbrány ve východním obzoru, vylétání boha Cheprera zkuličky hnoje azrodidel nebeské bohyně avýsledný východ slunce vzáři abožské moci. Tento čtvercový průchod ve východní stěně Iufaovy pohřební komory je tedy možno spojit stakzvanými okny zjevování, jimiž se král či bůh zjevoval lidem jako někdo, kdo vychází vzáři, aby rozjasnil svět. kLíčová sLova Iufaa– Abúsír– východ slunce– regenerace– kosmologie– tajné znalosti– královský úřad– okno zjevování abstract This study deals with the annotated version of the text known as König als Sonnenpriester inscribed on the arch of the eastern wall of the burial chamber of Iufaa. Like most of the decoration that covers the walls of Iufaa’sburial chamber and sarcophagi, the composition focuses primarily on his knowledge of cosmological, underworld or otherwise secret and mysterious phenomena and beings. The most interesting aspect of the composition analysed here is the way it interconnects writing with iconography, i.e. the text, the associated vignettes, and above all the way these are treated in terms of real and sacred space. The scene of the resurrection of the sun is located in the centre of the arch of the eastern wall of the burial chamber, and the columns of inscriptions around it partially create an image of the hieroglyphic sign for “horizon” (akhet). Immediately under the scene there is asquare niche reminiscent of aclosed window, the placement, dimensions and shape of which reflect those of the entrance opening for the mummy located in the opposite, western wall. The “window” thus symbolically connects the ideas of the rising of the sun from the gate of the eastern horizon, the flying out of the god Khepri from the ball of dung and from between the legs of the sky goddess, and the resulting appearance of the sun god in glory and divine might. Therefore, this square opening in the eastern wall of Iufaa’sburial chamber can be linked with with the so-called windows of appearance, through which the king or god appeared to the people as someone rising in glory to illuminate the world. keywords Iufaa– Abusir– sunrise– regeneration– cosmology– secret knowledge– kingship– window of appearance IUFAA JAKO KNěZ PES XXIV/2020 65 Hrobka kněze Iufay se vyznačuje velkým množstvím dosud neznámých či pro funerální kontext neobvyklých textů (česky viz např. Landgráfová– Míčková2019: 54–67; Landgráfová– Míčková2018: 57–70). Celý výzdobný program hrobky vrcholí v oblouku východní stěny, věnovaném východu slunce avzývání slunečního boha (obr. 1). Tento úsek obsahuje kromě níže popsaných aanalyzovaných kompozic itři scény související sobjevováním se slunce na východní obloze (ase znovuzrozením Iufay do věčného života). Na jižní straně se nachází popis hada Mehena– ochránce, který obtáčí slunečního boha či kajutu na jeho bárce– advě kouzla, jež se na Mehena obracejí amají tomu, kdo je pronáší, zajistit jeho přízeň. Ktéto části se váže horní zcentrálních vinět zobrazující sedmihlavého hada spřípiskem „Mehen“. Na severní straně nalezneme další vinětu asní související text popisující boha Tutua a uvádějící jména sedmi démonů, které ovládá (viz Landgráfová – Janák 2016: 71–72). Většina jižní části oblouku východní stěny se obrací na slunečního boha vpodobě Atuma-tatenena, tedy stvořitelského a(pra)starého božstva, spojeného se zapadajícím sluncem (Janák2005: 35–37 a173–174). Jelikož se zde ale nacházíme na východě, itento bůh se probouzí, aby mohl (vpodobě Cheprera) vyjít nad obzor východní oblohy. Při vytváření posvátného místa (např. chrámu nebo hrobky) ajeho rituálním využívání Egypťané explicitně ivnáznacích odkazovali na reálné uspořádání světa. Během interpretace jednotlivých částí rituálního prostoru se nejčastěji setkáváme sodkazy na symboliku světových stran aprostoru, který je nahoře adole. Sever tedy může odkazovat například