Humanistická etika Ericha Fromma a její inspirace pro kritickou sociální práci

Humanistická etika Ericha Fromma ajejí inspirace pro kritickou sociální práci Radka Janebová (Univerzita Hradec Králové) Daniel Štěpánek (Univerzita Hradec Králové) Radka Janebová — Daniel Štěpánek ABSTRAKT: Pro českou kritickou sociální práci je typické, že čerpá spíše ze zahraničních kapacit přímo zoboru sociální práce. Naopak příliš nevytváří vlastní teorie inspirované díly autorek aautorů kritické teorie. Iproto je cílem článku navrhnout možnosti praktického využití humanistické etiky Ericha Fromma vpraxi kritické sociální práce orientované na případovou práci (critical casework). Jedná se oteoretickou stať, která vznikla analýzou dokumentů tvořených česky vydanými publikacemi Ericha Fromma. Dílo Fromma se jeví jako přínosné zejména voblastech nastavení hranic vztahu sklientem, cesty ke zplnomocnění klienta, objektivity posouzení, důrazu na strukturální příčiny sociálních problémů ainiciace společenské změny. ABSTRACT: It is typical for Czech critical social work that it draws more on foreign capacities directly from the field of social work. On the contrary, it does not create its own theories inspired by the works of critical theorists. Therefore, the aim of the article is to suggest the possibilities of practical application of Erich Fromm’s humanistic ethics to the practice of critical casework-oriented social work. This is atheoretical paper, which was written by analysing documents from the Czech publications of Erich Fromm. Fromm’s work seems to be particularly beneficial in the areas of setting the boundaries of the relationship with the client, the path to client empowerment, the objectivity of assessment, the emphasis on the structural causes of social problems, and the initiation of social change. KLÍČOVÁ SLOVA: kritická sociální práce, Erich Fromm, humanistická etika, kapitalismus, hranice, posouzení, zplnomocnění, společenská změna KEYWORDS: critical social work, Erich Fromm, humanistic ethics, capitalism, borders, assessment, empowerment, social change ÚVOD Kritický psycholog, filozof asociolog Erich Fromm zpravidla není autorem, který by byl považován za klasický zdroj pro teorie sociální práce. Včeském kontextu je někdy zmiňován vtextech věnovaných kritické sociální práci jako jeden zreprezentantů kritické teorie1 nebo jsou některé pasáže jeho díla využity pro zpraco1 Například Miroslav KAPPL, Úvod do teorií ametod sociální práce skomunitou, Hradec Králové: Gaudeamus, s.26–28, Lada HAJDÍKOVÁ, „Stojíme na jejich straně“: Kritická sociální práce slidmi bez domova vČeské republice (diplomová práce), Brno: FSS MU, 2016, s.9, 10. OPEN ACCESS 24 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2022 vání nějakého specifického tématu2 sociální práce (např.práce se zlem, etika práce sosobami se zdravotním postižením). Jeho dílo je včeském prostředí akcentováno spíše vrámci psychologie, sociologie, sociální psychologie, psychoterapie, pedagogiky asociální pedagogiky. Překvapivě ale není Frommovi věnována příliš velká pozornost ani vzahraniční sociální práci. Vrámci mezinárodních zdrojů3 jsme nalezli jen čtyři články věnované výhradně dílu Ericha Fromma pro sociální práci ajednu recenzi jeho knihy4 včasopise nesoucím vnázvu termín „sociální práce“. První znalezených článků5 pochází zbritského prostředí zroku 1983 ahledá cesty jak navázat dialog mezi marxismem apsychoanalýzou vrámci sociální práce. Frommově práci je včlánku věnována pouze dílčí pozornost (vedle Marcuse aLacana) avychází zní podnět, aby se psychoanalýza zabývala nejen vnitřním životem lidí, ale také okolními sociálními faktory. Vchronologickém pořadí druhý článek pochází zpera kanadského psychologa Richarda Walsh-Bowerse6, který sociálním pracovníkům doporučuje rozvíjet humanitní intersubjektivní pojetí oboru (vkontrastu kobjektivistickému pojetí), které má potenciál propojovat zplnomocňování lidí vjejich sociálním prostředí se spirituálními anáboženskými koncepty. Mimo jiné vychází zFrommovy myšlenky, že ústředními součástmi lidského života jsou komplementární potřeby transcendence akomunity. Dílo Ericha Fromma je ústředním tématem třetího nalezeného článku zroku 20087 vydaného vamerickém prostředí. Brian Rasmussen and Daniel Salhani vněm stejně jako my konstatují, že je Frommovi vsociální práci věnována překvapivě malá pozornost. Jeho potenciál vnímají ve snaze syntetizovat hlubinnou psychologii skritickým pohledem na společnost, což může sociální práci pomoci zmírňovat opresi lidí, prosazovat sociální spravedlnost apodporovat emoční uzdravení aosobní růst lidí. Ve zmíněném článku tento potenciál ale pro oblast sociální práce nerozvíjejí. Pouze představují Frommův život avýběr jeho děl. Také poslední nalezený článek zroku 2016, který opět pochází od 2 Například Milan JANČO, Konfrontace pracovníka se zlem ve vybraných oblastech sociální práce (diplomová práce), Praha: FF UK, 2013, s.31–33, 107–108, Jiří ŠIMEK, Etika sociální práce sklienty se zdravotním postižením, in: Sociální práce sosobami se zdravotním postižením, ed. Adéla MOJŽÍŠOVÁ, České Budějovice: ZSV JU, s.38. 