K legislativnímu zakotvení obrany Republiky československé

Klegislativnímu zakotvení obrany Republiky československé1 Jakub Drábek2— radim Ječný3 ABSTRACT Forming of Defence Legislation in Czechoslovakia The focus of this study is an analysis of legislative framework for building adefence system in former Czechoslovakia (1918–1938) with regard to main international political factors. The composition sets agoal to analyse the major principles of the defences and the crucial pillars of potential reaction to possible aggression. Supplementary objective is also the examination of the costs, i.e. the price paid by the citizens for implementation of the defence system of the state. KEYWORDS Former Czechoslovakia (1918–1938); State Defence; Legislation; Military Forces Události vedoucí kvypuknutí druhé světové války jsou zpohledu mezinárodní situace adiplomatických vztahů velmi dobře zmapovány, avšak jaké skutečnosti předcházely vyzbrojování ajakým způsobem mělo dojít kobraně Československé republiky, je doposud relativně nezpracované téma. Před krátkým časem jsme si připomněli stoleté výročí samostatného československého státu. Vtéto souvislosti je nutné zmínit jednu skutečnost, která není obvykle se samostatností spojena, ale je jednou zjejich klíčových atributů, totiž, že neodmyslitelnou součástí suverenity jakéhokoli územního celku je jeho schopnost obrany vůči externí agresi. Polemika, jak dobře ajestli vůbec mohlo Československo vzdorovat agresi ze strany hitlerovského Německa je vzhledem kdějinnému vývoji bezpředmětná, proto je obzvláštní důraz kladen na objektivní, zejména legislativní prameny, nikoli na předpoklady řady domnělých scénářů. Příspěvek si klade za cíl zanalyzovat, jakým způsobem ana jakých základech mělo dojít kreakci proti případnému útoku, na jakých principech azjakých základů byla 1 Text je jedním zvýsledků řešení výzkumného projektu č.: F5/51/2018 Význam zbrojní výroby azbrojení pro ekonomiky vybraných středoevropských zemí ve 30.letech 20.století podpořeného Interní grantovou agenturou vysoké školy ekonomické vPraze. 2 Jakub Drábek, Katedra hospodářských dějin, Vysoká škola ekonomická vPraze, Národohospodářská fakulta, nám. Winstona Churchilla 1938/4, 130 67 Praha 3, [email protected] 3 Radim Ječný, Katedra hospodářských dějin, Vysoká škola ekonomická vPraze, Národohospodářská fakulta, nám. Winstona Churchilla 1938/4, 130 67 Praha 3, [email protected] OPEN ACCESS JAkub DrÁbEk— rADiM JEčný 45 vytvořena obranyschopnost státu, jaké měly konkrétní postupy negativa apozitiva. Současně stím bylo rovněž nutné analyzovat náklady, tedy cenu, kterou museli občané zaplatit za realizaci takové politiky. Při tvorbě článku byla použita zejména metoda legislativně-historická, která poskytuje optimální metodologický rámec knahlédnutí do motivů konkrétních nařízení vzhledem kdanému historickému období, díky tomuto postupu studie uvažuje jen informace dostupné vdobě sepsání aplatnosti zákona, či nařízení, tedy bez možného subjektivního soudu vyplývajícího zvědomí, jaké události se staly následně. Pro ucelenější pochopení nákladnosti budování obranyschopnosti území byla dále použita metoda statisticko-analytická, kdy došlo knashromáždění dat zjednotlivých zákonů orozpočtu, jež byla následně uvažována vzhledem krozpočtům ostatních ministerstev adalších institucí, jejichž hospodaření vyplývalo zprostředků stanovených státním rozpočtem. Armáda první Československé republiky byla budována na základech zkušeností sdílených francouzskou misí.4 Dohoda týkající se zapojení Francie do pomoci při tvorbě organizační struktury nového vojska byla učiněna již vprosinci roku 1918.5 Výsledkem všech snah vybudovat efektivní pravidla fungování branné moci byl zákon č.193 z19.března 1920 (Branný zákon republiky Československé). Branná povinnost obsahovala dvě komponenty: 1.odvodní,6 2.služební7 (pravidelná prezenční služba trvala 14 měsíců)8 azačínala rokem, vněmž občan dosáhl 20.roku života, pro 4 Francouzskou misi původně čtyřiceti důstojníků vedl generál Maurice Pellé, který do Československa přijel 13.února 1919 aněkolik dní poté byl jmenován náčelníkem štábu československých vojsk, kde setrval až do konce roku 1920, kdy ho nahradil generál Eugéne Mit telhausser. Deset let Československé republiky: Svazek první, Praha 1928, s.122, 125. 