Kognitivní lingvistika a sociolingvistika na cestě ke sblížení

KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA ASOCIOLINGVISTIKA NA CESTĚ KESBLÍŽENÍ Adam Kříž Geeraerts, Dirk— Kristiansen, Gitte— Piersman, Yves (eds.) (2010): Advances in Cognitive Sociolinguistics. Berlin— New York, NY: De Gruyter mouton, 323 s. Monografickou sérii Cognitive Linguistic Research, vydávanou již od počátku 90.let nakladatelstvím De Gruyter Mouton, vroce 2010 obohatila publikace editorů Dirka Geeraertse, Gitte Kristiansenové aYvesa Piersmana snázvem Advances in Cognitive Socio‑ linguistics. Kniha (již 45.titul vzmiňované řadě) se skládá zdeseti příspěvků, znichž většina byla prezentována vKrakově vroce 2007 na 10. mezinárodní konferenci okognitivní lingvistice vtematické sekci Kognitivní sociolingvistika.1 Jak vydání tohoto sborníku, tak uspořádání tematické sekce okognitivní sociolingvistice podtrhává fakt, že kognitivní sociolingvistika je vsoučasnosti rozvíjející se oblast, která si postupně upevňuje místo mezi dalšími lingvistickými obory. Willem B.Hollman (vtisku) vsouvislosti skognitivní sociolingvistikou hovoří ovynořujícím se paradigmatu, Stefan Th.Gries (vtisku) oní mluví jako onové disciplíně. Jako nové avzkvétající pole výzkumu je hodnocena ieditory vpředmluvě recenzované publikace. Kořeny toho, co dnes jmenujeme kognitivní sociolingvistikou, sahají do 90.let minulého století. Již tehdy se vrámci kognitivní lingvistiky začala pociťovat potřeba akcentovat mnohem více vuvažování ojazyce sociální faktory asociolingvistické aspekty jazykové variace (viz např. Geeraerts— Grondelaers— Bakema, 1994). Během následujících let se voboru na nutnost řádně reflektovat sociální podstatu jazyka poukazovalo stále hlasitěji.2 1 Historie konání mezinárodních konferencí okognitivní lingvistice se počíná datovat od roku 1989. Právě na první konferenci okognitivní lingvistice byl oznámen plán zřídit Mezinárod‑ ní asociaci kognitivní lingvistiky (ICLA) (krom toho byly na konferenci ještě položeny zákla‑ dy časopisu Cognitive Linguistics amonografické řady Cognitive Linguistic Research). ICLA od svého vzniku navazuje na první kognitivnělingvistické setkání a(až na výjimky) každé dva roky pořádá mezinárodní konferenci okognitivní lingvistice (ICLC). Sekci Kognitivní socio‑ lingvistika na konferenci zroku 2007 spoluorganizovala QLVL (Quantitative Lexicology and Varionational Linguistics)— skupina badatelů působící na univerzitě vLovani asoustře‑ ďující se na studium jazykové variace zkvantitativní, korpusové perspektivy (skupinu tvoří mimo jiné Dirk Geeraerts aDirk Speelman). Powerpointové prezentace příspěvků pronese‑ ných vsekci Kognitivní sociolingvistika je možné nalézt na stránce <http://wwwling.arts.ku‑ leuven.be/qlvl/cs.htm>. Vrecenzovaném sborníku chybí písemné zpracování dvou příspěv‑ ků (Dylan Glynn— Dirk Geeraerts— Dirk Speelman: The semantics of extralinguistic variation. Aquantitative study of dialect effects on polysemy; Yves Peirsman— Kris Heylen: The sem·metrix project. An automation of the profile ‑based approach to onomasiological variation), naopak se vněm objevuje příspěvek Applying word space models to sociolinguistics. Religion names before and after 9/11, který na konferenci nezazněl (pochází ovšem od autorů, kteří se konference zúčastnili). 2 Nutno ovšem dodat, že ani dnes nevěnuje kognitivní lingvistika sociální podstatě jazyka pozornost vodpovídající míře. 104 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2013 Rostoucí zájem kognitivní lingvistiky osociální dimenzi jazyka vychází především zfaktu, že se vposlední době začíná zdůrazňovat pojetí kognitivní lingvistiky jako usage -based přístupu kjazyku (tedy jako přístupu, který se zaměřuje na studium jazyka vjeho užívání) (ktomu viz např. Geeraerts, 2005). Způsoby, jak konkrétně pojímat propojování kognitivní lingvistiky asociolingvistiky, se vodborných kruzích ovšem různí. William Croft (2009) upozornil na to, že ačkoli kognitivní