na temnotu nebes či hlubiny podsvětí, očišťování akoloběh regenerace, jih naopak na kulminaci síly avybavení veškerou mocí. Západ je místem spočinutí, útlumu avstupu do podsvětí, východ je oblastí zrození, vzkříšení azjevování se vzáři. Stejné nábožensko-magické uspořádání rituálního prostoru bylo navrženo pro pohřební komoru Iufaovy hrobky atato symbolika je ještě umocněna polohou těla zesnulého. Iufaova rakev byla položena nohama kzápadu (odkud přichází) ahlavou kvýchodu (kam směřuje). Kompozice, jimiž se nyní zabýváme, byly zapsány na východní stěnu pohřební komory, vpravo od centrální scény. Ta znázorňuje vzkříšené slunce vpodobě skaraba vylétávajícího na východní obzor nebes za pomoci zesnulého Iufay a oslavného tajemného chorálu čtyř paviánů (viz obr. 2). Jedná se otext, který poprvé identifikoval Jan Assmann (1970) anazval jej König als Sonnenpriester (Král jako kněz slunečního boha). VIufaově hrobce je rozdělen do tří částí: krátkého úvodního hymnu zapsaného ve dvou sloupcích na jih od centrální viněty (A); delšího textu zdůrazňujícího Iufaovy posvátné znalosti adoplněného orozsáhlé kosmografické komentáře zKnihy dne vhorní části oblouku severně od centrální viněty (B); adelšího textu navazujícího na Obr. 1 Pohled na oblouk východní stěny pohřební komory Iufaovy hrobky (foto P. Košárek) / Fig. 1 View of the arch of the eastern wall of the burial chamber of the tomb of Iufaa (photo P. Košárek) 66 PES XXIV/2020 IUFAA JAKO KNěZ 2 Rakev paní Tauher nebyla dosud publikována. Povahu textů zmiňuje Marcus Müller-Roth (2008: 40), čitelná verze hieroglyfických textů se nachází na webových stránkách Metropolitního muzea umění vNew Yorku: https://www.metmuseum.org/art/collection/search/551135 (zatento odkaz děkují autoři Janice Kamrin). část B výčtem dalších Iufaových posvátných znalostí s kosmografickými komentáři neznámého původu azakončeného identifikací Iufay segyptským panovníkem (C). Umístění kompozice do horního oblouku východní stěny komory odkazuje na symboliku východní strany jako místa vzkříšení aobnovy ataké na význam východního obzoru (egyptsky achet), který byl nejen oblastí spojující sféry nebes, země apodsvětí, ale také posvátným prostorem, odkud na svět přicházeli bohové akde se do zásvětní existence rodili blažení zesnulí achu (Janák2009: 83–86). Na východě tedy kulminují děje arituální činnosti související stématy stvoření, zrození avzkříšení arovněž tak se zjevováváním se božstev, východem nebeských těles aobjevováním se (královského či jiného) majestátu. Není tedy divu, že egyptský výraz chaj, zapisovaný znakem slunečních paprsků vycházejících zpoza obzoru, byl užíván jak pro vycházení slunce na horizontu, tak pro epifanii božství nebo zjevení se při nějakém rituálu. Dokonce tohoto slova mohlo být užito pro označení náboženského svátku jako takového (Hannig2006: 630). Výběr textů pro takto významnou část Iufaovy pohřební komory zcela jistě nebyl náhodný, což dokládá isrovnání stexty na víku rakve Amenreovy pěvkyně Tauher (Metropolitní muzeum umění v New Yorku, MMA 86.1.30) z26. dynastie. Ivíko její rakve obsahuje výňatky ztextu König als Sonnenpriester, Knihy dne atextů věnovaných Atumovi.2 Iufaa aTauher však nevycházeli ze stejné předlohy, Tauher cituje jen kratičké pasáže původních kompozic. Důrazem na tajné znalosti majitele hrobky zapadá König als Sonnenpriester, který Iufaa cituje celý, velmi dobře do celkové výzdoby pohřební komory, neboť její západní oblouk vyplňuje příručka kzasvěcení Selketina kněze vpodobě jakési encyklopedie primordiálních hadích bytostí (Landgráfová– Janák2016: 65–74). Zkoumané kompozice se však nevztahují pouze k symbolice místa, na kterém byly zapsány, ale také popisují, vykládají adoplňují výše zmíněnou scénu vytesanou jako reliéf vsamém středu horního oblouku východní stěny pohřební komory. Písemnou aikonografickou