3 Procházeli jsme databázi SAGE Journals avydavatelství Taylor & Francis, které dohromady evidují desítky mezinárodních časopisů zoblasti sociální práce, časopis The British Journal of Social Work, který patří mezi nejvýznamnější mezinárodní časopisy akanadský časopis Critical Social Work, který vydává výhradně texty zkritické sociální práce. Vedle toho jsme pro kontrolu realizovali rešerši přímo přes vyhledávač Google. 4 Sophie LOEWANSTEIN, Book Review: The Anatomy of Human Destructiveness, Social Casework 9/1975. 5 Christopher DOWRICK, Strange Meeting: Marxism, Psychoanalysis and SocialWork, The British Journal od Social Work 13/1983, s.5. 6 © Richard WALSCH-BOWERS, Psychology’s Potential for Reconciliation with Spiritual and Religious Traditions. Caveats and Recommendations for Social Workers, Critical Social Work 1/2006 (on-line), dostupné na: https://ojs.uwindsor.ca/index.php/csw/article/ view/5779/4718 7 Brian RASMUSSEN, Daniel SALHANI, Resurrecting Erich Fromm, Smith College Studies in Social Work 2–3/2008, s.201–225. OPEN ACCESS RADKA JANEBOvÁ — DANIEL ŠTěPÁNEK 25 kanadského autora8, představuje Frommův přínos pro přemostění dualismu mezi psychologickým/individuálním asociálním/komunitním vsociální práci. Hledá možné způsoby, jak tento dualismus překonat svyužitím teorie „sociálního charakteru“. Zhlediska aplikace do sociální práce došel asi nejdále, protože se pokouší zvymezení jednotlivých charakterových typů (tržního, nekrofilního, autoritářského aproduktivního) vyvodit dílčí doporučení pro sociální práci. Právě nedostatečná anesystematická pozornost věnovaná Erichu Frommovi včeském imezinárodním kontextu sociální práce nás vedla knapsání tohoto článku. Ten si klade za cíl navrhnout možnosti praktického využití humanistické etiky Ericha Fromma do praxe kritické sociální práce orientované na případovou práci (critical casework). Politicko-filozofické části Frommova díla se vtomto textu věnujeme spíše okrajově vzávěru článku. Jedná se oteoretickou stať, která vznikla analýzou dokumentů tvořených česky vydanými publikacemi Ericha Fromma. Vtěchto dokumentech jsme hledali odpověď na hlavní výzkumnou otázku: Které části Frommových děl vztahujících se khumanistické etice jsou inspirativní pro kritickou případovou práci ajakým způsobem by mohly být využitelné ve vztahu kpojetí klienta, ksebereflexi sociálního pracovníka, kterapeutickému vztahu mezi klientem asociální pracovnicí? Pro nalezení odpovědi jsme využili model hermeneutického kruhu (Ďurďovič 2017), kdy jsme vlastní předpoklady porovnávali aspojovali steorií Fromma, anásledně jsme je zakomponovali do nového porozumění, jak využít jeho teorii ve třech výše zkoumaných prvcích kritické případové sociální práce. Vprvní části stručně představíme osobnost tohoto zástupce kritické teorie. Ve druhé se pokusíme odůvodnit, proč může být pro kritickou sociální práci užitečné čerpat zEricha Fromma. Další pasáže se budou věnovat nalezeným tématům kritické případové práce, pro která se Frommovo dílo jeví být inspirativní. Před závěrem článku jsme věnovali krátký prostor otázce, jak se Fromm stavěl kotázce sociální změny. Činíme tak proto, že se domníváme, že pochopit jeho pojetí humanistické etiky nelze bez alespoň stručného představení politicko-filozofické části Frommova díla. STRUČNÉ PŘEDSTAVENÍ ERICHA FROMMA Erich Fromm (1900–1980) byl jedním zpředstavitelů tzv.Frankfurtské školy zaměřené na reflexi vlivu kapitalismu na (masovou) kulturu, vzájemné vztahy mezi jednotlivci ana vztah člověka ksobě. Zásadním tématem jeho výzkumu byly itotalitní aautoritářské režimy aotázky vnitřních důvodů pro souhlas aidentifikaci jednotlivce snimi. Inspiroval se nejen současníky (Adorno, Marcuse), ale iMarxem (práce jako přirozený projev tvořivosti aseberealizace), Hegelem (mravní rozměr intersubjektivity) či Freudem (nevědomé determinanty rozhodování). Kritika Freuda apsychoanalýzy za loajalitu vůči vládnoucímu establishmentu9 zněj učinila jednoho zprvních 8 Sean ST. JEAN, Lessons from the Late Erich Fromm: Novel Ideas for Social Work Theory and Practice That Were Ahead of Their Time, Canadian Social Work Review 2/2016, s.255–271. 9 Viz Erich FROMM, Umění naslouchat, Praha: Aurora, 2000. OPEN ACCESS 26 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2022 sociálních psychologů, zkoumajících duševní stránku jednotlivce coby člena konkrétního společenského uspořádání (avlivu tohoto uspořádání na duševní zdraví). Stal se spoluzakladatelem Institutu psychiatrie, psychoanalýzy apsychologie Williama Alansona Whitea vNew Yorku. PROČ MŮŽE BÝT PRO SOUČASNOU KRITICKOU SOCIÁLNÍ PRÁCI UŽITEČNÉ ČERPAT ZFROMMA? Fromm byl vrůzných fázích svého života více či méně silně navázán na kritickou teorii. Ta našla praktické uplatnění ivsociální práci, která se označuje jako kritická sociální práce (někdy jako anti-opresivní, strukturální, aktivistická, progresivní, jiná). Tu lze vymezit jako propojení teorie apraxe sociální práce, vněmž je kladen zásadní důraz na analýzu moci aútlaku ve společnosti, na kritiku nespravedlivého společenského uspořádání ana úsilí oemancipaci lidí aspolečenskou změnu.10 Kritická sociální práce vznikla jako reakce na fungování hlavního proudu sociální práce, který kritizuje za rezignaci na původní poslání sociální práce— na pomoc utlačovaným. Reflektuje