lingvistika kritizovala na formálních přístupech úzké vymezení jazyka, sama chápe jazyk stále příliš úzce. Kplnému porozumění povaze jazyka podle něj nestačí jen krok od jazyka ke kognici, ale je třeba, aby byl následován krokem od kognice ke společnosti. Ve své koncepci sociální kognitivní lingvistiky se pak soustředil na komunikační situaci mluvčího aposluchače— na interakční dimenzi jazykové komunikace. George Lakoff (viz Pires de Olivera, 2001) pod označením kognitivní sociolingvistika shledával převážně výzkum ideologií (jak je to demonstrováno např. vjeho Moral Politics— Lakoff, 1996). Vedle toho existují koncepce, které pod termín kognitivní sociolingvistika řadí kromě obou výše zmíněných přístupů idalší přístupy zkoumající aporovnávající sociální akognitivní dimenze jazyka akteré tak jazyk zasazují do širšího sociálního kontextu. Takový pohled reprezentuje vůbec první publikace, která obsahovala ve svém titulu slovní spojení „kognitivní sociolingvistika“— Cognitive Sociolinguistics (Language Variation, Cultural Models, Social Systems) (Kristiansen— Dirven, 2008). Kniha editorů Gitte Kristiansenové aReného Dirvena shromažďuje teoretické ahlavně empirické studie3 ze tří oblastí rozvíjejícího se (ale stále fragmentárního) pole výzkumu. Jedná se ooblasti výzkumu jazykové variace založeného na korpusu, výzkumu kulturních kognitivních modelů avýzkumu sociopolitických asocioekonomických systémů. Editoři vpředmluvě vysvětlují (s.4), že vztah mezi jazykem aspolečností byl předmětem zájmu vsociolingvistice ivsociální psychologii jazyka, avšak žádná disciplína si nezvolila za svůj explanační rámec kognitivní lingvistiku. Předpokládají, že právě kognitivní lingvistika může znové perspektivy ozřejmit staré problémy týkající se jazyka aspolečnosti. Třebaže kognitivní sociolingvistika představuje vpojetí Kristiansenové aDirvena široký vědní rámec, editoři podotýkají (s.5), že ne vše, co by se potenciálně mohlo zahrnout do kognitivní sociolingvistiky, má vtéto oblasti stejný status. Následně definují (s.5–6) kritéria jakéhosi prototypického kognitivněsociolingvistického výzkumu. Ten by měl zkoumat jazykově interní nebo mezijazykovou variaci sociálního původu nebo ji včlenit do zkoumání sjinými cíly, měl by čerpat zteoretického rámce kognitivní lingvistiky aměl by kvýsledkům docházet využitím spolehlivých empirických metod. Je třeba být si vědom toho, že články vtéto knize, stejně jako většina článků hlásících se nebo řadících se ke kognitivní sociolingvistice (viz Hollman, vtisku), spadají spíše do kognitivní větve kognitivní sociolingvistiky. Vyplývá to ze zaměření editorů svazku aautorů článků aje to patrno již zfaktu, že kniha vyšla vřadě Cognitive Lin‑ guistics Research. Tatáž konstatování platí ipro jakési volné pokračování knihy, které nese název Advances in Cognitive Sociolinguistics. 3 Některé příspěvky byly původně proneseny na 30.mezinárodním symposiu LAUD. ADAm KŘíŽ 105 Editoři této knihy vpředmluvě nejprve obecně definují kognitivní sociolingvistiku aobjasňují, proč ajak by se kognitivní lingvistika asociolingvistika4 měly navzájem reflektovat anavzájem ze sebe čerpat. Zatímco první kniha čtenáře obeznamovala skognitivní sociolingvistikou ve své šíři, vdruhé knize se veškerá pozornost přesunula kotázkám jazykově interní variace (akpraktickému řešení otázky užití metodologických prostředků vtéto oblasti). Jazyková variace si vysloužila takovou míru zájmu patrně proto, že její zohlednění odpoutává kognitivní lingvistiku od plochého uvažování ojazyce, které je vněčem podobné uvažování chomskyánskému (jak to editoři první knihy zmiňují na s.3 aeditoři druhé knihy na s.6). Jakmile se totiž vezme vpotaz variace, kjazykovému společenství již nelze přistupovat coby khomogennímu celku, jak tomu bylo často (aspoň implicitně) vkognitivní lingvistice dříve. Naopak kognitivní lingvistika může přispět sociolingvistickému bádání svým důrazem na význam. Editoři sborníku dodávají, že potom lze