5 Dle Dr. Edvarda Beneše ukázala první světová válka, že vEvropě existovaly vdané době pouze dva systémy vojenské organizace— německý afrancouzský. Ruský systém nemohl být zvolen, jelikož revolucí padl. Protože nový stát neměl žádnou vlastní novověkou vojenskou tradici, bylo nutné se přimknout kněkteré výše popsané doktríně. Francouzští konzultanti ukončili svou úlohu při vedení hlavního štábu 1.ledna 1926. Roku 1932 pak zvedení armády odešel igenerál Mittelhauser adalší jiní francouzští důstojníci, ze zbytku francouzské mise se poté de facto stal určitou spojkou mezi oběma armádami. BENEŠ, E., Dvacet let československé branné moci: Výsledky její práce aúkoly budoucnosti, in: MEDEK, R.— BLÁHA, Silvestr (edd.), Dvacet let československé armády vosvobozeném státě, Praha 1938, s.12–15. Dokument vydaný kdesátému výročí samostatného Československa shrnuje tvorbu vojska takto: „Málokterý stát tvořil svoji brannou moc po světové válce stakovými potížemi, jako republika československá. Převrat 28.října 1918, kterým obnovil svoji existenci náš stát, zastihl nás takřka bez vojska.“ Deset let Československé republiky: Svazek první, Praha 1928, s.120. 6 Provádění branného zákona prostřednictvím nařízení bylo poměrně mnoho apro tento článek nejsou podstatná. 7 Tuto povinnost pak reprezentovala dvojí forma: 1.prezenční služba, 2.služba vzáloze. Sbírka zákonů anařízení státu československého (dále jen Sb. z. an.), roč. 1920, zákon č.193/1920, § 2. 8 Odvedenci ročníku 1900 avšichni ostatní odvedení vletech 1921–22 byli dále povinni bezprostředně po skončení své pravidelné prezenční služby ještě kdalší činné služby po dobu deseti měsíců (celkem 24 měsíců činné služby). Odvedenci let 1923–25, pak byly povinOPEN ACCESS 46 DVACÁTÉ STOLETÍ 2/2018 civilní obyvatelstvo trvala do padesáti let, pro vojáky zpovolání zanikla až rokem šedesátým.9 Doplňování branné moci probíhalo rovněž dvěma způsoby: 1.odvodem, 2.dobrovolným vstupem.10 Zákon č.196 z19.března 1920 stanovil kvótu na první čtyři roky od nástupu prvních odvedených branců na 150 tis mužů.11 Zevropského pohledu se roku 1925 stala velmi podstatná událost— byly uzavřeny locarnské dohody, jež vEvropě uvolnily napětí avyvolaly vlnu pacifismu.12 Roku 1927 zasedala vŽenevě přípravná komise, jejímž úkolem bylo připravit podklady pro uzavření všeobecné smlouvy oomezení zbrojení. Dlouholetý československý ministr zahraničních věcí Edvard Beneš shrnul význam konference pro Evropu takto: „Evropa věří, že kdohodě dojde, jednotlivé země začínají šetřit vesvých rozpočtech avydáních vojenský. Anglie, Belgie, Holandsko, státy skandinávské ařada jiných fakticky své zbrojení omezují, France dalšího jeho budování aspoň nerozšiřuje.“13 Na tuto skutečnost Československo zareagovalo zákonem č.52 ze dne 8.dubna 1927, jímž byl stanovený počet vojska vmíru od 1.října 1927 do 31.března na 140 000 osob, od 1 dubna do 30.září 100 000 osob, do celkového počtu byly zahrnuty ne jen osoby vykonávajíc prezenční či jinou činnou službu, ale také aktivní vojáci.14 Zákon č.52 však měl platit pouze jeden rok, nová úprava byla uzákoněna společně spředchozím nařízením téhož dne, zákon č.53 z8.dubna 1927, který stanovil, že: „Kzajištění potřebného mírového počtu vojska budiž zbranců vjednom kalendářním roce odvedených určeno pro vykonávání zákonité presenční služby 70 000 branců.“15 Snížení počtu odvedených avojáků však neznamenalo snížení počtu měsíců činné služby, zákon č.51, rovněž ni absolvovat další činnou službu, která trvala čtyři měsíce (celkem 18 měsíců činné služby). Sb. z. an., roč. 1920, zákon č.193/1920, § 17, 61.Určitý nesouhlas se změnou původně nastavených organizačních mantinelů popisuje monografie vydaná kdesátému výročí samostatnosti čs. státu takto: „Ideálně klidný vývoj organizační nebyl však ještě údělem čsl. branné moci. Nedokončená výstavba armády na založeném podkladě byla zmítána zákonnými změnami, které hluboko aněkdy irušivě zasahovaly vjejí mladý organism. Bylo to hlavně branným zákonem ustanovené snižování vojenské presenční služby vroce 1923 zdosavadních 24 na 18 měsíců avroce 1926 na pouhých 14 měsíců.“ Deset let Československé republiky: Svazek první, Praha 1928, s.127. 9 Branný zákon byl postupem let modifikován, vtomto článku budou uvedeny jen ty nejpodstatnější změny. Sb. z. an., roč. 1920, zákon č.193/1920, § 2, 17. 10 Dobrovolný vstup do armády byl možný od 17.roku, takový uchazeč však musel mít svůj záměr schválený otcem nebo poručníkem. Sb. z. an., roč. 1920, zákon č.193/1920, §§ 7, 12. 11 Sb. z. an., roč. 1920, zákon č.196/1920, § 1. 