roli sociální práce při udržování nespravedlivého status quo ve společnosti avregulaci nižších vrstev (vzájmu vrstev privilegovaných), která může ze samotné sociální práce činit nástroj oprese. Kritiku fungování sociální práce ukotvuje vkritice fungování celé společnosti. Proto klade důraz na zásadní roli makrosociálních struktur při vzniku individuálních problémů lidí (při posouzení iřešení nepříznivých situací klientů), na zplnomocňování lidí (získání ekonomické, sociální, kulturní, symbolické, politické či prostorové kontroly nad jejich životy), užívání participativních metod acitlivost vůči moci přítomné ve vztazích (společenských iprofesních).11 Přestože předchozí znaky poměrně dobře charakterizují kritickou sociální práci, je třeba upozornit, že nemusí vést kjasnému odlišení toho, co bývá označováno jako mainstreamová, konvenční či tradiční sociální práce. Hranice mezi oběma typy práce není ostrá. Mainstream je vhodné vnímat spíše jako škálu zahrnující na jedné straně silně konzervativní přístupy, ale na straně druhé ipřístupy prolínající se skritickými principy. Právě pro teorii apraxi kritické sociální práce může být dílo Ericha Fromma velmi inspirativní, ato přesto, že zemřel již před čtyřiceti lety. Vdnešní době, která se vyznačuje hegemonií neoliberální ideologie redukující lidskou společnost na tržní vztahy mezi individui12, se Frommova kritika odcizení člověka jeví být více než aktuální. Fromm vycházející zpožadavků kritické teorie13 pouze neanalyzuje společ10 © Karen HEALY, Reinventing Critical Social Work: Challenges from Practice, Context and Postmodernism, Critical Social Work 1/ 2001 (on-line), dostupné na: http://www1.uwindsor.ca/criticalsocialwork/reinventing-critical-social-work-challenges-from-practice-context-and-postmodernism 11 Radka JANEBOVÁ, Kritická sociální práce, Hradec Králové: Gaudeamus, 2020. 12 Viz např.Václav BĚLOHRADSKÝ, Společnost nevolnosti, Praha: SLON, 2014; David HARVEY, ABrief History of Neoliberalism. Oxford: Oxford University Press, 2005; Loïc WACQUANT, Punishing the Poor. The Neoliberal Government of Social Insecurity. Durham and London, Duke University Press, 2009. 13 © James BOMAN, Critical Theory, in: Stanford Encyclopedia of Philosophy, 2005, (on-line), dostupné na: https://plato.stanford.edu/entries/critical-theory/ OPEN ACCESS RADKA JANEBOvÁ — DANIEL ŠTěPÁNEK 27 nost, ale je také praktickým inovátorem, nastiňujícím konkrétní kroky jak postupovat vpraxi, ato jak na úrovni emancipace jedinců, tak širších společenských změn. Prvně jmenované podněty jsme se pokusili rozpracovat do kritické sociální práce. Primárně jejich využití vnímáme vtzv.kritické případové práci, která se zaměřuje na emancipatorní práci sjedincem vjeho sociálním prostředí, jejímž cílem je především změnit sebevnímání lidí vrámci sociálních struktur aaktivizovat jejich individuální potenciál ke změně systému14. Tuto metodu významně rozpracovali například Jan Fook15, Bob Mullaly16 či Lena Dominelli17, kteří polemizují spředstavou, že kritická sociální práce se musí zaměřovat výhradně na strukturální změny. VČEM ČERPAT ZFROMMA VKRITICKÉ PŘÍPADOVÉ PRÁCI Dílo Fromma se jeví jako inspirativní zejména voblastech nastavení hranic vztahu sklientem, zplnomocnění klienta, objektivity posouzení adůrazu na strukturální příčiny sociálních problémů. HRANICE vZTAHU SKLIENTEM Hranice vztahu sklientem ve smyslu respektu ke vzájemné autonomii jsou tématizovány spíše vhlavním proudu sociální práce (včeštině viz např.Kopřiva18 či Rauchfleisch19), než vkritických přístupech. Mainstreamový náhled na charakter hranic včeském prostředí asi nejlépe vyjádřil Karel Kopřiva vknize Lidský vztah jako součást profese, kde doporučuje udržovat hranici jako polopropustnou. To znamená balancovat mezi splýváním sklientem, pro které je charakteristické ztotožnění sklientem avychýlení zprofesní role, atvrdou hranicí vyznačující se nezájmem oklienta asobectvím. Voblasti kritické sociální práce kupodivu tématu hranic příliš pozornosti věnováno není.20 Je to až kuriózní, vzhledem ktomu, že jsou kritické přístupy pravděpodobně spojeny svyšším rizikem posunutí či prolamování hranic avznikem syndromu vyhoření. Znakem kritické sociální práce je totiž zpravidla aktivismus, který bývá interpretován jako protikladný knestranné, objektivní aapolitické tradiční sociální 14 Ian FERGUSON, ´Another Social Work is Possible!´ Reclaiming the Radical Tradition, in: Theories and Methods of Social Work, ed. Vesna LESKOŠEK, Ljubljana: Faculty of Social Work, University of Ljubljana, s.82. 15 Jan FOOK, Radical Casework: ATheory of Practice, Sydney: Allen &Unwin, 1993. 16 Bob MULLALY, The New Structural Social Work, Ontario: Oxford University Press. 2007. 17 Lena DOMINELLI, Feminist Social Work Theory and Practice, Houndmills, Basingstoke, Hampshire, New York: Palgrave, 2002. 18 Karel KOPŘIVA, Lidský vztah jako součást profese, Praha: Portál, 1997. 19 Udo RAUCHFLEISCH, Doprovázení aterapie delikventů, Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000. 