zkoumat jak variaci významu, tak význam variace. Vsouvislosti sprvním předmětem zájmu se sémanticky obohacený typ variačního výzkumu zakládá na ternárním vztahu mezi významem, formou akontextem. Klepšímu porozumění významu variace pak kognitivní lingvistika může přispět různými modely kategorizace (prototypičností, kulturními modely). Editoři píší (s.2), že předmluva je určena čtenářům spovědomím okognitivní lingvistice. Text skutečně nezabíhá do přílišných detailů (dokládá to třeba nerozvedení jistých pojmů— např. posledně zmíněné prototypičnosti akulturních modelů). Myslím si však, že pokud čtenář disponuje minimálně základními znalostmi probíraných disciplín (kognitivní lingvistiky asociolingvistiky), dokáže pochopit, co se nový přístup do oblasti variace snaží vnést nového aoco vtéto oblasti vůbec usiluje. Proniknout kprincipům kognitivní sociolingvistiky pomáhají čtenáři iúvodní (aněkdy izávěrečné) odstavce některých příspěvků (konkrétně článků Justyny Robinsonové, Raphaela Bertheleho ačlánku Lynn Clarkové aGraema Trousdalea), které osvětlují přínos kognitivní sociolingvistiky pro danou problematiku (případně objasňují samotné principy kognitivní lingvistiky) avjistých ohledech se spředmluvou ke knize překrývají. Protože však uvětšiny článků takové úvody chybějí ana jejich prvních stranách se zobecného hlediska spíše řeší rovnou konkrétní problematika, lze četbu předmluvy jen doporučit. Čtenáři pak budou umět všechny články lépe situovat do společného kontextu. 4 Vzhledem kzaměření sborníku nepřekvapí, že pod pojmem sociolingvistika se zde chápe především sociolingvistika variační. Záměnnost pojmů sociolingvistika avariační socio‑ lingvistika je patrná ivjiných článcích pojednávajících okognitivní sociolingvistice. Ten‑ to fakt vychází ztoho, že centrem zájmu kognitivní sociolingvistiky je ina jiných místech mimo tento sborník lektální (lect = jakákoliv varieta jazyka: např. národní varieta, dialekt, regiolekt, idiolekt, styl, registr), jazykově interní variace. Dirk Geeraerts aGitte Kristian‑ senová (vtisku) mluví ještě ovariační kognitivní lingvistice. Ta pokrývá čtyři oblasti vý‑ zkumu: kroskulturní variaci významu, obecné modely sociálně zprostředkovaného vzta‑ hu mezi systémem aužíváním, studium variace významu, studium významu variace. Zdá se tedy, že variační kognitivní lingvistika představuje vtomto pojetí pro kognitivní socio‑ lingvistiku nadřazený pojem. 106 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2013 Články komentuje druhá část předmluvy. Vní editoři nastiňují celkovou strukturu knihy aobsah jednotlivých studií. Příspěvky jsou seřazeny do tří oddílů podle tematického ametodologického klíče. První část (4příspěvky) se skládá ztextů zaměřujících se na lexikální alexikálněsémantické dimenze jazykově interní variace, vdruhé části (3příspěvky) nalezneme práce ogramatických akonstrukčních aspektech variace. Studie zobou částí využívají kosvětlení variace korpusové techniky. Vtřetí části knihy (3příspěvky) se pro změnu nacházejí studie zkoumající postojové aakviziční dimenze variet ajejich interních proměnných. Tato část se věnuje zvukové stránce jazyka aje založena na implementaci tradičních sociolingvistických apsycholingvistických metod. Metodologickému zaměření prvních dvou částí se vymyká studie Gunthera de Vogelaera, který uplatnil pro svůj výzkum dotazníkovou metodu, ametodologickému zaměření třetí části studie Lynn Clarkové aGraema Trousdalea, kteří kombinují proces sběru dat ve formě variačního sociolingvistického výzkumu smultivariační statistickou analýzou dat. Sám bych chtěl editory svazku doplnit azdůraznit, že studie zprvních dvou částí se liší vtom, na jakých typech korpusu se statistické analýzy provádějí. Vedle sebe se tak vyskytují studie čerpající data zjiž existujících korpusů (např. studie Timothyho Collemana), studie, vníž si autor (nebo spíše tým badatelů, jehož je autor členem) pro účely své studie či svého projektu vytváří excerpcí různých druhů