12 Dobový pacifismus je však třeba brát zdnešního pohledu surčitou rezervou. Jednalo se totiž osnahu nevyvolat aneparticipovat na konfliktu, ale ipřes to se stát snažil být pro možnost války dostatečně, nebo zčásti připraven. Jak je vtextu dále popsáno, snižování počtu branců vmírovém stavu zcela logicky neznamenalo, že by se od branné povinnosti ustupovalo. Pacifismus zdnešního pohledu by znamenal zrušení branné povinnosti asilnější snižování nákladů na obranu. 13 BENEŠ, s.15. 14 Roční průměr stavu vojska pak byl 120 000 mužů, tento průměr mohl být překročen pouze nástupem nových branců do prezenční služby. Sb. z. an., roč. 1927, zákon č.52/1927, §§ 1, 2. 15 Sb. z. an., roč. 1927, zákon č.53/1927, § 1. OPEN ACCESS JAkub DrÁbEk— rADiM JEčný 47 z8.dubna 1927 prodloužil povinnosti činné služby (14+4 měsíců) pro osoby odvedené od roku 1926 včetně adále.16 Je poměrně logické, že se částky investované do přípravy armádních prostředků musely, vzhledem kpočtu atudíž velikosti armády adekvátně snížit. Roku 1926 nastala změna financování ministerstva národní obrany (dále jen MNO), zákon č.240 ze 17.prosince téhož roku stanovil snížení rozpočtu ministerstva o360 mil na maximálně 1 400 mil Kč na dobu jedenácti let, pro opatření nejnutnějšího vojenského materiálu abudování nutných vojenských staveb byl zřízen na dobu jedenácti let „Fond pro věcné potřeby národní obrany“, který disponoval částkou 305 mil. Kč. Snížení finančních prostředků, které byly alokovány do armády, přinutily vojenskou zprávu květší hospodárnosti (jak voblasti organizační, tak imateriálové), avšak konsolidace atechnické zdokonalování společně sinvesticemi do lidského kapitálu dále pokračovalo.17 Myšlenky na odzbrojení však byly brzy opuštěny vypuknutím čínsko-japonského konfliktu, který vyvrcholil dalšího roku bitvami oŠanghaj aMandžusko. Výsledkem válečného střetu bylo mimo jiného také opuštění Společnosti národů Japonskem (1933). Následně politickými změnami vNěmecku roku 1933, jejímž důsledkem byl mimo jiné odchod Německa zodzbrojovací konference. Roku 1934 pak začal konflikt vHabeši, který lze charakterizovat jako spor orealizaci středomořské politiky mezi Itálií aBritánií.18 Současně svýše popsanými politickými událostmi dále pokračovalo vytváření organizační struktury československé armády do své finální fáze, která byla charakterizována definitivním odchodem francouzské mise ze všech řídících pozic anáhradou tuzemských velících vojenských funkcionářů mladšími.19 Poněkud nelogicky byl zákon č.51/1927 pozměněn zákonem č.66 z11.května 1932 vtom smyslu, že všem brancům, nastoupivším po roce 1933 včetně, byla stanovena prezenční služba pouze na 14 měsíců, společně stím byl modifikován izákon č.53 anově mohlo být ministerstvem obrany se souhlasem vlády navýšena roční kvóta odvedených branců, ato maximálně o5 000 osob.20 Zcela klíčovým legislativním prvkem, týkajícím se zabezpečení státu proti případné agresi, která by měla za cíl ohrožení demokratičnosti, státní celistvosti, svrchovanosti, samostatnosti aústavnosti, byl zákon ze dne 13.května 1936, oobraně státu, schválený Národním shromážděním. Sobranou státu byla dle zákona spojena vojenská, ale ijiná, zejména ekonomická opatření. Vpodstatě se jednalo opředběžné nařízení, které pak následně bylo podrobněji řešeno prostřednictvím konkrétních ustanovení, která měla určit, jakým způsobem měl být účel legislativního rámce plněn. Co se týká vztahu vyplývajícího zpriority zabezpečit státní zájmy vůči ostatním zákonům, se nejednalo onedemokraticky motivovaný akt. Například branný zákon ze dne 19.března 1920 včetně jeho prováděcích předpisů zůstal nezměněn, stejně tak nemělo docházet kjakýmkoli změnám vpřípadě ostatních zákonů anařízení, po16 Navýšení služební povinnosti o4 měsíce se týkalo iročníků, které nastoupily mezi lety 1923–1925. Sb. z. an., roč. 1927, zákon č.51/1927, § 1. 17 Sb. z. an., roč. 1926, zákon č.240/1926, § 1–3. BENEŠ, s.15. 18 BENEŠ, s.15–16. 19 Tamtéž, s.15. 20 Sb. z. an., roč. 1932, zákon č.66/1932, § 1–3. OPEN ACCESS 48 DVACÁTÉ STOLETÍ 2/2018 kud tak nebylo výslovně určeno prováděcím nařízením.21 Hlavní zásadou při vytváření smysluplné ochrany státu byla včasná příprava, která musela být prováděna již vdobě míru.22 Dobové zdůvodnění, které sepsal Dr. Beneš: „Za základní předpoklad bezpečnosti našeho státu pokládáme uchránění celého našeho území před vpádem, abychom ze zdrojů celého státu mohli živit co nejdelší ana konec plně úspěšnou obranu. Každá ztráta jeho přirozených zdrojů by znamenala velikou újmu vcelé naší obraně.