část tedy od sebe nelze zcela oddělit, neboť každá znich nese určitou část informací avzájemně se doplňují aumocňují jak svou náboženskou, tak iinformační (resp. iniciační) funkcí. text jižně od centráLní viněty Dva sloupce hieroglyfů obsahují první část textu König als Sonnenpriester azabývají se každodenním vzýváním slunce při východu. Obr. 2 Rozložení textu König als Sonnenpriester na oblouku východní stěny Iufaovy hrobky (kresba L. Bareš) / Fig. 2 Layout of the text König als Sonnenpriester on the arch of the eastern wall of the burial chamber of Iufaa (drawing L. Bareš) IUFAA JAKO KNěZ PES XXIV/2020 67 3 Doplněno podle paralel: (E), (F), (G) (Assmann1970: 17). (1) jw <j>w=f-aAa dwA=f ra m nHp.w Iufaa vzývá Rea za rozbřesku, m pr=f [wbA=f n]3 Hp.w<=f > Hfd=f r p.t m xprj když vychází, poté co [rozrazil] <svou> [ku]ličku hnojeb avylétá knebesům jako Chepri, aq=f m rA pr=f m jH.t<j> m ms.w(t)=f (2) n.t jAb.w(t) (poté co) vstoupil ústy, vychází (mezi) stehnyc ve svém zrození na východě. Tz.n sw jtj(=f) wsjr Szp sw [a.wj HHw].w Htp=f m manD.t Jeho otec Usir jej pozvedl, [paže Heh]ůd jej podpírají, aby se mohl usadit vdenní bárce. vysvětLivky aForma jw=f sDm=f, egyptský generalis (Malaise– Winand1999: 97), „Iufaa vzývá Rea (neustále a opakovaně)“. Úvodní jw se čte vlastně dvakrát: Jednou jako morfém slovesné formy, podruhé jako součást Iufaova jména. Vnásledujícím dwA=f ra je jméno slunečního boha předsunuto na začátek fráze pomocí takzvané honorifické transpozice (Gardiner1957: 51, §57), předsouvání jmen božstev či jmen nebo titulů panovníka na začátek příslušné (většinou úzce propojené) fráze. Vparalelních verzích (Assmann1970: 17) se transpozice neobjevuje– snad zde bylo cílem vyjádřit hned dva koncepty: jw jw=f-aA dwA=f ra, „Iufaa vzývá Rea, (když vychází)“ ajw=f-aA ra, „Iufaa je Re, (jenž vychází)“. Podobná víceznačná vyjádření nejsou egyptským náboženským textům cizí, Iufaa je ve své hrobce se slunečním bohem identifikován několikrát, například vmagickém textu na východní stěně vnějšího sarkofágu (Landgráfová– Míčková2019: 56) nebo vtextu kochraně těla na vnitřní straně víka sarkofágu vnitřního (Bělohoubková– Janák2019: 149–158); na severní straně viněty (sloupce 1–2) se navíc nachází zcela jednoznačné tvrzení jw=f-aA jtmw, „Iufaa je Atum“. b Slovo nHp(.w) sdeterminativem může být „hrnčířský kruh“ (Wilson1997: 534) či „kulička hnoje“ (Wilson1997: 534; Assmann1970: 23–24). Vdochovaných verzích textu König als Sonnenpriester má toto slovo pokaždé jiný determinativ: dům (TT 158), jezero (Taharkova svatyně vKarnaku), kuličku (TT 33) aneidentifikovaný znak (Iufaa), který by mohl být snad horní částí hrnčířského kruhu. Vsouvislosti se skarabem aslovesem wbA, které znamená doslova „provrtat“, zde snejvětší pravděpodobností jde obožskou kuličku, zníž se rodí sluneční bůh. Nicméně Iufaův determinativ je spíše než chybou či záměnou podobně znějících slov (nHp „hrnčířský kruh“, nHp.w „kulička hnoje“) důsledkem snahy zahrnout zde vjediném slově obě představy božského tvoření. Podle Assmanna představuje nHp.w hrudku hlíny na hrnčířském kruhu (Assmann1970: 25). Slovní spojení dwA ra m nhp, „vzývání Rea za rozbřesku“, může být také odkazem na první část denního rituálu spojeného suctíváním Hora, při němž na počest boha pějí východní bau, podobně jako zde (Wilson1997: 529). c jH.tj jsou „stehna“ ve smyslu „prostor mezi stehny bohyně Nut, kudy se rodí sluneční bůh“ (Assmann1970: 26; Wilson1997: 105). Věta odkazuje na staroegyptskou kosmologickou představu, podle níž jsou nebesa tvořena tělem bohyně Nut, která slunce každý večer spolkne aráno je znovu porodí (Janák2009: 81). d Plně dochované paralelní verze (nápis Amen hotepaIII. v Luxoru a Padiamenopova hrobka TT33, viz Assmann1970: 17) mají a.wj HH.w HH.t, „paže Heha aHehety“. Zbohů, ojejichž paže se jedná, je