textů vlastní korpus (studie Augusta Soarese da Silvy), nebo studie, vníž badatelka získává data prostřednictvím strukturovaného interview sparticipanty (studie Justyny Robinsonové). Celkově se vknize kognitivněsociolingvistické otázky ověřují azkoumají nejčastěji na nizozemštině aangličtině, což vyplývá znárodní příslušnosti či ze zaměření autorů příspěvků. Zastoupeny jsou po jednom příspěvku iněmčina, španělština aportugalština. Jedním ztypů variet, které stojí vpopředí sociokognitivních analýz, jsou variety geografické. To dosvědčují první dva příspěvky první části sborníku. Vúvodním příspěvku (Heterodox concept features and onomasiological heterogeneity in dialects; s.23–39) se autoři Dirk Geeraerts aDirk Speelman snaží zhodnotit roli určitých vlastností konceptů na lexikální variaci mezi dialekty. Na materiálu limburských nářečí nizozemštiny vBelgii aNizozemsku ukazují, že nářeční lexikální variace je ovlivňována irysy samotných konceptů. Mezi ně patří nápadnost avágnost konceptu (oba rysy jsou spojeny steorií prototypů askognitivní koncepcí lexikálního významu; jako nápadný koncept je hodnocen např. „prostředník (prst)“, jako méně nápadný např. „malé vroubky mezi klouby na prstech ruky“; vágnost je posuzována na základě toho, kolik lexikálních jednotek vztahujících se ke konceptu se nachází mezi výrazy pojícími se kjiným konceptům— konceptuální nejasnost je patrna např. mezi konceptem „tříslo“ akonceptem „pánevní dutina“) anegativní dojem (vsouvislosti stouto charakteristikou se pracuje spředpokladem, že tabu vede kbohaté synonymii; jako negativní je hodnocen např. koncept „slintání“). Lexikální heterogennost se, zjednodušeně řečeno, zvyšuje, když je koncept méně nápadný, vágnější avzbuzuje negativnější dojem. Vdruhém článku (Measuring and parameterizing lexical convergence and divergence between European and Brazilian Portuguese; s.41–83) sleduje Augusto Soares da Silva vývoj vztahu mezi slovní zásobou evropské abrazilské portugalštiny v posledních 60 letech. Za předmět zkoumání si zvolil užívání různých ADAm KŘíŽ 107 synonym pro 21pojmů zoblasti fotbalu a22pojmů zoblasti oblečení. Autor dospívá kzávěrům, že obě variety lexikálně divergují voblasti oblečení, že evoluční vztah mezi dvěma analyzovanými varietami avliv interních jazykových faktorů na tuto evoluci je jasnější ahomogennější upojmenování vztahujících se koblečení, že uniformita mezi dvěma varietami vobou sémantických polích je nyní pouze 57%, že se za zkoumané období brazilská varieta proměnila výrazněji než evropská aže nynější rozdíl mezi standardní asubstandardní mluvou vsémantickém poli oblečení je větší vbrazilské varietě než vevropské. Zatímco doposud zmíněné studie přistupovaly klexikálně -sémantické variaci zonomaziologické pozice, Justyna Robinsonová, autorka následující studie (Awesome insights into semantic variation; s. 85–109), tak činí zpozice sémaziologické. Zjišťuje, zda mají lidé srůznými sociodemografickými charakteristikami odlišné konceptualizace polysémního adjektiva awesome. Výzkum, který by zodpověděl tuto otázku, probíhal formou strukturovaných interview se 72 participanty. Autorka na konci studie po provedení statistických analýz může konstatovat, že sémaziologická variace je pravidelně strukturována ve vztahu kvěku, pohlaví asociální třídě mluvčích. Analýzy též nasvědčují tomu, že adjektivum awesome prodělává sémantickou změnu. První část sborníku uzavírá studie na pomezí diachronní lingvistiky, usage -based (socio)lingvistiky akritické analýzy diskursu (Applying word space models to socio‑ linguistics. Religion names before and after 9/11; s.111–137). Její autoři Yves Piersman, Kris Heylen aDirk Geeraerts aplikovali tzv. modely slovního prostoru (word space models), profilující význam slova modelováním jeho užití, na výzkum toho, jakým způsobem se užívání slov islám akřesťanství vnizozemských novinových textech změnilo po teroristických útocích z11.9.2001. Modely odhalily, že se slovo islám