“23 Za přípravu azabezpečení státu pak odpovídala vláda, tedy konkrétně její jednotliví členové, ato voboru své působnosti. Stejně tak vláda aNárodní shromáždění mělo určovat cíle, jichž mělo být ve smyslu obrany dosaženo, avšak vytyčená politika musela respektovat ústavní práva občanů státu. Řízení vojenských operací pak náleželo do administrativy hlavního velitele.24 Realizace vládou aNárodním shromážděním vytčených cílů pak spadala do výkonné pravomoci jednotlivých státních úřadů, ty měly následně rozhodovat okonkrétních případech spojených svykonáváním jím svěřeného úkolu vzhledem kplatným předpisům, avšak současně stím musely zohledňovat také zájmy státu při obraně teritoria. Specifickým případem platnosti zákona bylo soudní řízení. Vpřípadě, že by mohlo dojít kodtajnění strategicky důležitých informací, měl soud povinnost podniknout nezbytná opatření, aby se tak nestalo, ato ipřes odchýlení od platných předpisů spojených sřešením daného případu. Tímto způsobem však mohl soud či úřad postupovat pouze se svolením vojenské správy, ve kterém mohlo být stanoveno, jak postupovat.25 Příprava na možný válečný konflikt se týkala rovněž iadministrativních celků, adokonce iobčanů státu, kterým bylo možné nařídit aktivní fyzickou či materiální účast.26 Vširších souvislostech lze přípravu státu vnímat také jako určitou diferenciaci rizika, kdy československá vláda sice spoléhala na své spojence, ale pouze na ně se ve své obraně spoléhat nemohla.27 Pro co možná nejplynulejší realizaci výše popsaného byla zřízena Nejvyšší rada obrany státu (dále jen NROS).28 Sídlila vsídle vlády, jejím nejvyšším představitelem byl předseda vlády (který měl funkci předsedy NROS). Členy NROS se mohli stát pouze členové vlády, kteří byli jmenování předsedou NROS, avšak tito mohli být odvolání pouze prezidentem republiky, ato na návrh předsedy vlády. Konkrétních jednání NROS se vždy účastnil generální inspektor branné moci, společně snáčelníkem hlavního štábu branné moci, jakožto odborníci ahlavní konzultanti. Pokud byla vyhlášena 21 Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, §§ 1–3. 22 Tamtéž, § 6. 23 BENEŠ, s.16. 24 Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 4. 25 Tamtéž, § 5. 26 Tamtéž, §§ 7, 8. 27 STRAKA, K., Nejvyšší rada obrany státu ačeskoslovenský zbrojní průmysl vletech 1936–1938, in: Historie avojenství, roč. 55, č.2, 2006, s.4. 28 Za prvopočátek NROS lze považovat Meziministerský sbor pro obranu státu, který fungoval od roku 1926 aprávě ztohoto orgánu vzešel podnět pro vytvoření NROS, který vláda přijala 6.října 1933. NROS fungovala na základě tohoto přijetí do poloviny roku 1936, kdy byla vzhledem ke své důležitosti schválena ilegislativně. STRAKA, s.4. OPEN ACCESS JAkub DrÁbEk— rADiM JEčný 49 branná pohotovost, účastnil se zasedání NROS ihlavní velitel.29 Prezident měl právo kdykoli svolat zasedání NROS, předsedat mu, účastnit se jej avyžádat si vypracování zprávy na jakékoli téma, spojené spůsobností rady.30 Mezi úkoly svěřené NROS patřilo zejména jednání ausnášení se zejména o: 1) Přípravě hospodářských opatření astím spojených směrnic pro brannou pohotovost, které se týkaly výroby, distribuce ispotřeby statků, zejména pokud šlo ozajištění primární průmyslové výroby avstupních surovin, zajištění výživy vojska aobyvatelstva, rozdělování statků pro potřeby vojska aobyvatelstva. 2) Směrnicích pro zabezpečení arozdělování pracovní síly vpřípadě vyhlášení branné pohotovosti. 3) Vytvoření válečného finančního plánu včetně zásad válečné cenotvorby. 4) Modifikaci dopravní sítě adisponibilitě dopravních prostředků (rovněž za branné pohotovosti). 5) Tvorbě ochrany proti případným snahám oslabovat obranné snažení státu. 6) Plánu ochrany obyvatelstva, který obsahoval evakuaci aochranu proti leteckým útokům. 7) Plánu spojeném svýchovnou činností pro zabezpečení obrany.31 8) Podílu jednotlivých pracovišť státní správy pro zajišťování plánů, směrnic akonkrétní přípravy spojených sbody 1–7. Mezi další problematiku, kterou měla NROS povinnost zkoumat, byly všechny záležitosti, spojené sbrannou mocí, které jim předložil ministr národní obrany kexpertíze před jejich předložením kprojednání vládě. Vláda pak mohla předávat návrhy vypracované ministry, nebo jakýmkoli klíčovým orgánem NROS kpřezkoumání.32 Vpřípadě, že bylo třeba vytvořit zákon či vládní nařízení spojený sbody 1–8 výše,33 NROS vytvořila potřebný návrh anásledně jej předložil vládě ke schválení. Ostatní usnesení byla závazná pro všechny členy vlády, pokud se proti takovým, žádný nevyslovil.34 Dříve vzniknuvší Meziministerský sbor obrany státu (dále jen MSOS) pak sloužil jako její pomocný orgán.35 29 Pokud se generální inspektor, nebo náčelník hlavního štábu branné moci, popřípadě hlavní velitel nemohl dostavit, bylo jeho povinností za sebe vyslat náhradu. Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 9, 10. 30 Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 11. 31 Roku 1937 byla činnost spojená spřípravou občanů na válečný konflikt upravena zákonem z1.července 1937 obranné výchově, který popsal složky branné výchovy takto: „a) branná průprava mravní, nauková atělesná, b) výcvik vpomocných aochranných službách, zejména také výcvik vúkolech civilní protiletecké ochrany (zkráceně „CPO.“), c) branný výcvik.“ in: Sb. z. an., roč. 1937, zákon č.184/1937, § 3. 32 Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 12. 33 Doktor Straka ve svém článku shrnul faktickou činnost NROS takto: „NROS se vletech 1934–1938 soustavně věnovala zásadním záležitostem branné moci, knimž náležel způsob nasazení válečné armády, prodloužení vojenské prezenční služby ze čtrnácti měsíců na dvě léta afinancování výzbrojního programu. Dále vytvářela podmínky pro zvýšení počtu důstojníků, rotmistrů adélesloužících. Vedle toho se usnášela oúpravách komunikační sítě podle potřeb obrany, ozpůsobech zajištění státních hranic ařešila protileteckou obranu obyvatelstva včetně evakuace ústředních státních institucí mimo exponovaná střediska. Sledovala také otázku centralizace obranného zpravodajství, organizaci hospodářství vpodmínkách války asouvislosti telekomunikací se zájmy obrany státu.“ in: STRAKA, s.4–5. 34 Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 13. 35 MSOS působil vrámci MNO. STRAKA, s.4. OPEN ACCESS 50 DVACÁTÉ STOLETÍ 2/2018 Zhlediska přípravy státu na válečný stav je samozřejmě důležité zbrojení, tvorba audržení potřebných průmyslových ajiných kapacit (společně sjejich správou), které by dlouhodobě udržely nerušené materiální zásobování vojenských jednotek vpřípadném konfliktu, tudíž tato problematika musela být rovněž upravena.36 Za účelem zajištění dostatečných výrobních kapacit, které byly pro výše popsaný účel klíčové, počítal zákon snutností do určité míry řídit ekonomiku, byly tak stanoveny „podniky důležité pro obranu státu“.37 Držitel podniku důležitého pro obranu státu musel být státně spolehlivý,38 pokud šetření prokázalo, že nesplňuje tento požadavek, musel za sebe onen držitel zajistit adekvátní náhradu, pokud tak neučinil, atudíž nespolupracoval, mohla mu být odňata koncese, nebo jiné oprávnění kprovozu činnosti, nebo na jeho podnik mohla být uvalena správa stanoveným úřadem. Stejně jako musel být držitel podniku státně spolehlivý, platila identická povinnost ipro členy správních, dozorčích arevizních orgánů podniku důležitých pro obranu státu. Pokud některý zhodnostářů nebyl státně spolehlivý, nesměl svou funkci dále vykonávat ana jeho místo musel být určen nebo zvolen někdo jiný, kdo podmínku splňoval, pokud podnik vtomto smyslu nespolupracoval, došlo ke stejnému postupu, jako vpřípadě držitele, viz výše.39 Diverzní činnost vklíčových firmách byla řešena ustanovením ozaměstnancích, kteří rovněž museli být politicky spolehliví, ukázalo-li se, že pracovník nesplňuje tuto povinnost, měl být propuštěn.40 Pro obranu státu mohlo být stěžejním podnikům vdobě mimo brannou povinnost nařízeno poskytovat statistické údaje osvé výrobě, spotřebě veškerých vstupů, stavu zásob apolotovarů. Dodaná data byla dále analyzována, výsledkem pak mohlo být nařízení pro podnik, které stanovovalo kolik hotových výrobků, polotovarů avstupních surovin má podnik po celou dobu platnosti zákona oobraně státu držet. Současně stím mohlo být také podniku nařízeno, aby vyzkoušel alternativní vstupy (substituce surovin). Pokud povinnost udržovat vyšší stav jakýchkoli zásob, nebo pokusy osubstituci ve výrobním procesu přinesly dodatečné náklady, měly mu být státem uhrazeny. Určité problémy slegislativou mohly však nastat spíše voblasti utajování než ve výrobě. Za strategické informace byly pokládány iúdaje dodavatelů, vztah 36 Pro ucelenější vhled do dané problematiky je ještě nutné uvést organizační strukturu. Jak uvádí docent Pavel: „Základním předpokladem pro úspěšné vedení války bylo disponovat kvalitními plány, ato nejen voblasti vojenské, ale také hospodářsko-finanční. Vterminologii první Československé republiky vše zastřešoval „Celkový plán“, který se dělil na plány: a) vojenský; aa) mobilizační; ab) strategický; b) hospodářský; ba) finanční; bb) věcný.“ PAVEL, J., Fiskální amonetární politika předválečného Československa vpřípadě válečného konfliktu, in: Historie avojenství, roč. 52, č.2, 2003, s.423. 