20 Alespoň vknihách, které zařazuje do kritické sociální práce britská autorita voblasti teorií sociální práce Malcolm Payne vklasické učebnici: Malcolm PAYNE, Modern Social Work Theory, Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2014. OPEN ACCESS 28 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2022 práci.21 Martin22 ho vymezuje jako akce orientované na příčiny problémů, které jsou více akční, angažované, vášnivé, inovativní, jdou nad rámec toho, co je považováno za konvenční (např.demonstrace, blokády, protesty, okupace, psaní otevřených dopisů do médií, hladovky, stávky, pochody, veřejné bojkoty apod.). Taková angažovanost vzájmu klientů zcela logicky zahrnuje jiné pojetí hranic, než je tomu vkonvenčním pojetí sociální práce. Svyužitím terminologie Ivana Úlehly23 je možno tento rozdíl popsat jako posun od role „prostředníka mezi klientem aspolečností“ kroli „obhájce klienta“. Kriticky orientované sociální pracovnice se pak mohou (aměly by) vrámci kritické sebe-reflexe potýkat sotázkou, jak nastavit hranice, aby byly schopny prosazovat práva klienta vsociálně nespravedlivé společnosti azároveň aby udržely svou vlastní osobní aprofesní integritu. Role obhájce klienta vsobě nese riziko, že vrámci splynutí sklientem akceptujeme jednání klienta, které může být vysoce rizikové pro něj samotného či pro druhé lidi. Sebe-obětování zájmům klienta může vést kpřehlížení potenciálu klienta, kdy dochází knahrazování zplnomocnění paternalistickou sociální advokacií. Právě teorie Ericha Fromma, může být při nastavování hranic pro kritické sociální pracovníky inspirativní. Tématu vztahu sklientem se Fromm věnuje zejména vknihách Člověk apsychoanalýza24, The Sane Society25 (česky Cesty znemocné společnosti), Umění milovat26, Umění být27aUmění naslouchat. Vprvní jmenované rozlišuje tři základní druhy vztahů mezi lidmi— symbiotický, odtažitě destruktivní alásku. Zatímco symbiotický vztah lze zpohledu sociálních pracovníků připodobnit ke Kopřivově propustné hranici, vyznačující se takovou blízkostí sdruhými, že dochází ke ztrátě svobody aintegrity, tak vztah založený na distanci, odklonu adestruktivnosti, projevující se lhostejností vůči druhým, je blízký hranici nepropustné. Symbióza může mít buď charakter masochistický, kdy se sociální pracovnice sebeobětuje pro klienta, nebo charakter sadistický, kdy dochází kpřepečovávání klienta, kjeho ovládnutí. Oproti tomu láska je produktivní formou vztahu kjiným. Fromm skrze ni definuje hranice jako intimní vztah „mezi dvěma lidmi za předpokladu, že osobnost obou zůstane nedotčena“28. Vztah lásky se vyznačuje odpovědností, péčí, úctou, porozuměním apřáním, aby se druhý člověk mohl rozvíjet. To jsou zhlediska kritické sociální práce velmi podnětné charakteristiky optimálního nastavení hranic. Udržení hranic zahrnuje především dva aspekty— za prvé péči ohranici vlastní aza druhé respekt kintegritě klienta. Oběma věnuje Fromm významnou pozornost ado značné míry se vzájemně prolínají. 21 Philip MENDES, Social workers and social action: acase study of the Australian Association of Social Workers’ Victorian Branch, Australian Social Work 1/2003, s.16–27. 22 Brian MARTIN, Activism, Social and Political, in: Encyclopedia of Activism and Social Justice, ed. Garry ANDERSON— Kathryn G.HERR, Thousand Oaks, CA: Sage, 2007, s.19–27. 23 Ivan ÚLEHLA, Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999. 24 Erich FROMM, Člověk apsychoanalýza, Praha: Svoboda, 1967. 25 Erich FROMM, The Sane Society, London: Routledge, 2008 26 Erich FROMM, Umění milovat, Praha: Orbis, 1966. 27 Erich FROMM, Umění být, Praha: Naše vojsko, 1994. 28 FROMM, Člověk…, s.90. OPEN ACCESS RADKA JANEBOvÁ — DANIEL ŠTěPÁNEK 29 Udržení vlastní hranice Předpokladem udržení vlastní hranice by měla být schopnost vlastní sebereflexe aláska ksobě sama, která ale nesmí překročit hranici sobectví.29 Vknize Umění být nabízí Fromm řadu technik, jak produktivně žít, což pro něj znamená právě rozumět sobě sama amít se rád. Fromm30 varuje před neproduktivními životními orientacemi. Zhlediska kritické sociální práce může být užitečné varování před receptivní orientací, která se vyznačuje výlučnou potřebou být milován (nikoliv milovat). Stakovýmto předpokladem by byla hlavní motivací pro práci sociálního pracovníka snaha zalíbit se klientovi. To může být ale rizikové vsituacích, kdy klient porušuje nějaké zásadní normy. Právě kritičtí sociální pracovníci mohou pro své hodnoty nejvíce inklinovat kchybě nesprávného nezasáhnutí azanedbání situace. Riziková může být ikřečkovská orientace, která se vsociální práci může projevovat paternalistickým přístupem ve vztahu ke klientům, snahou ovládnout klienta, ale zároveň ze sebe do něj co nejméně investovat. Ta se může objevit uradikálněji orientovaných pracovnic, které pro snahu ocelkovou sociální změnu společnosti zapomínají na urgentní individuální potřeby klienta. Tržní orientace bude spíše typická pro sociální pracovníky hlavního proudu, kteří nereflektují dopady neoliberální ideologie postavené na principu radikální individuální zásluhovosti na jejich subjektivitu. Jejich práce se pak může vyznačovat podmíněností pomoci zásluhovostí/nezásluhovostí klienta, jeho motivací, zaviněním, snahou či reciprocitou. Tyto jeho atributy fiktivně směňují za míru poskytnuté pomoci, aniž by zohledňovali kritéria potřebnosti či strukturálních příčin sociálních problémů. Ideální charakter