stalo zdistribučního hlediska bližší slovům spojeným sterorismem apolitikou aslovo křesťanství zůstalo spojeno skulturními apozitivnějšími dimenzemi. Znásledného porovnávání typů novin vysvítá, že nejvyšší spojitost islámu sterorismem aválkou byla vbulvárních novinách anejtěsnější spojitost islámu soblastí náboženství akultury byla vnovinách, které autoři studie předem klasifikovali jako seriózní. Vprvním článku druhé části svazku (The English genitive alternation in acognitive sociolinguistics perspective; s.141–166) se Benedikt Szmrecsanyi zabývá tím, jaké faktory podmiňují variaci genitivních konstrukcí vangličtině— tedy to, kdy se užívá varianta s„s“ (Tom’scar) akdy s„of“ (the car of Tom). Szmrecsanyi pečlivě probádal interakci jazykově vnitřních faktorů variace ajazykově vnějších faktorů variace, mezi něž řadil čas, místo (konfrontovány byly americká abritská varieta angličtiny) atyp textů. Ve studii bylo nakonec shledáno, že ačkoli je princip fungování jazykově interních faktorů tvarujících systém výběru genitivní konstrukce vpodstatě stejný napříč časem, varietami jazyka atypy textů, velikost efektu těchto faktorů variuje napříč daty. Tato variace je způsobena externími faktory, znichž nejdůležitějším se zdá být typ textu, tj. to, zda je text psaný, nebo mluvený. Autor dodává, že vývoj volby genitivní konstrukce vpsaných textech ovlivňují takové jevy jako kolokvializace, amerikanizace ajazyková ekonomie, které mají za následek větší výskyt konstrukcí s„s“. Článek Gunthera da Vogelaera ((Not) acquiring grammatical gender in two varietes of Dutch; s.167–189) pojednává oosvojování rodového systému ve dvou varietách nizozemštiny. Da Vogelaer podnikl výzkum, vněmž pořizoval data dotazníkovou for- 108 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2013 mou od 7 - a8letých dětí. Část dětí pocházela zvýchodních Flander, vnichž se užívá tradiční systém tří rodů, ačást znizozemské provincie, vníž se užívá systému odvou rodech. Předmětem zájmu se stalo užívání rodu vpronominální sféře. Výsledky výzkumu potvrzují, že způsob, jakým je systém rodu osvojován, zrcadlí systém pravidel užívaný dospělými. Pronominální rodové systémy obou variet jsou ovšem osvojovány převážně jako sémantické systémy, čímž se podobají více například systému anglickému než německému. Autor nakonec vyjadřuje domněnku, že pronominální rodový systém se časem vobou varietách stane systémem sémantické shody. Poslední studie druhé části (Lectal variation in constructional semantics: “Benefac‑ tive” ditransitives in Dutch; s.191–221), jejímž autorem je Timothy Colleman, se věnuje zkoumání sémantických omezení utzv. beneficientní ditranzitivní konstrukce ve dvou národních varietách nizozemštiny (belgické anizozemské). Colleman na základě korpusové sondy vyvozuje, že standardní belgická nizozemština je vůči užívání konstrukce znatelně tolerantnější než standardní nizozemská nizozemština. Tuto regionální variaci autor vysvětluje tím, že vkaždé varietě je pro vytvoření zkoumané konstrukce vyžadován odlišný stupeň kontiguity mezi dvěma událostmi (aktem přípravy auskutečněným transferem produktu přípravy krecipientovi -beneficientovi) popisované akce. Autor dále vypozoroval, že ivnizozemské nizozemštině je konstrukce užívána sjistou mírou produktivity, ato vžánrech stendencí kformálnímu, archaickému stylu (ve starší nizozemštině byla konstrukce mnohem produktivnější). Zdá se tedy, že beneficientní ditranzitivní konstrukce vnizozemštině zgramatiky ustupuje— ovšem různou rychlostí vrůzných varietách. Závěrečný oddíl sborníku otevírá empirická studie spadající do oblasti kognitivní dialektologie akognitivní fonologie (Lectal acquisition and linguistic stereotype forma‑ tion; s.225–263). Hlavní pozornost studie Gitte Kristiansenové je kladena na zodpovězení toho, kdy ajak si děti osvojují kompetenci akcentů regionálních variet jazyka. Pomoci vysvětlit tento problém měly dva experimenty, jichž se účastnily tři věkově vymezené