vIufaově textu dochován jen determinativ plurálu (bohů). Jedná se pravděpodobně oosm Hehů (Buck1938: 1–44), již ve své roli těch, kteří podpírají oblohu, atvůrců „Šuova žebříku“ částečně splynuli sHehem aHehetou (Assmann1970: 42). koMentář Vtéto části je kladen důraz na motivy spojované ve starém Egyptě se skarabem. Tímto dané pojmy přímo odkazují na centrální scénu, jíž dominuje zobrazení skaraba vylétávajícího na východní část nebes. Skarab (vruboun posvátný) byl podle náboženských představ Egypťanů tvorem, který se rodí sám ze země bez zjevného zplození apřirozeného zrození, aproto byl dáván do souvislosti se (samo)zrozením života na počátku světa asjeho cyklickou (kosmickou, ale také individuální) obnovou. Stal se tedy symbolem počátku života na zemi avzkříšení člověka po smrti. Znak vpodobě skaraba (cheper) mohl nést také význam „stvoření“, „tvoření“, „tvor“, „tvar“ nebo „proměna tvaru“ astal se ioznačením boha Cheprera zosobňujícího ranní slunce asílu počátečního zrození (Janák2005: 91–92). Izde se odkazuje na znovu se rodící slunce vpodobě skaraba na východním obzoru, text se však zmiňuje také přímo ohroudě (kuličce trusu azeminy), ze které skarab vylétá na nebesa. Autor (či autoři) navíc využil možnosti zesílení rituálu oslovní hříčku mezi téměř homofonními výrazy „rozbřesk“ a„hrouda“, aby po ukázal na bytostnou provázanost dějů stvoření avzkříšení. Na doprovodném zobrazení (viz obr. 3) je skarab zachycen, jak sroztaženými křídly vylétá zprotáhlého kuželovitého objektu– ten může být reliéfním zachycením prostoru mezi stehny bohyně, schematickým obrazem zemské hroudy nebo praostrůvku benben, na němž se mělo zrodit slunce (Janák2009: 91). Anebo, jak je pro Egypťany typické, mohl by být vším najednou. Po obou stranách kuželu je zobrazen Iufaa (je zde tedy dvakrát) vpozici, která jej identifikuje sbohem nezměrného prostoru ahranic nebes Hehem, jak svými pažemi pomáhá slunci vjeho zrození astoupání na oblohu. Kromě toho je Iufaa, jakožto blažený zesnulý, také ztotožněn sUsirem, vládcem podsvětí, odkud slunce právě vychází. Obrazové zachycení vzkříšení slunce (a Iufay) na východním obzoru naprosto 68 PES XXIV/2020 IUFAA JAKO KNěZ souzní stextem, který se vedle této scény nachází: Slunce vpodobě skaraba vylétá zhroudy země mezi stehny nebeské bohyně za asistence bohů Usira aHeha. Se všemi těmito aktéry se navíc symbolicky identifikuje také hlavní postava příslušného rituálu, tedy Iufaa. text severně od centráLní viněty nahoře, sLoupce 4–16 Dvanáct sloupců pokračuje v textu předcházejícího oddílu König als Sonnenpriester a doplňuje jej okosmografické komentáře zKnihy dne. Kniha dne je vrůzných variantách doložena na stropě chodby (RVIa) apohřební komory (RVIb) hrobky Ramesse VI., na stropě pohřební komory Ramesse IX., na stěně Amonova chrámu Osorkona II. vTanidě, na stropě pohřební komory Ramosovy hrobky vzápadních Thébách ana několika sarkofázích 3. přechodné aPozdní doby. Vkontextu Iufaovy verze je znich nejzajímavější výše zmiňovaný sarkofág paní Tauher, který spojuje sluneční bárku Knihy dne shymnickými výroky ztextu König als Sonnenpriester (Müller-Roth 2008: 22–41). Obr. 3 Viněta zobrazuje slunečního boha vpodobě skaraba vycházejícího za asistence dvou podob Iufay na východním obzoru nebes (foto M. Frouz) / Fig. 3 Vignette depicting the sun god in the form of ascarab beetle rising in the eastern horizon of the sky and assisted by two images of Iufaa (photo M. Frouz) IUFAA JAKO KNěZ PES XXIV/2020 69 4 Zdánlivě nesmyslně umístěná Dd-mdw indikují předěly textů König als Sonnenpriester aKnihy dne. 5 „Dušemi“ se míní paviáni, vněkterých variantách (A+B aG podle Assmanna) mají determinativ paviána (viz též Assmann1970: 28, pozn. 8). 6 Následuje Kniha dne, přípisek C kprvním třem hodinám dne (Müller-Roth2008: 140–154). 