se podle Fromma vyznačuje produktivní orientací, která je realizovaná přijetím apochopením světa, ale zároveň úsilím ojeho změnu klepšímu. Osobnost považuje za produkt vnitřních aspektů, temperamentu acharakteru (jehož vznik přisuzuje smíšení sociálních zkušeností spodmínkami prostředí).31 Ztoho vyplývá, že sociální pracovnice by měly progresivně rozvíjet svou osobnost rozvíjením kritického myšlení areflexí sociální podmíněnost vlastního života.32 Této kontextuální podmíněnosti se věnuje vUmění být. Popisuje, jakým způsobem je možné vnímat sebereflexi coby cestu ksebepoznání vširších společenských kontextech (dle Bierhoffa vtzv.strukturelle Vermittlungs konzeptionen).33 Právě tyto společenské kontexty podle něj podporují vrůzné míře stereotypy apředsudky aovlivňují možnosti navazování vztahů sklienty. Ve vztazích sdruhými lidmi mohou vést kpřehlížení specifičnosti ajedinečnosti každé situace, ve které se klient isociální pracovník nachází.34 29 FROMM, Umění být… 30 FROMM, Člověk…, s.90. 31 Gregory R.SMULEWICZ-ZUCKER, The Relevance of Fromm’s Concept of the Distorted Personality, in: Reclaiming the Sane Society, ed. Seyed Javad MIRI— Robert LAKE— Tricia M.KRESS, Rotterdam: Sense, 2014, s.171. 32 Lawrence WILDE, Erich Fromm and the Quest for Solidarity, New York: Palgrave Macmillan, 2004, s.40. 33 Burkhard BIERHOFF, Erich Fromm. Analytische Sozialpsychologie und visionäre Gesellschaftskritik, Wiesbaden: Westdeutscher, VerlagGmbH, 1993, s.137. 34 TILLICH, Erich…, s.14. OPEN ACCESS 30 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2022 Podle Fromma nesmí základní mezilidský vztah pracovníka vůči klientovi zastínit vztah, který má mít sociální pracovník ksobě. Fromm ho označuje jako sebelásku. Jak je možné vyčíst zUmění milovat, pojem sebeláska odpovídá kreativnímu vztahu ksobě akdruhým lidem, jímž je podporován progresivní postoj člověka kvlastní duševní stránce atím irozvoj jeho životní situace.35 Zhlediska sociální práce je fatální otázkou, jak odlišit pozitivní sebelásku od negativního sobectví. Fromm chápe samu sebelásku jako prostředek, jak neustrnout vsobeckém vztahu ksobě akdruhým. Vpřípadě sociálního pracovníka to znamená, že namísto zaměřenosti na svou perspektivu aorientaci vázanou na vlastní zkušenosti dává větší prostor pro vyjádření klienta, otevírá mu možnost projevit se ve své osobitosti. Jednotlivci si navzájem musí neustále dávat na vědomí tři věci, které Fromm označuje za kroky kpřekonání vlastního sobectví člověka: (1) přiznat si vlastní egocentrismus, (2) uvědomit si strach ze života, nejistoty adruhých lidí, (3) avzdát se návyků azažitého myšlení, které podporují sobectví.36 Jak Fromm podotýká, „uvědomění, vůle, praxe, odolnost vůči strachu anová zkušenost, to vše je nezbytné, má-li se proměna jedince podařit.“37 Hlavní metodou, kterou Fromm považuje za užitečnou pro realizaci tří kroků kpřekonání vlastního sobectví, je jeho humanistické psychoanalýza. Ta může napomoci každému jednotlivci kjeho sebepoznání avnitřnímu osvobozování. Má tzv.transterapeutickou funkci38, kdy je jejím cílem „sebeosvobození člověka pomocí optimálního sebeuvědomění, dosažení blaha, nezávislosti, schopnosti milovat akritického myšlení bez jakýchkoli iluzí, spíše bytí než vlastnění.“39 Takové osvobození je péčí jak odruhého, tak iosebe. Cílem této péče je především duševní blaho (welfare and being).40 Sociální pracovník by si měl být vědom, že jeho práce mu dává prostor kseberozvoji. Respekt kintegritě klienta Druhým aspektem udržení hranic je (vedle péče osebe) respekt kintegritě klienta. Fromm vtéto souvislosti diskutuje možnosti uplatňování humanistické etiky, jejichž součástí jsou iotázky moci terapeuta (za něhož si lze dosadit sociálního pracovníka). Nejenom vkritické sociální práci se stále více prosazuje reflexívní práce smocí aautoritou. Kritická sociální práce zdůrazňuje potřebu vprůběhu práce sklientem přemýšlet orizicích oprese ze strany sociální práce. Například reflexivní přístupy tento způsob práce nazývají jako reflexi při jednání41. Jedná se oproces, který má sociálním pracovnicím umožňovat vprůběhu práce vnímat vlastní prožitky, pocity, koncepty iteorie, které jejich jednání aktuálně ovlivňují. Vkritické sociální práci 35 FROMM, Umění milovat, s.49. 36 FROMM, Umění být, s.105. 37 FROMM, Umění být, s.106. 38 FROMM, Umění být…, s.53. 39 FROMM, Umění být…, s.60. 40 Kathleen O’DWYER, Can we learn how to love? An Exploration of Erich Fromm’s The Art of Loving, Self and Society. An International Journal for Humanistic Psychology 2/2011, s.41. 