skupiny španělských dětí (6–7, 8–9, 12–13 let), ajedno dotazníkové šetření. Vprvním experimentu děti uhadovaly nářeční akcenty poloostrovní španělštiny avdruhém akcenty cizích variet ajazyků. Odpovědi dětí dokládají, že povědomí onářečních odlišnostech se systematicky zvyšuje, ovšem vpřípadě L2 akcentů do menší míry, než je tomu uL1akcentů. Dotazníkové šetření pak mělo doplnit deskriptivní dimenzi výzkumu odimenzi explanační. Analýza dat elicitovaných tímto dotazníkem adotazníky zpředcházejících dvou experimentů prozrazuje, že formální charakteristiky (jako fonetická nápadnost) mají menší efekt na správnou identifikaci akcentu než relativní sociální nápadnost (např. sociální stereotypy). Naproti tomu následující článek (Investigations into the folk’smental models of lin g‑ uistic varietes; s.265–290) přináší trochu jiný pohled na roli inherentních jazykových rysů při mentálním uchopování variet. Raphael Berthele vněm na materiálu dialektů švýcarské němčiny ověřuje hypotézu inherentní hodnoty, která tvrdí, že určité postoje vůči jazyku či varietě jsou zapříčiněny inherentními rysy systému tohoto jazyka či této variety, nikoli pouze kulturními nebo sociálními normami, stereotypy či sociokulturními konotacemi. Zdat pořízených úkoly přiřazování různých obrazců dialektům ahláskám azdat ze souvisejících úkolů vyplývá, že by inherentní hypotéza neměla být odmítána. To však neznamená, že by byly sociolingvistické stereotypy ADAm KŘíŽ 109 dány pouze percepčně. Popsaná studie ovšem naznačuje, že budoucí výzkum může poukázat na (univerzální?) estetické nebo synestetické komponenty některých znejvíce se opakujících sociolingvistických stereotypů ojazyce nebo dialektu. Vposledním příspěvku knihy (Acognitive approach to quantitative sociolinguistic variation: evidence from th ‑fronting in Central Scotland; s.291–321) se autoři Lynn Clarková aGraeme Trousdale pokoušejí detailněji porozumět roli asouhře kognitivních asociálních faktorů probíhající fonologické změny. Badatelé za tímto účelem realizovali výzkum, vněmž s54 skotskými mluvčími (hrajícími spolu vdudácké kapele) udělali zhruba po dvou letech, kdy komunitu etnograficky pozorovali, rozhovory, jež představují páteř následně analyzovaného korpusu. Do statistické analýzy byly vzaty vpotaz ifaktory jako lexikální frekvence askupiny přátel, které jsou vkomunitě utvořené. Po čistě deskriptivním vyhodnocení dat se včlánku přechází ke kognitivní interpretaci fungování některých zkoumaných faktorů. Mluví se ovztahu mezi frekvencí azakotvením (entrenchment) jazykové jednotky vkognici iosociálním významu jazykových jevů. Autoři píší, že mluvčí abstrahují znápadných projevů stylu (např. oblečení nebo řeči) avytvářejí si tak vmysli schematické kategorie fonologické dimenze (varianta proměnné) aschematické kategorie sémantické dimenze (vstudii určitá skupina přátel). Mezi těmito dvěma kategoriemi znalostí vzniká vmysli spojení aopakovaná koaktivace určitých uzlů aspojů dovoluje mluvčímu asociovat sociální znalosti surčitou jazykovou variantou. Mluvčí potom demonstrují svou náklonnost kurčitému sociálnímu typu aktivací jazykových variant, které sním spojují. Je důležité uvědomit si, že sociální význam jazykového jevu není pro každého mluvčího totožný. To vychází zfaktu, že každý disponujeme odlišnými zkušenostmi, zkterých podobné struktury abstrahujeme. Vkognitivním objasnění sociálních fenoménů tkví zřejmě novum, jež nás opravňuje opatřit studii přívlastkem kognitivněsociolingvistická (sama otázka sociálního významu není totiž až tak nová). Lze samozřejmě říci, že ivpředcházejících částech sborníku shledáváme studie, vnichž se sociální skutečnosti vysvětlovaly pomocí konceptů převzatých zkognitivní lingvistiky (viz např. první studie). Jejich metody jsou ale odlišné. Editoři sborníku si tuto odlišnost dobře uvědomují (viz inázev sborníku) asnad vní vidí doklad velkého potenciálu nového vědního pole. Ovšem tato metodologická pestrost zároveň činí hranice kognitivní