37 Podniky, náležící do některé ze skupin podniků důležitých pro obranu státu, byly určovány vládním nařízením, nebo jmenovány podle okolností za součinnosti MNO aministerstva, do jehož pole působnosti takový podnik náležel. Za podniky byly považovány istrategické ústavy azařízení. Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 18. 38 „Důvodem označení za osobu státně nespolehlivou nemůže býti nikdy příslušnost kurčitému jazyku, náboženství nebo rase.“ in: Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 19. 39 Tamtéž, § 19, 20. 40 Tamtéž, § 21. OPEN ACCESS JAkub DrÁbEk— rADiM JEčný 51 mezi dodavatelem, strategicky důležitým odběratelem (podnikem) astátem byl rovněž upravován.41 Firma, podnik, ústav, či zařízení se mohly registrovat do zvláštního seznamu (seznamu podniků důležitých pro obranu státu),42 registrace mohla být provedena pouze se souhlasem majitele (držitele), tedy dobrovolně, nejednalo se opovinnost či všeobecné nařízení, bez souhlasu mohl být podnik registrován, pouze pokud se na takovém postupu usnesla vláda avpřípadě, že již nastala branná pohotovost, nebylo schválení držitelem potřeba.43 Registrovaný podnik sledovala vojenská správa vpřípadě potřeby ivmíru aměla právo do takové provozovny vyslat své zástupce na provedení kontroly.44 Mezi povinnosti podniků stručně popsaných výše patřilo konkrétně: 1.Přizpůsobit svou výrobní kapacitu tak, aby vpřípadě branné pohotovosti státu mohla být navýšena výroba. 2.Zajišťovat akontrolovat zaměstnance podniku, aby vyhovovali potřebám obrany státu. 3.Připravit podrobný plán své činnosti pro obranu státu podle pokynů, které jim poskytlo MNO. Po vyhlášení branné pohotovosti však pro registrované podniky platila podstatně tvrdší ustanovení: 1.Hospodařit podle pokynů MNO, nebo příslušného orgánu (ato ivpřípadě, že by bylo třeba výrobu přemístit, nebo rozšířit). 2.Podrobit se vojenskému dozoru. 3.Po vyzvání MNO, nebo ministerského orgánu ktomu určenému měl držitel odevzdat podnik vojenské správě (zcela, nebo částečně). 4.Přijímat, anebo propouštět zaměstnance pouze se svolením vojenského orgánu.45 Svelmi silnými direktivními opatřeními však byly spojeny iurčité výhody— výroba podniků měla jednoznačnou prioritu, proto zaměstnanci nemuseli být povoláni pro vojenské účely, stejně tak tyto podniky nemusely odevzdat svou veškerou přepravní kapacitu, vpřípadě vzniku škody způsobené administrativními zásahy jim tato byla nahrazena (vtomto bodě však bylo možné se vyrovnat ijiným způsobem, bylo možné sjednat dohodu sdržitelem podniku), právě tyto benefity mohly majitele závodů ajiných institucí motivovat kregistraci.46 Sledování, kontrola ajiné povinnosti podniků byly pouze částí celkové problematiky, která měla sloužit ksaturaci veškerých potřeb. Výroba důležitých obranných prostředků pak reprezentovala pouze jednu součást řešení. Bylo by zcela mylné se domnívat, že by se všemi výše popsanými bezpečnostními opatřeními nebyl prodej klíčových prostředků dozorován. Prakticky jakákoli manipulace, tedy vývoz adovoz zbraňových systémů, jednotlivých zbraní, jejich součástek, střeliva, nebo výbušnin, stejně tak součástí speciální iobyčejné vojenské výstroje byla dovolena pouze spovolením vojenské zprávy.47 Jelikož by však bylo možné jisté části 41 Tamtéž, § 24. 42 Seznam registrovaných podniků důležitých pro obranu státu vedlo MNO. Tamtéž, § 26. 43 Tamtéž, § 27. 44 Vpodstatě jen vojenská správa mohla do takového podniku vyslat někoho zvenčí. Podnik důležitý pro obranu státu měl totiž povinnost zamezit vstupu jakýmkoli nepovolaným osobám. Tamtéž, § 24, 28. 45 Tamtéž, § 29. 46 Tamtéž, § 30. 47 Na tomto místě je ještě třeba podotknout, že motivace podniků byla jednoznačně prodávat vojenské správě (to upravovalo nařízení vlády č.667/1920), zvláštností soutěží oproOPEN ACCESS 52 DVACÁTÉ STOLETÍ 2/2018 výzbroje substituovat těmi primárně civilními, stejně jako by se dalo pomocí příslušných surovin vyrobit například trhaviny, bylo možné, aby ministerstvo průmyslu, obchodu aživností na žádost MNO vydalo vyhlášku, která upravovala export aimport takových statků. Vtakovém případě pak byla manipulace (vývoz adovoz) dovolena výhradně spovolením ministerstva průmyslu, obchodu aživností vkonzultaci sministerstvem obrany aministerstvem zahraničních věcí. Vývoz adovoz zbraní, či jiných statků důležitých pro obranu státu pak mohl být izcela zakázán, stejně tak mohl být zakázán transfer válečných prostředků přes území Československa.48 