41 Viz např.Pavel NAVRÁTIL, P.Reflexivita vposouzení avsociální práci, in: Reflexivita vposuzování životní situace klientek aklientů sociální práce, ed. Pavel NAVRÁTIL— Radka JANEBOVÁ, Hradec Králové: Gaudeamus, s.24–46. OPEN ACCESS RADKA JANEBOvÁ — DANIEL ŠTěPÁNEK 31 má být nedílnou součástí takového procesu především reflexe vlastní moci. Moc lze považovat za předpoklad kontroly, za zdroj oprávnění využívat při práci kontrolu. Jako taková vyžaduje důkladnou sebereflexi. Obecně ji lze vymezit jako individuální či kolektivní schopnost, kapacitu či přímo fyzickou sílu něco dělat, ovlivňovat přímo či nepřímo chování lidí (včetně vlastního) či chod událostí.42 Fromm se kriticky vymezuje zejména vůči tomu, co vsoučasnosti Tew43 označuje jako „moc nad“, vjejímž rámci sociální pracovnice působí jako nositelky moci prosazující zájmy mocenských skupin, aco Foucault44 pojmenovává jako „disciplinární moc“. Druhá jmenovaná je mocí zabudovanou vsociálních vztazích, mocí postavenou na internalizované kontrole vlastní normality. Fromm svoji humanistickou etiku klade do protikladu kautoritativní etice. Vknize Člověk apsychoanalýza uvádí dvě kritéria odlišnosti obou etik „Formálně autoritativní etika upírá člověku schopnost vědět, co je dobré aco je zlé. (…) Materiálně nebo obsahově odpovídá autoritativní etika na otázku, co je dobré nebo zlé, především pokud jde ozájmy autority, nikoli ozájmy subjektu.“45 Jednotlivec je ve společnosti autoritativní etiky neustále vybízen kinternalizaci společenských hodnot (tj.hodnot, které veřejné mínění prezentuje jako primární apřednostní). Fromm naopak podporuje uplatňování racionální autority, která se vyznačuje připouštěním kritiky ze strany těch, kteří jsou autoritě podrobováni. Dokonce takovou kritiku vyžaduje. Racionální autorita nepotřebuje zastrašovat, vzbuzovat obdiv či vykořisťovat. To je významná inspirace pro kritické sociální pracovnice, které by měly vdialogu sklienty zjišťovat nejen jejich názory, postoje anávrhy řešení, ale izpětnou vazbu kprůběhu práce. Vkritické sociální práci se takový přístup označuje jako participativní. Fromm46 varuje, že jednotlivec je ve společnosti autoritativní etiky sám sobě neustále odcizován. Kritický sociální pracovník by si měl být vtomto ohledu vědom implicitní mocenské asymetrie vzájemného vztahu. Klienti ho mohou chápat jako „magického pomocníka“, za kterého byl dříve považován šaman, kněz, politik či učitel. Přijímají jeho autoritu na základě představy, že to snimi myslí dobře. Pro autoritativnost, kterou může sociální pracovník jakožto zaměstnanec státu— atím ireprezentant státu, společenského vědomí aveřejného mínění— na klienta působit, může dojít ktomu, že klient zrůzných důvodů sociálnímu pracovníkovi nesvěří vše, co vytváří jeho problematickou sociální situaci, anamísto toho se plně podřídí posouzení sociálního pracovníka. Bez spolupráce aotevřenosti klienta však bude takové posouzení nutně jednostranné. Vduchu humanistické etiky by měl sociální pracovník klientovi ukázat, že není anonymním zosobněním společenského vědomí aveřejného mínění, aže spíše než jako autorita chce působit na klienta jako partner, pomocník, který pro dosažení komplexního porozumění upřednostňuje osobitost aspecifičnost životní situace klienta oproti univerzálnosti aodosobněnosti perspektivy vlastní ve42 Roger SMITH, Social Work and Power. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: PALGRAVE MACMILLAN, 2008. 43 Jerry TEW, Understanding Power and Powerlessness: Towards aFramework for Emancipatory Practice in Social Work, Journal of Social Work 1/2006, s.33–51. 44 Michel FOUCAULT, Myšlení vnějšku, Praha: Herrmann & synové, 2003. 45 FROMM, Člověk…, s.12–13. 46 FROMM, Člověk…, s.12–13. OPEN ACCESS 38 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2022 VThe Sane Society Fromm na Marxe navazuje, když za cestu ke zdravé společnosti považuje humanistický komunitární socialismus. Zdravá společnost pro něj musí naplňovat podmínku, že žádný člověk není účelem pro druhého člověka. Naopak účelem musí být člověk vždy sám sobě aveškerá politická aekonomická činnost musí být podřízena jeho růstu. Praktickými znaky takové společnosti jsou vekonomické oblasti odklon od koloniálního vykořisťování, mezinárodní spolupráce aplánování, na národních úrovních decentralizace (citlivě kombinovaná scentralizací) spolurozhodování zaměstnaných při výrobě. Vpolitické oblasti by měla být postavena na organizaci malých skupin, které budou uvnitř imezi sebou vzájemně (prostřednictvím dolní komory) fungovat na principech demokracie. Vsociální oblasti je nutné garantovat takové příjmy všech, které zajistí důstojnou lidskou existenci. Rovnost příjmů odmítá, ale zároveň nepovažuje za žádoucí ani velké příjmové nerovnosti. Ty se totiž posléze proměňují vkvalitativní rozdíly ve způsobu, jakým lidé prožívají svůj život, amohou vést ktomu, že jedni užívají jejich kapitál ktomu, aby donutili druhé přijmout nespravedlivé pracovní podmínky. Uvedené představy Fromma omožných společenských změnách mohou být využitelné vkritických, alternativních, transformativních či tzv.radikálních modelech komunitní práce orientovaných na podporu komunitních iniciativ scílem dosažení strukturálních změn, zmírňování nerovností sdůrazem na rozdělování zdrojů amoci, emancipaci aparticipaci všech členů komunity na moci (více viz např.Lane78, Mayo79, Gojová80). Komunitární socialismus má blízko ke komunitnímu organizování, které je zaměřeno na aktivizaci členů ačlenek komunity, kteří formulují své potřeby aspolečně hledají způsoby, jak svyužitím materiálních, personálních adalších zdrojů tyto potřeby uspokojit (Staub-Bernasconi, 2009). Právě komunitní organizování je podle Chytila (2007) jediným způsobem komunitní práce, který má do budoucna potenciál přežít (ve smyslu „probouzení smyslu komunity“), protože reaguje na nástup neoliberalismu (upřednostňuje obecné blaho před orientací na zisk). ZÁVĚR Pro českou kritickou sociální práci je typické, že čerpá spíše ze zahraničních kapacit přímo zoboru sociální práce. Naopak příliš nevytváří vlastní teorie inspirované díly autorek aautorů kritické teorie. To vnímáme jako nešťastné, protože tak přichází opotenciál adaptovat kritické teorie přímo na jedinečné podmínky české společnosti. Četbu Ericha Fromma vnímáme jako velmi plodný prostředek pro konstrukci praktických teorií, ato zhlediska vlastního sebe-pojetí sociálních pracovnic apracovníků 78 Mary LANE, Community Development and Postmodernism of Resistence, in: Transforming Social Work Practice. Postmodern Critical Perspective, ed. Bob PEASE— Jan FOOK, London: Routledge, 1999, s.135–149. 