7 Iufaova verze je jediná zparalel, vníž se dochovaly všechny čtyři duše bau. Potvrzuje doplnění Müller-Rotha (2008: 145–147), jenž čte <bA dSr> bA wAD: „první beran (bA) má na hlavě červenou korunu (dSr), druhý stvol papyru (wAD)“. Tyto barvy symbolizují zapadající (červená) avycházející (zelená) slunce. Je možné, že zde zároveň zelená symbolizuje (regeneraci) Usira akoruna (královský úřad) Geba, což reflektuje mendétskou tradici čtyř bau slunečního boha (Voss1996: 379–380 apozn.19). 8 RVIa, jediná dochovaná paralela, má nn sjA.n.tw=f, kryptograficky, Medínit Habu (zde se nejedná přímo overzi Knihy dne, viz MüllerRoth2008: 49) pravděpodobně <nn> mAA.tw=f, „jehož není vidět“ (Müller-Roth2008: 142 a144). Iufaova verze buď vychází zjiné, dosud neznámé předlohy, nebo znepochopení kryptografické verze ( >) anavázání této části na část následující, dr nSn.j m-HA.t=f, „ten, jenž před sebou zahání bouři“. 9 Verze zMedínit Habu má dr nSn.j m wsr.w=k; RVIa dr stS m wsr.w=k (Müller-Roth2008: 142), „ty, jenž zaháníš bouři/Sutecha svou mocí“. 10 ab.wj jako „oba nepřátelé“, tedy Hor aSutech, viz p. London BM EA 10477 (pNu), Tb064 Lf, Line 21 (citováno podle TLA). Toto nepříliš obvyklé slovo pro nepřítele je zde pravděpodobně použito zdůvodu, že může též znamenat „roh“. 11 Snad ve smyslu „díky němuž vzniká každý den“. Alternativní čtení „jenž nabýváš svou podobu každého dne“, semendací jr xpr.w<=f > n ra nb. Vparalelní verzi Knihy dne je xpr.w<=s>n ra nb, „vznikají každý den“ (Müller-Roth2008: 144), ovšem plurálové zájmeno zde není kčemu vztáhnout, takže by se pasáž vRVIa snad mohla číst njnj ra xpr.w n ra nb, „buď pozdraven, Re, <v>podobách každého dne“. 12 Dobytkem jsou pravděpodobně míněni lidé, jako tomu bývá ve slunečních hymnech často (viz Assmann1999: 162; „malý dobytek boží“ též viz Hintze1942: 55–56). 13 MH aRVIa mají „západní“ (Müller-Roth2008: 143). 14 Následuje další kratší úryvek ztextu König als Sonnenpriester. 15 Dosl. „zná zasvěcení“ ve smyslu „je zasvěcen“. 16 Dosl. „města“, míněno je zjevně místo, kde přebývají. Assmann (1970: 31) překládá „Heimat“. 17 Následuje Kniha dne, první část přípisku D kprvním třem hodinám dne (Müller-Roth2008: 140–154). Vpřípisku chybí htt n=k bn.tj, jelikož se jedná přímo opřípisek ke scéně, který je zde využit jako kosmografická vysvětlivka Iufaových posvátných znalostí (bez přímé návaznosti na doprovodný obraz, byť se tito paviáni vcentrální vinětě nacházejí). (4) Dd-mdw jw=f-aA rx mdw pn StA Dd bA.w jAb.tjw Pronáší se:4 Iufaa zná tuto tajnou řeč, kterou pronášejí východní bau,5 Hs.t=sn Tj(A) n ra jež pějí chválu na Rea, (5) wbn=f xa=f m Ax.t když září avychází na horizontu wn=sn n=f aA.wj m (6) [sb]A.w n.w Ax.t jAb.tjt akdyž mu otevírají dveře vbranách východního obzoru, sqd=f wA.wt Hrj.t aby se mohl plavit po nebeských cestách. Dd-mdw bA dSr bA wAD bA Sw bA xprj Pronáší se:6 Červená duše ba, zelená duše ba,7 duše ba Šuova, duše ba Chepriho, Hr fdw Hr (7) nHb.t wa.t (ty se) čtyřmi obličeji na jediném krku, n jj.n sbj m dndn=f kvůli jehož hněvu nemůže přijít (žádný) rebel,8 dr nSn.j m-HA.t=k (ty,) jenž před sebou zaháníš bouři,9 sfx ab.wj m Hn.tj=k jenž odděluješ oba nepřátele10 svými rohy! nD Hr=k wa wa.w Buď pozdraven, jediný jediných, (8) jr xpr.w n ra nb jenž vytváříš podobu každého dne,11 pr m bjA jenž jsi vyšel na nebeskou klenbu, xm.n mw.t=f rn=f (ty,) jehož jméno nezná (ani) jeho matka! DA=k Hr.t m Htp Projíždíš nebesy vmíru rdj.n=k ngAw <m> Aw jb adáváš dobytku12 radost. jn jAb.tjw n.t p.t (9) sxr=sn n=k aApp Jsou to (obyvatelé) východní13 oblohy, kdo pro tebe poráží Apopa. nDm jb=k m S=k StA Nechť je tvé srdce radostné vetvém tajném jezeře, Htp jb=k m sx.t jn.t mfkA.tjw nechť je tvé srdce spokojené na poli těch, kteří dlí vtyrkysu!e Dd-mdw jw=f-aA rx bs=sn Pronáší se:14 Iufaa zná jejich mysteria,15 xpr.w=sn (10) njw.wt=[s]n jm.jw tA-nTr jejich podoby ajejich sídla,16 která jsou vboží zemi. Dd-mdw Htt n=k bn.tj m rn=sn <n bn.tj> Pronáší se:17 Sluneční paviáni pro tebe křičí ve svém jménu <„Sluneční paviáni“>. 