sociolingvistiky nepevnými. Někteří autoři (např. Hans -Georg Wolf aFranz Polzenhagen, 2009) spatřují dokonce vmetodologické otevřenosti kognitivní sociolingvistiky možnost, že by se nálezy velmi spřízněných disciplín, jakou je třeba kulturní lingvistika, daly včlenit do širšího kognitivněsociolingvistického rámce. Další věcí jeto, žerozličné metody se pojí srozličnými přístupy ke zkoumání variace asjejí rozličnou reflexí vkognitivním výzkumu. Studie vknize se různí vtom, jaké typy variací zohledňují akolik jich zohledňují. Setkáváme se tedy se studiemi zaměřujícími se pouze na diatopickou variaci, se studiemi zaměřujícími se na diatopickou, diamesickou idiachronní variaci, se studiemi vztahujícími variaci ksociodemografickým charakteristikám mluvčích apod. Zhlediska klasifikace zkoumání sociolingvistické variace, kterou podala Penelope Eckertová (2012), můžeme pozorovat, že většina textů ze sborníku náleží kprvní vlně variačních studií. Toto pozorování těsně souvisí sfaktem, že převážná část studií se zakládá na korpusovém výzkumu. Metody korpusové lingvistiky se 110 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2013 dají totiž nejlépe uplatnit právě vrámci první vlny variačních studií, která studuje korelaci mezi jazykovými proměnnými amakrosociálními kategoriemi akterá se— stejně jako druhá vlna (ta šla ve svém zkoumání za horizont makrosociálních kategorií ke kategoriím lokálním)— zaměřuje na jazykovou strukturu. Naopak nejméně přirozených vazeb má korpusová lingvistika střetí vlnou variačního výzkumu (viz Kendall, 2011), která přistupuje kvariaci jako kprostředku konstrukce sociálního významu. Dialekty či registry, které se korpusovou metodou ve sborníku často srovnávaly, jsou příliš široké pojmy na to, aby se jimi daly zachytit promluvy mluvčích, fungování jazyka vkaždodenní realitě. Je tedy jasné, že pokud budou chtít badatelé svým výzkumem přispět kdynamičtějšímu adetailnějšímu pohledu na variaci (asám takový krok pokládám za žádoucí), bude nutné zkoumání založené na korpusech nahradit nebo doplnit etnografickými přístupy či experimentálními metodami. Zrecenzovaného sborníku se nejvíce tomuto typu studií přibližují studie ztřetího oddílu, obzvláště studie poslední. Dirk Geeraerts aGitte Kristiansenová (vtisku) sami narážejí na to, že interakční přístup ke zkoumání jazyka, který se prolíná střetí vlnou variačních studií, by se měl vkognitivní lingvistice dostat více do středu zájmu. Editoři sborníku Cognitive Sociolinguistics by příspěvky zrecenzovaného sborníku asi řadili do jádra nebo blízko jádru kognitivní sociolingvistiky soudě podle toho, jak byl vpředmluvě prvního sborníku vymezen prototypický kognitivněsociolingvistický výzkum (viz výše). Snaha samotný pojem vnitřně specifikovat, určit ony prototypické případy, anový obor tak uspořádat působí sympaticky vtom smyslu, že kotázce vztahu kognice aspolečnosti přistupuje systematicky. Vidíme ovšem, že ivrámci prototypických případů se střetáváme svýzkumy dosti rozličnými (metodologicky, předmětem zájmu, záběrem variace). Je zkrátka těžké zacházet se všemi studiemi tak, jako by vrámci kognitivní sociolingvistiky patřily na stejnou rovinu.5 Vsoučasné době tedy kognitivní sociolingvistika připomíná spíše určitý směr vytyčený společným zájmem než přesně definovanou, vyhraněnou disciplínu. Na druhou stranu mějme na paměti, že popisovaná snaha spojit dva lingvistické pohledy na jazyk se vynořila vtéto skoro až programové podobě teprve nedávno. Její poměrně krátké trvání se odráží na struktuře apovaze příspěvků recenzované knihy. Mnoho článků se snaží demonstrovat aněkdy iexplicitně obhajovat to, že je lingvistické zkoumání propojující aspekty kognice aspolečnosti smysluplné aužitečné, asborník jako celek spíše naznačuje možné směry, kterými by se mohlo takové zkoumání ubírat. Některé příspěvky pojednávají ovýzkumech, které jsou dokončené jen zčásti nebo které mohou být dále rozvity, což autoři také přiznávají auznávají. Autoři