79 Margarita MAYO, CommunityWork, in: Critical Practice in Social Work (Second Edition), ed. Robert ADAMS— Lena DOMINELLI— Malcolm PAYNE, Houndmills, Basingstoke, Hampshire and New York: Palgrave Macmillan, 2009, s.125–136. 80 Alice GOJOVÁ, Práce skomunitou, in: Encyklopedie sociální práce, ed. Oldřich MATOUŠEK akol., Praha: Portál, 2013, s.309–312. OPEN ACCESS RADKA JANEBOvÁ — DANIEL ŠTěPÁNEK 39 ipři tvorbě vztahu sklienty. Fromm může být díky jeho humanistické etice nápomocný při volbách způsobů práce sindividuálním klientem— tedy vtom, co by šlo označit terminologií Jan Fook jako kritickou případovou práci (critical casework)81. Zároveň může jeho teorie zdravé společnosti sloužit vedle dalších klasiků radikální komunitní práce Antonia Gramsciho, Paula Freireho či Augusta Boala jako inspirativní zdroj pro iniciaci společenské změny. Ité jsme se stručně věnovali zejména na konci tohoto textu, ale pojali jsme ji pouze jako stručné představení přesahů humanistické etiky Fromma do kontextu sociálních struktur. Výše představené možnosti využití teorie Ericha Fromma jsou jen zlomkem jeho skutečného potenciálu pro kritickou sociální práci. Zároveň je třeba zdůraznit, že popsaná inspirace nemusí být nutně limitována pouze pro kritickou sociální práci. SEZNAM ZDROJŮ 81 FOOK, Radical… June ALLAN, Linda BRISKMAN, Bob PEASE, Critical Social Work. Theories and Practices for aSocially Just World, Crows Nest, NSW: Allen aUnwin, 2009. ISBN: 1742370926. Václav BĚLOHRADSKÝ, Společnost nevolnosti, Praha: SLON, 2014. ISBN: 978-80-7419-167-1. Burkhard BIERHOFF, Erich Fromm. Analytische Sozialpsychologie und visionäre Gesellschaftskritik, Wiesbaden: Westdeutscher, Verlag GmbH, 1993. ISBN: 9783531122656. James BOMAN, Critical Theory, in: Stanford Encyclopedia of Philosophy, 2005, (on-line), dostupné na: https://plato.stanford.edu/ entries/critical-theory/ Lena DOMINELLI, Feminist Social Work Theory and Practice, Houndmills, Basingstoke, Hampshire, New York: Palgrave, 2002. ISBN: 0-333-77154-0. Kieran DURKIN, The Radical Humanism of Erich Fromm, New York: Palgrave Macmillan, 2014. ISBN: 1137436395. Christopher DOWRICK, Strange Meeting: Marxism, Psychoanalysis and Social Work, The British Journal od Social Work 13/1983. Martin ĎURĎOVIČ, Kruh sociologické racionality: pozice esociologa vhermeneutické perspektivě, Sociologický časopis 1/2017. Ian FERGUSON, ‘Another Social Work is Possible!’ Reclaiming the Radical Tradition, in: Theories and Methods of Social Work, ed. Vesna LESKOŠEK, Ljubljana: Faculty of Social Work, University of Ljubljana, 2009. ISBN: 978-961-6569-28-6. Jan FOOK, Radical Casework: ATheory of Practice, Sydney: Allen & Unwin, 1993. ISBN: 1863732810. Jan FOOK, Social Work. Critical Theory and Practice, London, Thousand Oaks, New Delphi: SAGE Publications, 2002. ISBN: 0761972501. Michel FOUCAULT, Myšlení vnějšku, Praha: Herrmann & synové, 2003. ISBN: 80-2392454-0. Michel FOUCAULT, Zrození biopolitiky. Kurz na Collège de France (1978–1979) (ed. Michel Senellart), Brno: Centrum pro studium demokracie akultury, 2009. ISBN: 978-807325-181-9. Paolo FREIRE, Pedagogy of the Oppressed (30th anniversary edition), New York, London: Continuum, 2005. ISBN: 9780826412768. Erich FROMM, Člověk apsychoanalýza, Praha: Svoboda, 1967. Erich FROMM, Lidské srdce— jeho nadání kdobru azlu, Praha: Mladá fronta, 1969. Erich FROMM, Mít nebo být?, Praha: Naše vojsko, 1992. ISBN: 80-206-0181-3. Erich FROMM, Obraz člověka uMarxe, Brno: L.Marek, 2004. ISBN: 80-86263-53-3. OPEN ACCESS 40 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2022 Erich FROMM, The Sane Society, London: Routledge, 2008. ISBN: 978-0-415-27098-4. Erich FROMM, Umění milovat, Praha: Orbis, 1966. Erich FROMM, Umění být, Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN: 978-80-262-1105-1. Erich FROMM, Umění naslouchat, Praha: Aurora, 2000. ISBN: 978-80-85974-85-0. Alice GOJOVÁ, Práce skomunitou, in: Encyklopedie sociální práce, ed. Oldřich MATOUŠEK akol., Praha: Portál, 2013. ISBN: 978-80-262-0366-7. Alice GOJOVÁ, Teoreticky ke konceptům zplnomocnění aparticipace vsociální práci, in: Participativní přístupy vsociální práci (I.díl), ed. Monika BJELONČÍKOVÁ— Kateřina GLUMBÍKOVÁ— Alice GOJOVÁ— Vendula GOJOVÁ, Ostrava: Ostravská univerzita, 2015. ISBN: 978-80-7464-851-9. Benny GOODMAN, Erich Fromm: ASane Society? Mental Health in an Insane World, Nurse Education Today 33/2013. Lada HAJDÍKOVÁ, „Stojíme na jejich straně“: Kritická sociální práce slidmi