Válečné snažení, či příprava na válku jsou prakticky vždy spojeny snuceným technologickým pokrokem.49 Legislativním orgánům byla tato skutečnost zřejmá apočítal sní izákon č.131. Kvůli obraně pak musel být každý vynález spojený spředem stanoveným oborem při jeho patentním přihlášení držen vtajnosti jeho majitelem. Prodání nebo postoupení za hranice nebylo povoleno.50 Přihláška daného vynálezu musela být zkopírována (vytvořen stejnopis) aspolečně se stejnopisem popisu avýkresu postoupena patentním úřadem MNO. O,vtéto fázi utajených vynálezech, pak rozhodovalo MNO, jestli se dle jeho pohledu jedná opatent, který po zapsání bude muset být inadále utajen anebude sním možné dále volně nakládat, pokud se jednalo otak důležité vylepšení, že bude třeba vynález vyvlastnit, nebo zdali odaný vynález nemá zájem adojde kjeho odtajnění, sčím by byla spojena volnost sjeho nakládáním.51 MNO mělo kdykoli moždeji bylo, že nejlepší cena za stejný statek negarantovala obdržení zakázky. Více PAVEL, J., Vojenská správa asoukromý sektor vobdobí první republiky, in: Historie avojenství, roč. 55, č.1, 2006, s.26–27. 48 Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 42. 49 Tato skutečnost však byla zřejmá iomnoho let dříve abyla tudíž zakomponována do prvního legislativního předpisu, který celkově kodifikoval problematiku patentů. Jednalo se ozákon z11.ledna 1897 oochraně vynálezů (zákon patentní), vněmž se § 15 přímo věnuje vyvlastnění: „Jestliže zájem ozbrojené moci nebo veřejného dobra nebo jinaký naléhavý zájem státní toho vyžaduje, aby vynález pro který za patent se žádá nebo pro který patent již byl udělen zcela nebo částečně státní nebo válečnou správou samou byl užíván nebo všeobecnému užívání ponechán, tedy státní nebo válečná správa jest oprávněna tento patent nebo práva užívání vynálezu na základy výroku politickým úřadem zemským ve Vídni vyneseného za přiměřenou náhradu zcela nebo částečně vyvlastniti avynálezu na základy výroku vyvlastňovacího užívati nebo jej ku všeobecnému užívání přenechati.“ in: Zákonník říšský pro království azemě vradě říšské zastoupené, roč. 1897, zákon č.30, § 15. Jelikož republika Československá přebrala legislativní předpisy kvůli právní kontinuitě, bylo nutné výše popsaný zákon jen upravit, což se stalo zákonem č.305/1919, jenž upravil zejména terminologii. HUBENÝ, D., Patentní úřad, Praha P 1919–1952 Inventář Číslo pomůcky: 1693: I.Vývoj původce Počátky Patentního úřadu, 1919–1923. Národní archiv: Patentní úřad, Praha [online]. 2009, [cit.2019-03-02]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/ fond/2275/uvod/7123 50 Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.131/1936, § 44. 51 Pokud majitel patentu prokáže, že mu sníženou možností nakládání sjeho duševním vlastnictvím vdůsledku utajení adalším omezením (kromě vyvlastnění) vyplývajícím OPEN ACCESS JAkub DrÁbEk— rADiM JEčný 59 ovlivnit až rozpočet 1937, kdy proti předpokladu výše popsanému, personální náklady naopak jevily nepatrný pokles. Kpodstatnému anejvyššímu zaznamenanému růstu pak došlo až mezi léty 1937/38, kdy změna představovala zvýšení nákladů téměř očtvrtinu. Celkově tedy lze výsledky analýzy kvantifikovat jako méně podstatné, než bylo předpokládáno, pokud by však bylo možné pracovat sdelší časovou řadou, byly by důsledky vyplývající zadministrace zkoumání vynálezů zřejmě mnohem podstatnější. Zhlediska celkových nákladů na rezort ministerstva obrany se však platy nevojenského personálu řadí ktěm, vpodstatě, zanedbatelným. Tabulka č.2 níže analyzuje celkový úhrn výdajů směřujících ze státního rozpočtu na ministerstvo obrany ajejich procentuální podíl vzhledem kcelkovému státnímu rozpočtu. Rok Procentuální podíl výdajů státního rozpočtu na MNO Celkový úhrn výdajů vKč 1923 14,32622 2 775 137 132 1924 13,53405 2 299 973 630 1925 18,96296 1 815 435 710 1926 19,21947 1 935 452 500 1927 14,11861 1 370 000 000 1928 14,68109 1 400 000 000 1929 14,68371 1 400 000 000 1930 14,94624 1 400 000 000 1931 14,22978 1 400 000 000 1932 14,05238 1 309 500 000 1933 14,50622 1 252 254 970 1934 16,07922 1 226 951 500 1935 16,03347 1 280 000 000 1936 16,68286 1 340 000 000 1937 16,08113 1 359 457 000 1938 20,73633 2 098 024 000 Tabulka č. 2:Procentuální podíly výdajů státního rozpočtu alokovaného do MNO Zdroj: Sb. z. an., roč. 1922, finanční zákon č.372/1922, Sb. z. an., roč. 1923, zákon č.245/1923, Sb. z. an., roč. 1924, zákon č.278/1924, Sb. z. an., roč. 1925, zákon č.207/1925, Sb. z. an., roč. 1926, zákon č.221/1926, Sb. z. an., roč. 