první studie mohou vzít vpotaz například ijiné nizozemské dialekty, aby podpořili obecnou platnost svých závěrů, studie Benedikta Szmrecsanyiho oanglickém genitivu vybízí ktomu, aby zkoumání variace konstrukce bylo vztaženo ikvěku, pohlaví či sociální třídě mluvčích. Augusto Soares da Silva čtenářům sděluje, že vdobě publikování článku probíhalo studium dalšího sémantického pole— zdraví. Vhled do problematiky konvergence či divergence mezi dvěma národními varietami por5 To, že se studie vnitřně liší, je ostatně manifestováno již rozdělením textů do tří kapitol. ADAm KŘíŽ 111 tugalštiny může být prohlouben nejen zahrnutím dalších sémantických polí, nýbrž izahrnutím funkčních slov amorfosyntaxe. Vstudii Gitte Kristiansenové není pro změnu kompletní statistické zpracování výsledků. Včlánku Justyny Robinsonové se čtenářům předkládají pouze dílčí výsledky obsáhlejšího výzkumu (článek proniká kprincipům variace významu adjektiva awesome, přitom během interview sparticipanty výzkumu byla získávána data iokonceptualizaci jiných adjektiv).6 Skoro vkaždé studii by bylo příhodno výzkum rozvést odalší aspekty, aby byl obrázek ojevu, oněmž studie něco vypovídá, kompletnější. Obrátím -li se přímo kmetodologickému provedení studií, musím konstatovat, že si autoři všech studií počínali poměrně čistě. Ipřesto se při četbě nevyhneme jistým nejasnostem aproblematickým momentům. Některé nejasnosti jsou dány prostě nedostatečnou explicitností autorů (snad zdůvodů rozsahových, zdůvodu opominutí), problematičnost některých kroků si autoři uvědomují. Uvedu vybrané příklady ze tří studií. Gitte Kristiansenová se rozhodla nebrat jako nezávislou proměnnou pohlaví mluvčích, kteří četli text následně pouštěný kzhodnocení dětem. Jelikož své rozhodnutí nijak obšírně nekomentovala, musíme věřit, že kněmu měla dobré důvody. Osobně bych zpohlaví mluvčích (asnad izjejich věku azmísta jejich bydliště) proměnné učinil. Je totiž otázka, zda tyto faktory nemohly usměrňovat sledované reakce dětí. Dále si myslím, že ivdruhé fázi výzkumu mohli být mluvčí každého akcentu minimálně dva. Zahrnutí více mluvčích jednoho akcentu by třeba pozorovaný jev, kdy rozpoznání určitého dialektu stoupá svěkem nebo zůstává aspoň na podobné úrovni, zproblematizovalo. Raphael Berthele ve své studii opostojích kvarietám sám naráží na spornost experimentu přiřazování obrazců orůzném tvaru hlásce, který měl objasnit odlišné vnímání zkoumaných dialektů participanty předešlého experimentu. Vpodstatě nejde vyloučit, že se participanti při přiřazování tvaru hlásce řídí grafickou podobou hlásky, nikoli zvukovou, oníž studie pojednávala.7 Čtenář musí být obezřetný ipři interpretaci výsledků studie Justyny Robinsonové okonceptualizaci adjektiva awesome. Justyna Robinsonová ve studii zjišťuje, že se definované věkové skupiny participantů mezi sebou liší vtom, vkterých významech se vnich dané adjektivum chápe ajakou mírou jsou vnich významy zastoupeny. Analýzy však skoro nic neříkají oindividuální variaci, otom, zda lidé dokáží rozpoznat ijiné významy adjektiva, jak jeho jiné významy vnímají apod.?8 6 Představení výzkumu vsouvislosti sanalýzou jiného adjektiva, tentokrátadjektiva skinny, se nachází vtextu Asociolinguistic approach to semantic change (Robinson, 2012). 7 Tato otázka je ještě složitější ajejí řešení není vůbec snadné. Ikdybychom uznali, že se lidé mohou při vykonávání tohoto úkolu řídit grafickou podobou hlásek, zůstává otevřeno, sja‑ kou grafickou podobou daný jedinec vmysli pracuje. Jedná se opsací, nebo tiskací podo‑ bu grafému, omalé, či velké písmeno? Uhlásky „i“ možná tyto úvahy nehrají roli, ovšem udruhé zkoumané hlásky, uhlásky „a“, by již mohly být relevantní (velké psací Aby moh‑ lo vzbuzovat asociace špičatých, ostrých tvarů, ostatní podoby spíše tvarů oblých). 8 Ztextu vůbec nevyplývá, že by se autorka na podobné věci vyptávala. Ovšem vjiž zmí‑ něnémpříspěvku oadjektivu skinny (Robinson, 2012) se čtenář dovídá, že po strukturo‑