bez domova vČeské republice (diplomová práce), Brno: FSS MU, 2016. David HARVEY, ABrief History of Neoliberalism. Oxford: Oxford University Press, 2005. ISBN: 0199283273. Karen HEALY, Reinventing Critical Social Work: Challenges from Practice, Context and Postmodernism, Critical Social Work 1/ 2001 (on-line), dostupné na: http://www1. uwindsor.ca/criticalsocialwork/reinventingcritical-social-work-challenges-frompractice-context-and-postmodernism Karen HEALY, Social Work Theories in Context. Creating Frameworks for Practice, Houndmills, Basingstoke, Hampshire, New York: Palgrave Macmillan, 2005. ISBN: 9781403916228. IFSW, Global Social Work Statement of Ethical Principles (on-line), dostupné na: https:// www.ifsw.org/global-social-work-statementof-ethical-principles/ Radka JANEBOVÁ, Kritická sociální práce, Hradec Králové: Gaudeamus, 2020. ISBN: 978-807435-413-7. Milan JANČO, Konfrontace pracovníka se zlem ve vybraných oblastech sociální práce (diplomová práce), Praha: FF UK, 2013. Miroslav KAPPL, Úvod do teorií ametod sociální práce skomunitou, Hradec Králové: Gaudeamus, 2014. ISBN: 978-80-7435-401-4. Jan KELLER, Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti, Praha: SLON, 2010. ISBN: 978-80-7419-031-5. Karel KOPŘIVA, Lidský vztah jako součást profese, Praha: Portál, 1997. ISBN: 80-7178-150-9. Mary LANE, Community Development and Postmodernism of Resistence, in: Transforming Social Work Practice. Postmodern Critical Perspective, ed. Bob PEASE— Jan FOOK, London: Routledge, 1999. ISBN: 9780415216470. Sophie LOEWANSTEIN, Book Review: The Anatomy of Human Destructiveness, Social Casework 9/1975. Margarita MAYO, Community Work, in: Critical Practice in Social Work (Second Edition), ed. Robert ADAMS— Lena DOMINELLI— Malcolm PAYNE, Houndmills, Basingstoke, Hampshire and New York: Palgrave Macmillan, 2009. ISBN: 978-0230218635. Brian MARTIN, Activism, Social and Political, in: Encyclopedia of Activism and Social Justice, ed. Garry ANDERSON— Kathryn G.HERR, Thousand Oaks, CA: Sage, 2007. ISBN: 9781452265650. Philip MENDES, Social workers and social action: acase study of the Australian Association of Social Workers’ Victorian Branch, Australian Social Work 1/2003. Bob MULLALY, The New Structural Social Work, Ontario: Oxford University Press. 2007. ISBN: 978-0195419061. Pavel NAVRÁTIL, P.Reflexivita vposouzení avsociální práci, in: Reflexivita vposuzování životní situace klientek aklientů sociální práce, ed. Pavel NAVRÁTIL— Radka JANEBOVÁ, Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. ISBN: 978-80-7435-038-2. Kathleen O’DWYER, Can we learn how to love? An Exploration of Erich Fromm’s The Art of Loving, Self and Society. An International Journal for Humanistic Psychology 2/2011. OPEN ACCESS RADKA JANEBOvÁ — DANIEL ŠTěPÁNEK 41 Malcolm PAYNE, Modern Social Work Theory, Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2014. ISBN: 978-0190615246. Brian RASMUSSEN, Daniel SALHANI, Resurrecting Erich Fromm, Smith College Studies in Social Work 2–3/2008. Udo RAUCHFLEISCH, Doprovázení aterapie delikventů, Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice: Albert, 2000. ISBN: 8085834839. Sean ST. JEAN, Lessons from the Late Erich Fromm: Novel Ideas for Social Work Theory and Practice That Were Ahead of Their Time, Canadian Social Work Review 2/2016. Roger SMITH, Social Work and Power. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: PALGRAVE MACMILLAN, 2008. ISBN: 9781403991249. Gregory R.SMULEWICZ-ZUCKER, The Relevance of Fromm’s Concept of the Distorted Personality, in: Reclaiming the Sane Society, ed. Seyed Javad MIRI— Robert LAKE— Tricia M.KRESS, Rotterdam: Sense, 2014. ISBN: 978-9462096059. Jiří ŠIMEK, Etika sociální práce sklienty se zdravotním postižením, in: Sociální práce sosobami se zdravotním postižením, ed. Adéla MOJŽÍŠOVÁ, České Budějovice: ZSV JU, 2019. ISBN: 978-80-7394-738-5. Jerry TEW, Understanding Power and Powerlessness: Towards aFramework for Emancipatory Practice in Social Work, Journal of Social Work 1/2006. Paul TILLICH, Erich Fromm’s The Sane Society, Pastoral Psychology, 6/1955. Ivan ÚLEHLA, Umění pomáhat. Praha: SLON, 1999. ISBN: 80-85850-69-6. Loïc WACQUANT, Punishing the Poor. The Neoliberal Government of Social Insecurity. Durham and London, Duke University Press, 2009. ISBN: 978-0-8223-4422-3. Richard WALSCH-BOWERS, Psychology’s Potential for Reconciliation with Spiritual and Religious Traditions. Caveats and Recommendations for Social Workers, Critical Social Work 1/2006 (on-line), dostupné na: https://ojs.uwindsor.ca/index.php/csw/ article/view/5779/4718 Lawrence WILDE, Erich Fromm and the Quest for Solidarity, New York: Palgrave Macmillan, 2004. ISBN: 978-1349731138. Radka Janebová Institute of Social Work, Philosophical Faculty (Ústav sociální práce, Filozofická fakulta) University Hradec Králové (Univerzita Hradec Králové) Rokitanského 62, 50003 Hradec Králové ORCID ID: 0000-0001-8377-9678 [email protected] Daniel Štěpánek Institute of Social Work, Philosophical Faculty (Ústav sociální práce, Filozofická fakulta) University Hradec Králové (Univerzita Hradec Králové) Rokitanského 62, 50003 Hradec Králové ORCID ID: 0000-0003-2942-929 [email protected] OPEN ACCESS