1927, zákon č.176/1927, Sb. z. an., roč. 1928, zákon č.203/1928, Sb. z. an., roč. 1930, zákon č.42/1930, Sb. z. an., roč. 1930, zákon č.187/1930, Sb. z. an., roč. 1931, zákon č.199/1931, Sb. z. an., roč.1933, zákon č.37/1933, Sb. z. an., roč. 1933, zákon č.236/1933, Sb. z. an., roč. 1934, zákon č.256/1934, Sb. z. an., roč. 1935, zákon č.245/1935, Sb. z. an., roč. 1936, zákon č.311/1936, Sb. z. an., roč. 1937, finanční zákon č.243/1937, vlastní úprava. Zvýše popsaného grafu, vyplývá, že mezi roky 1927–35 došlo zhlediska absolutních nákladů kurčitému ustálení přidělování finančních prostředků MNO. Státní rozpočty let 1923–1926 jeví až na rok 1926 snižující se tendenci, avšak vzhledem kvývoji OPEN ACCESS 60 DVACÁTÉ STOLETÍ 2/2018 financování prostředků určených pro obranu je nutné připomenout výše popsaný fond, který disponoval 305 mil. Kč, vtomto světle by pak ustálení rozpočtu započalo vroce 1925, kterýžto rok je tedy rovněž možné považovat za definitivní vytvoření stabilní československé armády včetně vytvoření vnitřních struktur fungování armády vzhledem kministerstvu obrany. Graf č. 1:Procentuální podíly výdajů státního rozpočtu alokovaného do MNO Graf vycházející zdat tabulky č.2 graficky znázorňuje procentuální změny vpřidělovaných prostředcích. Výše přiložený graf realitu poněkud hyperbolizuje, jedná se oukázku, že ač byly finanční částky alokované do resortu národní obrany relativně stabilní, lze jejich srovnáním scelkovým rozpočtem, respektive sprocentuálním podílem na státním rozpočtu definovat iurčité fluktuace. Vtéto souvislosti je však třeba mít na paměti, že minimální podíl vykázal rok 1924 s13,5 %, což reprezentovalo vabsolutní hodnotě 2 299 973 630 Kč, oproti tomu nejvyšší podíl rozpočtu vynaloženého na obranu reprezentoval rok 1938, konkrétně 20,7 %, což však odpovídalo částce 2 098 024 000 Kč. Zvýšení podílu MNO na státním rozpočtu, které lze kvantifikovat hodnotou 7 % však paradoxně znamenalo snížení absolutních nákladů o200 milionů. Nákladnost sektoru národní obrany je tedy vzhledem kvýše popsaným skutečnostem diskutabilní, jelikož záleží pouze na pohledu ametodice, která se ktomuto použije. ZÁVĚR Legislativa aadministrativa obrany nově vzniklé republiky byla velmi nesnadnou problematikou, jíž se stát musel zabývat. Zajištění bezpečnosti rezidentů jakéhokoli svrchovaného svébytného územního celku je jednou zhlavních povinností státu, zejména pak, jedná-li se opřípravy na potenciální, nevyprovokovaný válečný konflikt. Vtomto smyslu postupovala první Československá republika logicky acílevědomě. Strategie byla na rozdíl od legislativní formy vcelku prostá, avšak zákony, které ji měly naplnit, bychom mohli pokládat vněkterých oblastech za silně omezující. Přijatou legislativní úpravu lze dělit do dvou skupin, první znich se zabývala proble0,13 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 0,14 0,15 0,16 0,17 0,18 0,19 0,2 0,21 Procentuální podíl výdajů SR na Ministerstvo národní obrany OPEN ACCESS JAkub DrÁbEk— rADiM JEčný 61 matikou samotné armády ajejí organizace, do druhé skupiny patřily veškeré právní normy, které se týkaly obrany. Konkrétní předpisy první legislativní skupiny přímo odrážely uvolnění, nebo naopak zvýšení mezinárodního napětí, zatímco druhá část nebyla tolik dynamická, vjejím případě se jednalo spíše ourčitý gradualismus. Na tomto místě je nutné připomenout problematiku patentů, kdy ve značné míře došlo pouze kpřipomenutí již existující úpravy, jež byla „zděděna“ zRakousko-Uherska. Zekonomického istrategického hlediska je logické, že pokud bylo třeba preferovat jistou výrobu, vtomto případě válečnou, bylo současně stím třeba do určité míry omezovat ostatní ekonomické subjekty. To ssebou neslo itržní distorze, které byly tak vysoké, jak moc restriktivně byla taková politika realizována. Ruku vruce sekonomickou svobodou jde isvoboda osobní, do které lze počítat vlastnická práva, která jsou vzhledem kobecným ikonkrétním případům, výše popsaným, nejvíce diskutabilní. Je třeba si však uvědomit, že si tehdejší Československo muselo vybrat mezi dvěma zly, buďto zanechat trh bez dalšího vměšování státu aponechat tak republiku více či méně na pospas agresi sousedního státu, nebo přistoupit kponěkud omezujícím opatřením, která však vycházela znutnosti asoučasně stím izdemokratických principů. Celkovou bilanci je pak možno interpretovat tak, že Československá republika byla na konflikt do značné míry dobře připravena, ato jak materiálně, legislativně, tak ivzhledem klidským zdrojům. OPEN ACCESS