70 PES XXIV/2020 IUFAA JAKO KNěZ 18 Kniha dne: bn.tyw rn=sn njw.t=sn pwn.t (Piankoff1942: 9). 19 Následuje další kratší úryvek ztextu König als Sonnenpriester. 20 Jméno opice (Wilson1997: 1087). Doplněno podle RVIa aRVIb, Müller-Roth (2008: 156). 21 Následuje Kniha dne, dokončení přípisku D kprvním třem hodinám dne (Müller-Roth2008: 140–154). 22 Tato část je Kniha dne, přípisek F kprvním třem hodinám dne (Müller-Roth2008: 171), zde jako vysvětlivka vložená do druhéčásti přípiskuD. 23 Posvátný pavián (viz Wilson1997: 279). 24 RVIa má, pravděpodobně chybně, grg, „lež“ (Müller-Roth2008: 156). 25 Přesná paralela této krátké části se sice vKnize dne nevyskytuje, nicméně Héliopolis může pocházet zkonce přípisku F– m-Hr-jb jwnw, „vHéliopoli“. „Bohové– soudci Héliopole“ souvisejí shéliopolskou svatyní Hw.t-sr (dosl. „dům soudního úředníka“; Kákosy1977: 1111) ajsou to mimo jiné ti, kteří zemřelému přisuzují jeho údy azaručují tak úplnost jeho těla po smrti. 26 Následuje další kratší úryvek ztextu König als Sonnenpriester. 27 Vparalelních verzích atřetí části textu uIufay (viz níže) „obě posádky“, míněno posádky denní anoční bárky. 28 Alternativní čtení mj jr.n=k pr(.t)…, „jako(že) jsi vyšel zpodsvětí …“. njw.t=sn pw pwnt Jejich sídlem je Punt.18 Dd-mdw jw=f-aA rx bw aHa=sn jm xft Szp (11) ra tp wA.t Pronáší se:19 Iufaa zná místo, na němž (sluneční paviáni) stojí, když se Re vydává na cestu. Dd-mdw jw=sn m tA n knm.tj<-Hr>20 Pronáší se:21 „Jsou vzemi (lidí) sopičími <obličeji>,“ jn nb.w p.t n sx.t mfkA.t Xr nh.t tw n.t jSd říkají páni nebes na poli tyrkysu pod touto sykomorou posvátného háje išed,22 Hr (12) xAs.t n.t wdn.w23 „vhorské zemi posvátného paviána. wdn.tw n=sn m wAD-wr jAb.tj Je jim obětováno ve východním moři, s.t=sn pw Ax.t jmnt.t jejich místem je západní obzor. bw.t=sn pw gr.t Hnusí se jim mlčení.24 jw xpr=sn (13) m bn.tj nn rx.tw mdw=sn Nabývají podoby slunečních paviánů, jejichž slova nikdo nezná,“ f jn nTr.w nb.w wpw.w jwnw říkají všichni bohové, soudci Héliopole.25 Dd-mdw jw=f-aA rx mdw Dd js.t sT wjA m (14) Ax.t Pronáší se:26 Iufaa zná slova, která říká posádka,27 jež vytahuje sluneční bárku na obzor. Dd-mdw jj zp-2 mk sw ms Pronáší se: „Pojďme, pojďme, hle, zrodil se! jj zp-2 mk sw pr aq r pr dwA Pojďme, pojďme, hle, vyšel ven avstoupil do jitřního domu! nn nfr.w=f Ax.w pw jw.tj sn-nw=f Tato jeho krása je záře, jíž není rovno. (15) jw sn.tj rH.tj rn=sn swA msq(.t) Obě sestry, jejichž jméno je Obě (truchlící) paní, procházejí pohřebištěm, jw xns.n=f Htmy.t poté co on prošel kolem trůnu.g ntk jtmw m{j} jr.n=k pr (16) m Htp m X.t dwA.t Ty jsi Atum, vyšel jsi28 vmíru zlůna podsvětí, sxr n=f xft.j wsjr (jsi) ten, pro nějž byl poražen Usirův nepřítel. jh-hnw n nb p.t HqA jmn.tjw Sláva pánu nebes, vládci Západních!“ vysvětLivky e Müller-Roth (2008: 150–151) čte namísto S.w=k StA, „tvá tajná jezera / vodní kraje“, Htp.w=k StA, „tvé tajné obětiny“, tedy „tvé srdce je spokojené s tvými tajnými obětinami“. Vsinguláru, který se objevuje uIufay, je nicméně čtení „obětiny“ nepravděpodobné, zůstáváme tedy uparalelní konstrukce „tvé srdce je radostné vtvém tajném jezeře, tvé srdce je spokojené vpolích těch, kteří dlí vtyrkysu“. Vodním krajem může být míněna denní putování slunce oblohou, probíhající v bárce po nebeských vodstvech (Darnell2004: 151–152). Pole těch, kteří dlí vtyrkysu, by pak mohlo paralelně odkazovat na obyvatele nebes, jehož hvězdná noční podoba zářila „tyrkysem“ (Mansour2014: 74), barva tyrkysu ho spojovala sregenerací aznovuzrozením (Mansour2014: 70–75). Tyrkys, jelikož se těžil na Sinaji, byl zároveň spojován svýchodem. f Přípisek D kprvním třem hodinám dne se vžádné zparalel nedochoval vúplné podobě, zposlední části má pouze RVIa jw xpr.w […] (Müller-Roth2008: 156). g xns znamená „projít kolem bez zdržení, bez překážek“ (Wilson1997: 736), Htmy.t je Usirův trůn uposmrtného soudu (Wilson1997: 689). IUFAA JAKO KNěZ PES XXIV/2020 71 koMentář Podobně jako byl důležitým motivem předcházející části textu skarab, nyní se vpodobné pozici objevuje pavián. Egypťané toto zvíře spojovali nejen se skalními masivy na východním obzoru, kde původně tato zvířata žila, ale především svýchodem slunce na ranní oblohu. Paviáni totiž při rozbřesku křičí, jako by vyvolávali slunce zpoza obzoru nebo mu tajemným, člověku nesrozumitelným chorálem skřeků pěli chválu. Proto bývají v náboženských scénách popisujících nebo zobrazujících zrození slunce na východním obzoru často zmiňováni nebo zobrazováni paviáni, obvykle čtyři (jeden za každou světovou stranu) nebo šest (tři vlevo atři vpravo od slunce). Jejich posvátný křik, vyvolávající slunce zpodsvětí azajišťující jeho cyklickou obnovu, je tak někdy pokládán za tajnou řeč (Velde1988: 129–137), jíž rozumí jen paviáni, slunce azasvěcenci. Kromě toho byli paviáni (především starší šediví či bílí dominantní jedinci) spojováni také směsícem ajeho silou, například sbohem Thovtem (Janák2009: 137; Stadler2009: 30–31). Zde se však vtéto vazbě neobjevují, aproto se jí nebudeme blíže věnovat. Dalším pojmem, který významně ovlivňuje interpretaci dané části zkoumaného textu, je ba. Tímto termínem Egypťané označovali nadpřirozenou, především božskou moc ajejí projevy ve světě. Vdobě Staré říše byla moc ba spojována sbohy apanovníkem aodkazovala na jejich božský majestát amocné působení vtomto světě. Vdobě Střední říše, ale především od Nové říše dále, se výraz ba vegyptských textech objevuje ivsouvislosti sběžnými Egypťany aoznačuje zdroj iprojev nehmotného působení moci zesnulého člověka (více viz Janák2009: 224–238; Janák2012: 122–138). Do moderních jazyků bývá slovo ba překládáno jako „duše“, přestože stále není jasné, zda Egypťané přisuzovali ba lidem pouze po smrti nebo již za života. Ve zkoumaném textu se výraz ba nebo bau (plurál či abstraktum od ba) objevuje ve dvou významech. Nejprve jako božská moc, resp. mocnost, když se hovoří o východních bau. Jsou to nadpřirozené bytosti či božské síly spojené svýchodním obzorem. Vtomto případě jsou totožní svýše zmíněnými slunečními paviány velebícími svým křikem vzkříšeného slunečního boha. Vzápětí se odkazuje na tajemnou bytost, která je zobrazena přímo unápisu vpodobě postavy se čtyřmi beraními hlavami akterá vsobě spojuje projevy božské moci nebo „duše“ čtyř bohů: Chepriho, Šua, Geba aUsira. Pravděpodobně jde opopis slunečního boha jako všemocného stvořitele, který se sám stvořil (ani jeho matka ho nezná) asám vsobě spojuje čtyři hlavní kosmogonické postavy héliopolského, tedy veskrze slunečního panteonu (Janák2009: 230–231). Tato pasáž ve spojení suvedeným zobrazením představuje další ze slovních aobrazových hříček mezi egyptským výrazem ba azobrazením berana, sloužících kumocnění rituálního působení textu. Čtyři beraní hlavy přímo poukazují na projevy božské moci, jelikož egyptská slova pro berana abožskou moc zněla pravděpodobně stejně (ba). Podoba berana se vegyptské ikonografii používala též pro zobrazení slunce putujícího během noci podsvětím (Hornung1999: 27). Aby nevznikla mylná představa otom, kde se znovuzrození slunce avzkříšení zesnulého odehrává, uvádí text kosmologické upřesnění vpodobě několika lokací: především pole tyrkysu, očistné jezero aháj išed sposvátnými stromy, na jejichž listech bohové sepisují letopisy světa. Všechna tato místa se měla nacházet vkrajině upodsvětní brány východního obzoru, ať už na samém konci podsvětí, nebo přímo za branou na kraji nebes. text severně od centráLní viněty doLe, sLoupce 1–14 Vtěchto čtrnácti sloupcích se nachází konec textu König als Sonnenpriester s kosmografickými komentáři (neznámého původu). Na téma posvátných znalostí, započaté vpřechozím oddílu, navazuje část, vníž sluneční bůh předává Iufaovi královský úřad. 72 PES XXIV/2020 IUFAA JAKO KNěZ 29 Wilson1997: 496. 30 Assmann (1970: 34–35), čte nwH.w, „provazy“ (na tažení bárky) nebo mjwHw, „vesla“, nicméně tato část je dochována jen vjediné fragmentární verzi. 31 Podobná pasáž se objevuje ina vnitřní jižní straně Iufaova vnějšího sarkofágu– vhymnickém textu, kde je zemřelý identifikován sAtumem. Text je vtomto případě ovšem mnohem delší ajsou vněm vloženy další vrstvy, pojednávající především orůzných aspektech stvoření světa. 32 Dochované paralelní verze mají namísto rmT pa.t (vprotikladu krxy.t) (Assmann1970:19). (1) Dd-mdw jw=f-aA rx ms.w(t) n.t ra xpr.w=f jm.j nwy Pronáší se: Iufaa zná zrození Rea ajeho transformace ve vodě záplavy.29 Dd-mdw (2) jwr jm=f m nwn ms=f m jSd Pronáší se: Byl počat vpraoceánu azrodil se vposvátném háji išed. pr=f r p.t (3) ms.n sw nxb.t Vystoupal na nebesa poté, co jej porodila Nechbet, hA=f r tA ms.n sw sxm.t sestoupil na zemi poté, co jej porodila Sachmet, AbDw aA sSm tA.wj avelká ryba abdžu ukazuje cestu Oběma zemím.h (4) Dd-mdw jw=f-aA rx sbA pn StA pr nTr aA Hr=f Pronáší se: Iufaa zná tuto tajnou bránu, jíž prochází velký bůh. aq=f m rA pr=f (5) m jH.t r Ax.t n.t p.t Hr TpH.t tw Vstupuje ústy avychází (mezi) stehny na obzor nebes touto jeskyní xnt.j bA.w jwnw (jako) přední duší bau Héliopole. Dd-mdw (6) jw=f-aA rx ntj m manD.t sSm.w aA ntj m mskt.t Pronáší se: Iufaa zná toho, jenž je vdenní bárce, ipodobu toho, jenž je vnoční bárce. jw=f rx (7) dmj=k m Ax.t Hp=k jm.j nw.t Zná tvé kotviště30 na obzoru atvé putování Nutou.i Dd-mdw jm.j-wr pw (8) m mskt.t jm.j-wr m manD.t Pronáší se: Pravobok noční bárky stejně jako pravobok denní bárky, rmn n=f js.tj (9) mj-qd=sn obě celé posádky pro něj pracují. Sm=f jj=f m sTz m nbj.t n.t jr.t=f Odchází apřichází vmracích, vohni svého oka.31 jw (10) rdj.n ra jw=f-aA Hr tp tA n anx.w r nHH Hna D.t Re umístil Iufau do čela země živých na věky věků, Hr wDa rmTHr sHtp nTr.w aby soudil lidi, aby upokojoval bohy, Hr s(11) xpr mAa.t Hr sHzA jsf.t aby udržoval řád maat, aby ničil ne-řád isfet. jw=f dj Htp.w n nTr.w pr.wt-xr.w n Ax.w On (tj. Iufaa) dává obětiny bohům ainvokační obětiny blaženým zesnulým. jw (12) rn=f m p.t mj ra Jeho jméno je na nebesích jako (jméno) Reovo. jw anx=f mAw-jb mj Hr.w-Ax.tj Žije vradosti jako Harachtej. Haa rmT320 mA=sn swLidé jásají, když ho vidí, (13) jr n=f rxy.t hnw m jr.w=f n nxn lid rechyt pro něj provádí oslavy vjeho podobě mladíka, ra sD(.tj) pr m xprj Rea dítěte, jenž vyšel jako Chepri. vysvětLivky h Zmínku orybě abdžu obsahuje kapitola 100 Knihy mrtvých (viz Gamer-Wallert 1970: 24–29); společně stilápií jsou tyto ryby zmiňovány jako bytosti provázející aochraňující sluneční bárku na její noční pouti (Gamer-Wallert 1970: 111–112). Díky své červené barvě mohla být tato ryba považována také přímo za jednu z Reových podob (Gamer-Wallert 1970: 113), zde se však objevuje spíše vroli poskytovatelky světla, jež osvětluje noční temnoty světelnými paprsky vycházejícími zjejí tlamy (přímo vtéto podobě se objevuje na stropě hrobky generála Menechibnekona vAbúsíru). Toto světlo bylo považováno za zdroj obnovy aznovuzrození: Představa se vztahuje zřejmě ke způsobu, jímž se tato ryba rozmnožuje ajenž připomíná „vyplivování“ mladých ztlamy (Gamer-Wallert1970: 113). iJde onoční putování slunce tělem bohyně Nuty; kotviště je místo, kde sluneční bůh přesedá zjedné bárky na druhou. koMentář Vcelém zkoumaném textu, stejně jako ve většině textů azobrazení doložených vIufaově hrobce, je největší důraz kladen na přesnou znalost kosmogonických, podsvětních či jinak tajemných atajných jevů abytostí. Egyptské náboženství jako takové stálo nikoli na víře